Ekologické pravdy a mýty: Recenze pohledem skeptika

Otázka globální změny klimatu, konkrétně globálního oteplování, je nepochybně jedním z témat, která dlouhodobě hýbou společností. Toto téma dokáže rozdělit zastánce a odpůrce do dvou zcela nesmiřitelných táborů. Podobné dělení je však poněkud zjednodušující, poněvadž na obou stranách pomyslné barikády stojí lidé zastávající poměrně pestrou škálu názorů, silně závisejících na apriorním uchopení této nesmírně složité otázky, které do značné míry stojí na výchozích předpokladech i politickém přesvědčení jednotlivce. V podstatě nikdo dnes netvrdí, že k žádné změně klimatu nedochází, a jádrem sporů tak obyčejně je, jakou měrou k oteplování přispívá člověk, pokud vůbec nějakou (antropogenní/přirozená změna klimatu), zda je možné s tím něco dělat a jestli je to, například ve srovnání s vynaložením prostředků na adaptaci společnosti na vyšší teploty, ekonomicky výhodné.

Klimaskepse v České republice

V posledních letech u nás vyšlo hned několik knih, které se více či méně kritickým způsobem vyjadřují k převažujícímu názoru na globální změnu klimatu, podle nějž je za oteplování s velkou pravděpodobností zodpovědný člověk, a pokud se nebudeme snažit tento vliv výrazně omezit, nebo ideálně zcela zvrátit, bude to mít pro lidstvo nedozírné následky. Jednou z těch nejznámějších je nepochybně Modrá, nikoli zelená planeta (Dokořán, 2007) bývalého prezidenta Václava Klause, která vzbudila nemalou kontroverzi, byť do značné míry spíše kvůli osobě autora než prezentovaným názorům.

Klaus se v této útlé knížečce totiž nevěnuje samotné změně klimatu (a když už tak velmi mělce a nepříliš přesvědčivě), ale spíše ekonomickým aspektům dané problematiky, a to přiznaně v souladu s vlastním politickým smýšlením. Kniha je proto v první řadě autorovým osobním vyjádřením a k samotné diskusi nijak výrazně nepřispěla.

Další klimaskeptické publikace

Zásadnější dopad bezpochyby měly knihy známého dánského klimaskeptika Bjørna Lomborga Skeptický ekolog (Dokořán, Liberální institut, 2006) a Zchlaďte hlavy! (Dokořán, 2008), které se důkladně, a řekl bych i poměrně inspirativně, zabývají otázkou podílu člověka na globální změně klimatu a možnostmi, jak s tímto jevem bojovat, či finanční náročností takového podniku. I když se Lomborg dočkal osočování z překrucování uváděných faktů, je třeba jeho knihám přiznat určitou přesvědčivost a i přes nutnost číst jeho texty kritickým okem je dobře, že k českému čtenáři dostaly.

Z dalších tematicky zaměřených prací můžeme jmenovat i svazek Racionálně o globálním oteplování (Dokořán, 2008) českého klimaskeptika Miroslava Kutílka či velmi zajímavý titul Pluhy, nemoci a ropa (Academia, 2011) Williama F. Ruddimana, který lidský vliv na klima nepopírá, ale na rozdíl od oblíbeného názoru, že lidstvo začalo měnit klima až s nástupem průmyslové revoluce, mimo jiné ukazuje, že tak činilo už o několik tisíciletí dříve. Současně varuje před přílišnou hysterií, co se týče vzestupu teplot o několik stupňů, dopady podle něj zdaleka nebudou fatální.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Vrchol zájmu a současnost

Z výše uvedeného je patrné, že mnohé knihy vyšly již před zhruba deseti lety, což nepřekvapí, neboť právě tehdy bylo téma, mimo jiné díky knize Nepříjemná pravda (Argo, 2007) i stejnojmennému filmu (2006) laureáta Nobelovy ceny za mír Ala Gora či čtvrté zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), na vrcholu veřejného zájmu. To ostatně dokládá i důkladná a zajímavá studie české klimaskepse Oteplí se a bude líp (Sociologické nakladatelství /SLON/, 2018) sociologa Petra Vidomuse.

