Ekologické problémy Ústí nad Labem

Máloco mne v poslední době tolik zaujalo, jako článek pana Slupeckého o vývoji některých názorů, z dnešního pohledu viděných jako "ekologické", v té části německé filosofie, kterou dnes považujeme za přímou předchůdkyni názorů vládnoucích v hitlerovském Německu. Pro mne osobně je to zjištění velmi objevné a určitě by si to zasloužilo více se o tyto "kořeny" ekologického hnutí zajímat.

Nicméně mám po přečtení článku pana Slupeckého dojem, že má s naší ekologickou stranou Zelených jen velmi málo společného. Devastace severočeského regionu na západ do Ústí nad Labem způsobila, že se nám, kteří měli to "štěstí" a v tomto kraji bydleli, ochrana přírody nejeví jako něco zbytečného. Naše zkušenost s devastací krajiny severočeskými hnědouhelnými doly, emisemi kysličníku siřičitého, které zničily tisíce hektarů lesa, má svůj původ, jak ostatně autor článku poukazuje, v sovětském komunistickém systému.

Ihned po roce 1990 se začaly realizovat projekty na odsíření hnědouhelných elektráren a tyto obrovské investice se zasloužily o to, že se ve druhé polovině devadesátých let zase u nás dalo venku i v zimě a v inverzi(!) dýchat. Koncentrace kysličníku siřičitého v ovzduší klesly mnohonásobně a naše ovzduší se stalo z hlediska znečištění emisemi kysličníku siřičitého srovnatelné se sousedními státy jako Německem či Rakouskem.

Naše současnost je naopak poněkud jiná. Po několikanásobném zdražení plynu a elektřiny se domácnosti opět vracejí více ke spalování hnědého uhlí či dokonce odpadů. A daleko největším problémem se z hlediska kvality ovzduší stává polétavý prach. Faktem tak zůstává, že po devadesátých letech, v nichž došlo k nejradikálnějšímu zlepšení naší situace co se emisí škodlivin do okolního prostředí týče, začátek nového tisíciletí ukazuje podle všech dostupných dat na stagnaci či na zhoršování kvality našeho ovzduší.

Nakonec i některá neštěstí, jakými jsou ekologické havárie z letošního ledna (otrava ryb kyanidem) nebo zamoření okolí neratovické chemičky dioxinem v důsledku povodně z léta 2002, naznačují, že jsme opět jako společnost poněkud "usnuli" na vavřínech.

Čtěte také: České supermarkety a bio

To, co však cítím podobně jako autor článku, je extremismus některých tzv. ekologicky orientovaných skupin na prosazování takových opatření, která ve střetnutí s dnešní civilizací uvažují v dimenzích zákazů a nařízení. Základem úvah vedoucích k omezování lidské aktivity a "bránících" krajinu je vyjmutí člověka jako součásti přírody. Člověk v tomto pojetí je cizorodým prvkem, který krajinu pouze ničí.

Při studiu na vysoké škole jsem se již v dobách husákovského režimu setkal s tím, že i v tehdejších podmínkách se technici a vědci ptali, zda existují data, která by mohli zakomponovat do výpočtu optimalizace vlivu technologií na okolní prostředí, a tehdy neuspěli zejména proto, že údaje o stavu prostředí byly drženy pod pokličkou. Dnes to již samozřejmě možné je a nové stavby a nové technologie se v chemickém průmyslu posuzují komplexně podle nového zákona o integrované prevenci s cílem minimalizace škodlivých účinků povolované technologie na okolní prostředí.

Problém potom může nastat právě tam, kde se střetává tato koncepce minimálního vlivu s názory na "nulové", chcete-li žádné, vlivy technologií na okolí. Právě tehdy se mohou projevovat maximalistické až extremistické názory. Avšak pozor na to, že ne každá akce ekologických aktivistů musí být nutně projevem extremismu.

