Složky lesního ekosystému a jejich význam

Lesní ekosystémy jsou významné krajinné prvky, jejichž nejvýraznější složku tvoří stromová vegetace. V obecné rovině jde o soubor všech živých a neživých složek lesního prostředí, které jsou navzájem propojeny energetickými toky, přičemž všechny složky prostředí jsou z hlediska zachování ekologických vazeb nenahraditelné. Na rozdíl od minulosti jsou lesy v současnosti chápány nejen jako přirozený zdroj jedné z nejdůležitějších surovin - dřeva, ale i jako významný stabilizační prvek v krajině plnící řadu nezastupitelných tzv. mimoprodukčních funkcí.

V době postupných klimatických změn nabývají stále většího významu vodohospodářské funkce lesů. Lesy významně přispívají k zachycování a následnému udržení vody v krajině a pozitivně ovlivňují odtokové poměry v území. V případě extrémně prudkých srážek výrazně eliminují riziko lokálních povodní a zároveň dlouhodobě přispívají k doplnění zásob podzemních vod. Mezi další významné mimoprodukční funkce lesů patří např. funkce ochranná, krajinná či kulturní. V neposlední řadě je nutné představit lesy jako životní prostředí řady živočišných i rostlinných druhů.

Lesní ekosystém je složitý soubor procesů, které jsou komplexně propojené, spíše než soubor jednotlivých složek (rostliny, živočichové). Strukturu lesního ekosystému tvoří jak živé, tak i neživé složky a odráží se v horizontálním i vertikálním uspořádání živých rostlinných společenstev. Složení vegetace je ovlivňováno nejen živočichy, ale také regionálním klimatem, polohou a svažitostí terénu, biomasou, půdními vlastnostmi a podobně.

Abiotické a biotické faktory lesního ekosystému

Každý ekosystém je charakterizován souborem abiotických a biotických faktorů, jež do značné míry určují jeho možnosti, především z hlediska produkčních možností autotrofních organismů a tím dávají předpoklady pro počátek potravních řetězců a potravních zdrojů pro organismy heterotrofní. Abiotické faktory určují dostupnost vody, živin (chemických prvků nezbytných pro život organismů), dostupnost energie charakterizující okolní prostředí ale i potravní zdroje.

Mezi abiotické faktory patří:

Čtěte také: Důležitost uhlíkové bilance lesů

• Sluneční záření: Má dvě základní formy, které ovlivňují výrazněji charakter a fungování ekosystémů a které z těchto důvodů odlišujeme. Je zdrojem energie a tím zprostředkovaně potravním zdrojem všech živých organismů v ekosystému.
• Teplo: Ovlivňuje produkční možnosti rostlin a možnosti přežití a aktivity živočichů a to i půdních.
• Voda: Rozklad organické hmoty v půdě, jako součást koloběhu živin, je určován především podmínkami pro možnosti života mikroorganismů.
• Chemické prvky: Určující optimální podmínky pro chemické procesy v půdě a jeho extrémy ovlivňující zvětrávání matečné horniny.
• Proudění větru: Je dáno pohybem vzdušných mas na základě rozdílných teplot.

Z hlediska hodnocení abiotických faktorů v ekosystému jsou důležité průměrné roční teploty, délka slunečního svitu, ale především kolísání těchto hodnot, jejich výkyvy a rozdíly mezi dnem a nocí a mezi jednotlivými částmi roku, nebo vegetační doby. Z hlediska světelného záření pak dostupnost světla především v konkurenci rostlinných druhů.

Biotické faktory zahrnují veškeré živé organismy jako součást ekosystému. Lze vylišit složku nadzemní části vegetace, podzemní části vegetace, v rámci které můžeme rozlišovat složku dřevinnou (stromovou, keřovou) a bylinnou. Dále se vylišuje složka nadložního humusu, vzdušného prostředí a půdy, eventuálně i složka živočišná.

Struktura a diverzita lesního ekosystému

Strukturu lesa tvoří jak živé, tak i neživé složky a odráží se v horizontálním i vertikálním uspořádání živých rostlinných společenstev. Vzniká také velké množství vzájemných mezidruhových vztahů, které mohou být jak oboustranně záporné, tak prospěšné. Jsou ale možné i takové vztahy, kdy jeden organismus působí nepříznivě na druhý, nebo kdy má jeden druh prospěch z aktivity druhého, aniž by jej negativně ovlivňoval.

