Dopady naší spotřeby na životní prostředí můžeme pociťovat už i ve své bezprostřední blízkosti každý den prostřednictvím klimatických změn, hor odpadků a znečištěného ovzduší.
Několik měsíců od výbuchu ropné plošiny Deepwater Horizon a po mediální masáži všech zúčastněných stran a politických debatách o odpovědnosti za historicky největší únik ropy z podmořského vrtu je na místě podívat se blíže i na jiné ekologické škody, které se, v porovnání s podmořskou těžbou, staly při mnohem méně rizikových aktivitách.
Z výše zmíněných případů si lze udělat obrázek o reálné hrozbě škod na životním prostředí, i při činnostech, které na první pohled nemusí vůbec vypadat jako rizikové.
Všimli jste si, že ve vašem okolí došlo ke znehodnocení půdy, podzemních nebo povrchových vod nebo třeba k ubývání chráněných druhů rostlin či živočichů? Ekologická újma je nepříznivá měřitelná změna konkrétního přírodního zdroje nebo zhoršení jeho funkcí, která je způsobena provozní činností. Tato definice uvedená v zákoně č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů, v platném znění („zákon o ekologické újmě“) zní celkem složitě. V první řadě musí újma vzniknout na složce životního prostředí nebo přírodním zdroji, které zákon vyjmenovává.
Další podmínkou využití zákona o ekologické újmě je, že újma musí být způsobena provozní činností. Seznam těchto provozních činností je uveden v příloze č. 1 k zákonu o ekologické újmě. Jedná se například o nakládání s nebezpečnými chemickými látkami, provozování stacionárních zdrojů znečištění ovzduší (př. elektráren) či vypouštění odpadních vod. Z podmínky způsobení újmy provozní činností zákon stanoví výjimky. Splnění této podmínky se nevyžaduje u újmy na biodiverzitě. Dále se nevyžaduje (tj.
Čtěte také: České supermarkety a bio
Odpovědnost za ekologickou újmu nevyžaduje zavinění provozovatele. To znamená, že provozovatel je za ekologickou újmu odpovědný vždy, když jsou splněny výše uvedené podmínky a mezi činností provozovatele a ekologickou újmou existuje příčinná souvislost, tj. Provozovatelem je ten, kdo provozuje některou z činností uvedenou v příloze č. 1 k zákonu o ekologické újmě. Jeho činnost se musí řídit několika základními principy. Jedná se o princip prevence, tj. Podstatou principu prevence je, že provozovatel má povinnost předcházet vzniku ekologické újmy a za tím účelem přijímat preventivní opatření.
Zákon o ekologické újmě se vztahuje na preventivní opatření přijímaná v době, kdy provozovatel zjistí bezprostřední hrozbu vzniku škody na životním prostředí. V takovém případě by měl omezit, popř. zastavit svou činnost. O bezprostřední hrozbě vzniku ekologické újmy a přijatých opatřeních musí provozovatel neodkladně informovat příslušný orgán. Pokud ekologická újma přesto vznikne, musí provozovatel neprodleně přijmout nápravná opatření. Nápravná opatření cílí na omezení, odstranění nebo jiné zvládnutí znečišťujících látek nebo jiných škodlivých faktorů. O přijatých nápravných opatřeních musí provozovatel, stejně jako u opatření preventivních, neprodleně informovat příslušný orgán. Zároveň musí bez zbytečného odkladu vypracovat návrh nápravných opatření. Pokud by přijatá nápravná opatření zůstala bez efektu, musí o tom provozovatel rovněž příslušný orgán uvědomit.
Toto řízení je klasickým správním řízením. Způsob zahájení tohoto řízení je dvojí. První možností je zahájení řízení na základě žádosti. Doposud nebylo žádné řízení o uložení preventivních nebo nápravných opatření v České republice zahájeno, přestože ekologické újmy na našem území vznikají. Právnická osoba soukromého práva, jejímž předmětem činnosti podle zakladatelského právního jednání (př.
