Ekologické škody ve Zlínském kraji: Příklady a řešení

Zlínský kraj, stejně jako ostatní regiony České republiky, čelí různým ekologickým problémům a škodám. Tyto škody mají dopad na přírodu, zdraví obyvatel i ekonomiku regionu. V tomto článku se podíváme na některé příklady ekologických škod ve Zlínském kraji a na to, jak se s nimi region snaží vypořádat.

Přírodní památka Solisko

Přírodní památka Solisko, vyhlášená Okresním úřadem Zlín, se nachází v Hostýnsko-vsetínské hornatině. Její rozloha je přibližně 9,8803 ha. Tato lokalita je významná z hlediska výskytu vzácných druhů hub, bezobratlých a ptáků. Stáří zdejšího porostu se pohybuje kolem 50 až 160 let. Vyskytují se zde padlé kmeny a vývraty.

V oblasti se nachází množství ohrožených a chráněných druhů ptáků, jako například krahujec obecný (Accipiter nisus) a sýc rousný (Aegolius funereus), a také savci. Dřevokazná houba je dominantou PP Solisko. Vyskytuje se zde také 436 taxonů makroskopických hub.

Historické ekologické havárie

Zpracováno z podkladů a evidence České inspekce životního prostředí 1964Dne 22. 9. 1964 došlo k úniku asi 150 kg kyanidů do řeky Jihlavy. Příčinnou havárie bylo vypuštění nedostatečně zneškodněné kalící lázně, ve které byla chybně provedena kvalitativní zkouška. Došlo k rozsáhlé otravě ryb v řece Jihlavě, postiženo bylo asi 60 km tok, úhyn ryb trval asi týden. Nejvyšší zjištěné koncentrace kyanidů v Jihlavě (měřeno až 3. den) se pohybovaly okolo 0,6 mg/l. Během havárie se uskutečnilo několik pokusů o ovlivnění jejího průběhu, a to jednak vypouštěním ředící vody z vodních nádrží, jednak zachycováním vlny toxické látky v předem vypuštěných jezových zdržích. Výsledky těchto opatření však nebyly vyhodnoceny, nicméně se tato opatření nejevila jako příliš účinná. Původcem havárie byl n. p. Tona Jihlava.

Dne 6. 11. 1966 došlo k úniku čpavkových vod do řeky Bečvy z n. p. Přerovské chemické závody. Při čištění zásobníků čpavku se ucpal odpad do chemické kanalizace a čpavková voda se dostala do kanalizace nezávadných vod s vyústěním do Bečvy. Pod Přerovem došlo k totálnímu úhynu ryb v Bečvě a dále k otravě kaprů v sádkách Státního rybářství v Chropyni.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Dne 17. 6. 1967 došlo k úhynu ryb v Lubině pod vyústěním Kopřivničky, do které vypouští odpadní vody n. p. Tatra Kopřivnice, až po soutok s Odrou. V říční vodě byla zjištěna koncentrace kyanidů 2,4 mg/l. Při šetření v závodě byly zjištěny četné závady a nedostatky v provozech závodu i na provizorní neutralizační stanici. Hlavní příčinou úniku kyanidů do toku bylo ucpání potrubí kyanidových vod, které vede na neutralizační stanici. Toto potrubí bylo opatřeno otvory pro čištění, které nebyly zakryty, a tak došlo k přelití na betonovou podlahu a z ní do šachtic splaškové kanalizace (v šachticích byly zjištěny koncentrace kyanidů 144 mg/l, resp. 221 mg/l)

Došlo k úniku 225 t melasy při neopatrné manipulaci na zásobních nádrží při přečerpávání v n. p. Východočeské lihovary a konzervárny, lihovar Chrudim. Melasa kanalizací natekla do řeky Chrudimky a do Labe. Došlo k úhynu ryb až po hranice s okresem Praha - východ.

V noci z 6. na 7. 1. 1970 došlo k havarijnímu znečištění Chodovského potoka a následně řeky Ohře fenoly z n. p. KVHU Vřesová. Při přečerpávání fenolové vody z generátorovny do zásobních tanků extrakční fenolové stanice unikly surové fenolové vody s dehtem z otevřeného odkalovacího šoupátka do splaškové kanalizace. K dalšímu úniku došlo při přečerpávání, kdy na potrubní při opravách byla odstraněna slepá příruba. Odtud odpadní vody unikaly rovněž do kanalizace. Většina dehtu byla zachycena BČOV. Koncentrace jednomocných fenolů v Chodovském potoce byla až 5,0 mg/l, havárií byl ohrožen vodárenský odběr na Ohři v Radošově (zásobování Ostrova nad Ohří).

