Měření emisí a související legislativa v České republice

Tento článek se zabývá legislativou a postupy souvisejícími s měřením emisí v České republice. Ministerstvo životního prostředí stanoví vyhláškou č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, podrobnosti týkající se této oblasti.

Legislativní rámec

Právní základ pro ochranu ovzduší v České republice tvoří zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon je prováděn řadou vyhlášek, včetně již zmíněné vyhlášky č. 415/2012 Sb.

Dne 20. února byla ve Sbírce zákonů zveřejněna novela zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Jedná se o zákon č. 42/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Část novely nabyla účinnosti téměř okamžitě, a to od 1. března 2025. Další části novely již mají legisvakanční lhůtu delší a nabývají účinnosti později, a to k 1. lednu 2026 a část k 1. lednu 2028. Jedná se o ustanovení, která vyžadují delší časový prostor pro adaptaci státní správy a dotčených provozovatelů na novou právní úpravu.

Implementace evropských směrnic

Česká legislativa v oblasti ochrany ovzduší implementuje řadu směrnic Evropského parlamentu a Rady, například:

Čtěte také: Jednorázové měření emisí – jak postupovat

• Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění).
• Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2284 ze dne 14. prosince 2016 o snížení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší.
• Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2193 ze dne 25. listopadu 2015 o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší ze středních spalovacích zařízení.

Jednorázové měření emisí

Jednorázové měření emisí je specifický typ měření, který se provádí za účelem zjištění úrovně znečišťování u stacionárních zdrojů. Ministerstvo životního prostředí stanoví podle § 4 odst. 7, § 6 odst. 10, § 9 odst. 4 a 5, § 11 odst. 11, § 12a odst. 6, § 15 odst. 8, § 16 odst. 11, § 17 odst. 7, § 18 odst. 5 a § 32 odst. 8 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění zákona č. 369/2016 Sb., zákona č. 172/2018 Sb. a zákona č. 284/2021 Sb., podrobnosti týkající se této oblasti.

Od 1. ledna 2026 bude platit povinnost provozovatele zdroje ohlašovat výsledky kontinuálního měření emisí elektronicky prostřednictvím informačního systému kvality ovzduší (ISKO). Rozsah a podmínky pro ohlašování stanoví vyhláška č. 415/2012 Sb. Ohlašování bude probíhat v téměř reálném čase.

Současně je však stanovena výjimka z povinnosti ohlašování výsledků kontinuálního měření emisí do ISKO pro kontinuální měření prováděné na spalovacím stacionárním zdroji spalujícím výhradně zemní plyn.

S účinností od 1. ledna 2026 je stanovena povinnost ohlašovat výsledky jednorázového měření se převádí z provozovatele zdroje na autorizovanou osobu, která jednorázové měření emisí provádí. Autorizovaná osoba má povinnost vypracovat protokol o měření a ohlásit údaje z měření uvedené v protokolu do 60 dnů od provedení měření do ISPOP.

Provozovatel bude nově povinen ohlásit termín plánovaného jednorázového měření prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí (ISPOP) nejméně 5 pracovních dní před provedením měření.

Čtěte také: Jak správně ohlásit emise kotle?

Podmínky pro jednorázové měření

• Měření emisí znečišťujících látek se provádí v místě před vyústěním odpadního plynu do ovzduší.
• Minimální doba jednorázového měření je stanovena vyhláškou.
• Výsledky jednorázového měření se zpracují tak, aby je bylo možno porovnat s emisními limity.

Kontinuální měření emisí

Kontinuální měření emisí je nepřetržité sledování a zaznamenávání úrovně znečišťování. U zvláště velkých spalovacích zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu 100 MW a vyšším se zjišťují kontinuálním měřením emise tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého, oxidů dusíku vyjádřeného jako oxid dusičitý a oxidu uhelnatého, a to bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2.

