Ekologické problémy luk a pastvin

Trvalé travní porosty jsou jedním z nejrozšířenějších a nejdůležitějších ekosystémů na Zemi. Otevřená krajina s rozsáhlými zelenými plochami luk a pastvin pokrývá nejenom více než čtvrtinu celého povrchu souše, ale také ukládá nejméně třetinu suchozemského uhlíku, je klíčová pro produkci potravin a na relativně malé ploše může být mimořádně druhově bohatá. Nicméně i tyto ekosystémy čelí řadě environmentálních problémů.

Hrozby pro trvalé travní porosty

Trvalé travní porosty na celém světě ohrožují především dvě environmentální změny. Měnící se klima a s tím související změny průběhu počasí a intenzity některých jevů ovlivňují biodiverzitu a produktivitu všech ekosystémů, tedy i luk a pastvin. Výrazné teplotní výkyvy či prodloužení období s vysokými teplotami, posun v sezónním rozložení a intenzitě srážek, vč. nárůstu hydrologických extrémů (např. přívalových srážek, dlouhého období sucha). Tyto změny jsou obecně považovány za silné hrozby pro stávající (a zejména ty nějakým způsobem narušené) ekosystémy.

Porosty, jež jsou „optimalizované“ pro dosahování vysokých výnosů, reagují zejména na delší období sucha mnohem citlivěji než extenzivněji využívané louky a pastviny. Zemědělci si jsou poměrně rychlé degradace původně vysoce výkonných travních porostů vědomi, a proto také obvykle počítají s tím, že musí v určitých intervalech pozemek odpovídajícím způsobem ošetřit (orba, herbicidy atd) a znovu osít. Nicméně změny teplotních a srážkových poměrů mohou tuto potřebu obnovy urychlovat a přinášet s sebou stále vyšší náklady.

Krom toho se zemědělci, kteří se při produkci objemných krmiv spoléhají pouze na intenzivní travní porosty, mohou za takových podmínek potýkat s horší plánovatelností produkce objemných krmiv, a nést tak větší ekonomické riziko. Může se totiž dost dobře stát, že několik let bude všechno probíhat bez problémů a srážky v odpovídající fázi růstu budou dostatečné. Ale také může po sobě následovat několik nepříznivých let - ať už s příliš nízkými srážkovými úhrny, nebo s nevhodnou distribucí srážek v průběhu roku a o potíže bude postaráno. Přitom je vcelku lhostejné, zda se tyto jevy přičtou klimatické změně či čemukoliv jinému, ale v každém případě omezení předvídatelnosti může i velmi výrazně ohrozit produkci objemného krmiva a efektivitu chovu.

Intenzifikace zemědělství

Zejména v Evropě bývaly v posledních několika desetiletích trvalé travní porosty mnohem silněji hnojeny, častěji sečeny a intenzivněji spásány. Zemědělci navíc k dosévání či obnově používali jen poměrně úzkou skupinu travních druhů a jejich variet, které slibovaly obzvláště vysoký výnos. Jenže taková intenzifikace využívání půdy zásadně ovlivnila druhové složení a environmentální funkčnost luk a pastvin. Když se k tomu přidaly změny průběhu počasí a intenzitě některých meteorologických jevů, tak na sebe problémy nenechaly dlouho čekat.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Jelikož trvalé travní porosty sloužící k pastvě hospodářských zvířat reprezentují poměrně velkou část britského venkova, bývají považovány za životně důležité ekosystémy pro venkovské komunity a jejich zemědělskou produkci. Nicméně tato půda by neměla být vnímána pouze jako prostředek k získávání potravin, protože již nejedna studie poskytla důkazy o tom, jak zásadním faktorem se intenzita produkce jeví při snahách o zlepšení zdraví půdy, zvýšení biodiverzity a stability ekosystémů.

Trvalé travní porosty s různými kvetoucími rostlinnými druhy, jež jsou schopné dosahovat vyššího vzrůstu, spojovány s opatřeními, která mají za cíl zlepšení ukazatelů v oblasti zdraví půdy, jsou prospěšné nejenom pro opylovače, ale též pro další živočišné druhy (od mikroskopických, po ty viditelné pouhým okem) na povrchu půdy i pod ním. Takový bohatý „mini“ život může dále podporovat drobné savce a ptactvo, ale též šelmy a dravce.