Dne 18. 11. 1970 došlo k havárii na Rakovnickém potoce. Příčinou havárie byl únik Dubacidu (84 % kyselina alkylarylsulfonová) z n. p. Rakona Rakovník. Ve staré části závodu byl čerpán Dubacid z podzemní nádrže do nádrže nadzemní. Čerpadlo mělo závadu v těsnění, a proto bylo demontováno. Výtlačné potrubí do nadzemní nádrže začalo pracovat jako násoska a Dubacid se hromadil ve svodném kanálu, odkud se dostal do tukové kanalizace a na lapol, dále na ČOV Rakovník. Při zjištění pěnivosti na ČOV Rakovník obsluha ČOV vyřadila z funkce a odpadní vody bez čištění vytékaly do Rakovnické potoka. Výška pěny dosahovala až 3 m, koncentrace látky až 160 mg/l, výška pěny pod jezem na Berounce v Berouně dosahovala 1 m a koncentrace látky zde 8,9 mg/l. Biologická rozložitelnost Dubacidu je asi 70 %.

Dne 28. 1. 1972 došlo v Mariánských Lázních k úniku asi 600 m3 mazutu. U zásobníku mazutové nádrže (1 800 m 3) prasklo odkalovací šoupě. Záchytná vana nebyla zcela dokončena (probíhal ověřovací provoz na nové výtopně) a mazut o teplotě 70 oC unikal do topných kanálů a do kanalizace, ze které unikl do bažiny a místního potoka. Otvor prasklého šoupěte se podařilo ucpat tyčí, k otvoru se pracovníci dostali loďkou po roztopeném mazutu. Část uniklého mazutu byla vypálena, část potoka byla přeložena a mazut se sbíral ručně lopatami. Při likvidaci havárie pomáhali i vojáci a odborníci z armády.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

V obci Mlékojedy (okr. Litoměřice) majitel rodinného domku na své zahradě zakopal kameninovou nádrž (odkoupenou od n. p. Spolek pro chemickou a hutní výrobu), tuto nádrž chtěl využívat jako zásobník topné nafty. Druhý den po naplnění naftou byla nádrž prázdná, objem unikl do okolí a některé sousední studny (nejbližší 25 m) byly kontaminovány.

Dne 18. 5. 1972 došlo při odstraňování sedimentů ze dne nádrže na močůvku (trhavinou - 2 nálože po 100 g Pemonexu !) došlo k destrukci nádrže a k úniku cca 200 m3 močůvky do Vlčického potoka, Pilníkovského potoka a Labe. Došlo k totálnímu úhynu ryb v zasažených potocích až po soutok s Labem (17 km). Původcem havárie byl Plemenářský podnik Vlčice.

Dne 14. 8. 1972 prováděl Slovair Bratislava, středisko Holešov letecký postřik pro Státní statek, hospodářství Slezské Rudoltice 2 % roztokem fungicidu Dithane proti plísni bramborové. Manipulaci a přípravu roztoku zajišťovali pracovníci statku. Řidič autocisterny (nový, nepoučený zaměstnanec) zbytky roztoku vypustil do řeky Osoblahy. Došlo k úhynu ryb, zasaženo bylo 8 km řeky.

26. 10. 1972 došlo ke znečištění kanalizace kyselinou chlorovodíkovou, která unikla z cisternového tahače při stáčení v n. p. STZ Ústí nad Labem. Při stáčení byl tahač nedostatečně zabezpečen a sjel do parku, cisterna zůstala neporušena. Teprve při vyprošťování si řidič ulehčil práci tím, že uvázal lano za výpustní ventil u cisterny. Je zřejmé, že se cisternu takto vyprostit nepodařilo, pouze se ale utrhl výpustní ventil. Vzápětí vytekl celý objem cisterny (cca 7 t HCL) do okolního terénu a blízké kanalizační vpusti.

Při nevhodné manipulaci se závadnými látkami (odpady z výroby akrylátových disperzí) v Chemických závodech Sokolov, n. p. došlo ke znečištění řeky Ohře. Vlivem znečištění Ohře se vyskytly problémy se zásobováním pitnou vodou v Karlových Varech. K podobné havárii došlo i v roce 1974.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Do řeky Ostravice unikly z n. p. Válcovny plechu Frýdek-Místek mořírenské kaly s obsahem kyanidů (cca 600 m3). Příčinou úniku bylo prasknutí nádrže na kaly. Došlo k úhynu ryb v Ostravici v délce 17 km.

