Ekologické problémy rybníků v České republice

Rybníky jsou neoddělitelnou součástí hydrologického systému povrchových vod v ČR a hrají velmi důležitou roli v lokálním hospodaření s vodou.

Posledních několik let vnímáme změnu v rozložení a intenzitě srážek, intenzifikaci zemědělství a hlavně rostoucí teploty. A to jsou hlavní příčiny snižování kvality vody v rybnících a ve vodních nádržích.

Eutrofizace a sinice

Vliv má také intenzivní zemědělství a změna množství dešťů na krátké, ale silné srážky. Ty pak u polí splachují jak půdu, tak hnojiva do řek, které většinou slouží i jako zdroj vody pro rybníky. To vše má za následek zanášení nádrží a rybníků bahnem, zvyšování úživnosti (trofie) vody a náhlé bujení sinic (vodního květu).

Přebujelé množství sinic je problémem nejen v přírodních nádržích pro koupající se lidi, kde hrozí riziko alergických reakcí nebo zažívacích potíží kvůli toxinům v nich obsažených. Přemnožené sinice způsobují velké problémy i u chovných rybníků či u nádrží určených ke sportovnímu rybolovu.

Samotné sinice jsou v malé míře prospěšné a jako zástupce fytoplanktonu dodávají do vody kyslík. Ale pokud nastanou podmínky a sinice se přemnoží, tak se na hladině vytvoří velká vrstva vodního květu, která zastíní hladinu.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Přes den dochází u hladiny díky fotosyntéze k přesycení kyslíkem a v noci se zase kyslík spotřebovává. Pokud ještě nastane během letních měsíců období bouřek, kdy klesne tlak, tak může dojít i k odumření části sinic z vrstvy vodního květu. Odumřelé sinice klesnou na dno a zvýší tak organické zatížení vody. Tím pádem dojde k jejich rozkladu, při kterém se spotřebovává kyslík a vznikají toxické látky jako amoniak, sulfan, metan atd. Při rozkladu se zvyšuje i pH, což zvyšuje toxicitu amoniaku ve vodě.

Živinové zatížení rybníků

Rybníky fungují jako významné regulátory živinových a látkových toků. Mohou kromě všeobecně známé funkce rybochovné plnit i řadu dalších celospolečensky významných funkcí.

Projekt Revitalizace Orlické nádrže resp. Bilanční studie zdrojů živin v povodí VN Orlík, kterou zpracovali kolegové z Hydrologického ústavu, Biologického centra AVČR, v.v.i. v Českých Budějovicích, tuto problematiku v poslední době opět významně rozvířil. V této studii byl kvantifikován podíl jednotlivých zdrojů fosforu (bodové, plošné/difúzní, rybníky) v povodí VN Orlík, a tím i jejich význam pro eutrofizaci této naší významné vodní nádrže.

Nikoho nepřekvapilo, že na prvním místě se co do významu ocitly bodové zdroje (komunální odpadní vody). Druhé místo obsadily rybníky, což samozřejmě zvedlo značnou nevoli ze strany rybářů. Ti výsledky rozporovali a poukazovali na to, že oni svým hospodařením zas takové množství fosforu do rybníků nepřinesou a většinu fosforu, který do vody aplikují v hnojení a krmení, odstraní při výlovu v rybí biomase. Z jejich pohledu mohou za současný stav obce či zemědělci, kteří do rybníků nekontrolovaně vypouštějí, co je napadne. Diskuze na toto téma byly velmi bouřlivé a nikdo samozřejmě nechtěl připustit, že chyba je na jeho straně.

Absence dat nás tedy donutila zaměřit se na sledování toho, co rybník s živinami v protékající vodě opravdu udělá a jaký je hlavní původ často nadměrného zatížení rybníků živinami. K tomu je třeba zapojit metody tzv. bilančního monitoringu.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Bilanční monitoring

Od roku 2010 se v rámci provozního monitoringu státního podniku Povodí Vltavy zaměřujeme na sledování tzv. živinových bilancí, které se doposud podařilo zrealizovat na devíti významných „velkých“ jihočeských rybnících (např. První, který se nám dostal do hledáčku, byl hned náš největší - rybník Rožmberk.

