Ekologické problémy Krkonoš

Krkonoše, jakožto nejvyšší pohoří České republiky a významná evropská lokalita, čelí mnoha ekologickým výzvám. Tyto problémy ohrožují unikátní ekosystémy a biodiverzitu tohoto regionu. Od sucha a znečištění ovzduší po nadměrný turismus a ztrátu lučních porostů, Krkonoše se potýkají s komplexní sítí environmentálních problémů.

Sucho a jeho dopady

Dlouhodobé sucho v Krkonoších ohrožuje některé vzácné ekosystémy nejen na hřebenech hor v oblasti takzvané arkto-alpinské tundry, ale také v níže položených lesích. Tam se projevuje nejvíce na rašeliništích, která mají funkci zásobárny vody.

Správa Krkonošského národního parku (KRNAP) označila současnou situaci za alarmující. Podle něj se sucho v Krkonoších začalo výrazněji projevovat minimálně od roku 2015. Rašeliniště jsou v tamní krajině jedním z nejviditelnějších indikátorů sucha. Například rašeliniště na Hraniční louce v minulosti bylo vždy nemožné přejít suchou nohou, nyní v letním období je již od roku 2014 každoročně povrchově suché,“ řekl Jansa.

Lokální dešťové přeháňky a bouřky z posledních dnů podle něj situaci nezachrání. Problémem je hlavně změna v distribuci srážek a v dlouhých periodách teplého, slunného počasí, kdy chybí výrazné mlhy a vodorovné srážky (nízká oblačnost a mlhy). Právě vyčesávání vodorovných srážek (zachytávání vlhkosti korunami stromů) je významným prvkem ve srážkových úhrnech v horských lesích,“ řekl Jansa.

Opatření proti suchu

Jedním ze způsobů, jak suchu čelit, je budování přehrážek, které v Krkonoších pokračuje už několik let. Nyní stavbaři pracují v lokalitě Rejdiště pod Tetřevími boudami u Černého Dolu, kde má vzniknout komplex asi 110 menších a asi 60 velkých přehrážek.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Cílem je obnovit podmáčené a rašelinné smrčiny, které se původně na tomto místně vyskytovaly na velké rozloze. Systém přehrážek umožňuje zadržet velké množství vody. Ta by jinak ve svažitém terénu rychle odtékala. „Již nyní bylo možné po krátkém dešti pozorovat zadržení vody a její pomalé odtékání po dobu jednoho týdne. V minulosti trval odtok stejně dlouho jako déšť,“ uvedl náměstek ředitele Správy KRNAP Václav Jansa.

Boj se suchem má v Krkonoších několik rovin. Hlavním pilířem je změna hospodaření v lesích, která začala už v roce 1994 v souvislosti s převzetím práva hospodaření k lesům správou parku. Od té doby se mění druhová skladba a struktura lesa, zakázány jsou úmyslné holoseče a také se ponechává mrtvé dřevo v lesích. Mrtvé dřevo je pak také základem pro přirozenou regeneraci porostů a ke zvyšování odolnosti ekosystému. Od roku 2015 se podařilo s pomocí přehrážek obnovit původní mokřady na rozloze asi 120 hektarů.

Projekt revitalizace mokřadů by měl stát více než 19 milionů korun a skončit nejpozději v roce 2022. Nejdříve se správa parku pustila do „lesní části“ projektu, tam byl v minulosti zásah člověka mnohem výraznější než v rašeliništích na hřebenech.

Nadměrná návštěvnost a její důsledky

Krkonošský národní park je šestý nejnavštěvovanější národní park na světě (přepočteme-li lidi na plochu). Před českým Krkonošským národním parkem (KRNAP) je jeho polský protějšek - Karkonoský Park Narodowý. Ročně do Krkonoš (cca KRNAP + jeho ochranné pásmo) přijede téměř 14 milionů lidí(1).

Dostavba dálnic v Polsku a dálnice D11 z Jaroměře na hranice s Polskem slibuje nárůst hlavně jednodenních návštěvníků ještě větší. Z Prahy dojedete do Pece pod Sněžkou v pohodě za dvě hodinky.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Vybalancovat tedy délku cest a množství turistického vybavení pro vzrůstající množství návštěvníků, je těžké. Správa KRNAP je postavila proto, aby si znavený turista uvnitř převlékl propocené triko, snědl chleba se salámem a zapil to čajem z termosky nebo se schoval před deštěm. A po odpočinku vyrazil dál.

