Ekologická Rekreační Střediska: Principy a Příklady

Praha dlouhodobě a systematicky podporuje střediska ekologické výchovy (SEV) a ekocentra působící v Praze. Střediska ekologické výchovy (SEV), ekocentra a další neziskové organizace jsou významnými subjekty EVVO v Praze.

Střediska Ekologické Výchovy v Praze

Členy celorepublikového sdružení SSEV Pavučina jsou v současné době:

• Ekocentrum Koniklec (01/71 ZO ČSOP Koniklec)
• Ekocentrum Podhoubí a Ekoškolka Rozárka
• EKODOMOV z. s.
• SEV Toulcův dvůr (z organizací TD: Sdružení SRAZ a Botič o.p.s.)
• TEREZA, vzdělávací centrum
• Asociace místních potravinových iniciativ (AMPI)
• Junák - český skaut, Skautský institut, z. s.

Středisko Ekologické Výchovy Lesů Hlavního Města Prahy

Hlavní náplní SEV LHMP je seznamovat pražskou veřejnost s přírodou hlavního města a České republiky. Tuto činnost provádí pomocí zážitkové pedagogiky a využívá k tomu jedinečného zázemí příspěvkové organizace. Srozumitelnou formou prezentuje péči o lesy a vodní toky v Praze, distribuuje informační materiály zaměřené na jednotlivá území Prahy, věnuje se osvětě v oblasti šetrného lesního hospodaření a vodního hospodářství, provozuje informační servis pro obyvatele Prahy o přírodě hlavního města a České republiky. Ve spolupráci s jinými lesnickými organizacemi aplikuje úspěšně principy tzv. lesní pedagogiky na území hl. m.

V roce 2011 zahájilo SEV LHMP projekt „Návrat včel do pražských lesů“. Projekt zahrnuje obnovu a zakládání včelnic v pražských lesích a jejích využití v ekologické výchově. Ve spojení s ekologickou výchovou je včelařství propagováno na velkých osvětových akcích a ve školách. V roce 2012 SEV LHMP rozšířilo svoji činnost a začalo provozovat záchrannou stanici pro volně žijící živočichy. Jedním z hlavních témat zajišťovaných programů a osvětových akcí se proto stala ochrana a záchrana volně žijících živočichů.

Ekocentrum Koniklec

Ekocentrum Koniklec tvoří dvě organizace: Ekocentrum Koniklec, o.p.s. a 01/71 ZO ČSOP Koniklec, které vzniklo v roce 1985 z původního přírodovědeckého kroužku založeného v roce 1981. Posláním ekocentra je zlepšování vztahu občanů k prostředí se zaměřením na ochranu přírodního a kulturního dědictví v Praze. Jedná se o certifikované ekocentrum s více než 20 lety zkušeností v oblastech EVVO, praktické ochrany přírody a ekoporadenství. Mezi hlavní činnosti patří spolupráce se školami, organizace akcí pro veřejnost, pořádání konferencí, seminářů a exkurzí, vydávání publikací a materiálů, ekoporadenství a spolupráce se státní správou a samosprávou.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Ekocentrum Podhoubí

Ekocentrum Podhoubí je certifikovaným poskytovatelem EVVO, zaměřuje se na efektivní a moderní metody vzdělávání nejen v environmentální tématice. Provozuje vlastní Ekoškolku Rozárku, nabízí ekologické výukové programy pro mateřské, základní a střední školy z Prahy, ekocentrum rovněž pořádá semináře, kde mohou učitelé získat praktické dovednosti a inspiraci pro realizaci environmentální výchovy na své škole. Ekocentrum se věnuje také rozvíjení komunitního života v bezprostředním okolí za pomoci slavností, seminářů, besídek i brigád zaměřených na rodiče s dětmi. Ekocentrum se zabývá také obnovou a údržbou starého ovocného sadu v Praze 4 Braníku, branické Třešňovky.

Ekodomov, z. s.

Občanské sdružení Ekodomov (v souč. Ekodomov, z. s.) vzniklo v roce 2004 a jeho hlavním posláním je osvěta a propagace udržitelného nakládání s bioodpady a kompostování směrem k různým cílovým skupinám: žákům a učitelům všech úrovní škol, obcím, ministerstvům i odborné a laické veřejnosti prostřednictvím výukových programů, komplexních projektů, seminářů nebo divadelně-osvětových akcí.