Konečně bych rád zmínil i některé projekty, které se objevují v české kotlině a nevzbuzují žádné nadšení ani u lidí, kteří mají k ekologickému extremismu daleko. Může to být například plán na protnutí části malých Lužických hor vedením vysokého napětí, může to být projekt dalších jezů na Labi, vedení rychlostní silnice pod Troskami v Českém ráji apod.

Mám osobně za to, že naši Zelení podobně jako Zelení v Německu těží zejména z přirozeného konfliktu, který postupující civilizace přináší. Nemyslím si, že tato strana u nás koncentruje lidi, kteří by následovali myšlenky některých německých nacistů a rasistů minulého století. Je možná trochu na škodu pro naše životní prostředí, že se problémy životního prostředí dostaly na periferii zájmu.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Mnohem více se daří naší socialistické i komunistické levici prosazovat další trvání sociálního státu se všemi jeho známými nedostatky včetně šlendriánu v dodržování ochrany životního prostředí. Právě ve spojení české socialistické a komunistické levice vidím větší hrozbu než jakou reprezentují naši Zelení. Tím však vůbec nevylučuji, že po případném vstupu do českého parlamentu by Zelení neposloužili sociální demokracii k dalšímu krytí své údajné "nespolupráce" s komunisty místo dnešní US-DEU a KDU-ČSL. Ale to už je zase o naší malé české politice.

Spolchemie a ekologická zátěž

V areálu ústecké Spolchemie má být v nejbližší době odstraněna stará ekologická zátěž. Zemina v prostorách závodu je totiž silně kontaminována rtutí a dalšími nebezpečnými látkami, například dioxiny. Společnost Geosan Group, která má práce provádět, ale dosud nepředložila dostatečně podrobné údaje o navrženém postupu prací. Podle sdružení Arnika hrozí, že výběrem nevhodné technologie může při odstraňování ekologické zátěže dojít k únikům toxických látek do okolního prostředí. To by ohrozilo jak zaměstnance závodu, tak zdraví obyvatel stotisícového Ústí nad Labem.

Společnost Geosan Group byla pro odstraňování ekologické zátěže ve Spolchemii vybrána Fondem národního majetku, který dekontaminaci zároveň financuje. Společnost navrhla odstranění rtuti ze zemin a stavebních sutí technologií termické desorpce a požádala krajský úřad Ústeckého kraje o vydání tzv. integrovaného povolení. Předložená žádost má však vážné nedostatky. „Zveřejněná dokumentace neobsahuje dostatečně podrobné technické údaje,“ vysvětluje Mgr. Hana Kuncová z programu Toxické látky a odpady sdružení Arnika.

„Rtuť se vypařuje už při pokojové teplotě a dekontaminace zemin proto vyžaduje progresivní technologii. Obáváme se, že nesprávným postupem může při dekontaminaci unikat nejen rtuť, ale i dioxiny do ovzduší. Termická desorpce navíc vůbec není řešením kontaminace dioxiny. Tyto látky sice dostane ze zeminy, ale to je tak všechno. Arnika se obrátila na ústecký krajský úřad a vyzvala jej, aby nechal předloženou žádost přepracovat a doplnit. „Nový materiál by měl obsahovat především srovnání termické desorpce s jinými technologiemi či postupy, které jsou vhodné k sanaci rtuťových zátěží,“ říká Hana Kuncová.

Problém ústecké Spolchemie je však mnohem širší. „Je dobře, že se mají očišťovat zeminy, zamořené rtutí v minulosti, ale továrna rtuť i nadále vypouští,“ uvádí vedoucí kampaně Budoucnost bez jedů sdružení Arnika RNDr. Jindřich Petrlík. „Spolchemie dodnes vyrábí chlór a alkalické hydroxidy tzv. amalgámovou elektrolýzou, při níž do životního prostředí unikají stovky kilogramů rtuti ročně. Buď ve formě emisí do vzduchu, který poté dýchají obyvatelé stotisícového města, nebo prostřednictvím odpadních vod, které putují do Labe. V řece se rtuť ukládá v sedimentech, kumuluje se v rybách a kontaminuje celý potravní řetězec, na jehož konci je člověk,“ dodal Petrlík.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Anketa Arniky a reakce politiků

Sdružení Arnika oslovilo lídry sedmi politických stran v Ústeckém kraji s konkrétními otázkami týkajícími se vlivu Spolchemie na životní prostředí. Kandidáti jednotlivých stran do Parlamentu měli odpovědět, jak by zabránili současným velkým únikům rtuti z chemické továrny, co by udělali se starými ekologickými zátěžemi a jaký je jejich postoj k Evropské chemické politice (REACH).