Nikdo se do Krkonoš nejezdí dívat na použité kapesníčky v okolí cest a kolem útulen, přesto je tam najdeme v množství větším než malé. Plánovat nocleh v nich turisté nemusí, v Krkonoších je všude blízko. Průměrná vzdálenost od chalupy k chalupě v je asi 1,5 km. I na hřebeni je dost chalup k přenocování za poměrně slušnou cenu. Přesto kouzlu spaní v útulně neodolá mnoho návštěvníků.

Po 30 letech máme zákon sice stejný, ale stejné není množství lidí v přírodě. Kde je problém? V klidových územích národního parku nesmíte opustit cestu. Tedy nocleh opravdu na cestě, nikoli vedle ní. Na území KRNAP nesmíte rozdělávat oheň mimo vyhrazená místa(3) a cigareta a vařič na plyn už oheň je. Tedy bez ohřáté polévky (pokud nepoužíváte ohřívací sáček, který vyrábí třeba Adventure menu). Usnout a spát se smí. Tábořit - stavět stan a rozdělávat oheň mimo vyhrazená místa, už povolené na území KRNAP není.

Turisté setrvávající přes noc v přírodě mimo budovy výrazně ovlivní cirkadiální rytmy jelenů. Když byla sezóna a hodně lidí na horách, tak jsou v Krkonoších jeleni spíš noční zvířata, a ve dne spí. Když je lidí na horách málo - je mezisezóna, pasou se jeleni přes den(4). Lidi nocující v přírodě jelenům rozhodí cirkadiální rytmy o několik hodin. Sice víme, co to dělá jelenům, ale nevíme, co to dělá ostatním živočichům, hlavně ptákům.

Zamyslete se, co uděláte těsně před tím, než večer zalezete do spacáku. A co uděláte brzy ráno hned, jak ze spacáku vylezete? Logicky - odskočíte si. Aspoň na „malou“. Do křovíčka, nic jiného tam není. Podíváte-li se kolem útulen nebo do kleče na některých cestách - třeba z Růžové hory na Sněžku, najdete neuvěřitelné množství kapesníčků použitých jako toaleťák.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Řešení problémů spojených s turismem

Řešení uvedených problémů je jednoduché. Útulny používat k čemu jsou určené - a přespávání to není. Tím klesne i počet kapesníčků v jejich okolí. I jinde než v okolí útulen kapesníčky prostě nezanechávat. Ponechám na každé(m), zda jej použije a odnese, nebo se na výletě obejde bez něj.

Znečištění a jeho vliv na lesy

Lesy tehdy ničily nánosy škodlivých emisí z továren v NDR, Polsku i z těch tuzemských. Ročně jich na zem spadly desítky tisíc tun. Oslabený smrkový porost se pak stal snadným terčem pro některé druhy hmyzu, obaleče modřínového především. Pro malé motýlky a jeho housenky se Krkonoše staly rájem. Přemnožení obaleči předtím jako první devastovali nejzápadnější Krušné hory.

Siřičité emise vlivem západních větrů začaly ovlivňovat území dál na východ. „Tehdy už probíhala velká apokalypsa v Krušných horách. Lesy odumíraly. A Jizerské hory i Krkonoše následovaly.“ Petr Kadleček v prosinci 2023

Netrpěly pouze stromy „Obaleč byl prvním signálem, že lesy odcházejí. Smrky ožral a oslabil, jeho trus z nich doslova pršel. Vypadalo to děsivě...“ popsal situaci další z pamětníků Václav Myslivec.

Zábor lučních porostů

Stavební rozvoj v Krkonoších má své limity - nejen v samotném národním parku, ale i v jeho bezprostředními okolí, zvaném ochranné pásmo. Jedním z nich je zábor květnatých lučních porostů na území jednotlivých krkonošských obcí. Zdánlivě malicherný problém má, jak se postupně načítá, dalekosáhlé důsledky. Za posledních 20 let se jedná o 506 projektů, kde došlo k lučnímu záboru. Velká část takových záměrů způsobí sama o sobě nevratnou ztrátu luk nepřevyšující 0,1 ha, která je takto jednotlivě zanedbatelná. Dohromady jde však za posledních dvacet let už o 66,5 ha, tedy o plochu nejméně 95 fotbalových hřišť.

