Ekologické a civilizační problémy: Příklady z České republiky a světa

Stále rychlejší rozvoj společnosti ovlivňuje bezprostředně životní prostředí. Cílem mé práce je zjistit přístupnost informací o životním prostředí veřejnosti.

Dopad rozvoje společnosti na životní prostředí

Výroba stavebních hmot a automobilová doprava se zaměřuje hlavně na těžký průmysl a rostoucí využívání nerostných zdrojů. Jejich další výrobě a používání zanechávají velké množství odpadu.

Tyto odčerpané látky se vrací zpět do přírody ve formě odpadu a stoupá i množství odpadu. Životního prostředí a na jejich preventivní opatření se věnuje ze státního rozpočtu jenom velmi nepatrná část. Byly vyhubeny některé druhy fauny a flóry, což ohrožuje samotného člověka.

Narušuje se rovnováha krajiny, která ztrácí svou přirozenou produkční schopnost. Živočišných druhů jsou nejvíce ohroženi predátoři - druhy masožravé.

Vlivem stálého okyselování půdy imisemi a hnojivy vznikla velká nutnost vápnění. Poškození životního prostředí má negativní vliv na člověka a způsobuje civilizační choroby.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Ekologická situace v Československu a České republice

Doba od roku 1948 do konce 50. let v Československu byla zaměřena hlavně na těžký průmysl a rostoucí využívání nerostných zdrojů. V 60. letech dochází k narušení ekologické rovnováhy, devastována je příroda. Situace pomalu zlepšovala až do listopadu 1989. Další vývoj v 90. letech byl zaměřen hlavně na těžký průmysl a rostoucí využívání nerostných zdrojů.

V 80. letech byla zajištěna úplná kontrola všech orgánů a podávala do tisku nepravdivé zprávy a problémy zlehčovala. Teprve v 70. letech se začala společnost seznamována s negativními účinky průmyslové výroby, ale i lidské nedbalosti. Se průměrná věková hranice. Vláda ČSSR věnovala životnímu prostředí jen malou pozornost.

Kontrolu nad vydanými zákony a nařízení, v době socialismu neexistoval. Dohlížela i na výrobu veškerých materiálů a veškeré finanční plány, které se týkaly ochrany přírody. Problémy stávaly bezvýznamnými a natolik, že to již vláda nemohla přehlédnout, byla mu určena pokuta. Na ochranu proti vypouštění zplodin do ovzduší zůstával v platnosti zákon č. do nákladů. Účinnost takového postupu byla velmi malá.

Rada neřešila ani otázku nebezpečného odpadu, který nebyl kontrolován. Neprobíhalo tedy jeho řízené a registrované ukládání. Lidi nezajímaly problémy, které se přímo netýkaly jejich osoby. Dostávala po ekologické stránce do velmi vážné situace a nerostné suroviny nejsou nevyčerpatelné.

Teprve v 70. letech se veřejnost seznamovala s negativními účinky průmyslové výroby, ale i lidské nedbalosti. Ani v odborných časopisech věnována pozornost, jakou by si zasloužila. Půdě jim vládní orgány neposkytly. Zaručoval zveřejňovat informace.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Utajovány byly komplikace s elektrárnou a bezpečnosti provozu. Stavba jaderné elektrárny Temelín začala v roce 1986. Do provozu podpořila Charta 77 v části dokumentu č. 22, který vydala 27. 11. 1978. Vládní orgány v Československu svolaly na 30. 4. a projednaly, jak bude probíhat monitorování situace. Československa o situaci na svém území dostali hygienické pokyny a opatření.

Dopady Černobylské havárie

Došlo krátce po 26. 4. v jaderné elektrárně výbuch. Vládní orgány v Československu svolaly na 30. 4. projednaly, jak bude probíhat monitorování situace. Do 15. 5. denně zasedala a sledovala množství radioaktivity na našem území. Podle oficiální zprávy z 10. 7. pokusných jaderných výbuchů v 60. a 70. letech v jiných zemích.

Radami pro těhotné matky, děti a staré nebo nemocné lidi raději nevycházet a zdůrazňovaly se základní hygienické zásady. Pak následovala pětidenní přestávka a teprve 5. 5. zvýšení radioaktivity. Československa o situaci na svém území dostali hygienické pokyny a opatření.