6. 2. 1975 došlo na řece Bělé k úhynu ryb, následným šetřením bylo prokázán zdroj havárie - Jatky Jeseník, kde došlo k úniku čpavku z chladícího okruhu (praskla trubka kondenzátoru čpavku).

11. 2. 1975 došlo k úniku 12 400 l motorové nafty z železniční cisterny mobilního skladu ČSD v Táboře do rybníka Jordán. Skladování motorové nafty bylo v rozporu s vodohospodářskými předpisy a nebylo ani povoleno. Díky včasné realizaci sanačních prací nebyl dlouhodobě ohrožen odběr pitné vody z Jordánu.

20. 3. 1975 došlo k havárii autocisterny n. p. Benzina u obce Lukavec (3. pásmo PHO VD Švihov) v povodí Martinického potoka, levostranný přítok Želivky. Cisterna se převrhla (nedošlo k jejímu poškození), ale odvzdušňovacím ventilem uniklo 12 400 l nafty do terénu a následně do meliorační strouhy a Martinického potoka. Sanační práce trvaly do listopadu, k bezprostřednímu havarijnímu ohrožení vodárenské nádrže díky včasnému a intenzivnímu sanačnímu zásahu nedošlo.

3. 5. 1975 došlo v Podhájí (okres Zlín) k úniku kapalného hnojiva do toku Lutonínka. Při přečerpávání z mísící nádrže do nádrže fekálního vozu (ručně obsluhované čerpadlo) se obsluha vzdálila a došlo k přeplnění nádrže fekálního vozu a úniku do pstruhového potoka Lutonínka. Došlo k úhynu ryb v délce toku 3 km. Vodárenský odběr pro Vizovice (7 km pod místem havárie) byl na 8 hodin odstaven.

Mezi 2. 7. až 4. 7. 1976 došlo k úplnému úhynu ryb (cca 250 q ryb) v úseku pod Táborem až po Bečice. Příčinou bylo úplný kyslíkový deficit, který byl důsledkem kombinace dlouhodobého teplého a suchého počasí s vypouštěním nečištěných odpadních vod z města Tábor.

V noci z 12. na 13. 10. 1976 došlo k úniku alkalicko kyanidové lázně z n. p. Šroubárna Turnov do Odolenovického potoka a následně do řeky Jizery. Došlo k úniku 208, 5 kg kyanidu sodného a 121,5 q Zn. K úhynu ryb došlo na toku Jizery v délce 11 km, koncentrace kyanidů dosahovaly až 15,8 mg/l v Odolenovickém potoce, 0,56 mg/l až 0,9 mg/l Zn. Příčinnou havárie byla netěsnost na spodní části nádrže (šroubový spoj s gumovou těsnící vložkou), pro galvanizovnu nebyl zpracován provozní a havarijní řád, obsluha nevykonávala a ani nemohla řádně vykonávat dozor nad technickým stavem a ani neznala možné únikové cesty. Do Odolenovického potoka se uniklá lázeň dostala průsakem z kabelového kanálu do závodní kanalizace a následně do veřejné kanalizace. Po dobu dvou dnů byl omezen odběr vody z Jizery pro umělou infiltraci v Káraném.

Dne 4. 6. 1978 došlo ve Spolaně Neratovice, n. p. k úniku fenolu ze zásobníku neuzavřeným odkalovacím ventilem do záchytné jímky, ze které byly čerpadlem pro odčerpávání dešťových vod na jednoduchou ČOV (neutralizace a smísení s popílkem) a dále na složiště popílku a následně do Vltavy. Do kanalizace uniklo cca 96 t fenolu. Hlavní havarijní vlna fenolu byla na Labi 5. a 6. 6., na dolním úseku Labe se projevila pachová kalamita a došlo k omezení provozu vodárny Vaňov. Došlo k úhynu ryb. Při revizi ve Spolaně dne 9. 6. bylo zjištěno, že v odpadních vodách je přítomen volný chlor, což mělo za následek zhoršení účinku na povrchové vody (chlorfenoly).

Dne 18. 3. 1979 došlo k úniku 33, 5 t leteckého petroleje u Ústí u Vsetína ze dvou převržených železničních cisteren do potoka Senice a dále do Vsetínské Bečvy (zhruba 4 km nad prameništěm Vsetín Ohrada). Byly zastaveny vodárenské odběry Vsetín, Jablůnka, Valašské Meziříčí a krátkodobě i Hranice a Přerov. Sanace prameniště Vsetín byla provedena vypouštěním závlahových rybníků a příkopů a proplachem čistou vodou z nezasaženého přítoku Bečvy. Vysoká postupová rychlost znemožnila jakýkoliv účinný záchyt (v Senici byl v době havárie průtok 15 m3/s) plovoucích ropných látek, vyšší průtok způsobil dostatečné naředění. Příčinou úniku (cisterny byly nepoškozeny) byla netěsná uzavírací víka v horní části cisteren, která nebyla po naplnění řádně uzavřena.