I přes určitý útlum je však problematika stále aktuální, a příslibem jejího oživení ve veřejném prostoru je právě vycházející kniha předního českého klimaskeptika Vítězslava Kremlíka (nar. 1976) Obchodníci se strachem: Průvodce skeptika po klimatické apokalypse.

Kritika Kremlíkovy knihy "Obchodníci se strachem"

Kremlík čtenáře bez průtahů uvádí do světa lží, mystifikací, manipulací a ovlivňování (nejen) klimatického výzkumu ve jménu veřejného blaha, potažmo dosahování nejrůznějších politických cílů. Obecně se soustředí na několik základních témat, která jsou pro klimaskeptickou literaturu typická. Jedním z nich je upozornění, že klima se sice mění, nicméně při pohledu na (geologicky blízkou i vzdálenou) historii planety zjistíme, že se nejedná o nic neobvyklého a ve srovnání s dneškem bývalo mnohdy výrazně tepleji, aniž by to mělo pro pozemský život nějaké katastrofální důsledky. Teplá období podle autora dokonce bývala spíše obdobím prosperity než naopak.

Tradičním námětem je rovněž otázka podílu člověka na současných změnách, který je dle Kremlíka značně spekulativní. Autor vědcům vyčítá, že své modely často jednak zakládají na nepříliš dobře podložených předpokladech, jednak v nich upřednostňují oxid uhličitý a zapomínají započítat vliv dalších, přirozených faktorů ovlivňujících globální klima, jako je oblačnost, oceánské cykly, vliv sluneční aktivity, sopečná činnost, vodní pára a podobně.

Jedním z největších problémů podle něj je, že se z otázky změny klimatu stalo téma silně zpolitizované. To vědce vede jednak ke zjednodušování vlastních závěrů (politici nestojí o nějaká „ale“, „pokud“ či „možná“, chtějí jasnou odpověď), jednak k přibarvování výsledků požadovaným směrem, protože žádný vědec, který lidský vliv na změnu klimatu zkoumá, si pod sebou přece nepodřízne větev (tj. přísun financí) přiznáním, že jeho výzkum nemá opodstatnění.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Recenzent (byť přírodovědec, ne však klimatolog) se nemíní vyjadřovat k samotným ryze klimatologickým otázkám, které si zaslouží spíše reakci přímo od zástupců oboru (třebaže podobné diskuze mají tendenci sklouzávat k nekonečné řadě tvrzení a protitvrzení, a navíc by podobný úkol vzhledem k množství nastolených otázek vyžadoval prostor celé nové knihy). Nejzásadnějším problémem Obchodníků se strachem je způsob, jímž je Kremlík pojal. První potíží je v podstatě všudypřítomný arogantní, přezíravý a útočný tón. Opravdu jen málokdy se stane, aby autor uváděl jednotlivá fakta bez hodnotících, zpravidla urážlivých komentářů, jakoby mimoděčného doplnění údajných pohnutek různých osobností a neustálé snahy o znevážení oponentů místo reakce na jejich argumenty (Přitom si sám stěžuje na obdobné znevažování klimaskeptiků: „Pokud se nepodaří nepohodlné umlčet, je nutné je alespoň náležitě zdiskreditovat.“) Naproti tomu klimaskeptici jsou obvykle vykreslováni jako mučedníci, kteří se vzbouřili a prohlédli zlovolnou klimatologickou církev, jež si uzurpuje moc a potlačuje svobodu, stejně jako to dělala církev skutečná.

Václav Klaus a jeho kniha

Na začátku předmluvy (str. 9) Klaus uvádí, že „jedna mimořádně teplá zima ... stačí k tomu, aby u některých lidí vznikla dalekosáhlá očekávání ...“ Pomiňme, že Klaus zaměňuje počasí za klima, na to už upozornil ministr životního prostředí Martin Bursík. Nikdo, pokud vím, také nevolá po tom, abychom s klimatem „právě teď“ něco udělali, protože je to nesmysl. Podle zprávy „Stav budoucnosti“ (Glenn, Gordon, 2007) bylo během posledních dvanácti let jedenáct roků nejteplejších za dobu, co lidé teplotu měří a sledují. Vůbec nejteplejším byl rok 2005, ale rozhodně se nejednalo o ojedinělý výkyv.

