Ekologické problémy lesa

Lidstvo již několik tisíciletí využívá lesy jako zdroj cenné suroviny. Při správném hospodaření představují lesy obnovitelný zdroj. Při správném hospodaření představují lesy obnovitelný zdroj. Lesní biomasu jednoduše obnovit a lesů ubývá.

Lesní ekosystémy patří k nejvýznamnější složce životního prostředí. Les jako vegetační útvar tvoří - až na plošně málo významné výjimky - přirozený ekologický potenciál české krajiny a představuje základ přírodního prostředí. Lesy v ČR pokrývají třetinu plochy státu, avšak podíl jejich dřevoprodukční funkce na tvorbě HDP se pohybuje okolo 0,5-0,7 % a ve výhledu bude ještě nižší. Tato čísla potvrzují, že význam lesa pro společnost nemůže primárně spočívat v produkci dřeva, jakkoliv i tato má svůj pozitivní význam jako obnovitelný zdroj ekologicky šetrného materiálu.

Je rovněž zřejmé, že dřevoprodukčních a materiálně-ekonomických funkcí lesa lze dosáhnout lesnicko-hospodářskými přístupy, které budou respektovat polyfunkčnost lesa jako klíčového ekosystému naší krajiny. Toto konstatování podtrhuje skutečnost, že přibližně třetina celkové plochy lesa se nalézá v chráněných území přírody a biocentrech územních systémů ekologické stability (ÚSES).

Hlavní ekologické problémy v lesích

Stav lesů v ČR, přes některé dílčí pozitivní ukazatele, nelze hodnotit celkově kladně. Stav lesa je zásadně ovlivněn způsobem lesního hospodaření v minulosti a současnosti a dále vnějšími vlivy, zejména znečištěním ovzduší, myslivostí a lokálně i jinými činnostmi člověka. Přesvědčivým indikátorem lability našich lesních porostů je i podíl nahodilých těžeb, který se např. v 90. letech každoročně pohyboval mezi 30-80 %.

Mezi nejvýznamnější problémy, které snižují ekologickou stabilitu lesa, jeho přírodní hodnoty včetně přirozené biodiverzity a ve většině případů i jeho dlouhodobé produkční schopnosti, pak můžeme přiřadit tyto:

Čtěte také: České supermarkety a bio

• zjednodušená druhová skladba lesa velmi vzdálená skladbě přirozené;
• zjednodušená prostorová výstavba lesa;
• nedoceňování původního genofondu dřevin;
• poškození horských lesních ekosystémů vysokou imisní zátěží;
• nadměrné stavy spárkaté zvěře;
• nedostatečné využívání přírodních procesů v lesních ekosystémech.

Zjednodušená druhová skladba

Po období středověké a raně novověké devastace lesů zahájilo organizované lesní hospodářství 19. století období “výstavby lesa”. Při tehdejších nedostatečných ekologických znalostech a ve smyslu ekonomicko-racionalizačních tendencí se tak stalo ve velké míře nevhodným pěstováním ekonomicky výhodných dřevin. V důsledku toho došlo v posledních dvou staletích k zásadní změně druhové skladby lesa, která se na většině plochy zcela odklonila od přirozené odrážející místní ekologické podmínky.

V přirozené modelové skladbě lesů, neovlivňované zásahy člověka, by zastoupení listnatých dřevin v lesích dosahovalo přibližně 2/3 (hlavně buk a dub) a jehličnatých sotva 1/3 (hlavně jedle), zatímco v současnosti převládají v porostech kultury jehličin, které v souhrnném zastoupení dosahují téměř 4/5.

Ekologická stabilita našich lesů, jejich žádoucí mimoprodukční funkce včetně uchování a rehabilitace biodiverzity lesních společenstev, budou vždy v základní struktuře zajistitelné pouze s využitím původních dřevin a s respektováním přírodních stanovišť. Prostor pro pěstování nepůvodních dřevin ve větším rozsahu lze akceptovat pouze v lesích se zcela specifickým posláním (např. parkové a lázeňské lesy).

Zjednodušená prostorová výstavba lesa

Lesy v českých zemích se většinou vyznačují zjednodušenou prostorovou výstavbou plynoucí z uplatňování modelu normálního lesa. Holosečné hospodaření produkuje zpravidla schematicky uspořádané stejnověké, jednoetážové a geneticky problematické monokultury a vytěsňuje většinu ostatních druhů dřevin z lesa. S vysokou pravděpodobností přispěl i k masovému vymizení jedle bělokoré a některých dalších dřevin.