Žádost zašlete České inspekci životního prostředí (v případě národních parků správě národního parku, v případě chráněných krajinných oblastí Agentuře ochrany přírody a krajiny). Tyto orgány jsou pro vydávání rozhodnutí o uložení preventivních nebo nápravných opatření příslušnými orgány. Příslušnými orgány mohou být ale i jiné orgány, pokud některé ze složkových zákonů obsahují speciální úprava ukládání preventivních či nápravných opatření. Může se jednat např. Pokud je vaše žádost zamítnuta, můžete podat jako účastník řízení odvolání k Ministerstvu životního prostředí. Pokud žádost podáváte jako spolek, máte možnost požádat, abyste byli po dobu 1 roku ode dne podání žádosti informováni o každém zahájeném řízení o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření. Žádost musíte místně specifikovat.
Účastník řízení disponuje řadou práv. Mezi tato práva patří možnost vyjadřovat se k podkladům ve spise, do spisu nahlížet či podávat opravné prostředky (např. odvolání). I v případě, kdy řízení nebude zahájeno na základě vaší žádosti, se však váš spolek může účastníkem stát. V rámci řízení o uložení preventivních či nápravných opatření zákon uděluje určitá oprávnění i osobám, které účastníky řízení nutně nejsou. Osoby, které jsou újmou dotčeny nebo u kterých je dotčení pravděpodobné, případně spolky, mohou příslušnému orgánu předložit vyjádření související s ekologickou újmou nebo bezprostřední hrozbou jejího vzniku, jíž jsou si vědomy.
Čtěte také: Jak podporovat projekty
Nejste oprávněni podat žádost, ale přesto podle vás došlo k ekologické újmě nebo tato újma bezprostředně hrozí? Pokud chcete, aby správní orgán toto řízení zahájil, podejte podnět k jeho zahájení. Podnět podejte příslušnému orgánu - zpravidla ČIŽP (viz výše). Pokud byste se obrátili na nesprávný správní orgán, není to žádný velký problém. Podnětem upozorníte na situaci a správní orgán pak posoudí, zda řízení z moci úřední zahájí. Toto rozhodnutí je na něm. Po podání podnětu řízení zahájit nemusí, pokud usoudí, že k tomu nejsou naplněny podmínky. Pro psaní podnětu můžete využít náš vzor, který je volně ke stažení.
Kauza známá pod názvem Dieselgate otřásla automobilovým průmyslem a ukázala, že manipulace s emisními testy mohou mít dalekosáhlé důsledky nejen pro spotřebitele, ale také pro životní prostředí. Skandál odhalil, že několik výrobců automobilů, zejména koncern Volkswagen, instalovalo do vozidel software, který při testování záměrně snižoval naměřené hodnoty emisí oxidů dusíku (NOx). Tento případ není pouze otázkou klamání spotřebitelů nebo neetického podnikání. Jde o reálné poškození životního prostředí, které se projevilo zvýšenou koncentrací škodlivin v ovzduší, zhoršením kvality života obyvatel a dopady na zdraví lidí i ekosystémů. Z právního hlediska tedy vyvstává otázka: kdo a jakým způsobem by měl nést odpovědnost za tyto ekologické škody?
V kontextu Dieselgate je však situace složitější. Poškození životního prostředí vzniklo hromadně, napříč státy a bez přímého poškození konkrétního pozemku. Přesto lze argumentovat, že šlo o protiprávní jednání, které mělo za následek zvýšení emisí a tím i ekologickou újmu. Byli jste poškozeni jednáním velké společnosti nebo dopady na životní prostředí? Ať už jde o aféru Dieselgate, znečištěné ovzduší nebo jinou ekologickou újmu, máte právo na odškodnění.
Z hlediska práva životního prostředí je však třeba odlišit soukromoprávní odškodnění spotřebitelů a veřejnoprávní náhradu ekologické újmy. Zatímco první směřuje ke konkrétním osobám, druhá se týká společnosti jako celku. V praxi se takové opatření uskutečnilo například v Německu, kde část pokut zaplacených výrobcem automobilů směřovala do fondu pro ekologické projekty.