Dopady na biodiverzitu

Zaplevelení luk a pastvin je významný problém především v oblastech, kde se v minulosti přistoupilo k jejich intenzivnímu využívání. Intenzivní nadměrné dlouholeté pastvení s rychloobnovami travních porostů narušilo stabilitu rostlinných společenstev. Druhové spektrum rostlinných druhů se vlivem intenzivního využívání postupně zužovalo. Významně se na zaplevelení projevilo hnojení luk a pastvin a to jak průmyslovými, tak statkovými hnojivy. Naopak k zaplevelení trvalých travních porostů dochází i tam, kde dochází k útlumu obhospodařování travních porostů, jako se tomu stalo po socioekonomických změnách ve společnosti po r. 1989, kdy většina ploch trvalých travních porostů v horských a podhorských oblastech zůstala bez obhospodařování.

Mezi nejvýznamnější plevele patří především širokolisté šťovíky (zejména Rumex crispus a R. obtusifolius), bodláky (především Carduus acanthoides), pcháče (především Cirsium arvense, C. heterophylum, C. oleraceum aj.) a další plevelné rostliny, jako je např. Taraxacum sect. ruderalia. V případě výskytu těchto plevelů je nutné provést důsledná agrotechnická opatření nebo ve výjimečných případech aplikovat herbicidy.

Udržitelné hospodaření s trvalými travními porosty

Důležitou roli v ovlivnění druhového složení trvalých travních porostů a zaplevelení hrají způsoby obhospodařování, jako je mulčování, sečení, pastva a hnojení. Mezi základní způsoby obhospodařování produkčních ploch trvalých travních porostů řadíme sečení a pastvu. K udržování trvalých travních porostů bez tržní produkce se v současné době hojně využívá mulčování. V mnoha případech lze travní porosty využívat kombinovaně. Pro zajištění dostatečné produkce a kvality píce, se provádějí další zásahy jako je hnojení, vápnění, orební obnova a přísev.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Pasení, sečení, popř. mulčování má negativní dopad na některé především konkurenčně silnější druhy a tím poskytuje možnost uplatnění i druhům konkurenčně slabším, které jsou v neobhospodařovaných porostech potlačovány. V případě sečení dochází také k výraznému snížení živin v půdě. Velký vliv na změnu struktury porostu má nejen způsob obhospodařování, ale i správně zvolený termín zásahu vzhledem k druhovému složení porostu.

Pastva hospodářských zvířat sehrála podstatnou roli ve formování naší krajiny od počátku zemědělství (neolit, 5300-4300 př. n. l.) až do současnosti. Systémy kontinuální extenzivní pastvy s masným skotem nebo ovcemi hrají důležitou úlohu ve využívání trvalých travních porostů v Evropě. Systém je charakteristický tím, že nevyžaduje mnoho vstupů tzn. práce a kapitálu, proto v současné době může být pastva po sečném využití travního porostu zajímavou alternativou pro udržování druhově bohatých trvalých travních porostů. Je levnější ve srovnání se sečením a následným zachováním píce.

Existuje několik pastevních systémů, které se rozdělují na dvě základní skupiny a to na kontinuální a rotační, které představují dva protipóly v pastevním obhospodařování.

• Kontinuální pastva - extenzivní (volná) je zcela původním způsobem neregulovaného využití přírodních, málo výnosných porostů.
• Kontinuální pastva - intenzivní (jednooplůtková) je vysoce produktivní a je uplatňována na kvalitních, výnosových porostech. Zvířata jsou během pastevní sezóny na jedné pastvině (oplůtku).
• Rotační pastvou se rozumí spásání dvou a více ploch (oplůtků), kde se střídá doba pasení s dobou obrůstání porostu.

Řada studií prokázala, že vliv pastvy na druhovou bohatost travního porostu závisí na kvalitě píce (chutnosti dominantních druhů). V případě dominantních druhů rostlin, které jsou pro hospodářská zvířata chuťově atraktivní, se vlivem selektivního spásání diverzita rostlin na lokalitě zvyšuje, v případě méně chutných dominant diverzita klesá.