Dne 24. 4. 1979 z nedostatečně zabezpečeného objektu galvanizovny a chybnou manipulací (neodbornou manipulací došlo k vystříknutí nepřímo ohřívané lázně na podlahu galvanizovny, obsluha podlahu spláchla a látka se dostala do kanalizace a netěsností v ní do Olšovského potoka) došlo k úniku mědící kyanidové lázně (64 kg kyanidů) z n. p. Tesla Rožnov pod Radhoštěm do řeky Bečvy. V úseku 7 km došlo k totálnímu úhynu ryb, po nezbytnou dobu byl odstaven odběr vody pro Valašské Meziříčí. Koncentrace kyanidů v Bečvě byla 3,2 mg/l.

V noci z 3. 11. na 4. 11. 1980 došlo k dosud největší ropné havárii z ropovodu na území ČR. Na úseku ropovodu u obce Bartoušov vznikla netěsnost ve spirálově svařovaném potrubí Js 500 o velikosti cca 30 cm x 1 až 3 cm. Vzniklá netěsnost nebyla včas dispečerem dálkovodu identifikována (na signalizovaný pokles tlaku v potrubí obsluha uvedla do provozu druhé čerpadlo), celý úsek byl pod tlakem minimálně 6 hodin. Celkový únik byl později vyčíslen na 6 000 t ropy. Z terénu unikala ropa do mokřadu a následně do Šlapanky a Sázavy. Na likvidaci této havárie bylo nasazeno značné množství pracovníků - cca 300 a techniky, byla postavena řada norných stěn na Šlapance i na Sázavě, na norné stěně u ústí Šlapanky do Sázavy byla vrstva ropných látek až 60 cm. Byly přerušeny odběry ze Sázavy. Sanační práce probíhaly do roku 1982.

Dne 18. 9. 1980 byla členy ČRS zjištěna havárie na Červeném potoce pod Hořovicemi. Při vypuštění nedostatečně zneškodněné lázně s vysokým obsahem kyanidů a mědi z n. p. ALBA Hořovice došlo k totálnímu úhynu ryb v Červeném potoce a Litavce. Na Červeném potoce v Hořovicích byly zjištěny koncentrace kyanidů 50 mg/l, na Litavce pod Červeným potokem 10,6 mg/l. Ohrožena byla i Berounka a vodárenský odběr pro Prahu na Vltavě v Praze - Podolí.

Vypuštěním nedostatečně zneškodněné lázně s vysokým obsahem kyanidů a zinku z n. p. Šroubárna Žatec došlo k mimořádnému úhynu ryb v řece Ohři. Na řece Ohři byly omezeny odběry pro obyvatelstvo a řadu průmyslových podniků.

Dne 19. 3. 1982 došlo k vážné dopravní nehodě autocisterny vojenského útvaru Líně a linkového autobusu ČSAD mezi obcemi Holoubkov a Svojkovice, okres Rokycany. Při nehodě uniklo cca 26 m3 leteckého petroleje na vozovku, okolí a přímo do Chejlavy (přítok Holoubkovského potoka), dále došlo ke znečištění Boreckého rybníka a Holoubkovského potoka pod rybníkem. Asi na jeden týden byl odstaven vodárenský odběr pro Rokycany z potoka, sanační práce trvaly zhruba 5 měsíců.

Dne 4. 4. 1982 došlo k protržení hráze odkaliště S - 4 sever k. p. Spolana Neratovice. Odkaliště popílku je situováno na pravém břehu Labe, ř. km 110. Příčinou protržení hráze byl silný vítr, průleh hráze a vyšší akumulace vody, nedostatečná úroveň TBD dozoru. Odhad množství uniklého popílku byl cca 15 000 t.

20. 4. 1982 bylo zjištěno intenzívní znečištění Čertovky (Vltava, Praha) ropnými látkami. Příčinou byla netěsnost v podzemní nádrži na LTO (koroze) v uložišti francouzského velvyslanectví na Velkopřevorském náměstí. Únik trval delší dobu, odhad uniklého množství byl 5 000 - 10 000 l.

