Ekologické prostředí na Zemi: Co to je a proč je důležité

Životní prostředí v obecném smyslu představuje soubor všech biotických a abiotických jevů a procesů, které obklopují konkrétního živého jedince, populaci, společnost nebo jakýkoliv živý systém. Mnohostranně na něj působí a ovlivňují jeho životní funkce. Přitom je prostředí do jisté míry spoluvytvářeno objektem, na který působí.

Ekologie je věda, která se zabývá vztahy v přírodě, respektive vztahy mezi organismy navzájem a organismy a prostředím. Zkoumá vztahy mezi organismy navzájem i mezi organismy a prostředím. Termín ekologie často bývá nesprávně používán pro ochranářské aktivity a tvorbu životního prostředí. Nejde o jedno a to samé.

Složky ekologického prostředí

Příroda sestává ze živých i neživých složek. Mezi živé složky přírody patří organismy: rostliny, živočichové, houby, mikroorganismy aj. Mezi neživé složky přírody náleží např. vzduch, voda či horniny a minerály (nerosty).

Abiotické faktory

Abiotické podmínky (faktory) prostředí souvisejí s neživou přírodou. Mezi ně patří:

• Světlo: Viditelné světlo je zdrojem energie pro fotosyntézu, ale též obecně slouží k orientaci či komunikaci organismů. Světlo organismy vnímají světločivnými buňkami či zrakem. To u živočichů souvisí např. s přítomností určitého zbarvení (mj. výstražného či maskovacího), rostliny na své pestře zbarvené části mohou lákat např. Změny intenzity světla vedou u živočichů k ovlivňování biorytmů, které souvisejí např. s rozmnožováním či migrací. Životní cyklus rostlin je ovlivněn délkou dne. Organismy mají různé nároky na světlo: živočichové se nedostatku světla (to je spojeno např. s noční aktivitou či životem v podzemí) přizpůsobili např. UV záření má kratší vlnové délky a větší energii než viditelné záření, ničí proteiny a nukleové kyseliny. Organismy se UV záření či nadbytku viditelného světla mohou bránit pomocí pigmentů (např. melanin u živočichů, karotenoidy u rostlin).
• Teplota: Teplo ze Slunce na Zemi přichází hlavně ve formě viditelného světla a infračerveného záření. Teplota je dána počasím a klimatem místa, v němž organismy žijí. Suchozemské rostliny udržují teplotu svých těl pomocí odevzdávání a vypařování vody (transpirace). Živočichové mohou být ektotermní (jejich teplota je závislá na teplotě prostředí) či endotermní (udržují si stálou tělesnou teplotu). Stálá tělesná teplota je typická pro ptáky a savce.
• Vzduch: Živé organismy ovlivňuje chemické složení vzduchu (což je svázáno se zásadními biochemickými procesy: fotosyntézou a buněčným dýcháním), ale také jeho teplota, tlak či proudění. Rostliny vzduch využívají např. k přenosu pylu či diaspor (plodů, semen). Někteří živočichové mohou vzduchem aktivně létat, živočichové či jiné organismy se mohou nechat pasivně přenášet (tzv.
• Voda: Voda je součástí životního prostředí, je obsažena také v organismech samotných. Ve vodě bývají rozpuštěné minerální látky (obsah solí se označuje jako salinita) či plyny. Povrchové napětí vody někteří bezobratlí živočichové využívají k pohybu po hladině. Rostliny mohou mít různé nároky na vodu, u těch žijících v suchém prostředí mnohdy bývá vyvinuta sukulence (tvoří si zásoby vody ve ztlustlých orgánech, zabraňují ztrátám vody pomocí CAM fotosyntézy). Živočichové se dostupnosti vody přizpůsobují např. určitým množstvím potních žláz či průběhem vylučování.
• Chemické prvky: Makrobiogenní prvky jsou ve velkém množství nezbytné pro život (\mathrm{C}, \mathrm{H}, \mathrm{O}, \mathrm{N}, \mathrm{P}, \mathrm{S}). V menším množství organismy vyžadují prvky oligobiogenní a stopové.

Ekosystémy

Ucelené součásti přírody se označují jako ekosystémy. Ekosystémy lze rozdělovat např. na suchozemské (les, louka) a vodní (rybník, jezero). Přirozené ekosystémy vznikají (víceméně) bez zásahu člověka (např. tropický deštný les, korálové útesy, přirozený lesní porost). Naopak umělé ekosystémy musí člověk udržovat a dodávat do nich energii (např. hnojení, orba a osévání pole, sečení či spásání louky).

Čtěte také: České supermarkety a bio

Vztahy v ekosystémech

V ekosystémech existují různé vztahy mezi organismy:

• Vnitrodruhové vztahy: existují mezi jedinci stejného druhu. Jedinci mohou napodobovat své chování, soutěžit o pohlavní partnery či si vymezovat teritorium.
• Mezidruhové vztahy: zahrnují predaci, symbiózu (mutualismus, komenzalismus, parazitismus).

Potravní řetězce

Potravní řetězce popisují, jak se látky a energie v přírodě přesouvají mezi organismy. Na počátku potravních řetězců stojí producenti, což bývají fotosyntetizující organismy. Producenty se živí konzumenti 1. řádu, což jsou obvykle býložraví (živící se rostlinami) či všežraví živočichové. Konzumenty 1. řádu žerou konzumenti 2. řádu (podobně dále s konzumenty dalších řádů). Mrtvá těla všech účastníků potravního řetězce zpracovávají rozkladači (dekompozitoři). Ti uvolňují různé látky zpět do prostředí.