Problémy v severních Čechách

V 80. letech dochází k narušení Krušných hor a neustálému smogovému oblaku, který se projevuje zejména v zimě. Předseda odpověděl 16. podle kterých se má postupovat a které je rozděleno na dva stupně. Při prognóze vykazující zhoršení rozptylových podmínek bude vyhlášeno tzv. upozornění a při zhoršení rozptylových podmínek bude vyhlášeno tzv. opatření. oblastech rozhodla odejít za prací jinam, zavedla vláda na počátku 80. let tzv. úplatkářskou politiku. prostředí.

Další ekologické problémy

Roku 1974 vydala vláda ČSR usnesení č. prostředí a ani nepodpořila výrobu dalších čističek vod. Jizerských hor na Frýdlantsko a západní část Krkonoš. Krkonošský národní park (KRNAP) byl zřízen vládním nařízením č. byl v době socialismu jediným národním parkem v ČSR. při UNESCO - IUCN zařazen mezi 11 nejohroženějších parků na světě.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Svoboda informací a ekologické hnutí

V 90. letech byl přijat Zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí. Zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí. budu sledovat rozdíly ve svobodě projevu a tisku v letech 70. zakončím přijetím zákona č. informace o vlivu provozu mnou vybraných firem na životní prostředí. Vyhodnocením tohoto průzkumu zjistím, zda se situace po přijetí Zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, změnila nebo ne.

Samizdatově vycházel Ekologický bulletin a časopisu vytvořila stál Josef Danisz a Ivan Dejmal. 1989 pod názvem Ekomonitor. Takovým dopisem byl např. Severočeském kraji adresovaný Chartou 77 dne 19. 7. řada problémů týkajících se ekologie krajiny se zaměřením na Severočeský kraj. primátorovi /EB č.5/ ze dne 15. 4. koncentrace škodlivin v ovzduší Prahy. Od roku 1987 vydávalo ČSDS čtvrtletník Acta určený čtenářům doma i v zahraničí.

Globální ekologické problémy

Je výrazně koncentrován do zemí chudého Jihu, jehož podíl na světové populaci roste. Je jedním z hlavních zdrojů znehodnocování životního prostředí. Průmyslové závody znehodnocují ovzduší, vodstvo, půdu i rostlinstvo. Mezi nejvýznamnější znečišťovatele ovzduší patří tepelné elektrárny, závody černé a barevné metalurgie, cementárny, koksárny, rafinérie ropy a závody chemického průmyslu. Odpadů, které do ovzduší vypouštějí je mnoho: popílek, prach, sloučeniny síra, uhlíku, dusíku, chlóru. Exhalace ohrožují zdraví lidí, poškozují zemědělské porosty, ničí lesy. Dochází zde k tvoření smogu, husté mlhy přesycené prachem a kouřovými zplodinami, jež snižuje sluneční záření a 30 - 40%.

Hlavními zdroji znečistění řek bývá odpad z chemických kombinátů, ropné výrobky, čistící a prací prostředky, odpad ze závodů papírenského průmyslu a z některých potravinářských závodů. Nádrže pohonných hmot ohrožují čistotu podzemních vod. Automobily patří k největším zdrojům znečišťování krajiny. Připadá na ně víc než polovina všech škodlivých zplodin vypouštěných do ovzduší - CO2, uhlovodíky, oxidy dusíku, olovo. Tento problém je hlavně ve velkých městech. Velmi závažnou složku negativního vlivu dopravy představuje také hluk, a to nejen u pozemní dopravy, ale i dopravy letecké. Zplodiny jejich motorů narušují ochranou ozónovou vrstvu, která brání pronikání nebezpečného ultrafialového záření k zemskému povrchu.

Velký vliv na znečišťování vodstva má vodní doprava. Obrovské tankery zajišťují levnou přepravu paliv, zejména ropy. Při jejich katastrofách, ale i při pravidelném vymývání vytékají tuny ropy do moře a hubí vše živé v širokém okolí. S problémem fosilních paliv souvisí také kyselé deště. Siřičité emise již zničily spoustu lesů v Evropě a s. Zemědělství změnilo ráz krajiny na mnohem větších plochách než jiná činnost lidí. Lidé vypalovali rozsáhlé plochy, aby rozšířili pozemky. Rozvoj zemědělství vedl k nesmírnému ničení lesů. Za posledních 10 000 let člověk vykácel 2/3 původní lesní pokrývky Země. Vykácení lesů vyvolalo změny v povrchovém odtoku, které se projevily zejména ve větší intenzitě svahových a říčních pochodů.