Jedním z předpokladů obnovení přírodě bližších struktur lesa je přestavba našich lesů se systematickým přechodem k podrostním nebo v odůvodněných případech výběrným formám hospodaření všude tam, kde to umožňuje přijatelná druhová a genetická skladba porostů.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Nedoceňování původního genofondu dřevin

Historie pěstování českých lesů, založená na umělé obnově s preferováním smrkových a borových kultur, je spojena s potřebou dostatku sadebního materiálu. Kromě toho, že došlo k zúžení spektra využívaných původních druhů dřevin, byly podceňovány i genetické a provenienční vlastnosti lesních dřevin. V některých oblastech došlo i k rozsáhlejšímu zavádění nepůvodních druhů.

Exploatace autochtonních matečných porostů a využívání geneticky a provenienčně nevhodných sazenic v různé míře ovlivnila všechny lesnicky využívané dřeviny. V některých případech způsobila téměř vymizení geneticky cenných původních populací.

Poškození horských ekosystémů vysokou imisní zátěží

Horské lesní ekosystémy jsou v ČR dlouhodobě pod výraznou imisní zátěží. V 80. letech v koincidenci s labilními monokulturami smrku a ekologicky nevhodným lesním hospodařením došlo k poškození a odumírání lesa a k jeho velkoplošnému odtěžení, které bývá někdy hodnoceno jako ekologická katastrofa.

Na mnoha místech tak byla narušena samotná celistvost lesa a byly vytvořeny velmi komplikované podmínky pro celkovou revitalizaci lesních společenstev v těchto územích. Mezi nejvíce poškozené oblasti patří Krušné hory, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Kralický Sněžník, Jeseníky a Beskydy s různým stupněm poškození smrkových lesů. S výjimkou Krušných hor se jedná o chráněná území přírody.

Imisní zatížení a poškození lesa v ČR, přes některé pozitivní trendy, patří stále k nejvyšším v Evropě.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Nadměrné stavy spárkaté zvěře

Poškozování lesních porostů vysokými stavy spárkaté zvěře snižuje rentabilitu LH a přírodní hodnoty lesa. Je stále limitujícím faktorem rozvoje přírodě blízkých forem LH. Přestože se koncepční pohled na řešení této problematiky mezi ochranou přírody a lesnictvím značně sblížil, základní předpoklad omezení tohoto problému spočívá ve změně přístupů k myslivosti. V omezené míře může přispět k regulaci zvěře návrat velkých predátorů.

Lesní hospodářství a ochrana přírody

Trvale udržitelné a přírodě blízké LH není vhodné zcela ztotožňovat. Přírodě blízké LH je spíše určitou podmnožinou trvale udržitelného LH. Široce pojímané trvale udržitelné LH se někdy nově označuje jako ekologicky opodstatněné resp. ekologicky přiměřené (Tesař 1999). Zdá se, že aplikace trvale udržitelného LH je v současnosti spojována s naplňováním základních zákonných povinností: dodržení maximálně stanovené výše těžby, dodržení minimálního rozsahu výchovných zásahů a minimálního podílu melioračních a zpevňujících dřevin (MZD). Tento přístup podle platných koncepčních dokumentů zdůrazňuje produkční schopnosti lesních porostů a jejich udržení. Uplatňování mimoprodukčních funkcí lesa je akceptováno v rozsahu, který nekomplikuje hospodářský výsledek. Střednědobě je tento přístup přijatelný pouze v hospodářských lesích, jež neplní důležité mimoprodukční funkce.

Přírodě blízké LH je možné chápat jako vyšší stupeň trvale udržitelného LH. Les je pojímán jako ekosystém, hospodařením je optimálně využíváno přírodních tvořivých sil a ekologických zákonitostí tak, že les trvale plní všechny žádoucí funkce (Thomasius 1992). Prostředkem k naplnění je minimální vkládání dodatkové energie do lesního ekosystému, opuštění holosečného způsobu hospodaření a modelu lesa věkových tříd, preferování geneticky vhodných dřevin, přirozené druhové skladby a přirozené obnovy. Nezbytná je invence lesníka. Přestože tento druh hospodaření může vytvářet vysokou produkci dřevní hmoty, jeho praktické používání v chráněných územích bude ve většině případů žádoucí a může přispět k uchování a zvýšení přirozené druhové rozmanitosti lesních společenstev a odstranění velké části rozporů mezi ochranou přírody a lesním hospodářstvím.