Rozkladači (dekompozitoři)

Rozkladači (dekompozitoři) se významně podílejí na koloběhu látek v přírodě. Rozkládají mrtvou organickou hmotu (mrtvé organismy). Organická hmota je rozkladači zpracovávána na jednodušší látky. Tyto látky (živiny i minerální látky) se pak vracejí do prostředí a mohou je využít další organismy. Mezi typické rozkladače patří nezelené bakterie a houby. Živočichové se mohou živit mrtvou rostlinnou hmotou (např. žížala, stínka) či výkaly (třeba koprofágní brouci, např. hnojník obecný či chrobák velký).

Koloběh uhlíku

Chemický prvek uhlík (\mathrm{C}) je zásadní pro život na Zemi. Uhlík se také nachází v zemské kůře, např. jako minerál grafit nebo jako součást uhličitanu vápenatého (\mathrm{CaCO_3}, např. ve vápenci). Uhlík se v rámci organických látek nachází v zemním plynu, uhlí či ropě (z té se vyrábí např. benzín či nafta). Oxid uhličitý je skleníkový plyn. Zvětšování jeho množství v atmosféře vlivem lidské činnosti způsobuje klimatickou změnu. Fotosyntézu provádějí zejména řasy/rostliny. Využívá (spotřebovává) se při ní oxid uhličitý a voda. Za účasti světla vznikají organické látky bohaté na energii a kyslík. Fotosyntéza tedy vede k odstraňování uhlíku z atmosféry a jeho ukládání do organické hmoty.

Ekosystémové služby

Ekosystémy lidem přinášejí určité výhody, neboli poskytují ekosystémové služby. Ekosystémové služby jsou úzce spjaté s rozmanitostí života v ekosystémech (biodiverzitou). Lidstvo je na těchto službách prakticky zcela závislé. Ekosystémové služby jsou přímo ovlivňovány biologickými, fyzikálními či chemickými procesy. Ekosystémové služby lze rozdělit do několika základních kategorií. V rámci poskytovacích služeb člověk z přírody přímo získává určité zdroje. Jedná se třeba o pitnou vodu, jídlo či paliva/prostředky k získání energie. Příroda je též zdrojem nejrůznějších dalších surovin: minerálů a hornin, dřeva/biomasy, konkrétních biochemických látek (ty lze používat např. Do poskytovacích služeb se počítají i genetické zdroje (např. Ekosystémy se do jisté míry dokážou samy regulovat. V rámci regulačních služeb je tedy výhodou, že v přírodě dochází k „vyrovnávání“ negativních procesů. V rámci regulačních služeb dochází např. k určité regulaci klimatu díky zpětným vazbám.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Vnímání životního prostředí v České republice

Když se řekne “životní prostředí”, vybaví si nejvíce Čechů (21%) ochranu přírody. Vyplývá to z nejnovějšího průzkumu Eurobarometru, který zveřejnila Evropská komise. Hned na druhém místě v pomyslném žebříčku prvotních asociací s pojmem „životní prostředí“ se u českých respondentů umístila „zelená a příjemná krajina“ (18%), již následovalo „znečištěné prostředí ve městech“ (15%) a „stav prostředí, který zdědí naše děti“ (13%).

Podle dotázaných Čechů je nejdůležitějším problémem čistota vod (54%), následovaná ekologickými haváriemi (51%) a změnami klimatu (50%). Devadesát šest procent Čechů označilo ochranu životního prostředí za důležitou pro sebe osobně, přičemž pro téměř dvě třetiny dotázaných obyvatel ČR je to osobně problematika velice důležitá (63%).

S tím souvisí i to, že lidé sami něco pro životní prostředí ve svém každodenním životě dělají. Češi podle svých vyjádření především třídí odpad (66%), šetří energií (50%) a vodou (37%) nebo volí ekologicky šetrnější způsoby dopravy (33%). Každý čtvrtý dotázaný (26%) se snaží preferovat lokální produkty a potraviny.

Změna klimatu a její dopady

Existence života na planetě Zemi a přežití lidstva nezávisí na ničem tak, jako na životním prostředí. I přesto lidé pokračujícím spalováním fosilních paliv, kácením deštných pralesů a chováním hospodářských zvířat zapříčinili rozsáhlý posun chování počasí, souhrnně označovaný jako změna klimatu. Ta se, ať už přímo či nepřímo, dotýká všech lidí, pro některé skupiny ovšem svět činí ještě daleko méně obyvatelný a bezpečný než pro ostatní.

Pro ženy je sucho nejspíš tou nejnebezpečnější klimatickou změnou. V zemích chudého Jihu je totiž zajišťování vody pro rodinu jejich zodpovědnost. Mezi typické symptomy klimatických změn patří časté záplavové katastrofy, které jsou důsledkem zhoršující se nerovnoměrnosti rozložení srážek.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Studie ukazují, že změna klimatu více postihuje ženy než muže. Výzkum společnosti Mintel odhalil, že ženám více záleží na planetě a více se zajímají o témata jako je etika a udržitelnost (Avis-Riordan, 2018). Obětmi přírodní katastrof jsou neúměrně více ženy a dívky. Cyklon Gorky, který zasáhl Bangladéš v roce 1991, způsobil přibližně 140 000 úmrtí, přičemž 93 % z nich byly ženy.

tags: #ekologicke #prostredi #na #zemi #co #to

Oblíbené příspěvky:

• Analýza Pospíšilovy ekologické agendy
• Odpad mimo smlouvu: Jak postupovat?
• Kontejnery pro tříděný odpad Tišnovsko
• Pomoc Ohroženým Dětem
• Sběratelství vs. diagnóza