Technické požadavky vztahující se k použité metodě musí splňovat i přístroje pro měření stavových, srovnávacích a vztažných veličin. Správnost údajů kontinuálního měření ověřuje jednorázovým měřením autorizovaná osoba podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona nejméně jednou za rok a dále při každém významném zásahu do emisního měřicího systému nebo technologického procesu nebo významné změně zpracovávaných surovin nebo spalovaného paliva, a to do 3 měsíců od vzniku některé z uvedených změn.

S účinností od 1. ledna 2028 se rozšiřuje povinnost kontinuálního měření emisí na další stacionární zdroje. Dochází tedy k rozšíření přílohy č. 4 v části B bodu 1 o další typy zdrojů.

Kategorizace zdrojů a sčítací pravidla

Provádí se změny v úpravě zařazování stacionárních zdrojů a sčítacích pravidel. Postup při kategorizaci zdroje a podmínky sčítání jsou komplexně upraveny v novém § 4a a § 4b zákona č. 201/2012 Sb. Fakticky se v zásadě jedná o zákonné zakotvení dosavadní aplikační praxe a praxe doporučované metodickým pokynem MŽP.

U spalovacích stacionárních zdrojů umístěných ve stejné provozovně uvedených pod kódy 1.1. až 1.4 v příloze č. 2 se jmenovité tepelné příkony sčítají bez ohledu na kód uvedený v příloze č. 2, pokud u nich bylo první povolení provozu vydáno před 1. červencem 1987.

Čtěte také: Postupy měření emisí 2T

Programy zlepšování kvality ovzduší

Program zlepšování kvality ovzduší pro zónu nebo aglomeraci vydává ministerstvo v případě, že je v dané zóně nebo aglomeraci překročen imisní limit stanovený v bodech 1 až 3 v příloze č. 1 k tomuto zákonu nebo v případě, že není dosažen národní cíl snížení expozice. Obsahové náležitosti programu zlepšování kvality ovzduší jsou uvedeny v příloze č. 5 k tomuto zákonu.

Programy budou mimo jiné opět vydávány formou opatření obecné povahy, aby byla opatření v nich uložená vynutitelná.

Autorizace

K některým činnostem v oblasti ochrany ovzduší je vyžadována autorizace. Rozhodnutí o autorizaci je podle § 32 zákona o ochraně ovzduší vyžadováno k následujícím činnostem:

• Jednorázové měření emisí
• Měření úrovně znečištění
• Dohled nad tepelným zpracováním odpadu
• Zpracování odborného posudku
• Zpracování rozptylové studie
• Certifikace biopaliv a ověřování zprávy o emisích

Obecné emisní limity

Obecné emisní limity pro vybrané znečišťující látky a jejich stanovené skupiny jsou uvedeny v příloze č. 1 k vyhlášce č. 356/2002 Sb.

Specifické emisní limity

Specifické emisní limity pro plynové turbíny a pístové spalovací motory jsou vztaženy k celkovému jmenovitému tepelnému příkonu a na normální stavové podmínky a suchý plyn při referenčním obsahu kyslíku v odpadním plynu 15 % a nevztahují se na záložní zdroje energie provozované méně než 300 provozních hodin ročně.

Specifické emisní limity pro plynové turbíny se uplatní pouze na provozní stavy, při kterých je překročeno 70 % instalovaného tepelného příkonu.

Níže uvedená tabulka shrnuje specifické emisní limity pro spalovací stacionární zdroje:

Poznámky:

1. Na spalovací stacionární zdroje, které nejsou v provozu více než 1 500 provozních hodin za rok vyjádřených jako klouzavý průměr za 5 let.
2. Na spalovací stacionární zdroje, kterým bylo vydáno povolení provozu nebo jiné obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů před 27. listopadem 2002.
3. Na spalovací stacionární zdroje, které nejsou v provozu více než 1 500 provozních hodin za rok vyjádřených jako klouzavý průměr za 5 let se vztahují následující specifické emisní limity pro NOx.

tags: #měření #emisí #jednorázové #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Recenze LG ledničky
• Environmentální výchova v ČR
• Postupy rekultivace skládky v Úštěku
• Kultura, medicína a zahrady ve staré Persii
• Jak zapojit odpad pračky?