Sečení patří mezi tradiční způsoby využívání trvalých travních porostů. Louky u nás vznikly mnohem později než pastviny. První kosy se objevují teprve kolem roku 500 př. n. l. Teprve v této době mohla začít výroba sena a vznik luk. Při sečení dochází k oddělení části nadzemní rostlinné biomasy od strniště v určité výšce (nejčastěji mezi 3-10 cm nad povrchem země). Sečení se provádí 1-3x ročně, což je většinou dostatečné pro zajištění optimálního poměru výnosu píce a její kvality.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Při sečení je z porostu odstraňována jednorázově většina biomasy což podporuje růst i méně konkurenčně zdatných druhů a ve většině případů zajišťuje uchování druhové pestrosti porostu. Oproti pastvě však dlouhodobé sečení bez dostatečného hnojení způsobuje ochuzování půdy o živiny, dochází ke snižování výnosu píce a k postupným změnám druhové skladby ve prospěch nenáročných druhů rostlin.

Mulčování představuje alternativní způsob obhospodařování trvalých travních porostů, při kterém je většina nadzemní biomasy strojově oddělena od strniště, rozdrcena a rozhozena pokud možno rovnoměrně zpět na strniště. Mulčování je jednoduchý proces s nízkými ekonomickými náklady, který pomáhá udržovat neobhospodařované trvalé travní porosty a úhory na zemědělské půdě. Jeho prostřednictvím se můžeme vyvarovat převaze vysokých nevhodných bylin.

Vývoj porostu mulčovaného jednou ročně v září a vývoj porostu bez obhospodařování je podobný, přičemž u obou způsobů obhospodařování dochází k rozšiřování druhů jako je Veronica chamaedris a Galium album. Obecně tak lze říci, že mulčování jednou ročně v červenci má na porost odlišný vliv než mulčování na konci vegetace.

Problematika hnojení travních porostů může být studována z nejrůznějších hledisek tj. kvality a výnosu píce, efektivnosti hnojení, vyplavování živin a podobně. Pro efektivní a ekonomicky výhodné hnojení travních porostů je důležitá znalost půdních podmínek, která povede k určení potřeby jednotlivých živin a následně k hnojení. Je důležité zejména u sečně využívaných porostů. Zde dochází k odstraňování velkého množství minerálních živin z půdy; jedná se zejména o dusík, fosfor, draslík, hořčík, vápník a síru.

Travní porosty a klima

Jak zbavit planetu skleníkového efektu, a tím i nežádoucího oteplování, to je otázka, kterou se zabývají vědci na celém světě. Oteplování způsobuje nejenom sucha, ale i prudké změny počasí a extrémní jevy, jako jsou hurikány, tornáda a záplavy. Právě na klima mají podle odborníků kladný a téměř rozhodující vliv i velcí kopytníci. Jihočeský vědec Miloslav Jirků, který působí v českobudějovickém Biologickém centru Akademie věd České republiky, vysvětluje, že pastviny, louky a mokřady zadržují víc uhlíku než lesy.

Nadzemní porosty včetně stromů jsou podle něj nestabilním úložištěm. S každým požárem, s každou kůrovcovou kalamitou, s každou vichřicí přicházíme o živé stromy, a tím se do ovzduší uhlík uvolňuje. Naproti tomu půda váže až 90 procent svého uhlíku pod povrchem. A tak ho tam prakticky nic neohrozí.

Právě proto je dobré uhlík vychytávat a někde uvěznit. „Půda je po oceánech druhým nejvýznamnějším úložištěm uhlíku. Půdy travnatých ekosystémů jsou v tom naprosto nepřekonatelné, protože dokáží uhlíku poutat velmi mnoho,“ říká vědec.

Ekosystémové služby trvalých travních porostů

Trvalé travní porosty (TTP) pokrývají téměř 34 % zemědělské půdy v Evropské unii a jsou životně důležité pro poskytování široké škály ekosystémových služeb (ES) nebo veřejných statků, které jsou pro naši společnost zásadní. Travní píce je nejlevnějším zdrojem živin pro ekonomicky efektivní produkci masa a mléka. Měla by proto být hlavním krmivem rámci udržitelných systémů chovu přežvýkavců a koní.