Hrozby pro planetu

• Skleníkový efekt: Spalováním škodlivých látek uniká do atmosféry nadměrné množství oxidu uhličitého, který propouští sluneční teplo pouze dovnitř, ale odražené už neproniká ven. To vede k celkovém zvýšení teploty na Zemi - hovoříme o globálním oteplování planety - které má za následek přeměnu půdy v pouště a hlavně tání ledovců a zvedání hladiny moří.
• Narušování ozónové vrstvy: Ozónosféra je tenká součást atmosféry, která zabraňuje průchodu ultrafialového a jiných škodlivých záření z kosmu až na povrch Země. Působením freonů (částice používané např. v chladících médiích v ledničkách nebo jako hnací látka do sprejů) se ozón rozkládá a ochranná vrstva se zeslabuje. Záření pak může být našemu tělu škodlivé.
• Znečištění vzduchu a nedostatek kyslíku: I za tenhle problém si lidstvo zodpovídá samo. Vypouští do ovzduší jedovaté a nedýchatelné plyny a zároveň stále větší rychlostí kácí kyslíkodárné rovníkové pralesy. Lidé prahnou po zisku z vykáceného dřeva a je jim jedno, kde budou další generace (a tím i jejich potomci) brát pro život důležitý kyslík. Pro mě je to příklad neobyčejné lhostejnosti a sobectví.
• Nebezpečí jaderné katastrofy a jaderný odpad: Je dokázáno, že světové velmoce vlastní takové množství jaderných zbraní, které by bylo schopno několikanásobně zničit celou naši planetu. Když pomineme nebezpečí výbuchu jaderných elektráren, které je při dnešních bezpečnostních opatřeních již velmi malé, stále je tu s jadernou energií problém, a to ukládání radioaktivního odpadu. Vědci se stále pokouší přijít na přijatelné řešení, ale já myslím, že ještě dlouho lidstvo nebude vědět, jak se radioaktivních látek zbavit.
• Přelidnění Země, hladomor: Naše planete má v současnosti přes 6 miliard obyvatel a jejich počet roste stále rychleji. Zatímco ke skoku ze 4 na 5 miliard jsme potřebovali zhruba 15 let, z 5 na 6 miliard už jen 10 let. Největší přírůstek je přitom zaznamenáván v zaostalých zemích Afriky a zemích jihovýchodní Asie (nejvíce obyvatel má Čína- téměř 1,3 miliard), kde je nedostatek potravin, půdy i vody.
• Civilizační choroby: Lidstvo si se svou existencí předává nejen převratné vynálezy, ale i negativní věci jako jsou právě civilizační choroby. Počítáme mezi ně především narkomanii a neléčitelné rakovinu a AIDS.
• Nedostatek surovin: Vědci spočítali, že současné nejdůležitější energetické zdroje, ropu a uhlí, vyčerpáme v polovině 21, století. Jsou to neobnovitelné energetické zdroje. Budoucnost naší planety spatřují spíše v obnovitelných zdrojích, které jsou zároveň ekologicky čisté, např. sluneční, větrná a vodní energie a poměrně nově také geotermální (využívá vnitřní energie Země, např. na Islandu).

Chemické látky v životním prostředí

Aniž si to možná uvědomujeme, stala se chemie v nejrůznějších podobách součástí života. Kromě toho, že mnohdy zvyšuje naše pohodlí, přináší i mnoho rizik pro životní prostředí i pro lidské zdraví. Člověk uvolňuje do životního prostředí látky, které byly dlouhodobě uloženy v zemi, kde neohrožovaly jeho zdraví, např. těžké kovy, jako olovo, rtuť či kadmium. Chemici vyrobili množství látek, které se v přírodě běžně nevyskytovaly, např. DDT, PVC, PCB, freony aj. Tyto látky mají někdy velmi zajímavé vlastnosti pro speciální využití (např. hubí hmyz, odolávají vysokým teplotám atd.), ale zároveň mohou ohrozit nejen životní prostředí, ale i zdraví nebo životy lidí, ať už přímo (jsou jedovaté), nebo tím, že mají na prostředí člověkem nepředpokládaný účinek (např. vytvářejí tzv.