Bilanční monitoring totiž znamená ovzorkování všech významných přítoků a odtoků, vzorkování vody a sedimentu ve vlastním rybníce atd. V případě bilančního přístupu jsme si nevystačili jen s prostými koncentracemi, takže jsme na profilech, které nebyly osazeny limnigrafickými stanicemi, začali aktivně měřit průtok vody.

Současně bylo nutné, aby vzorkování na všech profilech bylo realizováno v relativně krátkém intervalu, protože běžně prováděné měsíční sledování bylo pro tyto účely moc dlouhé. Důležité bylo detailní podchycení odnosu živin v průběhu výlovů rybníků, kdy se během relativně krátké doby dá do pohybu velké množství nerozpuštěných látek a na ně vázaných živin (fosforu). Obrovské množství látek je tak během výlovu transportováno odtokem. Ke zjištění těchto látkových toků nám posloužily tzv.

U monitoringu látkových bilancí se ukázala být velmi důležitá role terénního průzkumu, při kterém bylo možné odhalit i řadu neevidovaných výpustí. Například na Rožmberku tyto „černé“ výpusti, zejména z prostoru bývalé velkovýkrmy prasat R.A.B. (známé také pod jménem Gigant), významně navyšovaly vstup živin (zvláště pak fosforu) do rybníka.

V rámci bilančního monitoringu bylo také nutné přizpůsobit sledování rybníků rybářskému hospodářskému cyklu. Dalším nelehkým úkolem bylo přesvědčit hospodařící rybářský subjekt, aby nám poskytl informace o hospodaření, protože bez nich by nebylo možné provést komplexní výpočet živinové bilance a pokusit se určit hlavní příčinu případné nelichotivé živinové bilance.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

V průběhu monitoringu bylo dále nutné operativně reagovat například na zvýšení průtoků v důsledku intenzivní srážkové činnosti, strojení rybníka (vypouštění vody před výlovem), přísun vody z odlehčení ČOV atd.

Při hodnocení látkových bilancí jsme se museli rozhodnout, jak vůbec k takovému hodnocení přistoupit. Vyšli jsme z toho, že každá vodní nádrž má určitou přirozenou schopnost fosfor zadržovat. Tato schopnost vychází z rychlosti obměny vody. Pokud je nádrž hodně průtočná, zachycování fosforu je nízké a naopak.

V našem přístupu k hodnocení rybníků jsme si řekli, že hospodaření na rybnících by nemělo tuto přirozenou samočistící schopnost narušit. Jinak řečeno, rybníky jsou přirozeně schopné sloužit jako samočistící jednotky zadržující živiny (i další látky) a měly by stejně fungovat i při chovu ryb.

Příklady z praxe

Rybník Rožmberk

Rožmberk jsme intenzivně systematicky sledovali čtyři roky. Ukázalo se, že fosforu skutečně více z rybníka odtéká, nežli do něj přitéká. V řeči čísel se jednalo o množství 2,3-4,5 tuny fosforu, jež z rybníka odteklo do řeky Lužnice navíc oproti množství, které do rybníka přiteklo za hospodářský cyklus.

Pokud bychom vzali v úvahu i množství fosforu, které by rybník díky své přirozené retenční schopnosti měl zadržet, dostáváme se k tomu, že rozdíl mezi tím, jak se rybník Rožmberk chovat měl, a tím, jak se reálně choval, činil více než 10 tun fosforu! To je významné číslo i pro eutrofizaci a rozvoj sinic v níže ležící nádrži Orlík.

Pokud si však položíme otázku, co je hlavní příčinou této nelichotivé bilance Rožmberka, zjistíme, že se nejedná o nadměrné vstupy živin ze strany hospodařících rybářů, ani o enormní splachy živin z polí. Nejprve bilanci rybníka zhoršovaly nelegální vstupy znečištění z velkovýkrmny prasat R.A.B. a z ČOV Třeboň.

