Majitelům silničních vozidel, kteří se jich chtějí pro jejich stáří nebo fyzický stav zbavit a zároveň potřebují vyřídit jejich trvalé vyřazení z evidence motorových vozidel, ukládá zákon povinnost nechat provést jejich ekologickou likvidaci. Po převzetí autovraku je oprávněnou firmou vystaveno potvrzení o ekologické likvidaci - Potvrzení o převzetí autovraku do zařízení ke sběru autovraků.
Legislativa v oblasti sběru a zpracování autovraků vychází z požadavků směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES, která byla implementována do české legislativy zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech. Tyto dva dokumenty jsou základními a stěžejními dokumenty ekologické likvidace vozidel. Vozidla s ukončenou životností jsou touto legislativou řazeny do kategorie nebezpečných odpadů.
Nakládání s autovraky se řídí především zákonem o odpadech č. 185/2001 Sb. Tento zákon silně ovlivňuje a řídí služby v oblasti likvidace autovraků, a tak pomáhá lépe chránit životní prostředí. Dle tohoto zákona se autovraky řadí do kategorie nebezpečných odpadů. Nepoužívané vozidlo nebo odstavený autovrak se stává odpadem.
Každý, kdo se zbavuje takového automobilu = odpadu, je povinen jej odevzdat pouze osobám, které jsou pověřenými provozovateli zařízení ke sběru, výkupu, zpracování, využívání nebo odstraňování autovraků. Majitel motorového nebo přípojného vozidla je povinen doložit způsob jeho zániku. I přesto, že zákon ukládá povinnost majitelům motorových vozidel žádajících o trvalé vyřazení z evidence provést takzvanou ekologickou likvidaci na vlastní náklady, tak s námi se dalších finančních výdajů obávat nemusíte.
Ekologická likvidace vozidel je proces vyřazování vozidel z provozu (technologická část) a evidence (administrativní část). Hlavním účelem ekologické likvidace je efektivní stahování nebezpečných odpadů z životního prostředí.
Čtěte také: České supermarkety a bio
Pravděpodobně se záměrem řešit a podpořit financování systému sběru a zpracování autovraků se do zákona dostal paragraf, který ukládá výrobcům a akr. dovozcům uzavřít smlouvy se zpracovateli autovraků a recipročně také ukládá povinnost zpracovatelům uzavřít smlouvy s výrobci a akr. dovozci. Zákonodárci však neuvážili, jaký praktický dopad na odvětví a jeho financování bude toto ustanovení mít.
O smyslu paragrafu hovoří i fakt, že dnes není v republice snad žádný orgán veřejné správy či místní samosprávy, který by dodržování tohoto ustanovení dozoroval. Podobné opatření není vůbec evropskou legislativou vyžadováno a jde nad rámec požadavků Unie, což dokládá snahu o to, abychom byli papežštější než papež.
Tentýž zákon dále uvádí v § 37b, písmeno c), že provozovatel zařízení ke sběru autovraků je povinen "bezúplatně převzít vybrané autovraky z vozidel..., pokud obsahují nutné části vozidla, zejména hnací a převodové agregáty, karosérii, katalyzátor dle homologace, nárazníky a pokud neobsahují části neschválené výrobcem a odpad nemající původ ve vybraném vozidle..." Paragraf znamená, že provozovatel sběrného místa či zpracovatel musí službu poskytovat občanovi zdarma, a to včetně vystavení potvrzení o převzetí autovraku (viz písmeno d) téhož paragrafu).
Za účelem financování sběru a likvidace autovraků a umožnění jejich bezplatného předání k ekologické likvidaci zavádí zákon o odpadech v § 37e, odst. 1 poplatky: "Akreditovaní dovozci a individuální dovozci jsou povinni zaplatit za dovážená použitá vybraná vozidla poplatek na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků ve výši 5000 Kč..."