Pokud se jednotlivec, obec nebo organizace domnívá, že došlo k poškození životního prostředí, existuje několik právních možností, jak se bránit. Podat podnět k orgánům ochrany životního prostředí (např. Právní zastoupení advokátem je v těchto sporech téměř nezbytné, protože dokazování i právní argumentace bývají složité. Obce či města mohou rovněž žádat o kompenzační opatření - například financování projektů na zlepšení ovzduší nebo podporu veřejné dopravy. Pokud máte podezření, že došlo k poškození životního prostředí ve vašem okolí, neváhejte se obrátit na odborníka.
Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství
Následující tabulka shrnuje povinnosti stanovené legislativou o ovzduší:
| Bod | Povinnost | Předpis |
|---|---|---|
| d1 | Provozovatel je povinen zařadit zdroj znečišťování. | § 4 odst. 7 a 8, § 17 odst. 1 písm. e) zákona, příloha č. 2 zákona |
| d2 | Provozovatel je povinen uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroj v souladu s podmínkami stanovenými zákonem o ovzduší, jeho prováděcími právními předpisy, výrobcem a dodavatelem. | § 17 odst. 1 písm. a) zákona |
| d3 | Provozovatel stacionárního zdroje je povinen dodržovat emisní limity, emisní stropy, technické podmínky provozu a přípustnou tmavost kouře. | § 17 odst. 1 písm. b), § 4 zákona, vyhl. 415/2012 Sb. |
| d4 | Provozovatel je povinen spalovat ve stacionárním zdroji pouze stanovená a povolená paliva. | § 16 odst. 1, § 17 odst. 1 písm. c) zákona, vyhl. 312/2012 Sb., vyhl. 415/2012 Sb. |
| d5 | Provozovatel stacionárního zdroje je povinen provést kompenzační opatření uložená krajským úřadem. | § 11 odst. 5 - 7, § 17 odst. 1 písm. f) zákona |
| d6 | Provozovatel stacionárního "malého" spalovacího zdroje je povinen dodržovat minimální emisní požadavky a provádět pravidelné kontroly zdroje. | § 17 odst. 1 písm. g) a h), § 17 odst. 5, § 41 odst. 15-16 zákona |
| d7 | Provozovat vyjmenovaný zdroj pouze na základě povolení k provozu. | § 11 - § 13 zákona, § 17 odst. 3 písm. a), § 41 odst. 4 - 7 zákona, vyhl. 415/2012 Sb. |
| d8 | Provozovatel vyjmenovaného zdroje je povinen zjišťovat množství emisí. | § 6, § 17 odst. 3 písm. b), h), i), j), § 41 odst. 8 zákona, vyhl. 415/2012 Sb. |
| d9 | Provozovatel vyjmenovaného stacionárního zdroje je povinen vést provozní evidenci, každoročně ohlašovat údaje souhrnné provozní evidence prostřednictvím ISPOP a platit poplatky za znečišťování ovzduší. | § 15, § 17 odst. 3 písm. a) zákona, vyhl. 415/2012 Sb. |
| d10 | Provozovatel vyjmenovaného stacionárního zdroje je povinen odvádět ZL komínem, odstraňovat poruchy a ve stanovených případech podávat zprávy KÚ a omezit či zastavit provoz zdroje. | § 17 odst. 3 písm. d), e), f), g) zákona |
| d11 | Provozovatel stacionárního zdroje, ve kterém je tepelně zpracován odpad, je povinen plnit další stanovené povinnosti. | § 17 odst. 6 zákona |
| d12 | Dovozce či prodejce je povinen zajistit ve stanovených výrobcích dodržování limitního obsahu VOC, omezení prodeje nadlimitních výrobků, vedení evidence a označování údaji o obsahu VOC. | § 18, § 41 odst. 14 zákona, § 23 vyhl. 415/2012 Sb. |
