Kastrace psů a fen: Proč je nutná a jaké jsou s ní spojené benefity a rizika

05.03.2026

Spolky na ochranu zvířat v ČR pro psy i kočky existují především pro to, aby podporovaly kastrační program. Všechny zvířata dávají do adopce vykastrovaná a mláďata s podmínkou kastrace ve smlouvě. Klasické útulky to tak dělají jen některé a lze je spočítat na prstech jedné ruky.

Světové organizace, které se zabývají záchranou zvířat nejen v rozvojových zemích, provádí plošné kastrační programy a útulky po celém světě kastrace provádí a dokonce i ve státech, kde byste čekali spíše opak. Příkladem je Rumunsko, jedna z nejhorších zemí Evropy, co se týče počtu toulavých a naprosto zoufale zubožených psů, útulky o dva tisíce psech najednou! A tam je kastrace zákonem daná, chodí kontroly i k soukromým chovatelům a kastrace je tam prostě nařízená.

Česká Republika je snad jednou z mála vyjímek, kde kastrace psů v útulcích dosahuje tak 5% a stejné procento se týká i osvěty. Za posledních 5 let se neskutečně zlepšilo povědomí Čechů a jejich názory na kastrace. Pamatuji si ještě v roce 2007 spoustu lidí odmítalo i kastrace koček, což už je dneska zcela běžná věc a zájemcům o koťata už to pomalu ani nemusíme dávat do smlouvy. Kastrace psů byla toho data sprosté slovo, dnes už většina lidí sledujících práci spolků ví přesně, že kastrace psů je nutná a obrovská spousta lidí už má své miláčky kastrované.

Proč je kastrace nutná u fen?

Vlivem mnoha faktorů došlo k tomu, že se uvádí rakovina mléčné žlázy a zánět dělohy - tak zvaná pyometra, postihuje snad už každou druhou fenu. Je to stejné procento jako podobných problémů u žen.

Nejvýznamnější skupinou nádorových onemocnění fen jsou nádory mléčné žlázy. S každým háráním se zvyšuje počet nádorových buněk u feny v mléčné žláze. Mezi významné faktory pro jejich vznik a rozvoj patří hormony, které vznikají ve vaječnících (estrogeny, progesteron). Riziko se zvyšuje při používání některých léků na potlačení pohlavního cyklu a také při falešné březosti. Necelá polovina nádorů mléčné žlázy je zhoubných. Nejčastěji metastazují do mízních uzlin a plic, dále pak do jater, ledvin, srdce a kostí. Původně nezhoubné nádory se mohou časem zvrhnout ve zhoubné. Průměrný věk fen, u kterých se tyto novotvary vyskytují, je 7-8 let.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Navíc se tato rakovina dědí, fenky k tomu mají genetické vlohy od svých rodičů, tato rakovina je způsobená degenerací stejně jako jiné rakoviny u lidí, životem ve městě, karcinogeny, nevhodnou stravou, chemikáliemi a zářením se kterým se fena setkává.

Právě kastrace je možnou prevencí výskytu nádorů mléčné žlázy. Při odstranění vaječníků před prvním háráním je riziko vzniku těchto nádorů pouze 1 %, po prvním hárání 7 %.

NAŠE ZKUŠENOST: Nádory mléčné žlázy řešíme za rok i u 20 případů! Je to nechutný zákrok, jizva přes celé břicho, špatně se hojí, spoustu komplikací, nehledě na to, kolik to stojí. Je to noční můra všech a fenka pak musí mít specielní léčbu po rakovině do konce života, tak jedině jsme dokázali udržet fenky při životě skutečně dlouho a plnohodnotně bez metastáz.

Cukrovka (diabetes)

Cukrovka představuje nejčastější hormonální onemocnění fen. Způsobuje ho nedostatek inzulinu nebo jeho nízký účinek. Jedná se o nemoc zvířat středního a vyššího věku, přičemž feny jsou postiženy asi dvakrát častěji než psi. Hlavní funkcí inzulinu je ukládání a přeměna cukrů, bílkovin a tuků. Příznaky diabetu se vyvíjejí obvykle pozvolna. Dochází ke zvýšenému močení a žíznivosti. I přes dobrou chuť k příjmu krmiva zvíře hubne a postupně se objevuje celá řada zdravotních komplikací. Neléčená cukrovka vede nakonec k úhynu.