Zároveň však osvobozuje od poplatku dovezená vozidla, která splňují určité emisní limity. Zákon tedy zavádí poplatek za dovoz automobilů, které nesplňují určitou emisní normu. Neřeší však, že z každého dovezeného, byť v současnosti "méně kouřícího" automobilu, bude jednou autovrak, který bude potřeba ekologicky zlikvidovat a naplnit tak požadované kvóty recyklace vybraných autovraků podle § 37, odst. 7, písm. I supermoderní automobil obsahuje určitou část materiálů, které nejsme prozatím schopni recyklovat, musíme je uložit na skládku a za toto uložení platit.
Čtěte také: Jak podporovat projekty
Z uvedeného vyplývá, že zpracovatel auto-vraků nedostane žádnou odměnu od osoby, která přiveze automobil k likvidaci, pokud tento automobil bude splňovat podmínky pro bezplatný odběr. Nedostane však ani příspěvek ze Státního fondu životního prostředí, neboť účet fondu vztahující se k autovrakům je stále zcela prázdný. Celý systém zpracování autovraků tak zůstává závislý na financování z výstupů po zpracování autovraku, tedy opětovného použití dílů a materiálového využití.
Národní úprava (se všemi zmíněnými nedostatky) by sice měla zajistit, že vlastník vozidla nebude zatížen výdajem při předání vozidla k likvidaci, avšak neřeší úhradu nákladů s touto operací spojených. Fakticky tak nutí zpracovatele poskytovat službu zdarma, což je v rozporu s řádným fungováním trhu a s ochranou hospodářské soutěže.
Technické požadavky kladené na zařízení ke sběru autovraků jsou dány vyhláškou č. 383/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Bezpečnostní a jiné požadavky na technické zabezpečení sběrných míst jsou relativně přísné, což s sebou nese v počáteční fázi jejich výstavby značné investiční náklady.
O zařízeních ke sběru autovraků hovoří i zákon o odpadech, který těmto subjektům ukládá povinnost "zavést systém sběru vybraných autovraků a jejich částí s přiměřenou hustotou sběrných míst". Pokud někdo někomu ukládá povinnost, měl by natolik dobře znát výchozí podmínky, aby bylo její splnění vůbec reálné. Zákon ani vyhláška však nikde neřeší způsob financování sběrných míst.
Pod pojmem neregistrovaný automobil rozumíme automobil dovezený na náhradní díly, či na přestavbu existujícího vozu, který není zaveden v registru silničních vozidel. Technicky není problém automobil dovezený ze zahraničí zbavit kapalin a neobchodovatelných částí někde na louce a zbytek prodat na náhradní díly do autoservisů či jako kovy do sběren kovového odpadu.
Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství
Vozidlo nebylo totiž nikdy registrováno k provozu na pozemních komunikacích, a tak jeho vlastník nepotřebuje dokládat předání autovraku zpracovateli kvůli vyřazení z registru. Pomineme-li skutečnost, že nebezpečné látky z dovezeného vozidla znečisťují životní prostředí, pak veškerý zisk z těchto nelegálních operací nepodléhá zdanění.
Významným nešvarem odvětví zpracování autovraků je existence "černých" vrakovišť. Přestože jsou zde očividně skladována vozidla, pro která se jiný popis než autovrak nehodí a dochází k porušování zákona o odpadech, zůstávají bez jakýchkoliv sankcí ze stran krajských úřadů, České inspekce životního prostředí a odborů životního prostředí obcí.
Po odevzdání autovraků osobám oprávněným k nakládání s autovraky dochází k mnoha operacím, při nichž jsou oddělovány a tříděny jednotlivé součásti. Dle platné legislativy musí být min. 85% hmotnosti automobilu znovu užito, recyklováno nebo energeticky využito. Pouze zbylých 15% smí být skládkováno.
Recyklace autovraků je do značné míry rentabilní díky přítomnosti kovů a dalších materiálů, které se dají dále použít. Recyklovat lze téměř všechny části automobilů, jako jsou kovy, pneumatiky, skla… Oleje a další provozní kapaliny se dají rovněž recyklovat či regenerovat. Mnohé součástky, které ještě mohou dále sloužit, navíc bývají prodávány jako náhradní díly.