Na str. 10 Klaus píše: „... znovu je nám vnucována jedna jediná přípustná pravda...“. Bylo by třeba upřesnit kdo a jak jedinou přípustnou pravdu vnucuje. Dále na str. 10 souhlasí se spisovatelem Michaelem Crichtonem, že „nejdůležitější výzvou, které lidstvo čelí, je úkol rozlišit realitu od fantazie a pravdu od propagandy“. Stejným výrokem začíná text na záložce, hned pod fotografií Václava Klause, zde ovšem bez uvedení autorství M. Crichtona. Další odstavec na str. 10: „Globální oteplování se v poslední době stalo symbolem a vlastně prototypem sporu pravda vs. lež. “ Souhlasím, ovšem s tím, že se rozborem knihy V. Klause dostaneme na straně lži.

Str. 11: „Politikové (a na ně napojení „fellow travellers“) si na tom (na hypotéze klimatických změn - pozn. P. N.) chtějí jenom nahnat politické body.“ Václav Klaus jakoby psal sám o sobě. Touha zviditelnit se na mezinárodní scéně jej vede k hledání kontroverzního a dostatečně složitého tématu, kdy zaujme provokující stanovisko, a přitahuje tak na sebe pozornost. Odráží se v tom podstatný osobnostní rys Václava Klause, a proto se u něj na chvíli zastavme.

Na straně 12 cituje Klaus C. Ch. Hornera: „Budoucí generace se budou trochu pobaveně divit, že na počátku 21. století lidstvo vážně věřilo, že může ovlivnit klima.“ Václav Klaus se zde podruhé dopouští toho, že v předmluvě autora cituje, na záložce knihy pod svoji fotografií, kde je tento výrok doslova uveden, však nikoliv. Vzniká tak dojem, že autorem výroku je V. Klaus.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Na str. 13 Klaus píše: „... žádná „věda“ o klimatu neexistuje. Není to pravda. Klimatické změny jsou typickou ukázkou problematiky, kdy se spolu musí naučit komunikovat (se vzájemným respektem) přírodovědci i odborníci z oblasti společensko-vědní. I změny o desetiny stupně Celsia způsobí, že se z ledu stává voda nebo z vody pára. Desetiny, dokonce setiny procenta změny obsahu CO2 v atmosféře mohou způsobit výrazné změny klimatu. Proto je výše uvedená Klausova bagatelizace zavádějící a nebezpečná.

Koncentrace oxidu uhličitého (hlavního skleníkového plynu) jsou nyní v atmosféře nejvyšší za 650 000 let a teplota na povrchu země byla během posledního desetiletí nejvyšší za posledních 400 let. Navíc tající tundra uvolňuje do atmosféry metan, který je 22x silnějším skleníkovým plynem než oxid uhličitý.

Předmluvu Václav Klaus uzavírá alarmujícím „ani já už nejsem jenom znepokojen, i já už se zlobím“. Přesně stejný dojem může navozovat přečtení Klausovy knížky.

Na str. 15 Václav Klaus tvrdí: „Soudobý střet o lidskou svobodu ... začíná být veden právě pomocí těchto témat“ (životního prostředí a globálního oteplování - pozn. P. N.). ... „Právě chudší země ... nemají na takovéto „luxusní“ starosti peníze.“ Hned po právu na život je svoboda tím, čeho si lidé nejvíce cení. Ale svoboda je nerozlučně spojena s odpovědností vůči bližním (dnešním i budoucím generacím) i vůči přírodě. Na svobodu bez odpovědnosti doplácejí především chudší země. Stoupne-li ke konci 21. století hladina oceánu např. o 0,5 - 1 m, což se reálně podle předpokladů Mezivládního panelu o změnách klimatu (IPCC) může stát, dají se do pohybu miliony lidí v Bangladéši, nikoliv v Holandsku, které již dnes investuje do zpevňování hrází. Nebude pak právě a především svoboda těchto lidí ohrožena?

Na str. 17 přichází asi klíčový Klausův výrok, kdy nachází svého nepřítele, se kterým hodlá bojovat: „Ohrožením svobody, demokracie, tržní ekonomiky a prosperity na konci dvacátého a na počátku dvacátého prvního století přestal být socialismus ... ale stala se jím ambiciozní, velmi arogantní a velmi bezskrupulózní ideologie politického hnutí, které ... se soustřeďuje kolem environmentalismu.“ Je velmi snadné nařknout obecně environmentalisty, bez jediného konkrétního příkladu, z „ambicióznosti, arogantnosti a bezskrupulóznosti“. Je to asi stejně „prozíravé“, jako bychom ze stejného přístupu obvinili třeba všechny ekonomy.