Příčin vzniku diabetu je několik. U fen jsou to především pohlavní hormony - gestageny (progesteron). Gestageny vznikají ve vaječnících a způsobují zvýšenou produkci růstového hormonu v mléčné žláze. Ten pak významně snižuje účinek inzulinu na glukózu. Slinivka břišní, kde se inzulin tvoří, musí výrazně zvýšit jeho produkci, aby se krevní cukr udržel na normální hladině. Takový stav nakonec může vést k úplnému vyčerpání a nevratnému poškození slinivky. Ta už není schopna inzulin tvořit, a je proto nutné ho každý den podávat formou podkožních injekcí.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Exogenní (do těla dodané) gestageny používané např. v preparátech na potlačení hárání jsou z hlediska vzniku cukrovky (ale i hnisavého zánětu dělohy anebo nádorů mléčné žlázy) vysoce rizikové a jsou poměrně častou příčinou uměle způsobeného diabetu.

Kastrace patří u fen k významným preventivním opatřením vzniku cukrovky.

Hnisavý zánět dělohy - pyometra

Nejčastějším onemocněním pohlavního systému starších nekastrovaných fen je hnisavý zánět dělohy - pyometra. Veterinární statistiky uvádí, že se jedná o závažnou a často smrtelnou zdravotní komplikaci, která postihne 25% fen v produktivním věku, tzn. každá ČTVRTÁ fena je ohrožena pyometrou. Jedná se o problém především fen starších 5 let, ale někdy se s ním setkáváme i u fen mladých. Kastrací v mladém věku dosáhneme snížení tohoto rizika až o 90%.

Při hnisavém zánětu dělohy dochází k naplnění hnisem dělohy. Jedná se o uzavřený zánět, se kterým se tělo může vypořádat jen těžko. Dá se to poznat, až když je většinou pozdě. Fena dostane horečku, přestane jíst a pít, rychle kolabuje. Je nutná okamžitá operace, kdy se je nutno celou dělohu odstranit, přičemž operace v takto oslabeném stavu bývá příčinou častého úhynu zvířete (Narkóza, pooperační komplikace, dlouhodobá antibiotika, infuze, a vzhledem k zánětu uvnitř těla se můžeme obávat poškození ledvin, jater, kloubů).

Pyometra zpravidla vzniká 1-3 měsíce po hárání. Vlivem pohlavních hormonů (estrogeny, progesteron) dochází k nadměrnému zmnožení a stimulaci děložních žlázek, jejichž hlenovitý výtok se v děloze hromadí. Hlen je ideálním prostředím pro bakterie, jež se v děloze v určitém množství vyskytují přirozeně, dochází k jejich přemnožení a výtok se mění v hnis. Vznikající toxiny se z děložního obsahu vstřebávají do krve a vyvolávají celkovou otravu organismu.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

NAŠE ZKUŠENOST: Řešíme ročně u desítek fen, skoro každá třetí “tam něco nemá v pořádku”. se vyskytují po 3. roce života feny u zhruba 60% fen, nádory vaječníků jsou obvykle vysoce smrtelné.

Falešná březost

Nebřezí feny mohou v období 2-8 týdnů po hárání vykazovat různě intenzivní příznaky březosti a porodu. „Faleška“ trvá cca 3 týdny a ěkdy bývá tak závažná, že je nutné feně podávat léky s vážnými vedlejími účinky. Ve většině případů dochází ke zvětšení mléčné žlázy a produkci mléka (laktace) a také k celkovým projevům březosti (zvýšení žravosti, změna chování, zvětšování objemu břicha, připravování hnízda pro mláďata). Někdy je dokonce patrná imitace porodu. Nebezpečím je hlavně intenzivní laktace, kdy hrozí zadržení mléka a následný nebezpečný zánět mléčné žlázy.

Hormonální disbalance (nerovnováha)

Některá onemocnění přímo souvisejí s hormony produkovanými vaječníky. K nejčastějším příznakům nerovnováhy samičích pohlavních hormonů patří různé kožní potíže. Těmi jsou vypadávání chlupů, zvýšené množství pigmentu na některých místech kůže, zeslabení kůže a sekundární bakteriální infekce. Při nadbytku estrogenů z ovariálních cyst nebo nádorů může také docházet k poruchám pohlavního cyklu (prodloužené nebo permanentní hárání).