TEREZA, vzdělávací centrum

TEREZA, vzdělávací centrum (dříve Sdružení TEREZA) je vzdělávací organizací, která spolupracuje se základními a středními školami z celé ČR. Organizace začala svou činnost v roce 1979 praktickou ochranou ŽP v Prokopském údolí, dnes TEREZA realizuje ekovýchovné programy v rámci Prahy i celé ČR, vzdělává přes 200 000 dětí, spolupracuje s více než 1000 škol a insiruje tisíce pedagogů a rodičů, jak smysluplně trávit čas se svými žáky a dětmi. Od roku 1990 vytváří vzdělávací programy a materiály, které s využitím metod aktivního učení napomáhají učitelům s realizací environmentální výchovy ve školách. Vizí TEREZy je společnost, ve které mají lidé rádi přírodu a místo, kde žijí, rozumí životnímu prostředí a jednají v souladu s udržitelným rozvojem.

Toulcův Dvůr

Historické prostory a téměř desetihektarový (9,8 ha) přírodní areál hostivařské usedlosti Toulcův dvůr, který je v majetku Magistrátu hl. m. Prahy, spravuje a naplňuje rozmanitou činností sdružení neziskových organizací. Jejich cílem je prožitkem vychovávat všechny věkové skupiny obyvatel Prahy k šetrnému vztahu k našemu životnímu prostředí. Toulcův dvůr, z.s. je zastřešující neziskovou organizací, která má 4 řádné členy, neziskové organizace, které realizují výchovné a vzdělávací aktivity. Členskými organizacemi jsou Botič o.p.s., Sdružení SRAZ - Společně za radostí a zdravím, Mateřská škola Semínko o.p.s, ENVIRA, o. p. s. Toulcův dvůr je součástí původní zástavby osady Hostivař a je evidován ve Státním seznamu kulturních památek. Od roku 1993 je statek vyčleněn pro neziskové ekologicko-výchovné účely. Jde o projekt, který slouží pro praktickou environmentální výchovu a zvyšování ekologického povědomí veřejnosti, zejména obyvatel města Prahy. Areál Toulcova dvora je přírodně i architektonicky cenný, na jeho území se nachází komplex památkově chráněných budov (gotický špýchar, barokní stáje), přírodně zajímavá společenstva (mokřad s lužním lesem, skalní výchoz, javorový les, květnatá louka) a zelené plochy obhospodařované člověkem (ovocný sad, pole, pastviny, ekozahrada, školka lesních dřevin).

Koncepce Krajiny a Rekreační Potenciál

Návrh koncepce krajiny - přírodního a rekreačního potenciálu Metropolitní oblasti České Budějovice přináší komplexní koncepční provázání a návrh řešení urbánních, dopravních a přírodních témat v regionu, který propojuje centrální jádrové město České Budějovice s okolními obcemi a nejbližšími menšími městy. Řešené území má rozlohu 1350 km2 s 98 obcemi a téměř 200 000 obyvateli. Důraz se kladl na řešení aktuálních i dlouhodobě očekávaných problémů kulturní krajiny, sídelní struktury a sídel samotných v celkovém širším měřítku rozsáhlého území i v detailech zaměřených na konkrétní opatření a návrhy vzorových řešení. Celkové zaměření je především tvůrčí.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Ochrana a evidence důležitých hodnot jsou sice podstatnou složkou, na kterou navazují projektové cíle a návrhy v směřovaných do více časových horizontů, které původní hodnoty rozvíjejí, ale návrhy vytvářejí také hodnoty a krajinné struktury zcela nové. Povaha zadání nemá podle dostupných informací v systému ÚP u nás přímou analogii, a proto bylo nutné vypracovat unikátní metodiku návrhového postupu. V území bylo definováno tzv. Krajinné rozhraní u devíti vybraných sídel metropolitní oblasti, která lze považovat za urbanizační jádra, jež se charakterem nebo režimem vyčleňují z krajiny. Obceně je ale sídelní struktura včetně sídel, u nichž není tzv. krajinné rozhraní definováno, chápána jako nedílná součást krajiny.

Krajinným rozhraním se v návrhu rozumí hranice mezi jádry osídlení a jejich krajinným zázemím, která je pojata jako kompoziční kategorie, a nikoliv funkční regulativ, jako je tomu např. v systému ÚP u zastavěného/zastavitelného území, jakkoliv zde lze určitou souvislost vysledovat. Metodika MOCB dále používá jak podrobnějšího teritoriálního strukturování v horizontálním smyslu, ale také strukturování tématického ve vertikálním smyslu, kdy vybraná témata nebo jevy prostupují systémem od celku k detailu v rámci dotčených teritoriálních struktur nebo celého území.