| d13 | Osoba uvádějící motorové benziny nebo motorovou naftu do volného daňového oběhu ČR pro dopravní účely, je povinna zajistit, aby v těchto pohonných hmotách bylo obsaženo i minimální množství biopaliv. | § 19 - 21 zákona, NV 189/2018 Sb. |
| d14 | Obec může na svém území stanovit zónu s omezením provozu motorových vozidel. | § 14 zákona, 56/2013 Sb. |
| d15 | Osoba, která přede nabude regulované látky, jejichž použití je v rozporu s nařízením 1005/2009, je povinna zajistit zneškodnění. | § 3 zákona 73/2012 Sb., nařízení EU 517/2014, nařízení EU 1005/2009 |
| d16 | Provádět kontroly zařízení s nadlimitním obsahem regulovaných látek či fluorovaných skleníkových plynů certifikovanou osobou. | § 4 zákona 73/2012 Sb., čl. 4 517/2014, čl.23 1005/2009, vyhl. č. 257/2012 Sb. |
| d17 | Dovozce a vývozce výrobků nebo zařízení, které obsahují regulované látky nebo fluorované skleníkové plyny, je povinen zajistit stanovené označení. | § 5,§ 7 zákona 73/2012 Sb., nařízení EU 517/2014 |
| d18 | Výrobce a dovozce regulovaných látek a zařízení, které je obsahují, je povinen platit poplatek. | § 6 zákona 73/2012 Sb. |
| d19 | Stanovené činnosti v oblasti regulovaných látek nebo fluorovaných skleníkových plynů smi provádět pouze certifikovaná osoba. | § 10,§ 12, § 13 zákona 73/2012 Sb., nařízení 517/2014, nařízení 1005/2009 |
| d20 | Osoba, která nakládá s více než 100 kg fluorovaných skleníkových plynů ročně, je povinna zaslat informovat MŽP zasláním zprávy. | § 11 zákona 73/2012 Sb., vyhl. č. |
Vaše podnikání má dopad na životní prostředí a to může být faktorem ovlivňujícím chování zákazníků. Klíčem ke každé zelené kampani malého podniku je redukce odpadu a využívání opakovaně použitelných propagačních předmětů. Ekologické marketingové nápady však nejsou jen o tom, že rozdáte opakovaně použitelné tašky a budete z toho mít dobrý pocit.
Příklady udržitelného marketingu:
Kontrola vlivu, který má vaše společnost na životní prostředí, je dlouhodobá iniciativa.
Každý den děláme věci, kterými přispíváme ke zhoršování životního prostředí. Kde se dopouštíme největších chyb? Přečtěte si, co si o tom myslí studenti Přírodovědecké fakulty UK. Potřeby naší velké a často přespříliš konzumní společnosti jsou obrovské. Mnoho lidí považuje za neodmyslitelný standard i věci a služby, které ke spokojenému životu vlastně nepotřebujeme. To vše se logicky odráží na stavu přírody kolem nás.
Je pravda, že vliv jednoho obyčejného člověka není velký - ovšem vliv lidské populace, která se právě z těchto obyčejných lidí skládá, je v porovnání s jinými organismy nedozírný. Každý z nás by si proto měl své chování uvědomovat a snažit se životní prostředí zatěžovat co nejméně.
Negativní vlivy člověka lze rámcově rozdělit do tří skupin...
Město Vídeň se na negativní vedlejší účinky produkce a spotřeby na svém území snaží nejen upozorňovat, ale především je zmírňovat. Jak ukazuje program OekoBusiness Wien (Ekologické podnikání Vídeň), ochrana životního prostředí a úspěšné podnikání si nemusí odporovat.
Program spadající pod Vídeňské oddělení ochrany životního prostředí (MA22) podporuje podniky ve Vídni při zavádění udržitelných opatření. Program OekoBusiness byl zahájen již v roce 1998 městským odborem pro ochranu životního prostředí jménem Správy města Vídně.