Terapie cyst na vaječnících se provádí buď hormonálními preparáty nebo chirurgickým odstraněním cyst, resp. vaječníků.

K možným následkům působení vaječníkových hormonů náleží též zmiňovaná cukrovka, ale i méně známé onemocnění akromegalie. Jedná se o problém fen různého věku. Vzniká podobně jako cukrovka nadprodukcí růstového hormonu v mléčné žláze, a to na základě vlivu pohlavních hormonů. Nadbytek růstového hormonu v tomto případě vede k otokům, zduřením měkkých tkání na hlavě, krku a zvětšování břicha. Zvířata se vyznačují hustou a nezvykle rychle rostoucí srstí a celou řadou dalších příznaků.

Zastavení pohlavní aktivity

Majitelé nekastrovaných fen se jednou či několikrát do roka potýkají s obdobím hárání, které s sebou přináší poševní výtoky, neposlušnost, útěky, riziko nežádoucího nakrytí, příp. následná falešná březost apod. Chovatel si pak často přeje potlačovat říji své feny hormonálními injekcemi (deriváty progesteronu) a tím si ušetřit starosti. Takovéto zásahy do organismu feny však představují vysoké riziko zdravotních komplikací (viz výše).

PROČ SPOLKY NA OCHRANU ZVÍŘAT PODLE NĚKTERÝCH “MRZAČÍ” FENY A NECHÁVAJÍ JE KASTROVAT? PROTOŽE MILUJÍ PSY A DĚLAJÍ VŠE PRO JEJICH DOBRO. KDO SI MYSLÍ OPAK, JE ŠPATNĚ INFORMOVANÝ. PROČ BY MĚLI OCHRÁNCI TÝRAT SVOJE SVĚŘENCE A NIČIT JIM ŽIVOT?

Proč je kastrace nutná u psů?

Při chirurgické kastraci je samec zbaven orgánů (varlat), které produkují samčí pohlavní buňky. Varlata jsou kromě tvorby samčích pohlavních buněk, spermií, zodpovědná také za tvorbu samčího hormonu testosteronu, a tedy i za samčí sexuální chování. Kastrace psů není mezi chovateli v České republice tak rozšířená jako kastrace fen. Dá se však doporučit u všech psů, se kterými se nepočítá v chovu.

Zhruba 60% psů je vystaveno riziku onemocnění prostaty.
Rakovina varlat se vyskytuje zhruba u 40% psů.

K onemocnění prostaty dochází pod vlivem samčích hormonů k často extrémnímu zvětšení žlázy ať už na základě špatného poměru samčích a samičích hormonů, zvýšeného počtu receptorů v prostatě pro testosteron či zvýšené citlivosti prostaty vůči samčím hormonům.

Tyto nádory se vyskytují nejčastěji u psů starších, zhruba kolem 9 let. U psa dojde ke zvětšení varlete a šourku. Dochází k hormonálním změnám, zvyšování estrogenů a jejich následkem k feminizaci zvířete.

Perianální žlázky jsou uložené po obvodu rekta. U starších psů v závislosti na hormonálních změnách právě tyto žlázky často nádorově bují.

Útěky za hárajícími fenami, kopulační chování vůči „všemu živému“, nežádoucí krytí fen bývají noční můrou majitelů nekastrovaných psů. Dominantní chování je často sexuálního/hormonálního původu a u některých jedinců může být až nebezpečné, jak vůči ostatním zvířatům, tak samotnému majiteli.

Rizika spojená s kastrací

Kastrace probíhá v naprosté většině případů bez problémů a psi ji snášejí velmi dobře. Jde však o chirurgický zákrok, který má i svá rizika. Především je to riziko narkózy, proto je vhodné provést řádné předoperační vyšetření. Důležitý je výběr anestetika i monitoring pacienta při narkóze.

Mezi nejběžnější komplikace při kastraci patří krvácení v místě operační rány a zduření šourku. Ke zduření šourku dochází relativně často, jelikož po odstranění varlat v šourku zůstává volný prostor, který se může snadno vyplnit krví, ranným sekretem nebo zánětlivým exsudátem. V těchto případech je třeba navštívit veterinárního lékaře, aby zhodnotil situaci a případně navrhl další řešení.

