Tento článek se zabývá vymezením základních pojmů z ekologie a botaniky, včetně definice tropů a charakteristiky tropického klimatu. Studenti by měli být schopni prokázat základní orientaci v ekologii.
Ekologie je věda, která se zabývá vztahem organismů k životnímu prostředí a vzájemnými interakcemi mezi organismy.
Základy ekologie zahrnují:
Botanika je věda o rostlinách, zahrnující jejich anatomii, morfologii, fyziologii, systematiku a ekologii.
Kurz je zaměřený na anatomii, morfologii, fyziologii, systematiku a ekologii vyšších semenných rostlin.
Čtěte také: České supermarkety a bio
Tropy jsou oblast Země ohraničená obratníkem Raka na severu a obratníkem Kozoroha na jihu.
Dančák Martin, doc. Mgr. se zabývá vymezením základních pojmů včetně definice tropů a charakteristiky tropického klimatu, charakteristikou tropických biomů i azonální a extrazonální vegetace tropů, základy tropické ekologie, fytogeografickou charakteristikou tropů, významnými rostlinnými taxony tropických oblastí, kulturními a užitkovými rostlinami tropů a ochranou biodiverzity tropických oblastí.
Klima: Teplé a vlhké klima s malými teplotními rozdíly během roku.
Biomy: Rozmanité biomy, včetně tropických deštných lesů, savan a pouští.
Vegetace: Bohatá a rozmanitá flóra s mnoha endemickými druhy.
Čtěte také: Jak podporovat projekty
Fytogeografie se zabývá geografickým rozšířením rostlin. Fytogeografická charakteristika tropů je důležitou součástí studia botaniky a ekologie.
V nejobecnější rovině je možno uvažovat každou soustavu, obsahující i jeden živý prvek. relativně trvalý dynamický systém souboru organizmů a jejich prostředí (ekotopu) vytvářející určitou stabilitu danou potravními vazbami, resp. Ekosystémy mohou být uspořádány hierarchicky, tj. Lze tak postupovat z planetární, globální úrovně na úroveň kontinentální, regionální (na ploše měřitelné zhruba tisíci km2), chorickou (plocha tisíců ha, krajinná úroveň) a topickou (jednotlivé lokality). Je možno definovat subekosystémy, jež jsou součástí ekosystémů vyššího řádu (rákosina v rámci ekosystému rybníka, smrkový porost v rámci lesního komplexu), popřípadě supraekosystémy, zahrnující naopak ekosystémy nižšího řádu (ekosystém krajiny zahrnující lesní porosty). , jejich ohraničení bývá přitom z hlediska jejich určení jako systémů otevřených často obtížné. typů ekosystémů. Každý ekosystém je charakterizován souborem abiotických a biotických faktorů jež určují do značné míry jeho možnosti, především z hlediska produkčních možností autotrofních organismů a tím dávají předpoklady pro počátek potravních řetězců a potravních zdrojů pro organismy heterotrofní. čili konkrétní stanoviště.
určují dostupnost vody, živin - chemických prvků nezbytných pro život organismů, dostupnost energie charakterizující okolní prostředí ale i potravní zdroje. Rozklad organické hmoty v půdě, jako součást koloběhu živin, je určován především podmínkami pro možnosti života mikroorganismů. určující optimální podmínky pro chemické procesy v půdě a jeho extrémy ovlivňující zvětrávání matečné horniny.
Biomasa je definována jako hmota organického původu.
Potravní řetězec popisuje potravní vztahy mezi druhy v ekosystému, tj. které druhy požírají které. Organismy jsou seskupeny do skupin (tzv. trofických úrovní) podle toho, jak jsou vzdáleny od primárních producentů. Organická hmota vytvořená zelenými rostlinami slouží jako potrava býložravcům a ti jsou opět konzumováni masožravci. Takový sled několika postupně se konzumujících organismů nazýváme potravní řetězec.
Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství
tags: #ekologicke #pojmy #vysvetleni