V horizontálním smyslu jsou jednotlivé části územní struktury určeny jednak základním rozlišením Krajinných segmentů (Přírodní plíce města - městská zeleň, Příměstský přírodní park, Příměstská krajinná oblast, Krajinné koridory, Lesní porosty, Zemědělská krajina, Krajinná mozaika), které jsou významově a měřítkem na obdobné úrovni a dále podrobnějším rozčleněním do 71 konkrétních lokalit resp. krajinných struktur. Ve „vertikálním smyslu“ návrh využívá strukturování dle vybraných důležitých témat (Přírodní hodnoty, Estetické a kulturní hodnoty, Hospodaření v krajině, Voda v krajině, Prostupnost krajiny, Opatření ve vazbě na změnu klimatu, Rekreační potenciál krajiny) nebo významných krajiných struktur ve vazbě na urbanizovaná území (Přírodní „zelené“ klíny, Zelené osy města).

Studie navrhuje nebo přímo stanovuje opatření s ohledem na procesy vyplývající z klimatických, sociokulturních a ekonomických změn, které lze v budoucnu očekávat, nebo už probíhají.

Ochrana Přírody a Krajiny

Účelem zákona je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství1c) v České republice soustavu Natura 2000.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Důležité definice:

• Územní systém ekologické stability krajiny: vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu.
• Významný krajinný prvek: jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Významnými krajinnými prvky jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy.
• Biotop: soubor veškerých neživých a živých činitelů, které ve vzájemném působení vytvářejí životní prostředí určitého jedince, druhu, populace, společenstva.
• Natura 2000: je celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat typy evropských stanovišť a stanoviště evropsky významných druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit.

Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ; jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát. Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce.

Zelená Infrastruktura v Nizozemsku

V průběhu posledních století ztratilo Nizozemsko velkou část svého přírodního bohatství. Nizozemská vláda ve snaze vyvážit poškozování životního prostředí začala v roce 1990 prostřednictvím Plánu ochrany přírody uplatňovat v praxi myšlenku „zelené infrastruktury“. Dvacet let poté jsou vědecké a empirické důkazy správnosti koncepce nejen platné, ale navíc se zlepšily. Jako skutečná výzva se ale ukazuje udržení nezbytné podpory tomuto programu. Článek popisuje rozvoj nizozemské zelené infrastruktury během uplynulých dvou desetiletí.

Od začátku 20. století se rozloha přírodních a přírodě blízkých ploch v Nizozemsku snížila o plných 75 %. Zbývající oblasti jsou malé, rozpadlé na řadu menších a vzájemně izolované; stav biologické rozmanitosti se proto silně zhoršil. V tomto procesu hrály kromě rozpadu a úbytku biotopů významnou roli i další problémy životního prostředí. Znečištění půdy, vody a ovzduší narušilo biotu. Značný vliv na prostředí měl také spad znečišťujících látek z ovzduší a pohyb povrchových a podzemních vod.

Národní Ekologická Síť (NEN)

Základním kamenem Plánu ochrany přírody bylo vytvoření tzv. Národní ekologické sítě, tvořené udržitelnými ekosystémy celostátního a mezinárodního významu. Uvedený cíl měl být dosažen zvětšením existujících přírodních ploch a podporou jejich propojenosti. Aby ochránci přírody zlepšili resilienci (pružnost) a udržitelnost ekologické sítě, soustředili se na přírodní procesy ve velkých ekosystémech.

Hlavním cílem NEN je udržitelným způsobem zachránit v Nizozemsku biologickou rozmanitost a nabídnout nizozemským ekosystémům budoucnost funkčním propojením oblastí s velkými přírodními hodnotami, vytvářejícími vlastní odolnou ekologickou síť. Vysoká hustota obyvatelstva a intenzivní využití území v Nizozemsku vyžadovaly, aby ekologická síť měla různě vymezené funkce. Při vytváření Národní ekologické sítě se nejvýraznějších výsledků dosáhlo v mokřadech, protože se v nich kombinuje ochrana přírody a péče o vodní zdroje.

Zásady Vymezující Návrh Ekologické Sítě

Rozvoj Národní ekologické sítě byl založen na následujících zásadách:

1. Výběr reprezentativního souboru ekosystémů celostátního a mezinárodního významu.
2. Zvětšení a propojení přírodních a přírodě blízkých ekosystémů.
3. Neopomenutí ekologických vazeb v krajině.

Struktura Národní Ekologické Sítě

NEN tvoří jádrová území, území rozvoje přírody a ekologické koridory.

• Jádrová Území: Velké oblasti s ekologickými hodnotami celostátního a mezinárodního významu, včetně velkých jezer a nizozemských výsostných vod.
• Území Rozvoje Přírody: Oblasti vhodné pro rozvoj vlhkých travinných porostů chudých na živiny, mokřiny, zavodněné lesy.
• Ekologické Koridory: Krajinné struktury přispívající k pohybu organismů mezi jádrovými územími.

