Ekologické Přírodní Katastrofy v České Republice

Objem studia environmentálních hazardů je příliš rozsáhlý na to, aby jej tato webová prezentace mohla vyčerpat. V této práci je proto kladen důraz především na hazardy a katastrofy, které mají převážně přírodní povahu. Způsobují značné škody na majetku v postižených oblastech, větší události často i značné oběti na životech.

Sdružení Bündnis Entwicklung Hilft každoročně vydává zprávu The Word Risk Report, která hodnotí riziko katastrof ve světě. Česká republika má velmi nízký index rizik. Ze 193 zemí celého světa se v roce 2022 umístila až na 180. Znamená to, že riziko přírodních katastrof obrovského rozsahu je v ČR opravdu nízké. Nehrozí nám tsunami ani hurikány. Neznamená to ale, že by se nám přírodní živly zcela vyhýbaly, naopak. A zanechávají za sebou materiální škody a někdy bohužel i oběti na životech.

Přírodní jevy a katastrofy provázejí lidstvo od nepaměti. Povodně, sucha, zemětřesení, sopečná činnost, klimatické změny… Ačkoli u nás nejsou přírodní katastrofy tolik obvyklé jako na jiných místech planety, existují takové, které nás ohrožují, i když jejich dopady bývají většinou lokální. Přírodní katastrofa je přírodním procesem, který je rychlý a zanechal po sobě lidské oběti a materiální škody.

Atmosférické a hydrologické hazardy

Ve skupině přírodních hazardů hrají velmi důležitou roli i atmosférické a hydrologické hazardy. Mezi atmosférická rizika řadíme tropické cyklóny, tornáda a jiné bouře, hlavním hydrologickým hazardem jsou povodně a záplavy. U těchto katastrof je důležité jejich úzké propojení. V poslední době jsme mohli zaznamenat několik takových velkých katastrof po celém světě.

Povodně si za posledních deset let vyžádaly značné škody i na území ČR, a to především v roce 1997 (Morava) a 2002 (Čechy). V naší republice jsou takovéto události způsobeny při jarním tání sněhové pokrývky v horských regionech, případně v důsledku letní cyklonální činnosti (rok 2002). Do skupiny atmosférických hazardů můžeme, kromě případů popsaných v výše, zařadit ještě např. silné zimní bouře nebo rizika způsobená mrazem. Zimní sněhové bouře jsou v posledních letech vzhledem k rostoucí extremitě počasí častou příčinou problémů i ve vyspělých zemích severní polokoule. Velké nánosy sněhu mohou přerušit dodávku elektrické energie, ničit telekomunikační spoje nebo způsobovat kolaps v dopravě.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Zde je přehled některých významných událostí v ČR:

• Srpen 2002 - povodně v Čechách způsobily škody za 73 mld. Kč.
• Leden 2007 - orkán Kyrill. Největší větrná katastrofa v dějinách České republiky zasáhla celé území. Způsobila bezmála 80 tisíc pojistných událostí s objemem škod téměř 2,25 mld. Kč.
• Květen až červen 2013 - povodně, které se dotkly téměř 1000 obcí a způsobily spolu škodu za 7,6 miliardy Kč.
• Leden 2022 - vichřice Nadia, která na horách dosahovala hodnoty orkánu, tedy 185 km/h.

Extrémních vlivů způsobených povětrnostními podmínkami je 4-5× více než před 50 lety, způsobují také výrazně větší škody. Dá se říci, že důvodů, proč řešit pojištění majetku, v čase přibývá. Pojistit proti řádění přírodních živlů dnes můžete nejen nemovitost, ale i domácnost. Zásadní je sjednat pojištění správně - s ohledem na vaši situaci. Rozhodující je kvalita pojištění, ne jeho cena. Pojistku si nechte „ušít na míru“. Věnujte dostatečnou pozornost pojistným podmínkám. Informujte pojišťovnu o změnách na pojištěném majetku. Přistavěli jste garáž či zrekonstruovali podkroví? Pamatujte na aktualizaci pojistných smluv i kvůli rostoucím cenám - pozor na podpojištění. Jedním z řešení je sjednat si pojištění nemovitosti u pojišťovny, která garantuje opravu nebo opětovné postavení nemovitosti bez rizika podpojištění. Doklady o pojištění pečlivě uschovejte. Stejně tak mějte pořádek v účtenkách a fakturách za vybavení a odborníci doporučují i průběžně pořizovat fotodokumentaci.