Postupné ubývání luk se snaží řešit Koncepce limitů celkového úbytku lučních stanovišť v evropsky významné lokalitě Krkonoše.

Přítomnost zvonku českého a dalších vysokohorských druhů rostlin z mnohých z nich činí unikát národní i evropské kategorie. Zároveň si uvědomujeme, že žijeme v poměrně hustě a tradičně obydleném území. Proto výstavbu „na zelené louce“ schválená metodika paušálně nezakazuje, ale zároveň stanovuje každé z krkonošských obcí maximální celkovou zastavěnou rozlohu luk. Ta je tím větší, čím více luk se na jejím území nachází.

Omezení zástavby květnatých luk v Krkonoších se zavádělo od roku 2004, kdy se z Krkonoš stala evropsky významná lokalita - součást celoevropské sítě chráněných území Natura 2000 - a z květnatých luk její předměty ochrany.

Znečištění bazickými materiály

Jen málo občas stačí, aby se narušila přírodní rovnováha a došlo k poškození unikátního ekosystému. Na pohled nevýznamný krok totiž způsobil, že se změnily chemicko-fyzikální vlastnosti původně kyselé krkonošské půdy a kolem stezek začaly růst rostliny, které do vrcholových částí nejstaršího českého národního parku nepatří.

Kolem cesty se vine pás vegetace, který je zcela odlišný od toho, co jinak na hřebenech Krkonoš roste.„Můžeme vidět rozdíl ve vegetaci přímo na tělese cesty a v okolí. Zatímco kolem nás roste oligotrofní kyselomilná vegetace, dominuje tady smilka tuhá, metlice, vidíme taky kvést celou řadu jestřábníků. Přímo pod námi ale vidíme, že charakter vegetace je jiný. Vidíme tady listy pampelišek, jetel plazivý, kontryhel a další nepůvodní druhy,“ vysvětluje Martin Erlebach ze Správy Krkonošského národního parku.

„Díky tomu, že tady většinou docela hodně prší, tak se bazický štěrk, ať už to byl dolomitický vápenec nebo melafyr, splavoval i do přirozených porostů. A tam docházelo k jeho rozpouštění. Dalším zdrojem byl za suchého počasí vítr, který dokázal částečky odvát docela daleko,“ říká botanička Michaela Vítková z Botanického ústavu Akademie věd, která problém bazických cest studuje už od 90. Pás pampelišek a fialovo-šedivé metlice trsnaté ukazuje, kam až déšť a vítr zanesly bazický materiál z vápencové stezky

„Tam, kde máme výzkumné plochy, jsme se setkali s tím, že třeba pod asfaltovou cestou z Labské boudy k Vrbatově boudě se tyto nepůvodní porosty vyskytují až do vzdálenosti 150 metrů od cesty, což je v takto unikátním ekosystému opravdu daleko.“

Úklid Krkonoš

Po akci Čisté Krkonoš, která proběhla v závěru minulého týdne, jsou Krkonoše opět čistější. Uklízet podél turistických cest vyrazily dvě stovky pracovníků Správy KRNAP i široká veřejnost. V rámci akce jsme navíc zlikvidovali historickou černou skládku pod Labskou boudou. Celkem z Krkonoš zmizely další 3 t odpadků.

V letošním roce jsme se pustili do historické skládky pod Labskou boudou. O její existenci jsme prakticky nevěděli, protože byla v klidovém území, kam i pracovníci Správy KRNAP chodí jen výjimečně. Vzhledem k tomu, že objevená skládka mohla obsahovat zajímavé artefakty z historie Labské boudy, přizvali jsme na pomoc naše kolegy z Krkonošského muzea ve Vrchlabí.

„Labská bouda toto místo zjevně řadu let využívala jako smetiště a my dnes uklízíme to, co sem vyvezli,“ uvedla archeoložka Krkonošského muzea Správy KRNAP Olga Hájková. Na skládce byly převážně skleněné lahve, porcelán, ale i železný odpad. Celou řadu lahví jsme našli v poměrně dobrém stavu, na rozdíl od jídelního a kuchyňského nádobí.

tags: #ekologicke #problemy #Krkonose

Oblíbené příspěvky:

• Informace o odpadech
• Prodej CP na primárním trhu
• Dobrovolný ekologický spolek
• Dopad Číny na životní prostředí
• Informace o odpadech Lhota Rapotina