Máte doma staré ojeté auto, kterého se chcete zbavit? Chcete to udělat šetrně k životnímu prostředí a zároveň podle zákona? Autovrak musíme zpřístupnit pro odvoz či ho odvézt oprávněné osobě sami. Někteří výrobci aut provádí zpětný odběr svých ojetin.
Pneumatiky mají vliv na životní prostředí v průběhu jejich celého životního cyklu. Od získávání vstupních surovin a výroby, přes distribuci k zákazníkům, až po samotné užívání a konec jejich životnosti. Největší dopady jdou přitom vznikají při jejich používání. Vliv nepoužitelných a starých pneumatik na prostředí je také nezanedbatelný. Proto je důležité vědět, jak s nimi nakládat.
Mnoho řidičů má stále v podvědomí, že se za odevzdání pneumatik musí platit. Dnes ale legislativa mluví ve prospěch peněženek konečných uživatelů. Sběrná místa převezmou pneumatiky zadarmo a pošlou je k další recyklaci. Nadrcená pryž a ocel se pak používá jako příměs do asfaltu nebo k výrobě podlahových krytin a protihlukových izolací.
Ještě donedávna bylo na staré, ojeté nebo vadné pneumatiky nahlíženo jako na „odpad“ a jejich likvidace se řídila zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech. Jeho platnost však byla ukončena 1. ledna 2021, kdy vstoupil v účinnost zákon č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností, který staré pneumatiky směřuje k likvidaci.
Výrobci pneumatik musí zřídit alespoň jedno místo zpětného odběru v každé obci s pověřeným obecním úřadem. Existují dva systémy zpětného odběru: individuální systém (výrobce provozuje sběrné místo samostatně) a kolektivní systém (sběrná místa provozuje právnická osoba odlišná od výrobce pneumatik, např. společnost Eltma).
Nezapomeňte však na to, že pneumatiky byste měli odevzdávat průběžně, nejlépe hned po jejich výměně.
Pokud plánujte koupit nebo prodat auto s vysokými emisemi, může se do převodu finančně promítnout i ekologická daň. Víte, jakých aut se v Česku týká a na kolik majitele vlastně vyjde? Ekologické daně se v České republice dostaly do praxe v roce 2009. Zatěžují vozidla, která nesplňují emisní normy. Jde o zákonem stanovenou platbu, ke které se přistupuje v situaci prvního převodu čtyřkolového vozidla do 3,5 tuny kategorie M1 a N1 na dalšího vlastníka. Její výše se odvíjí od množství produkovaných emisí.
V současné chvíli se emisní limity řídí stanovenými normami. Platí, že čím nižší normu auto splňuje, tím jsou emise vyšší. Aktuálně platná legislativa rozděluje emisní normy do osmi základních kategorií:
Rozlišení jednotlivých emisních norem je z pohledu úhrady ekologické daně důležité. Pokud jste totiž vlastníkem vozu s emisní normou EURO 0, EURO 1 nebo EURO 2, a plánujete převod vašeho vozu na nového majitele, tak se úhradě ekologické daně nevyhnete.
Jestliže však doma máte auto s vyšší emisní normou, ekologická daň se vás netýká. Z toho plyne, že podle aktuální legislativy mají majitelé vozů, které jsou zařazené do kategorie EURO 3, 4, 5, 6 a 7, od ekologické daně klid. To platí i pro rok 2024, neboť čeští zákonodárci v uplynulých měsících s žádnými novinkami nepřišli.
Pokud vás zajímá, pod jakou emisní normu spadá váš vůz, mrkněte do velkého technického průkazu. V něm byste měli najít kolonku s označením Směrnice EHS//ES. V každém případě je třeba zdůraznit, že pro zařazení do emisní normy není rozhodující stáří vozu. I kupříkladu patnáct let starý automobil může spadat do nízké kategorie, neboť klíčové je množství produkovaných emisí.