Sesuvy půdy

Patří mezi ně třeba sesuvy či skalní řícení. Problematiku sesuvů a skalních řícení v České republice nově přibližuje publikace Sesuvy - podceňovaná nebezpečí, kterou v lednu 2018 vydalo Nakladatelství Academia v edici Strategie AV21. Měly upozornit na tuto problematiku a představit její možná řešení. Koordinátor programu Strategie AV21 Přírodní hrozby a ředitel Ústavu struktury a mechaniky hornin AV ČR Josef Stemberk doplňuje, že mezioborový pohled na fenomén sesuvů je nezbytný pro navržení a uplatnění co nejlevnějších a nejúčinnějších metod ke snižování škod, které mohou tyto jevy způsobit. Prevence je přitom levnější než odstraňování důsledků havárií. Například v letech 2007-2015 vynaložila Česká republika na jejich sanaci téměř tři miliardy korun.

Jan Klimeš z Ústavu struktury a mechaniky hornin AV ČR potvrzuje, že sesuvy v České republice nastávají opakovaně a nejsou ojedinělé, jak by se mohlo zdát. Jako příklad uvádí sesuvy pod osadou Poláky u Nechranické přehrady, které poničily rekreační chaty, nebo v obci Maršov u Uherského Brodu - v důsledku zdejšího sesuvu v šedesátých letech 20. století se část lidí odstěhovala. Jeho kolega Jan Blahůt připojuje případ z roku 2013, kdy sesuv zničil chatu pod přehradou Slapy v Třebenicích a zapříčinil smrt dvou lidí.

Kauza dálnice D8 u Prackovic jako ukázka řetězce selhání

Jak řetězec selhání vyústil v sesuvy s miliardovou škodou, ilustruje kauza rozestavěné dálnice D8 u Prackovic z června 2013. Přestože je levý břeh Labe nad Prackovicemi a Litochovicemi v Českém středohoří historicky známý jako území náchylné k sesuvům, při projektování dálnice z Prahy do Drážďan se na jejich existenci nedbalo. Jinak by totiž šlo stavbu dálnice preventivně zajistit. Problémy se projevily již v roce 2011 menšími sesuvy v zářezu dálnice a vznikem pramenů v nedalekém okolí. Varování přírody ale nikdo nedbal a nadměrné srážky z května a června 2013 dokonaly své.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Publikace Sesuvy - podceňované nebezpečí proto čtenářům nabízí vysvětlení, jak, proč a kde nejspíše vznikají svahové pohyby a seznamuje s konkrétními historickými událostmi rovněž na příkladu Hřenska a okolí. Poukazuje na otázku péče o rizikové lokality ze sociologického hlediska - tedy z pohledu vztahu obyvatel k „jejich“ krajině a k rizikům, jež jsou s životem v takové lokalitě spojena.

Otrava řeky Bečvy v roce 2020

Na přelomu léta a podzimu 2020 došlo k jedné z nejvážnějších ekologických katastrof v České republice. Způsobilo ji pravděpodobně několik úniků toxických látek. K tomu nejvážnějšímu došlo 20. září 2020. Kdo byl původcem havárie, která katastrofu způsobila, není dodnes jasné. Stejně jako není zcela jasné, co otravu způsobilo. Jedno však díky této tragédii jasné je.

Po původci havárie nejdříve pátrala Česká inspekce životního prostředí, která nakonec případ předala Policii ČR. Ta se z pro nás nepochopitelných důvodů zaměřila na jedinou z továren v okolí, kterou provozovala vodohospodářská akciová společnost Energoaqua. Zároveň byla hned od začátku jako možný viník vyloučena akciová společnost Deza, která je součástí holdingu Agrofert a je tak ve svěřeneckém fondu tehdejšího premiéra České republiky Andreje Babiše (ANO). Právě v prostorách společnosti Deza došlo přitom v den největší katastrofy na Bečvě k havárii, kterou se snažil její managment ututlat a se zpožděním o ní informovali novináři z Deníku Referendum. Ti sledují i v současnosti probíhající soud a podle nich je klíčový argument v obžalobě rožnovské společnosti Energoaqua z otravy řeky Bečvy založen na podvodném tvrzení soudního znalce.

Podle organizace Arnika byla havárie, která vyústila v únik toxických látek do vod, jen potvrzením neblahého trendu. K podobným únikům dochází v poslední době stále častěji. Ochrana vod polevila, monitoring toxických látek je nedostatečný. Nebezpečím pro řeky je také důsledek benevolentního povolování dalších a dalších zdrojů znečištění. Proto jsme se okamžitě po havárii spojili s místními lidmi a společně koordinovali tlak na Ministerstvo životního prostředí, aby došlo k urychlenému a spravedlivému vyšetření této katastrofy. Bohužel MŽP tehdy vedl Richard Brabec za ANO, který přes ujišťování v médiích pro vyšetřování nic neudělal.