Během desetidenního termínu nabídli konkrétní řešení pouze Nezávislí demokraté a Strana zelených. Ostatní kandidáti odpovídali v obecné rovině politických proklamací. „Velice nás překvapilo, že kandidáti dvou největších politických stran Jiří Paroubek za ČSSD a Petr Gandalovič za ODS, nebyli schopni v daném termínu na naše otázky vůbec odpovědět. Ostatní zástupci politických stran odpovídali spíše v obecné rovině a jediné dvě strany, které dodaly opravdu konkrétní odpovědi byla Strana zelených a Nezávislí demokraté,“ zrekapituloval výsledek ankety Kamil Repeš, vedoucí pobočky Arniky v Děčíně.

Podmínky pro všechny kandidáty byly stejné. Na odpověď měl každý kandidát deset dnů. Dotazy se týkaly Ústeckého kraje a především Spolchemie a její činnosti. Zajímalo nás například jaké konkrétní kroky by kandidáti podnikli pro vyloučení rtuti z výroby chlóru v České republice a k jakému datu.

„Pokud mohu hovořit za námi sledovaný podnik -Spolchemie - je tato technologická změna plánována na období 2010 - 2015. „Budu se jako poslanec snažit prosadit takové předpisy, které by umožnily k výrobě chlóru používat spíše membránovou metodu. To především proto, že je nejméně energeticky náročná a zároveň citlivá k životnímu prostředí,“ sdělil Martin Fraško ze strany Nezávislých demokratů. Membránová elektrolýza rtuť nepoužívá.

Za likvidaci starých ekologických zátěží by podle Nezávislých demokratů měl platit ten, kdo je způsobil, ať to byl v minulosti stát a jím provozované závody či v dnešní době podnikatelé z různých odvětvích průmyslu. „Stát má vůči regionu severozápadních Čech velký dluh. Po desetiletí byl tento kraj dodavatelem energie a surovin a centrem průmyslu. Stát by měl nyní za tuto službu dát region do pořádku,“ napsal Fraško.

Starým ekologickým zátěžím se ve své odpovědi věnuje i Strana zelených, která se nejspíše zaměří na revizi rozhodnutí orgánů státní správy. Řešení problematiky používání, evidence a eliminace nebezpečných chemických látek v průmyslu mnozí kandidáti spatřují v nové chemické politice REACH.

S jeho podporou je to v jejich odpovědích už dost rozdílné. Zatímco Strana zelených považuje REACH za klíčový pro úspěšný zápas s chemickým průmyslem, tak kandidát za Nezávislé demokraty se domnívá, že tento program je nastaven na české poměry příliš tvrdě. Komunisté se vyslovili na podporu REACHE s konstatováním, že tento legislativní proces není ještě v Evropském parlamentu uzavřen. "REACH je z hlediska ochrany životního prostředí, ale hlavně z hlediska ochrany zdraví spotřebitelů a dostupnosti informací o nebezpečných látkách ve výrobcích klíčový," řekl předseda Arniky RNDr.