V každém případě platí, že ekologické daně transakce prodražují. Jak je patrné z tabulky níže, jestliže automobil splňuje emisní normy Euro 2, odvádí jeho majitel do veřejných rozpočtů dodatečných 3 000 Kč. Za vozidla, která splňují limity Euro 1 zaplatí 5 000 Kč a za vozy, která nesplňují žádnou emisní normu Euro, zaplatí dokonce 10 000 Kč.
| Emisní norma | Daň |
|---|---|
| Euro 0 | 10 000 Kč |
| Euro 1 | 5 000 Kč |
| Euro 2 | 3 000 Kč |
Ekologická daň se odvádí na obecním úřadě s rozšířenou působností při přepisu auta na nového vlastníka. O převodu a zaplacení daně obdrží vlastník potvrzení s označením vozidla, jehož součástí bude i VIN, označení karoserie nebo podvozku.
Zákon zároveň říká, že v některých případech se ekologické daně platit nemusí. Od úhrady jsou osvobozeni:
V každém autoservisu proudí denně desítky až stovky litrů motorových a převodových olejů. Jejich správné skladování, manipulace i likvidace přitom nejsou jen otázkou pořádku. Jde o regulovanu zákonnou povinnost, bezpečnost práce a ochranu životního prostředí.
Olejové hospodářství znamená kompletní systém evidence, skladování, manipulace a likvidace olejů v rámci provozu servisu. Cílem je mít každou kapku pod kontrolou.
Použitý olej je podle zákona nebezpečný odpad. Shromažďovat použitý olej v oddělených nádobách.
Nové oleje musí být skladovány v uzavřených nádobách (nejčastěji 20-200 l sudy) v suchém prostoru chráněném před mrazem, přímým sluncem a vlhkostí. Každý typ oleje by měl být označen štítkem. Doporučuje se mít sklad oddělen od servisní části.
Použitý motorový a převodový olej je odpad se značkou „N“ - Nebezpečný. Musí být ukládán do speciálních sběrných nádob. Například do plechových sudů s víkem, IBC kontejnerů nebo olejových nádrží. Nesmí se míchat s brzdovou kapalinou, nemrznoucími směsmi, palivy apod.
Místo, kde jsou nádoby s použitým olejem umístěny, musí mít nepropustnou podlahu a musí být vybaveno záchytnou vanou nebo jímkou (tzv. havarijní jímka) o objemu schopném pojmout minimálně 10 % z celkového shromažďovaného objemu, nebo objem největší shromažďovací nádoby.
Musíte vyhledat společnost, která má povolení k nakládání s nebezpečným odpadem (kód 13 02 05* a další oleje) a která provádí sběr a přepravu použitých olejů. Mnoho firem, které dodávají nové oleje, se zároveň zabývá i sběrem použitých. Musíte s touto firmou uzavřít smlouvu o nakládání s odpady. Při každém převzetí odpadu od vás musí oprávněná firma vystavit a podepsat dokumentaci, která prokazuje, že jste odpad řádně předali. Tuto dokumentaci si musíte pečlivě archivovat (po dobu minimálně 5 let). Nikdy nemíchejte použité oleje s jiným odpadem.
Dle aktuální hierarchie nakládání s odpady je ale nutné upřednostnit regeneraci (přepracování na základový olej) použitých olejů před jejich energetickým využitím (spalováním), pokud je regenerace technicky proveditelná.
Moderní autoservisy dnes běžně používají centrální olejové hospodářství. Jde o systém rozvodů, který umožňuje čerpání a odsávání oleje z jednoho místa.
Efektivní olejové hospodářství není jen o dodržování zákonů. Díky správně nastavenému olejovému hospodářství pracujete rychleji, čistěji a bez rizika pokut. Je to také znak profesionálního servis.
tags: #ekologické #podmínky #autoservisu #legislativa