V současnosti jsou známy miliony různých chemických látek a každý den jsou syntetizovány další a další. Abychom mohli mít z chemických látek kolem nás co největší přínos a co nejmenší škody, musíme co nejlépe znát jejich vlastnosti a měli bychom se snažit jejich využití regulovat svým rozumem a vhodnými zákony.

Negativní účinky chemických látek na lidské zdraví

• Pro toxické účinky chemických látek je typické, že jejich projev závisí na dávce toxické látky.
• Pro akutní toxicitu platí, že účinky přicházejí i po jednorázovém působení (např. otrava houbami, oxidem uhelnatým atd.).
• Chronická toxicita se mnohdy projevuje při dlouhodobém působení (např. týdny, měsíce či roky) i velmi malých dávek chemické látky, které se mohou hromadit v těle (např. otravy olovem a dalšími těžkými kovy, působení dioxinů, polychlorovaných bifenylů, DDT nebo bromovaných zpomalovačů hoření aj.).

Světelné znečištění

Světelné znečištění, nazývané hovorově také jako světelný smog, je uměle vytvořené světlo, které zvyšuje přirozenou úroveň světla ve venkovním prostředí. Množství tohoto umělého světla v nočním prostředí se za posledních třicet let zvýšilo o více než sto procent. Má přitom negativní vliv na ekosystém, lidské zdraví i ekonomiku.„Světelné znečištění je skrytým ekologickým problémem současnosti. Mnoho obcí dnes svítí příliš, zbytečně a často i špatným směrem,“ vysvětlila vrchní rada Odboru regionální politiky ministerstva pro místní rozvoj Ivana Svojtková.

Podle ministerstva životního prostředí stojí za nárůstem světelného smogu především nevhodný způsob užití světla a dostupnost LED technologií. Ty totiž umožňují svítit levně a efektivně, čímž mnohdy vedou k nadužívání. Původcem znečištění ale může být každý umělý světelný zdroj, pro který je typické zejména směřování do nežádoucích prostor (například oken či volné krajiny), osvětlení mimo nutné časové období či použití zdrojů s nevhodnými spektrálními charakteristikami.

Působení na ekosystém a zdraví

Bez ohledu na způsob měření je ovšem jednoznačné, že světelné znečištění s sebou přináší řadu negativních efektů. „Samotná hodnota nočního nebe je pro ekologii a potravní řetězec nevyčíslitelná. Škodlivé dopady světelného znečištění na lidské zdraví, ekosystémové služby či biodiverzitu jsou obtížně hodnotitelné,“ zdůrazňují autoři dokumentu. Celosvětově je dle resortu pro místní rozvoj za nejzávažnější dopad považováno právě působení na ekosystém. Pro ten je totiž pravidelné střídání denního světla a hluboké noční tmy zásadním zdrojem časových signálů řídících činnosti a procesy pro přežití organismů. Živočichové na základě světla odhadují řadu faktorů, jako je správná doba pro hledání potravy či odpočinek. Umělé světlo má ale vliv i na flóru, jeho přítomnost může způsobit třeba předčasné olistění.

Světelné znečištění ovšem dopadá i na zdraví lidí. Slabé noční světlo sice obvykle není přímo příčinou konkrétních nemocí, ale představuje významný faktor zvyšující riziko vzniku některé z civilizačních chorob. Epidemiologické studie například ukazují, že výskyt rakoviny prsu celosvětově koreluje s množstvím světelného znečištění, ačkoliv tuto souvislost může do jisté míry ovlivňovat i hustota osídlení.

Ministerstvo pro životní prostředí uvádí, že pod v noci osvětlenou oblohou žije více než osmdesát procent světové populace.„Obecně lze říci, že světlo v nočních hodinách narušuje hormonální procesy, vede k nekvalitnímu spánku a k nedostatečné regeneraci organismu. Takto oslabovaný organismus je náchylnější k rozvoji některé ze široké škály nemocí, jimž by se při správně fungujícím cirkadiánním systému a dostatečné produkci melatoninu dokázal ubránit,“ vysvětlují autoři dokumentu resortu pro místní rozvoj.

Ekonomické ztráty

Světelné znečištění ale přináší i negativa spojená s ekonomickými aspekty. Ty souvisí třeba s tím, že v některých případech část světla směřuje do míst, která osvětlená být nemusí. To se týká například oken domů, do nichž může svítit osvětlení silnice, či řeky, do níž svítí osvětlení mostu. Použité osvětlení je navíc mnohdy technicky nevhodné či zastaralé.