Od samého začátku tak podle nás docházelo k mnoha pochybením na straně České inspekce životního prostředí. Naše pochyby o konání České inspekce životního prostředí nakonec potvrdila závěrečná zpráva sněmovní vyšetřovací komise, vzniklé na základě společného tlaku místních, rybářů a nestátních enviromentálních organizací. Reagovat na ekologické katastrofy, až ve chvíli kdy se stanou, je pozdě.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Proto se Arnika soustředila také na tlak na systémové změny, které by mohly dalším haváriím zabránit, nebo jejich nebezpečí aspoň minimalizovat. Hned po havárii jsme zveřejnili petici Řeky bez jedů, která požaduje lepší ochranu našich řek a kvalitnější monitoring toxických látek. Přísnější pravidla by měla pochopitelně platit na všech českých řekách, nejen na Bečvě. Tuto petici podepsalo dodnes víc než sedm tisíc lidí. Také jsme připomínkovali novelu vodního zákona, kde jsme navrhovali mnohem přísnější pokuty pro firmy, které bez povolení vypouštějí do českých řek toxické škodliviny. Podle Arniky totiž pro velké průmyslové nebo chemické podniky, které mají miliardové výnosy, nepředstavuje pokuta 25 milionů korun, která byla nakonec do novely schválena, dostatečný ekonomický stimul, který by je motivoval k realizaci opatření, jež by napomohla havárii předejít. Podle Arniky by adekvátní částkou byl dvojnásobek, tedy 50 milionů korun. Při haváriích rozsahu podobného třeba té na Bečvě, totiž dochází k rozsáhlým škodám na životním prostředí, které v podstatě nejdou zaplatit.

Lidská paměť a schopnost poučit se z minulosti

Lidstvo ohrožují nejen přírodní katastrofy, ale také krátká paměť a neschopnost použít znalosti, které má k dispozici. Společnost, která nebere ohled na místo, ve kterém žije, se stává hrozbou nejen pro přírodu, ale také sama pro sebe.

I když Česká republika patří k zemím s nižším výskytem přírodních katastrof, přesáhly přímé škody na majetku způsobené deseti nejničivějšími přírodními katastrofami za posledních dvacet let hranici 113 miliard korun. Mezi živly, kterých se lidé obávají nejvíc, patří podle průzkumů vichřice a úder blesku. Hosté pořadu Fokus VM ale upozorňují na to, že existují nenápadnější hrozby, které mohou napáchat mnohem větší škody.

Jednou z příčin nebezpečného úbytku úrodné půdy může být „extremizace počasí“, tedy kupříkladu výrazné výkyvy teplot nebo lokální přívalové deště. Druhou příčinou je ztráta povědomí o souvislostech v české krajině. Problémy způsobilo scelování polí, meliorace, odvodňování nebo pěstování určitých preferovaných plodin, například kukuřice nebo řepky.

Příklady necitlivých stavebních úprav

Tato „ztráta paměti“, která nebere ohled na strukturu místa, se podle hostů Fokusu VM projevuje v mnoha dalších oblastech. Příkladem mohou být necitlivé stavební úpravy. Archeolog Jan Klápště zmiňuje situaci Starého Města pražského, které se nachází v jedinečném krajinném kontextu, ale zároveň v místě, jež bylo postihováno povodněmi.

„Pražská kotlina byla upravována, aby protipovodňové podmínky byly výhodnější. Kdybychom si stoupli před dům U Kamenného zvonu (na Staroměstském náměstí), tak pod námi by byly asi tři metry nadloží nad prvotním historickém terénem a z půlky to nadloží je tvořeno vrstvami, které tam zřejmě byly uloženy záměrně, aby byl zvýšen terén a tím zlepšena protipovodňová ochrana,“ popisuje archeolog Jan Klápště

„Jsme přesvědčeni, že to je jeden z příkladů aktivní obrany proti povodním,“ zdůrazňuje archeolog. Současný člověk ale ve vrstvách, které předci navezli, aby se vyhnuli povodním, buduje podzemní garáže. „Když se postaví podzemní garáže před Filozofickou fakultou na náměstí Jana Palacha, tak je to čin šílence. To je neuvěřitelné. Tím se proud spodní vody zarazí a zvedne nahoru,“ říká Jan Klápště.

Podle něj se jedná o paradox, kdy lidé sice mají technologie, které podobné stavby umožňují, ale nerespektují přitom staleté znalosti předků.

Podle geologa Josefa Stemberka je lidská paměť ještě kratší. „Příklad z roku 1997, velké povodně na severní Moravě, tehdy to bylo provázeno tisíci a tisíci sesuvů, ve Vsetínských vrších, v Moravskoslezských Beskydech a podobně. To ponaučení pro lidi, ta paměť, vymizela během pěti, deseti let, protože deset let po tom už se v sesuvných územích stavěly nové domy,“ říká Stemberk. Kde už jednou vznikl sesuv, můžeme očekávat vznik nového sesuvu, připomíná geolog.