Havárie a rizika Spolchemie

V Ústí nad Labem je pár set metrů od centra města jedna z největších chemických výrob v České republice - Spolek pro chemickou a hutní výrobu, zkráceně nazývaný Spolchemie. Její případná havárie se vždy dotkne samotného středu Ústí nad Labem, což ukázal velký požár ve výrobě epoxidových pryskyřic v listopadu 2002. Opakované snahy o vymístění chemičky mimo město zatím ztroskotaly, a proto je určitě na místě se ptát, zda je tato továrna dostatečně zabezpečena proti případným únikům alespoň těch nejvíce nebezpečných látek, s nimiž nakládá anebo vznikají jako nechtěné vedlejší produkty. Jedná se především o rtuť, kterou Spolchemie používá při výrobě chlóru, a dále pak o hexachlorbenzen, který vzniká jako vedlejší produkt a ročně ho 500 tun končí v odpadech. A nakonec jde také o to, zda je dostatečně zajištěno sledování úniků dalších nebezpečných látek z rozšiřovaných výrob chemičky.

Moderátor (Petr Vavrouška): Podle informací v médiích by se mohlo zdát, že Spolana Neratovice je černou ovcí ve stádu vzorných českých chemických firem. Mluví se o ní stále, také kvůli řadě havárií. Poslední se stala čtrnáctého října, tedy minulý týden. Lidé ze severu Čech však varují, že rizikem může být i Spolchemie v Ústí nad Labem. Srpnová povodeň tento podnik téměř nezasáhla. Jeho zaměstnanci stačili podle dostupných informací odvést veškeré chemikálie mimo nebezpečí. Ústečtí obyvatelé však říkají, že chemička znamená dlouhodobě obrovské riziko pro celé sto tisícové město.

Redaktor (Jakub Knězů): Chlór, epichlór, hydrin, propylen látky, které nepřinášejí klid obyvatelům Ústí na Labem. Host (Jan Kaiseršat): Tady jsou zásobníky chlóru, který jsou naprosto neobvyklý a srovnáme-li to například s Neratovicemi, kde se jedná o desítky tun chlóru, zde jsou stovky tun. Přesně vám můžu říct, že to je tisíc dvě stě tun chlóru, který jsou tady umístěny. Ale podstatné je to, nejde o samotný chlór, nejde o samotné zásobníky, ona je tady i rozbuška, to znamená, zásobníky propylenu, tj.

Host (Jan Kaiseršat): Podobné provozy už nemůžou být ani v afrických zemích. Je to tak, že Spolchemie právě svým umístěním a dislokací těchto nebezpečných provozů v centru města je tím nejhorším. Host (Zdeněk Rytíř): Každá chemická výroba pracuje s řadou látek, která jsou z toho technického pohledu dosti riziková. Ať jsou to třeba hořlaviny nebo toxické látky, taková chemie prostě je a samozřejmě všichni naši odborníci se snaží maximálně o to, aby ta rizika navenek byla naprosto minimalizována.

Moderátor (Petr Vavrouška): Podle zástupců občanské ligy, která se Spolchemií věnuje už čtrnáct let, jsou jednotlivé provozy i zásobníky Spolchemie za hranicí životnost. Navíc se na příští jaro chystá stavba nové výrobny nízkomolekulárních pryskyřic, která prý přinese další rizika. Host (Ladislav Hruška): Tahleta technologie, která je zamyšlena realizovat, je v pořádku ve vztahu k životnímu prostředí a je to daleko bezpečnější technologie než předchozí. Moderátor (Petr Vavrouška): Říká náměstek primátora pro životní prostředí Václav Pucherna. Host (Ladislav Hruška): To je z historického hlediska tak jak to je,že jo.

Moderátor (Petr Vavrouška): Miroslav Šuta z hnutí Greenpeace tvrdí, že provoz Spolchemie je pro Ústí nad Labem nebezpečný. Host (Miroslav Šuta): A chlórová chemie, která běží ve Spolchemii je velmi nebezpečná a je zdrojem velkého množství ekologických a zdravotních problémů. Moderátor (Petr Vavrouška): DDT je jed, který může zapříčinit například vznik rakoviny, poškození jater nebo oslabení imunitního systému. Host (Miroslav Šuta): Není to tak, my jsme měřili vody v těch letech 1997, 1998 na mnoha místech Labe a pan Rytíř nemluví pravdu.