Po rekonstrukci ČOV a po útlumu a zrušení velkochovu prasat byla hlavní příčinou tzv. stará ekologická zátěž. Tímto termínem označujeme zásobu živin v sedimentech, která v rybníce zůstala po systematickém přetěžování rybníka z doby plného fungování velkovýkrmny prasat R.A.B. I přes dramatické snížení vstupů živin do Rožmberka v uplynulých letech se kvalita vody v rybníce nikterak nelepší a nějaké výrazné zlepšení nelze očekávat ani v letech následujících.

Rybník Buzický

Opačným příkladem toho, jak dokáže aktuálně silně přetěžovaný rybník při správně zvoleném rybářském managementu živiny (fosfor) úspěšně zadržovat, je rybník Buzický, nacházející se nedaleko města Blatná. Ten i přes významné zatížení komunálními odpadními vodami vykazuje velmi dobrou retenci (záchyt) fosforu. Rybník zadrží množství bezmála 5 tun fosforu za dvouleté (dvouhorkové) období.

Buzický rybník tak velmi zlepšuje situaci, kdy špatně fungující odlehčení ČOV Blatná vypouští do vodního prostředí velké množství znečišťujících látek. Lze říci, že vedení města Blatná dlouhá léta hřeší na to, že jejich špatně vyčištěné odpadní vody vylepší Buzický rybník a zanedbávají řádné řešení tohoto problému.

Je třeba dodat, že až bude mít konečně město Blatná důstojné čištění svých splaškových vod, bude se Buzický rybník pravděpodobně chovat obdobně jako Rožmberk - bude dotovat vodu fosforem, který si v dobách hojnosti uložil v bahně. S odpadními vodami z Blatné vstupují do Buzického rybníka i látky, které souhrnně označujeme jako organické mikrokontaminanty či mikropolutanty.

Rybník Dehtář

V rámci bilančního monitoringu jsme však zaznamenali i několik případů, kde hlavní vliv na negativní chování rybníka z pohledu záchytu fosforu měla neúměrná intenzita rybářského obhospodařování (nadměrné krmení a hnojení). Jedním z takových příkladů je rybník Dehtář ležící severozápadně od města Českých Budějovic.

Jedná se o rybník relativně hluboký (průměrná hloubka 2,1 - 2,6 m), málo průtočný, v němž se v průběhu vegetační sezóny často u dna vytváří výrazná zóna bez rozpuštěného kyslíku. V ní se také hromadí sloučeniny fosforu, které jednak přecházejí do odtoku (při odpouštění vody spodní výpustí), jednak - po promíchání celého vodního sloupce - obohacují i povrchové vrstvy vody.

Výsledky bilančního živinového monitoringu v průběhu hospodářského cyklu 2010-2012 ukázaly, že rybník prakticky žádný fosfor nezadržuje. Přitom však obecně disponuje velkým potenciálem pro zadržování fosforu. Za optimálních podmínek by měl být schopen zadržet více jak 50 % přitékajícího fosforu.

Významný vliv na takto nepříznivou bilanci fosforu měly zřejmě nadměrné vstupy živin a organických látek z rybářského hospodaření. Za sledované období tvořil vstup z rybářského hospodaření (fosfor obsažený v krmení, hnojení a násadě ryb) 61 % z celkového zatížení fosforem.

Hlavní problém vidíme zejména v množství aplikovaného organického hnojení (chlévská mrva), s nímž se kromě nezanedbatelného množství celkového fosforu (22 % z celkového vstupu) dostane do vody i nemalé množství organických látek. Ty podporují bakteriální rozkladné procesy v rybničním ekosystému, které vyústí až k náhlým propadům v koncentraci kyslíku, jež mohou mít negativní vliv jak na celkový fosforový režim, tak i na produkci chovaných ryb.

Rybníky Staňkovský a Hejtman

Otázku, jak z pohledu retence živin (fosforu) fungují rybníky dlouhodobě extenzivně obhospodařované, jsme řešili na příkladu rybníků Staňkovský a Hejtman (Chlum u Třeboně). Oba rybníky jsou rekreačně využívané sportovními rybáři a jsou také zahrnuty mezi tzv. přírodní koupaliště.