Účelové pěstování lesního přírodního prostředí se zabývá lesním ekosystémem jako celkem a je prováděno s cílem uchovat nebo obnovit přirozenou druhovou rozmanitost společenstev a přírodní procesy. Součástí tohoto přístupu je i ponechání vybraných segmentů krajiny samovolnému vývoji nebo s minimálními zásahy zvolenými v odůvodněných případech jako nejlepší typ ekosystémového řízení vývoje.

Předpokladem rozvíjení přírodě blízkých forem LH i účelového pěstování lesního přírodního prostředí je korektní spolupráce lesníků, přírodovědců, ochranářů a komunikace s veřejností.

Lesy v chráněných územích a územních systémech ekologické stability

Chráněná území přírody všech kategorií a ÚSES jsou tvořeny ve velké míře lesními společenstvy. V těchto územích se vyskytuje většina našich přírodě nejbližších lesů. První přírodní rezervace vyhlášená v roce 1838 hrabětem J. A. Langueval-Buquoyem pod názvem Žofínský prales byla lesní rezervace a dosud je pevnou součástí celé soustavy přírodních chráněných území. Přestože jsou v chráněných územích i v ÚSES koncentrovány lesy přírodě bližší, než je celostátní průměr, promítají se do nich všechny ekologické problémy. Lesy v chráněných územích pokrývají přibližně 6 570 km2 - 24,9 % všech lesů.

Nároky na výkon lesního hospodaření v územích se zvýšeným zájmem ochrany přírody jsou různorodé v závislosti na jejich poslání a charakteru. Metodologie managementu chráněných území není dosud jednoznačně ustálená. Předmětem její pozornosti není pouze dřevinná složka biocenózy, ale celé spektrum druhové rozmanitosti v daných ekologických podmínkách. Nejuceleněji je tato problematika shrnuta v práci Péče o chráněná území (Míchal, Petříček a kol. 1999). V chráněných územích je vyžadováno pěstování lesů s přírodě blízkou druhovou skladbou lesa, bohatou prostorovou strukturou, s úplným nebo zvýšeným ponecháváním biomasy dřeva a vytvořením velkého prostoru pro využívání přírodních tvořivých procesů.

Odlesňování

Odlesňování (též deforestace) znamená odstranění lesa respektive stromů z území, které je poté přeměněno na nelesní použití. Odlesňování může zahrnovat přeměnu lesní půdy na farmy, ranče nebo pro zástavbu.

Odlesňování může nastat z několika důvodů: stromy mohou být káceny, aby mohly být použity pro stavbu nebo prodány jako palivo (někdy ve formě dřevěného uhlí nebo dřeva), zatímco vykácené území může být použito jako pastvina pro hospodářská zvířata nebo na plantáže. Odstranění stromů bez následujícího dostatečného zalesnění má za následek poškození stanovišť, ztrátu biologické rozmanitosti a aridaci. Má nepříznivé dopady na propady atmosférického oxidu uhličitého.

Odlesňování je dlouhodobým problémem v mnoha zemích - ať už přirozené, nebo způsobené člověkem. Odlesňování způsobuje vymírání, změny klimatických podmínek, dezertifikaci a přemisťování populací jak živočichů, tak rostlin. To bylo v minulosti a děje se i v současnosti. Mezi roky 2000 a 2012 bylo celosvětově odlesněno 2,3 mil km² lesa. Výsledkem odlesňování je, že z původních 16 mil. km² tropického deštného pralesa zbývá dnes pouze 6,2 mil. km².

Podle sekretariátu Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) je hlavní příčinou odlesňování zemědělství. Další příčinou odlesňování je změna klimatu. Přibližně 23 % ztrát stromových porostů je způsobeno požáry a změna klimatu zvyšuje jejich frekvenci a sílu.

Zhoršování lesních ekosystémů je také spojeno s ekonomickými pobídkami, díky nimž se přeměna lesů zdá být výhodnější než jejich ochrana. Mnoho důležitých funkcí lesa se neuplatní na trhu a tudíž nemá žádnou ekonomickou hodnotu, která je zdrojem blaha pro majitele lesů nebo společenství, která se spoléhají na lesy. Z pohledu rozvojového světa plynou výhody lesa, jako jsou zásoby uhlíku nebo zásoby biologické rozmanitosti, především bohatším rozvinutým zemím a tyto služby nejsou dostatečně kompenzovány.

Vliv odlesňování na klima a krajinu

Odlesňování má výrazný vliv na klima i krajinu. Odlesňování přispívá k produkci skleníkových plynů a je často uváděno jako jedna z hlavních příčin zvýšeného skleníkového efektu. Tropické odlesňování je odpovědné za přibližně 20 % světových emisí skleníkových plynů.