Moderátor (Petr Vavrouška): V současnosti je Spolchemie v majetku státu. Stále přísnější ekologické standardy nutí firmu zlepšovat zabezpečení jednotlivých provozů. Nemělo by se tedy stát ani to co v roce 1997, kdy se primátor Ústí dověděl o významném úniku síry z podniku až s desetidenním zpožděním. Ústecká inspekce životního prostředí žádné velké úniky nebezpečných látek už dlouho nezjistila.

Transformace Ústí nad Labem

Ústí nad Labem je historicky průmyslové město, jehož minulost spojená s těžkým průmyslem zanechala rozsáhlé ekologické škody, brownfieldy a rozdělenou sociální strukturu. Jako hlavní cíl transformace jsme navrhli změnit Ústí nad Labem v „Opportunity Zone“ severních Čech - atraktivní univerzitní a inovační centrum. Tato vize zahrnuje jak fyzickou revitalizaci města, tak sociální a ekonomické intervence zaměřené na zlepšení kvality života a zvýšení konkurenceschopnosti.

• Vytvoření 9 500 pracovních míst s vyšší přidanou hodnotou a zvýšení HDP o 23,7 mld.
• Veřejné investice ve výši 31,8 mld.
• Růst HDP regionu o 59,5 mld.
• Zvýšení přímé spotřeby a podpora lokální ekonomiky v hodnotě 13,1 mld.

„Strukturálně postiženými regiony se zabýváme dlouhodobě. Disponujeme rozsáhlými datovými soubory, které přesně identifikují klíčové problémy a jejich příčiny. Transformace Ústí nad Labem je ambiciózní, ale nezbytný krok k tomu, aby se město stalo znovu živým a prosperujícím centrem regionu.

Aktuální stav životního prostředí v Ústeckém kraji

Krajské zprávy se věnují charakteristice stavu a vývoje životního prostředí v jednotlivých krajích ČR, jejich problémy a aktivitami.

Ovzduší

Na kvalitu ovzduší v Ústeckém kraji mají nepříznivý vliv průmyslové a energetické podniky, rovněž ale i vytápění domácností a doprava. Koncentrace znečišťujících látek jsou ovlivňovány aktuálními meteorologickými podmínkami. Emise znečišťujících látek v Ústeckém kraji v období 2008-2018 klesaly, a to zejména z počátku sledovaného období, od roku 2015 již všechny látky setrvale klesají. Největší pokles byl v průběhu celého hodnoceného období zaznamenán u emisí SO2, a to o 56,7 %, a dále také u emisí NOx o 53,8 %.

Emise TZL vyprodukované v Ústeckém kraji (celkově 6,7 tis. t v roce 2018) pocházely především z malých stacionárních zdrojů znečišťování (70,9 %), kam mimo jiné patří i vytápění domácností. Stejně tak emise CO (jejichž celkový objem činil 36,8 tis. t) byly emitovány zejména touto kategorií zdrojů (60,6 %). Převažujícím zdrojem emisí SO2 (celkově 25,6 tis. t) a emisí NOx (28,8 tis. t) byly v kraji velké průmyslové a energetické provozy včetně výroby elektřiny a tepla (94,5 %, resp. 80,3 %). Emise NH3 s celkovou produkcí 3,2 tis. t souvisely v kraji zejména se zemědělskou činností (91,4 %), především s chovem hospodářských zvířat. Vznik emisí VOC (15,2 tis.

Imisní limit pro ochranu lidského zdraví vyjádřený denními 8hodinovými klouzavými průměrnými koncentracemi ozonu (120 µg.m-3) byl v roce 2018 překročen na 9 stanicích v kraji, meziročně tak došlo k překročení tohoto imisního limitu, neboť v roce 2017 byl překročen pouze na 3 stanicích. Na 7 stanicích byl navíc v roce 2018 překročen také imisní limit pro hodinovou koncentraci ozonu (180 µg.m-3).