Rybníky Hejtman a Staňkovský jsou relativně málo úživné a mají také celkově nízký specifický přísun (vyjádřený na vodní plochu rybníka) živin z povodí - pozor, přísun fosforu z povodí mají ale shodný např. s vysoce eutrofním rybníkem Dehtář.

Zemědělství a eroze půdy

V minulosti bylo za jeden z významných zdrojů živin pro naše rybníky považováno zemědělství. Jak však ukazuje řada studií z posledních let, nejsou zemědělské pozemky významným zdrojem biologicky přímo dostupných živin.

Na druhé straně - kvůli nevhodné agrotechnice a charakteru pozemků v kombinaci s pěstováním širokořádkových plodin - se do našich toků potažmo rybníků dostává velké množství erozního materiálu, který způsobuje jejich postupné zazemňování. Většina rybníků má vlastní povodí, kterým přitéká voda v závislosti na hydrologické situaci více či méně nekontrolovaně, proto se do rybníků může stejně nekontrolovaně dostávat i onen erozní materiál.

Důsledkem je nadměrný odnos živinami bohatých jemných částeček půdy, který vede k degradaci orné půdy. Na pozemcích se zvýšenou intenzitou erozních procesů pak dochází k poklesu její celkové úrodnosti.

Revitalizace rybníků - příklad Boleveckého rybníka

Problém, který trápí všechny rybníky. Sinice. Nejčastěji je poznáte podle zeleného povlaku na hladině rybníka, který je nejen nevábný, ale i toxický. Sinice tím pádem znemožňují koupání a další rekreační využití rybníků. A jak se jednou sinice v rybníku usadí, velmi obtížně se jich zbavuje. Dobrá zpráva ale je, že to není nemožné.

Podařilo se to například v Plzni ve Velkém Boleveckém rybníku. Namísto kalné vody se sinicemi dnes Plzeňané plavou v průzračné vodě, o kterou se dělí se štikami a chráněnými škeblemi a vodními rostlinami.

Řešení problémů s fosforem

Prvním úkolem bylo vypořádat se se zdrojem problému: nadbytkem živin, především fosforu. Ten se do krajiny dostává v malé míře spolu s hnojivy, ale především odpadní vodou. A to i tou, která prošla přes čistírnu odpadních vod. Čistírny většinou fosfor z vody neodstraňují dostatečně, a tak se z nich dostává do potoků, řek a rybníků, kde je ale nežádoucí.

V české krajině je nadbytek živin od druhé poloviny 20. století prakticky všudypřítomný. A experty ve využití živin jsou právě sinice. Aby se omezil růst sinic, je potřeba zamezit jim přístup k té nejzásadnější živině, fosforu.

V Boleváku nebylo třeba řešit přísun fosforu ze zdrojů znečištění v povodí nad rybníkem, takže stačilo „jen“ se vyrovnat s fosforem, který už v rybníce byl. To udělali tak, že fosfor pomocí řízených chemických procesů „zamkli“ do sloučenin, kterými se sinice živit nedokáží.

V praxi to vypadalo tak, že v červenci roku 2006 správce rybníka do vody vmíchal asi 100 tun síranu hlinitého. Ten na sebe fosfor naváže a vytvoří nerozpustné sloučeniny. Aplikace sloučenin s hliníkem bylo ale třeba v následujících letech několikrát opakovat, byť už v menším množství, aby byl uzamčen opravdu všechen fosfor využitelný sinicemi.

Regulace rybí obsádky

Uzamknout fosfor ale nestačilo. Aby rybník mohl fungovat přírodně, bylo také potřeba radikálně snížit počet ryb, které v něm žijí. Rybí obsádka totiž dokáže zásoby fosforu znovu aktivovat.

Postupně bylo z rybníka odloveno 95 % biomasy ryb, především cejnů, plotic, kaprů a perlínů. Proč tak radikální zásah? „Kaprovité druhy ryb mají na kvalitu vody negativní vliv, protože se živí zooplanktonem,“ vysvětluje Tomáš Jůza z Hydrobiologického ústavu Akademie věd. Rybník potřebuje mít dost zooplanktonu, zejména perlooček, protože ty se živí drobnými řasami a sinicemi, a tak pomáhají udržet v rybníce průzračnou vodu.