Životní prostředí (anglicky environment) je ta část světa, kterou člověk obývá, transformuje a které se přizpůsobuje. Vzájemnými vztahy mezi člověkem a jeho životním prostředím se zabývají environmentalisté. Nejsou tedy žádným politickým hnutím a nemají vlastní ideologii. Životnímu prostředí je blízká ekologie - nauka o vztazích mezi organismy a jejich živým i neživým prostředím. Velmi prostě řečeno - ekologie je nauka o hospodářství přírody. Ekonomika je, prostě řečeno, nauka o hospodářství lidské společnosti. Snad se shodneme, že „hospodářství přírody“ bez „hospodářství lidské společnosti“ fungovat může, naopak nikoliv. Proto environmentalisté nepředstavují ohrožení demokracie, svobody, tržní ekonomiky a prosperity, naopak usilují o to, aby tyto vymoženosti byly dlouhodobě udržitelné.

Na str. 19 reaguje Václav Klaus na výrok Al Gorea („Čelíme planetární katastrofě“) slovy: „To je ale nesmysl.“ Dokument je pojat pomalu jak kampaň na zvolení Gora za prezidenta. Je to víc politické než environmentální. 1) Obsah CO2 se v minulosti Země měnil výrazně více, než bude člověk ještě hodně dlouho zvládat. Dnes činí 390 ppm, před 60 miliony let byla 5x vyšší bez působení člověka než je dnes s jeho působením . Ten časopis Nature, který je považován za jeden ze dvou nejprestižnějších vědeckých časopisů. Vědeckých, nikoli populárně vědeckých.

2) Když se vynese závislost teploty na čase v delším období, než jaké ukazuje Nepříjemná pravda, náš výkyv značně ztratí na dramatičnosti. 3) Korelace mezi koncentrací CO2 a klimatem dále do minulosti než ukazuje Nepříjemná pravda není příliš zjevná. Science, ten druhý z těch nejprestižnějších vědeckých časopisů. Neznamená to samozřejmě, že CO2 nemá vliv, nemůže však představovat jediný a pravděpodobně ani nejdůležitější faktor. To ovšem neznamená nutně, že první je příčinou druhého. Může to být i naopak a zrovna tak tu může být třetí (neznámý) faktor, který je příčinou obého. Konečně známe i korelace mezi ekonomickou situací a délkou sukní. Čím kratší sukně, tím lepší ekonomika. S určitým zpožděním... Věřím, že seriózní vědci se takovými otázkami zabývají či na ně již mají srozumitelné odpovědi, a to i ti, kteří jsou nazýváni alarmisty. Byl bych rád, kdyby si nějaký zdejší klimatolog nebo prostě kdokoliv, kdo o tom dost načetl, dal tu práci a v kostce zareagoval na tento post, neboť jen toužím zvědět, jaká je tedy vlastně ta pravda. Jestli je více nepříjemná nebo více neznámá a unikající. Nejsem žel z tohoto oboru, ale otázka mě zajímá.

Pan Al Gore by si měl přestat hrát na Mesiáše a používat podložená fakta! Tak pár věcí. Za prvý - fakta v tomto "dokumentu" (spíš je to nenápaditě a stereotypně se opakující záznam přednášky + emoce dojící účelový prostřihy z Goreova života, který můj dojem z filmu btw. výrazně kazí - samotná) jsou používána jako nezpochybnitelné dogma. Celý problém globálního oteplování je vylíčen majoritní vědeckou představou (btw. už pěkných pár let nezměněnou; ty kresbičky od Groeninga byly na šavli), ostatní teorie nejsou ani zmíněny. Na tomto základě vystavěná argumentace (včetně zesměšňování opozičního názoru) stojí pak na vratkých nohách.

tags: #ekologicke #pravdy #a #myty #klaus #recenze

Oblíbené příspěvky:

• Kombinační klozet Jika Lyra Plus
• Kdy čistit čip fotoaparátu?
• Bonitní půdně ekologické jednotky
• Tipy pro pěstování mrkve
• Koncepce environmentální výchovy