Imisní limit pro 24hodinovou koncentraci PM10 (50 µg.m-3, maximální povolený počet překročení za kalendářní rok je 35krát) byl v roce 2018 v kraji překročen na celkem 5 stanicích, což představuje meziroční snížení počtu stanic (o 1), kde byl tento imisní limit překročen. Imisní limit (1 ng.m-3) pro roční průměrnou koncentraci B(a)P byl v kraji v roce 2018 překročen, shodně jako v roce 2017, na 1 lokalitě, a to v Doksanech. Ostatní imisní limity nebyly na stanicích sítě imisního monitoringu v kraji překročeny.

Voda

V Ústeckém kraji nedošlo k výrazným změnám v hodnocení jakosti vodních toků v porovnání s předchozím obdobím. Velmi silně znečištěná voda (V. třída jakosti) byla vyhodnocena na vodním toku Chomutovka a vodním toku Bystřice, silně znečištěná voda (IV. třída jakosti) byla zjištěna na vodním toku Bílina, Liboc a Blšanka.

V rámci monitoringu koupacích vod bylo v Ústeckém kraji v koupací sezoně 2018 sledováno 18 koupacích oblastí. Voda nebezpečná ke koupání byla zjištěna v rybníku Chabařovice, rybníku Chmelař a ve VN Nechranice (kemp u hráze). Voda nevhodná ke koupání byla zjištěna ve VN Nechranice (Tušimice).

Odpady

Celková produkce komunálních odpadů na obyvatele se od roku 2009 snížila o 8,1 % na 523,2 kg.obyv.-1 v roce 2018. Nárůst produkce komunálních odpadů v posledních letech souvisí především se zvýšením produkce biologicky rozložitelného odpadu v důsledku zavedení jeho separace, a tím i evidence produkce. Celková produkce směsného komunálního odpadu na obyvatele mezi lety 2009-2018 poklesla o 15,9 % na hodnotu 276,5 kg.obyv.-1.

Celková produkce ostatních odpadů na obyvatele se od roku 2009 zvýšila o 1,7 % na 3 418,6 kg.obyv.-1 z důvodu vzrůstu produkce stavebních a demoličních odpadů. Celková produkce nebezpečných odpadů na obyvatele mezi lety 2009-2018 klesla o 67,3 % na 151,2 kg.obyv.-1. Meziroční pohyb v produkci nebezpečných odpadů je spojen především s nárazově probíhajícími sanacemi starých ekologických zátěží, případně s investiční činností doprovázenou demolicemi starých průmyslových areálů.

Průmysl

Ústecký kraj je zaměřen průmyslově, v roce 2018 zde bylo v provozu 181 zařízení, která spadají do režimu IPPC z celkového počtu 1 481 zařízení IPPC na území ČR. Po Středočeském kraji je to druhý nejvyšší počet ze všech krajů ČR. V kategorii Energetika je provozováno 18 zařízení, jedná se převážně o elektrárny, teplárny a zařízení pro výrobu tepla pro průmyslové účely. Řadí se sem také rafinérie v Litvínově. V kategorii Výroba a zpracování kovů je provozováno 21 zařízení, sem patří slévárny, žárové zinkovny, válcovna trub, zařízení pro výrobu automobilových dílů, kovoobrábění či povrchová úprava materiálů. Nerosty se zpracovávají v 15 zařízeních IPPC, tj. v závodech na výrobu skla, keramických výrobků, cementu, cihel či žáruvzdorných materiálů.

Emise z dopravy

S ohledem na průmyslové zaměření Ústeckého kraje je podíl dopravy na celkové emisní bilanci jednotlivých látek v kraji společně s Moravskoslezským krajem nejnižší v ČR, v dopravně zatížených lokalitách však má doprava významný vliv na kvalitu ovzduší.