Na osvětlení jde zhruba dvacet procent světové energie. V rámci Evropské unie činí tento podíl 15,4 procenta. Ekonomické ztráty ale nepřináší jen náklady na energii nutnou k výrobě nevyužitého světla. Negativní dopady s přesahem do ekonomiky má totiž i omezená výkonnost a chyby lidí související s nedostatečným spánkem. Ve vyspělých zemích se vyčíslení těchto dopadů pohybuje okolo dvou procent HDP.

Omezení světelného znečištění

Server svetelneznecisteni.cz uvádí, že na rozdíl od dalších procesů, jimiž lidé poškozují životní prostředí, lze světelné znečištění poměrně snadno omezit. „Sviťme jen tehdy, kdy je potřeba, pouze tolik, kolik je potřeba, a jen tam, kam je potřeba. Sviťme na zem, ne do nebe a ostatním do očí,“ je zdůrazněno na webu. Důležité je ovšem také využívat vhodný typ svítidel a omezit večer a v noci modré světlo o krátkých vlnových délkách.

Zejména jde o směřování světla do nebe či do krajiny, ale třeba také do oken, nebo naopak z interiérů do vnějšího prostředí. Nevhodné je také osvětlovat prostory, u nichž to není nutné. Může jít například o parkoviště nákupního centra mimo otevírací dobu. Tím se dostáváme i k otázce, na jakých místech je žádoucí noční osvětlení omezit jako první. Kromě parkovišť zavřených nákupních center jde podle ministerstva pro místní rozvoj zejména o reklamní a další komerční osvětlení objektů, které jsou zavřené. Stejně tak se nabízí třeba i omezení nasvícení billboardů. Zmíněna jsou ale i svítidla pro osvětlení kulturních a architektonických památek. U těch je podle příručky vhodné vytipovat pro svícení takové časy, kdy může mít skutečný kulturní dopad.

Jak svítit?

Pokud je veřejné osvětlení potřebné, je podle příručky zásadní eliminovat modré a bílé světlo, které je v nočním prostředí nejméně přirozené. Na důležitost barvy světla upozorňuje i server svetelneznecisteni.cz, podle něhož studené odstíny narušují přírodní rovnováhu i biologický rytmus člověka více než teplé. „Zároveň se takové světlo více rozptyluje v ovzduší. Pokud chcete bílé světlo, vždy dávejte přednost teplým odstínům, které jsou příjemnější a šetrnější k noční přírodě,“ doporučuje web.

Obce by proto podle ministerstva měly preferovat nižší stožáry a osvětlení u země. „Design pouličního svítidla musí co nejvíc eliminovat svícení vzhůru i vodorovně a je potřeba hlídat intenzitu osvětlení a udržovat ji na nezbytně nutné úrovni kvůli odraženému světlu, které má největší podíl na výsledné kontaminaci ovzduší umělým světlem, a to převážně kvůli matným povrchům komunikací a budov, na kterých se světlo odráží všemi směry,“ vysvětlují autoři dokumentu resortu pro místní rozvoj.

Zelené dějiny světa

Clive Ponting ve své knize Zelené dějiny světa: Životní prostředí a kolaps velkých civilizací přináší ucelený pohled na dějiny lidstva, vzestup velkých civilizací a příčiny jejich pádu. Upozorňuje na to, jak zásadním se stalo vyčerpání dostupných přírodních zdrojů při zhroucení velkých kultur v historii lidstva, a popisuje zásadní vliv životního prostředí na naše dějiny během posledních 10 000 let. Autor ovšem zmiňuje i řadu dalších hospodářských, společenských a politických kolapsů způsobených zničením původního životního prostředí.

Závěr

Ekologické a civilizační problémy jsou komplexní a vyžadují spolupráci vlád, organizací i jednotlivců. Omezit negativní dopady na životní prostředí je možné skrze legislativu, technologický pokrok a změnu chování. Je důležité si uvědomit, že naše činy mají dopad na budoucnost planety.

tags: #ekologicke #problemy #civilizacni #problemy #příklady

Oblíbené příspěvky:

• Rozdíl mezi emisemi a imisemi
• Nebezpečné emise u Xsary Picasso
• Inspirace přírodou v umění
• Životní prostředí a igelitové tašky
• Studijní materiály k ekologii v angličtině