U kastrovaných psů se také může vzácně objevit inkontinence moči. I u psů (zejména velkých plemen) se zmiňuje zvýšené riziko osteosarkomu, pokud je kastrace provedena před dosažením pohlavní dospělost, zvláště před věkem 1 roku.

Rizika spojená s narkózou

Kastrace feny je chirurgický zákrok a jako takový vyžaduje celkovou anestezii. Ta s sebou může nést určitá rizika, jejichž míra závisí na celkovém zdravotnímu stavu, na předoperační přípravě, na druhu použité anestezie a na kvalitě monitoringu pacienta během operace. Je logické, že narkóza u mladé zdravé feny bude bezpečnější, než u starého zvířete s pokročilou pyometrou.

Vždy je vhodné provést předoperační vyšetření: To zahrnuje minimálně hematologickou a biochemickou analýzu krve, případně i RTG hrudníku a EKG. U zvířat ve špatném zdravotním stavu je před vlastní operací nezbytná stabilizace (infúzemi, příp. dalšími léky, včetně podání antibiotik).

Vlastní volba anestetik významně ovlivňuje míru možných komplikací. Preferuje se inhalační anestezie (nejlépe směs kyslíku, rajského plynu a isofluranu, resp. sevofluranu). Na rozdíl od nitrosvalových injekcí ji lze dobře regulovat a představuje podstatně menší rizika. Inhalační anestezie se dá nahradit celkovou nitrožilní anestezií (např. propofolem) za podmínky dostatečného přísunu medicinálního kyslíku k pacientovi.

Stejně důležitý jako výběr anestetika je i monitoring pacienta při narkóze. Vitální funkce se sledují jednak klinicky, a také pomocí elektronických přístrojů, jakými jsou pulzní oxymetr, elektrokardioskop, analyzátor dýchacích plynů, kapnometr/kapnograf, analyzátor acidobazické rovnováhy a krevních plynů atd. Využití těchto moderních prostředků (inhalační anestezie vedená isofluranem s kvalitním monitoringem) pak umožňuje bez komplikací, anebo s jejich časným a úspěšným řešením, přežít narkózu i pacientům v kritickém stavu, např.

NAŠE ZKUŠENOST: Za 7 let kastrování fen jsme zaznamenali jen jeden úhyn feny po kastraci z důvodu zvětšených jater a vysokého věku, jednalo se však o fenu s rozvinutou pyometrou.

Močová inkontinence, hypoestrogenismus

Výskyt močové inkontinence u kastrovaných fen je dáván do souvislosti s poklesem produkce estrogenů.

NAŠE ZKUŠENOSTI: Nikdy jsme se nesetkali s inkontinencí u našich kastrovaných fen, nicméně hodně lidí o tom hovoří. Jsou na to však kapky, které zaberou ihned. Řeknu na to ale jedno. Taková banalita, podle mě, jako je inkontinence, je pro mě mnohem snesitelnější než smrtelné výše uvedené choroby.

Hypoestrogenismus je vzácné onemocnění projevující se ztrátou srsti v okolí zevních genitálií a řitního otvoru s přechodem na boky a břicho.

Obezita

Vykastrovaná fena má nižší spotřebu energie, a proto nezměněné dávky krmiva po kastraci mohou vést k ukládání přebytečné energie ve formě tuku. Řešením je zvýšení fyzické aktivity, případně snížení dávek krmiva nebo podávání krmiva Light či přímo granule pro kastrované psy.

NAŠE ZKUŠENOST: Nezaznamenáváme zvýšení hmotnosti u kastrovaných psů a fen. Dochází k tomu při nedostatku pohybu, překrmování a krmení nevhodným krmivem a pamlsky. Pes by měl jíst jednou denně nejlépe večer (předcházíme torzi žaludku), u obézních psů je dávka neskutečně malá, mohou se použít dietní granule, ale kdo krmí syrovým krmením, tyto potíže většinou nemá. Pohyb, sport, plavání, žádné nevhodné pamlsky - to vše je základem pro to, nemít tlustého psa. Co se týče psů ve městech tak není žádný rozdíl mezi tlustými kastráty a nekastráty, vše je věc péče a překrmování!