Příroda a krajina

V roce 2018 dle katastru nemovitostí zaujímala v Ústeckém kraji zemědělská půda 274,8 tis. ha, tedy 51,5 % území kraje. Rozloha orné půdy pak činila 180,2 tis. ha (65,5 % zemědělské půdy) a rozloha trvalých travních porostů činila 73,4 tis. ha (26,7 % zemědělské půdy). Od roku 2000 klesla výměra zemědělské půdy o 3,9 tis. ha (1,4 %) a výměra orné půdy pak o 7,8 tis. ha, tj. o 4,1 %. Zastavěné plochy, nádvoří a ostatní plochy v roce 2017 pokrývaly 16,0 % území Ústeckého kraje (v roce 2000 to bylo 16,2 %), což je v rámci ČR nadprůměrný podíl způsobený průmyslovým zaměřením kraje a povrchovou těžbou hnědého uhlí na jeho území. Lesnatost kraje v roce 2018 byla 30,6 %, od roku 2000 se rozloha lesních pozemků zvýšila o 5,1 tis. ha (3,2 %). V porovnání s rokem 2017 došlo k mírnému poklesu rozlohy ekologicky obhospodařované půdy, a to o 2,0 %. V roce 2018 se v kraji nacházelo 302 ekofarem z celkového počtu 4 596 ekofarem v ČR.

Ochrana území a krajiny

Rozloha všech zvláště chráněných území Ústeckého kraje (bez překryvů) v roce 2018 činila celkem 148,1 tis. ha, tj. 28,1 % území kraje. Na území Ústeckého kraje se v roce 2018 nacházelo či do něj zasahovalo 5 velkoplošných zvláště chráněných území s celkovou rozlohou 140,6 tis. ha. Jednalo se o NP České Švýcarsko (7,9 tis. Kromě toho se na území Ústeckého kraje v roce 2018 nacházelo 175 maloplošných zvláště chráněných území o celkové rozloze 9,3 tis. ha. Mezi ně patřilo 13 národních přírodních rezervací, 14 národních přírodních památek, 55 přírodních rezervací a 93 přírodních památek. Na území Ústeckého kraje bylo do roku 2018 vyhlášeno celkem 7 přírodních parků o celkové rozloze 54,5 tis.

Dálnice D8 a ekologické problémy

Reportáž z ekologického cyklu Nedej se, který se vysílal dne 12.9.2000, tj. v době, kdy náměstek ministra životního prostředí Josef Běle (ČSSD) dne 13.7.2000 povolil výjimku podle § 43 zákona č. 114/1992 Sb. ze zákazu stavět nové dálnice v Chráněných krajinných oblastech jako je České středohoří. Tuto výjimku pak dne 14.2.2001 potvrdil ministr životního prostředí Miloš Kužvart (ČSSD). V pořadu mj. Šťastné pondělí: Český patent při stavbě dálnic.

Reportáž ze dne 12.12.2016 odhaluje, že podle 6 měsíců utajované studie AV ČR o příčinách sesuvu, který v červnu 2013 zničil železniční trať i dálnici D8 v Českém středohoří, patří mezi hlavní viníky této katastrofy i ŘSD ČR.

Diskuse na ČT24 dne 27.11.2016 o příčinách sesuvu na dálnici D8 v Českém středohoří a o systémových a věcných problémech přípravy a výstavby této dálnice ze strany Ředitelství silnic a dálnic ČR s geologem Vladimírem Cajzem z Geofyzikálního ústavu AV ČR a s Miloslavou Pošvářovou z nadačního fondu Stínové ŘSD.

Videoreportáž (5 minut) s geologem RNDr. Vladimírem Cajzem z GF AV ČR o selhání státu při přípravě dálnice D8 přes České středohoří, který je také podle Dětí Země hlavním viníkem (zejm. ŘSD ČR a MD a dále MŽP a Správa CHKO CS) obrovského sesuvu v červnu 2013, na jehož rizika dr. Cajz upozorňoval již od roku 1995 a Děti Země intenzivně v letech 1996-2005.

tags: #ekologické #problémy #Ústí #nad #Labem

Oblíbené příspěvky:

• Druhy a použití černých pytlů
• Legislativa ČR pro dřeviny
• Mapa kontejnerů v Táboře
• Řecký ropný protest
• Svoz odpadu Pardubice