Při odlesňování jednak dochází k emisím CO2 při hoření a dále k následnému menšímu pohlcování CO2 při fotosyntéze, takže více oxidu uhličitého zůstává v atmosféře. Jak se oxid uhličitý (spolu s dalšími tzv. skleníkovými plyny) v atmosféře hromadí, vytváří zde, respektive zesiluje vrstvu, která zachycuje teplo, které by jinak planeta vyzářila do vesmíru (tzv. skleníkový efekt).

Rostliny odstraňují uhlík ve formě oxidu uhličitého z atmosféry během fotosyntézy (ovšem během normálního dýchání zase menší část oxidu uhličitého vypouštějí zpět do atmosféry) . Pouze při aktivním růstu strom nebo les odstraňuje uhlík z atmosféry tím, že jej uloží v rostlinných tkáních. Jak rozpad, tak i spalování dřeva uvolňují velkou část tohoto uloženého uhlíku zpět do atmosféry.

Odlesňování však může také způsobit uvolnění zásob uhlíku uložených v půdě. Lesy mohou být buď propadem, nebo zdrojem v závislosti na okolních podmínkách.

Také vodní cyklus je ovlivněn odlesňováním. Stromy odebírají kořeny podzemní vodu a uvolňují ji do atmosféry. Když je část lesa odstraněna, stromy již tuto vodu neuvolňují, což má za následek mnohem sušší klima. Odlesňování snižuje obsah vody v půdě a v podzemních vodách i atmosférickou vlhkost.

Vliv na biologickou rozmanitost

Odlesňování způsobené lidmi má za následek pokles biologické rozmanitosti a zhoršení životního prostředí. V přirozeném globálním měřítku je známo, že je příčinou vyhynutí mnoha druhů. Odhaduje se, že každý den ztrácíme 137 rostlinných, živočišných a hmyzích druhů v důsledku odlesňování deštných pralesů, což představuje 50 000 druhů ročně, odlesňování tropických deštných pralesů přispívá k probíhajícímu hromadnému vymírání v holocénu.

Ekonomické dopady

Využívání lesních produktů, včetně dřeva a palivového dřeva, hrálo v lidských společnostech klíčovou roli, srovnatelnou s vodními a obhospodařovanými plochami. Vyspělé země dnes i nadále využívají dřevo pro stavbu domů a pro výrobu buničiny na papír. Odvětví zpracování lesních produktů je významnou částí ekonomiky v rozvinutých i rozvojových zemích.

Krátkodobé ekonomické zisky plynoucí z přeměny lesa na zemědělství nebo nadměrného využívání dřevařských výrobků obvykle vedou ke ztrátě dlouhodobého příjmu a dlouhodobé biologické produktivity. Západní Afrika, Madagaskar, jihovýchodní Asie a mnoho dalších regionů zaznamenalo nižší příjmy kvůli poklesu výnosů dřeva.

Historie odlesňování

Některé společnosti praktikovaly odlesňování již desítky tisíc let před začátkem civilizace. První důkaz odlesňování se objevuje v mezolitickém období. Pravděpodobně došlo k přeměně uzavřených lesů na otevřenější ekosystémy příznivé pro zvěř. S příchodem zemědělství se začaly odlesňovat větší oblasti a oheň se stal hlavním nástrojem získávání půdy pro zemědělství.

Otázka hospodaření v lesích

Otázka hospodaření v lesích rezonuje v České republice již delší dobu. Důvodem uvedeného poněkud banálního konstatování není jen skutečnost, že zmiňovaný typ půdního krytu / krajinného pokryvu zabírá 37,1 % rozlohy našeho státu, přičemž se jedná o plochu srovnatelnou s rozlohou Belgie, nebo že jde o pojem známý i předškolákům. Vysvětlení musíme hledat v souběhu hned několika vnějších činitelů na něj působících, jenž nemohl uniknout pozornosti hromadných sdělovacích prostředků, nepokrytě se pídících po čemkoli znepokojujícím či alespoň neobvyklém. Své polínko do ohně přiložil - a tady se budeme záměrně opakovat - odlišný pohled na les z hlediska rozdílných zájmů.

tags: #ekologicke #problemy #lesa #informace

Oblíbené příspěvky:

• Recenze kombinovaných kotlů
• Program Špačkoš
• Tipy pro čisté zahradní jezírko
• Jak objednat svoz bioodpadu v Praze?
• Ekologické arašídy: Proč je zařadit do jídelníčku?