Bolevecký rybník ale nezůstal kompletně bez ryb. Vysazováním byly podporovány dravé druhy ryb: štiky, candáti, sumci a bolen dravý, aby držely na uzdě populace odlovovaných druhů ryb. Jinak by se úbytek nežádoucích ryb rychle doplnil. Cílem bylo pokusit se nastolit v Boleveckém rybníku rovnováhu mezi zooplanktonem, rybami, které se jím živí, a dravými rybami.

„Když se odloví velké kaprovité ryby, jejich populace se zmladí. A s mladšími ročníky už si dravé ryby poradí,“ popisuje Tomáš Jůza křehkou rovnováhu rybí populace, kterou se podařilo v Boleveckém rybníku nastolit. „Teď už žádné ryby neodlovujeme, není potřeba, rybí obsádka se udržuje navzájem v rovnováze a na kvalitě vody je to vidět,“ uzavírá vědec.

Regulace vodních rostlin

Zdálo by se, že stačí snížit množství fosforu a ryb v rybníce a problém je vyřešený. Ale není to tak. Ke zdravému rybníku patří i vodní rostliny. Ty jsou hlavním článkem, který udržuje vysoce průhlednou vodu. Například tím, že na nich žijí přisedlé organismy, které se živí řasami a sinicemi, které dokážou odfiltrovat z vody. Vodní rostliny navíc také poskytují úkryt dravým rybám, čímž pomáhají udržet příznivé složení rybí obsádky.

Nakonec se v Plzni rozhodli sklízet rostliny v rybníce podobně jako na poli nebo v parku: posekat je a odvézt. Město pořídilo vyžínací loď, jakýsi vodní harvestor, který od května do října jezdí po rybníce a vyžíná vodní vegetaci. Za sezónu sklidí kolem 3000 m3 biomasy.

„Pokud by se vegetace nesklízela, s projektem čisté vody by byl konec. Rybník by úplně zarostl a při odumření vegetace by zhoršené kyslíkové poměry zahubily rybí obsádku,“ vysvětluje Jindřich Duras, jak křehká je rovnováha v rybníce.

Doporučení pro udržitelné hospodaření v rybničních rezervacích

• Snažit se udržet vícedruhovou obsádku ryb. Vhodná je kombinace kaprovitých s dravými rybami.
• Podporovat rozvoj a druhovou diverzitu litorálních porostů.
• Podporovat na rybník navazující otevřené biotopy, např.
• Snažit se udržet minimálně do konce července přítomnost tzv.
• Omezit v dnešní době už zbytečné hnojení rybníků.
• Omezit přikrmování ryb.
• Kde to dovolí podmínky a předměty ochrany, znovu zavádět alespoň částečné letnění.
• Během letnění lze také odstranit organické bahno z části rybníka - např.
• Nemanipulovat s hladinou rybníků v zásadních obdobích roku, jako je např.
• V případě odbahňování jej provádět šetrně, nejlépe na plné vodě sacím bagrem, a ne celý rybník naráz v jedné sezoně.
• V případě nedodržování podmínek plánů péče, pachtovních smluv či takových podmínek, za které se vyplácí kompenzace (např.
• Bránit šíření nepůvodních druhů vodních živočichů a rostlin.
• Nepodporovat a neprovádět zásahy a úpravy, které mohou ztížit jejich případnou eradikaci (např. hrubé kamenné záhozy hrází, Obr.
• Při hospodaření dokázat pružně reagovat na vývoj situace v každé sezoně, např. přizpůsobit obsádku nízkému stavu vody.

Kvalita vody v rybníku závisí i na hospodaření v jeho povodí.

tags: #ekologické #problémy #rybníků

Oblíbené příspěvky:

• Návod na připojení Geberitu
• Zahrada plná života a radosti
• Ochrana ovzduší: Žádost o informace
• Ekologické problémy
• Cestovní nádobí