K dnešnímu dni je do programu zapojeno 1 041 podniků, které realizovaly více než 11 000 environmentálních projektů a akcí. Prostřednictvím vhodných postupů řízení v oblasti životního prostředí, jako jsou například úspory energie či prevence vzniku odpadů, vytvořily tyto podniky podstatnou úsporu nákladů ve výši přibližně 121,4 milionu eur a samozřejmě v nemalé míře přispěly ke zkvalitnění životního prostředí ve městě.
Účelem programu OekoBusiness Wien je pomoci podnikům vytvářet „zelené a čisté“ zisky prostřednictvím ekologického řízení výrobních postupů a služeb, které jsou prospěšné jak pro životní prostředí, tak pro podniky. Způsob, jak z pozice města motivovat k přechodu k ekologickému podnikání soukromé podniky, které se výrazně podílejí na znečištění měst a jejich okolí a zároveň na ně město nemá žádné právní páky, je ukazovat, že ekologie a dobrý business můžou jít ruku v ruce. Díky implementaci prvků programu OekoBusiness totiž také dochází ke zlepšení konkurenčního postavení vídeňských podniků prostřednictvím efektivnějšího využívání zdrojů a udržení zaměstnanosti.
Jedním z neméně důležitých cílů je pak posílení poradní složky ve vztazích mezi městskou správou a podniky soukromého sektoru nebo podpora výměny informací na celostátní i mezinárodní úrovni s městskými správami a podniky provozujícími podobné programy.
Program OekoBusiness financuje podnikům různé druhy poradenských služeb.
Program se mezi podniky těší velké oblibě. Vídeň se řadí mezi moudrá města a jde příkladem i díky svému postupu při zadávání veřejných zakázek. Město každoročně utratí přibližně pět miliard eur za širokou škálu zboží a služeb. V důsledku toho představuje velkou tržní sílu. Hlavním nástrojem je dodržování seznamu ekologických kritérií, vytvořeného programem ÖkoKauf Wien, při nákupu zboží a služeb - od pracího prášku až po kancelářské potřeby, od potravin pro mateřské školy a nemocnice až po stavební materiály.
Městskou vyhláškou je tento seznam kritérií závazný pro všechny útvary vídeňské městské správy. Tím je zajištěno, že ekologie bude v průběhu zadávání veřejných zakázek vždy dostatečně zohledněna. Důležité je, že tento program prokázal, že ekologické nakupování nemusí stát více peněz.
K programu tedy neodmyslitelně patří i práce s veřejností. V rámci tohoto cíle město poskytuje informace o významu ekologické spotřeby spolu s tipy na ekologické nakupování, které mohou využít i jednotlivci. Pokud jde o ochranu životního prostředí, přeshraniční spolupráce je klíčová. Oba programy jsou úzce propojeny s podobnými iniciativami po celém světě, aby přenesly znalosti do měst a regionálním správám a vybudovaly síť podniků, které uznávají, že úspěšné podnikání a udržitelnost jdou ruku v ruce.
Důležitou výhodou obou programů je jejich univerzální použitelnost umožňující realizaci programů částečně nebo jako celek v jiných regionech nebo zemích. V roce 2004 začalo s programem OekoBusiness Wien spolupracovat pět federálních provincií Rakouska. Noví partneři začali používat databázi OekoBusiness Wien a dále ji společně rozvíjet. Evropská unie navíc podpořila tento program částkou 674 000 eur.
V dnešní době je otázka životního prostředí a udržitelnosti stále důležitější. Pojďme se společně podívat na několik zajímavých aplikací internetu věcí (IoT), ve kterých tato technologie může hrát klíčovou roli.
Je tedy žádoucí, aby vlády, průmysl, akademické instituce a občané spolupracovali na podpoře inovací a širšího nasazení IoT řešení v oblasti udržitelnosti a životního prostředí. Nakonec je nezbytné pro udržitelný rozvoj zajistit ochranu soukromí a zabezpečení dat, která jsou získávána a zpracovávána IoT zařízeními.
tags: #ekologické #škody #příklady