Biodiverzita, tedy různorodost druhů, včetně diverzity jejich genetických informací, společenstev a ekosystémů, je třeba chránit především na územích, kde se přirozeně vyvíjela a zachovala (in situ). Tam, kde prostředí neskýtá dočasné nebo trvalé podmínky pro udržení biodiverzity, je třeba chránit a udržovat různorodost rostlin, živočichů, mikroorganizmů a jejich genetických informací v lokalitách a zařízeních ekologicky vhodných (ex situ).

Keře jako součást lesního ekosystému

Dřeviny keřovitého růstu se vyskytují především jako spodní patro v lesních porostech v řadě souborů lesních typů, v lesních a porostních okrajích. Dále přicházejí jako pionýrské druhy na holinách a případně nelesních půdách, které jsou uvedeny do klidu a jsou určeny k zalesnění. Řadu druhů nalezneme v ekosystémech, které nemají charakter lesa, zejména na plochách lesostepního charakteru, např. na skalnatých svazích s mělkou půdou, kde dřeviny stromovitého růstu nemají vhodné podmínky pro tvorbu zapojených porostů.

Čtěte také: Lesní ekosystém: funkce a význam

Funkce keřů v lesních ekosystémech:

• Půdní kryt: Keřové patro má funkci půdního krytu, často společně s nálety dřevin stromovitého růstu, bylinnou a travní vegetací.
• Tvorba humusu: Podle podmínek může opadem listí a prokořeněním půdy přispívat k tvorbě vhodných forem humusu.
• Ochrana klimatu: Keře mohou v počátečních fázích vývoje lesních porostů působit vhodně jako zápojné, podpůrné porostní složky a mohou mít někdy i pozitivní vliv na růst a vývoj hospodářsky významných dřevin.
• Biotopy: Keřové složky lesních porostů mohou mít významnou funkci jako složky biotopů řady živočichů, zejména ptactva.

Lesní hospodářství a ekosystémové pojetí

Principy ekosystémového pojetí se v současnosti začínají uplatňovat ve středoevropském, tedy i českém lesním hospodářství a ovlivňují zejména koncepce pěstování a ochrany lesů. V souladu se světovými tendencemi se obecně uznává význam biodiverzity, zejména v souvislosti se stabilitou lesních ekosystémů.

Součástí aktivit k uchování stability a žádoucího zdravotního stavu lesních ekosystémů jsou mimo jiné i opatření k uchování a reprodukci genových zdrojů organizmů, především druhů lesních dřevin, ale i ostatních složek lesních ekosystémů.

Dobrou zprávou je, že lesů v České republice neustále přibývá. Ročně stoupá výměra lesa zhruba o dva tisíce hektarů.

Vztahy v lesním ekosystému

Vzniká velké množství vzájemných mezidruhových vztahů, které mohou být:

Čtěte také: Ochrana Přírody a Lesní Hospodářství

• Mutualismus (vzájemnost) - vztah, kdy interakce mezi jedinci dvou/více druhů pozitivně ovlivňuje jejich růst nebo velikost populací.
• Komensalismus - interakce, kdy jeden organismus působí kladně na jiný a ten naopak nijak nepůsobí na organismus první.
• Konkurence - vztah dvou (nebo více ) druhů, kdy činnost jednoho organismu nebo druhu potlačuje rychlost růstu nebo natalitu druhého druhu, nebo zvyšuje jeho mortalitu.
• Predace - závislé výkyvy početnosti dvou druhů, kdy nízká početnost kořisti vede k nízké početnosti predátora a to dále vyvolává vysokou početnost kořisti a následně i predátora atd.

Produkce kyslíku a vázání prachu

Les je pro nás tedy prospěšný po mnoha stránkách, ale jeden z nejdůležitějších faktorů je produkce kyslíku a vázání prachu.

• Produkce kyslíku: jeden stoletý buk vysoký 25 metrů s korunou o průměru 14 metrů, jež má listovou plochu okolo 1 600 m² a 9 000 listů, za jediný den vyprodukuje až 1,7 kg kyslíku, což je 1 000 litrů. Člověk průměrného vzrůstu vydýchá 350 l kyslíku za den. Jeden statný buk tak „uživí“ tři lidi. Jeden hektar kvalitního smíšeného dospělého lesa v ČR vyprodukuje za jeden rok 10 tun kyslíku (10 000 kg).
• Vázání prachu: Jediný hektar bukového lesa dokáže navázat až 64 tun prachu, hektar dubů 56 tun, borovic 36 tun.

tags: #složky #lesního #ekosystému

Oblíbené příspěvky:

• Společenstvo neonky obecné
• Ekologické plakety Rakousko: Průvodce
• Objevte svět přírody
• Ochrana klimatu: Akční plán
• Ekologický Dopad EET Kotoučků