Příklad výstavby dálnice D8

Příkladem ztráty historické paměti a znalostí o struktuře krajiny může být podle hostů Fokusu VM výstavba dálnice D8, která protíná geologicky aktivní, sesuvné území Českého středohoří. Nejvýraznějším problémem, který se v souvislosti se stavbou objevil, byl obří sesuv zeminy, který v roce 2013 část dálnice zavalil. Obce nacházející se v blízkosti dálnice se s následky jejího budování potýkají dodnes. Některé svahy v oblasti jsou stále v pohybu, na některých místech se zcela změnilo proudění podzemních vod.

„Tahle událost, to je neštěstí, k čemu tam došlo, a přitom k tomu vůbec dojít nemuselo. Kdyby se tam nezanedbaly záležitosti spojené s lomovou těžbou, kdyby se nezanedbala vlastní výstavba té dálnice a stavěla se tak, jak se má stavět v sesuvných územích, tak bychom se možná o tom dnes už nemuseli bavit,“ říká geolog Stemberk.

„Je to ironie, když tahle země světu dala největší odborníky v oboru stability svahů a vzniku sesuvů a dneska jejich potomci řeší takovéto fatální selhání,“ pokračuje Stemberk. Stavby v podobných podmínkách přitom podle něj nemusí být problém. „Už mnoho desítek let se ví, jak si v těchto územích počínat. Tam jde hlavně o to, donutit projektanty a stavebníky, aby dodržovali základní pravidla, která jsou známa už padesát, šedesát let.“

„Každá katastrofa je šance“

Cílem je umět se z katastrof poučit a využít získané znalosti. „Každá katastrofa je šancí pro změnu, pro nějaký růst, ať už na té psychologické stránce jako posttraumatický růst, nebo se zlepšuje infrastruktura, dělají se úpravy, opravy, systémy varování a tak dále. Dá se říct, že katastrofy nás provázejí historií a na základě nich, když máme tu možnost, tak se učíme, zlepšujeme své postupy,“ říká psycholog Štěpán Vymětal.

Řešení: Vzdělání a veřejná správa

Geolog Josef Stemberk, který je zároveň garantem dlouhodobého projektu Přírodní hrozby Akademie věd ČR, který má snižovat rizika přírodních katastrof, upozorňuje, že zlepšení lidské schopnosti předcházet hrozbám má několik rovin.

„Jednak je to obecná vzdělanost, aby lidé, kteří žijí v oblastech, které jsou postižitelné povodněmi nebo svahovými pohyby, o té problematice aspoň trošku věděli. A když už tam chtějí stavět, tak aby si třeba objednali nějaký průzkum, jestli náhodou nestaví přímo v sesuvu,“ říká Stemberk.

„Druhou rovinou je samospráva a státní správa, které nám koneckonců povolují, jestli si tam dům můžeme postavit, nebo ne. I na této úrovni by měli rozhodovat lidé, kteří o tom mají povědomí,“ pokračuje. Tyto znalosti, včetně schopnosti využívat specializované mapy a dokumenty, je podle něj třeba rozšiřovat především ve veřejné správě.

Páka v politické rovině

Realita nás totiž podle Stemberka usvědčuje, že znalosti, které má společnost k dispozici, stále nedokáže vhodně využít. Podle něj tedy zbývá B, ve kterém se musí spojit zdravý rozum, podle něhož se chováme adekvátně danému území, a zároveň správně fungující regulace ze strany státu.

„V té vyšší, politické rovině je páka na to, jak donutit lidi, jak například budeme do budoucna obhospodařovat krajinu, abychom se zbavili hrozeb, které na nás číhají,“ říká Stemberk.

„Snaha zachovat se lépe následuje každou povodeň, každou katastrofu, ale teď je otázka, jak se to předsevzetí naplní. A to je otázka státních systémů,“ souhlasí archeolog Jan Klápště. „My historikové rádi mluvíme o historii dlouhého trvání a takovou historii velmi dlouhého trvání, doufejme, s námi vede matka příroda, my nad ní můžeme čas od času vítězit, ale zvítězit nikdy. To je celý problém,“ uzavírá.

tags: #ekologické #přírodní #katastrofy #ČR

Oblíbené příspěvky:

• Ochrana přírody a borůvky
• Analýza světelného znečištění v Česku
• Bioodpad: Který koš vybrat?
• Firmy a domácnosti Opava - čištění odpadů
• Kouzlo zimy doma