Na travní porosty je navázaná existence řady planě rostoucích druhů rostlin a volně žijících živočichů. Kromě rezervoáru biodiverzity ale poskytují TTP řadu dalších ekosystémových funkcí a služeb. Pokud by se travní porosty neudržovaly sečením nebo pastvou, nastalo by jejich postupné zarůstání plevely a náletovými dřevinami a z krajiny by postupně mizely.

Hodnocení způsobů hospodaření

Hodnocením způsobů hospodaření na trvalých travních porostech podporujících základní ekosystémové služby (dále ES), to znamená užitek, který přináší travní porosty člověku (ale nejen zemědělci, který na nich hospodaří) se zabýval mezinárodní projekt Super-G, realizovaný v rámci programu Horizon2020. Do projektu bylo zapojeno 20 organizací ze 14 evropských států, včetně České republiky prostřednictvím Mendelovy univerzity v Brně.

Všechny organizace zapojené do projektu založily pokusné a monitorovací plochy, kde byly jednotlivé ES hodnoceny a byly zpracovány literární rešerše z vědeckých publikací o vlivu jednotlivých zásahů (hnojení dusíkem, frekvence sečí, zatížení zvířaty, pastva versus sečení, frekvence obnov a další) na jednotlivé ES.

Tým Mendelovy univerzity koordinoval přípravu informačních listů, které mají srozumitelnou formou představit zemědělcům i veřejnosti vybrané technologie pro obhospodařování travních porostů včetně jejich předností a slabin. Na tvorbě těchto materiálů se podíleli specialisté na jednotlivá témata v rámci celé Evropy od Irska, kde jsou travní porosty pro tamní zemědělství nejvýznamnější kulturou a řeší zde zejména produkční stránku při pastevním využití, přes Portugalsko a Španělsko, kde využívají travní porosty v agrolesnických systémech Dehesa a Montado, dále severní Itálii a Slovinsko s pastevními systémy v alpských oblastech až po Švédsko s krátkým vegetačním obdobím, kde mají chovatelé dojnic povinnost svá zvířata pást.

Pro podmínky České republiky je relativně novým nástrojem posuvné talířové měřidlo, které nejvíce využívají farmáři v Irsku a ve Velké Británii. Pomocí tohoto jednoduchého nástroje je možno rychle a relativně přesně odhadnout výnos travní píce, aniž bychom museli odřezávat a vážit vzorky z metrových ploch.

Velký potenciál má využívání systému virtuálního oplocení, které se testuje na skotu a ovcích. Pomocí mobilní aplikace můžeme snadno vyznačit hranice pastviny, které nesmí zvíře překročit, aniž by bylo na ploše fyzické oplocení.

V Severním Irsku a v některých dalších oblastech Velké Británie je využíván internetový systém GrassCheck, který shromažďuje data o srážkách a teplotách v jednotlivých částech dané země a využívá také týdenní výnosová data z travních porostů ze sítě farmářů (měří je posuvným talířovým měřidlem) včetně změn kvality píce (měřeno NIRS). Výsledkem analýz těchto podkladů jsou doporučení pro termín hnojení a sklizně travních porostů na konzervaci, nebo varování před suchem, nebo naopak dlouhodobými dešti.

Dalším tématem je využití pastvy hospodářských zvířat v oblastech s vysokou přírodní hodnotou, s cílem zlevnit obhospodařování travních porostů. Spásané porosty se nemusí sekat a nemusí se hledat využití pro posečenou hmotu.

Chov přežvýkavců založený na krmení pící z travních porostů a víceletých pícnin představuje udržitelný systém, který je ekonomicky i environmentálně nejvhodnějším způsobem, jak tyto ekosystémy v zemědělské krajině udržet.

tags: #ekologické #problémy #luk #a #pastvin

Oblíbené příspěvky:

• Zdraví včel
• Jedinečný ekosystém
• Poradenství v oblasti životního prostředí
• Znečištění ovzduší a mužská plodnost
• CSOP Hořepník: Activities and Focus