Ochranná Pásma

Ochranná pásma musela být přidána do návrhu proto, aby chránila síť před vysycháním a vtékáním podzemní vody znečištěné cizorodými látkami a živinami. Při současném přístupu se ochranná pásma vymezují na podrobných mapách (měřítko 1 : 50 000) tehdy, když se rozhoduje o specifickém využití příslušné plochy. Hodnocení z roku 2005 znovu potvrdilo nezbytnost přechodového pásma mezi přírodními plochami a intenzivně obdělávanou zemědělskou půdou. V ochranných pásmech by se proto mohla provozovat extenzivní zemědělská výroba.

Vývoj Přírody v Oostvaardersplassen

Známým příkladem nově se vyvíjející plochy je území označované jako Oostvaardersplassen. Zabírá 56 km2 a leží v západní části polderu Flevoland. Po vysušení plochy v roce 1968 vytvořením hrází a vyčerpáním vody důmyslným vodohospodářským systémem se předpokládalo, že se tato část polderu stane zemědělskou půdou. Mezitím se vytvořil cenný mokřadní ekosystém s početnými populacemi kupř. kolpíka bílého (Platalea leucorodia, 350 jedinců), kormorána velkého (12 000 jedinců) a husy velké (33 000 jedinců). Hnízdí zde dokonce i pár volavky bílé (Ardea alba). Oostvaardersplassen představoval významný podnět pro názor, že za určitých abiotických podmínek, které mohou být vytvořeny člověkem, je možný vývoj přírody ve velkém měřítku.

Protože terénní pokus v Oostvaardersplassen byl úspěšný, přijal Plán ochrany přírody rozvoj přírody jako hlavní aktivní část strategií, koncepcí, programů, projektů a každodenní praktické činnosti. Území mající mezinárodní význam především jako biotop vodního ptactva bylo v rámci Úmluvy o mokřadech (Ramsarské úmluvy) vyhlášeno mokřadem mezinárodního významu (ramsarskou lokalitou) a stalo se také součástí soustavy Natura 2000, vyhlašované v Evropské unii směrnicemi o ptácích a o stanovištích.

Závěr

Koncepce Národní ekologické sítě představovala v roce 1990 inovaci v přístupu k ochraně přírody. Jsme pyšní na to, že se stala mezinárodním příkladem. V současné době je NEN v Nizozemsku předmětem vzrušené debaty, obzvláště poté, co proběhly diskuse o soustavě Natura 2000 z pohledu jejího přesného právního výkladu a předpokládaných negativních dopadů na rozvoj průmyslových a obchodních podniků nacházejících se v blízkosti lokalit soustavy Natura 2000.

V důsledku současné hospodářské krize vyústila tato debata v podstatné omezení rozsahu NEN a v celkové snížení finančních prostředků na péči o přírodu. Dnes NEN upravujeme podle uvedených požadavků a hledáme nové finanční zdroje. Jedná se o obtížný proces se značně nejistými výsledky, ale také o výzvu k novým přístupům. Znamená to, že Národní ekologická síť, zelená infrastruktura, v Nizozemsku končí? S velkou pravděpodobností nikoli. Vzájemně propojené větší a odolné přírodní plochy s odpovídajícími podmínkami, pokud jde o prostor, vodu a prostředí pro organismy, zůstávají nezbytnou součástí strategií, koncepcí, programů, projektů a každodenní praktické činnosti v ochraně přírody a stále trvající silnou koncepcí.

Jak může nedávný vývoj v Nizozemsku pomoci rozvoji ochrany přírody jinde? Doporučujeme přenášet koncepci ochrany přírody do praxe tak, aby se stala srozumitelnou pro každodenní život lidí bydlících a využívajících plochy v Národní ekologické síti a jejím okolí. Příroda je základem mnoha společensko-hospodářských činností sloužících k rozvoji společnosti, zvláště rekreace a turistiky, ale také charakteru a společenského uspořádání regionů. Investice nikdy, tím méně v době rozpočtových škrtů, nestačí na to, aby posílily vazby mezi člověkem a přírodou a zvýšily u lidí pocit sounáležitosti s přírodou.

tags: #ekologické #rekreační #středisko #principy

Oblíbené příspěvky:

• Přečtěte si o spřízněných duších v přírodě
• Země fjordů a trolů
• Definice ekologického zemědělství
• Žatecká zemědělská škola
• Ochrana přírody v kostce