28. 6. 1982 ve 22,45 došlo k havarijnímu úniku kejdy v JZD Horka u Staré Paky. Příčinnou havárie byla totální destrukce dřevěné uskladňovací nádrže typu VJ-HB-1 600, ve které bylo uskladněno asi 1200 m3 kejdy. U nádrže praskly ocelové pásy ve svislé linii, v místě připojení pásu ke svislému ocelovému nosníku profilu U. Dřevěný plášť se roztrhl, a tlakem byl odmrštěn do vzdálenosti 20 m, betonový základ v místě zabudovaného kotvení nádrže byl roztrhán, kusy betonu odhozeny až do vzdálenosti 70 m. Uniklá kejda se rozlila na okolní terén, kde v okruhu do 100 m vytvořila vrstvu 10 až 20 cm tužšího podílu, kanalizací unikla do říčky Olešky. Destrukce tohoto typu nádrží nebyla ojedinělou.

Dne 16. 7. 1982 nedbalostí obsluhy došlo v n. p. AZNP Mladá Boleslav k úniku mědící lázně (12 m 3 lázně s obsahem 684 kg mědi a 696 kg kyseliny sírové). Došlo ke zhoršení provozu ČOV Mladá Boleslav, k hromadné otravě ryb v Jizeře a po nezbytnou dobu i k odstavení odběru Pražských vodáren. Příčinou úniku byla prasklá gumová spojka na výtlaku čerpadla, unikající lázeň odtékala do záchytné vany a odtud přepadem do neutralizační nádrže, jejíž obsah byl právě přečerpáván do kanalizace závodu.

Dne 8. 3 1983 bylo zjištěno rozsáhlé znečištění Lipenské nádrže (Horní Planá) ropnými látkami. Šetřením bylo zjištěno, že původcem havárie je n. p. LIRA Horní Planá. V tomto podniku byla kotelna na LTO se dvěmi nadzemními nádržemi po 25 m 3. Ohřev těchto nádrží byl zajišťován pomocí parních hadů a odvedení kondenzátu přes vychlazovací kondensační nádobu. Jímka na kondenzát nebyla vybudována. Netěsností parního hadu došlo k úniku LTO do kondenzátu a následně do kanalizace a do vodoteče. Odhad uniklého LTO byl asi 7 m3. Lipenská nádrž byla v té době zamrzlá, sanační práce - norné stěny byly prováděny pr...

Adapterra Awards a adaptace na klimatické změny

Druhý ročník soutěže Adapterra Awards, která hledá inspirativní projekty na zvládání dopadů klimatické změny, jako je zhoršující se sucho, horko nebo přívalové deště, pokročil do další fáze. Rekordních 78 přihlášených projektů z celé republiky nyní čeká na verdikt odborné poroty. Hned dvě želízka v ohni mají místní v Uherském Brodě. „Podařilo se nám revitalizovat plochy zeleně v lokalitě Mlýnský potok, která tvoří přechod mezi městskou a volnou krajinou u začátku cyklostezky. Byly vybudovány také čtyři mělké tůně pro vlhkomilné rostliny a živočichy a úpravou terénu došlo k zadržení vody v krajině. „Dva a půl hektarová vodní nádrž za mlýnem s přilehlým mokřadem, kterou napájí obnovený mlýnský náhon, jsme vybudovali účelem zadržení vody v krajině a snížení povodňových rizik. Díky tomu došlo k zadržení vody v krajině, zvýšení její ekologické stability a biodiverzity v území, což přispělo k rozmnožování ohrožených druhů živočichů, vytvoření prostoru pro hnízdění ptáků a vznik prostředí pro vodní a mokřadní floru. Zuby na titul o nejlepší adaptaci si v kraji brousí také projekt pasivního patrového rodinného domu ze Zlína.

Podobných inspirativních řešení se v druhém ročníku Adapterra Awards nakonec sešlo třikrát více než vloni, celkem 78. Z nich vybere porota složená z klimatologů, ekologů a dalších odborníků finalisty, kteří postoupí do letního hlasování o cenu sympatie, a také vítěze jednotlivých kategorií. Členové poroty před vyhlášením některé projekty navíc navštíví osobně. Všechny kvalitní projekty pak získají místo v inspirační databázi Adapterra a v průvodci nejlepšími adaptačními projekty letošního roku.

Pathways2Resilience: Zlínský kraj jako pilotní region

Evropa si uvědomuje naléhavost přípravy na dopady klimatické změny, o čemž svědčí iniciativy jako Mise EU pro adaptaci na změnu klimatu a Zelená dohoda pro Evropu. Tyto programy vybízejí regiony a města k posilování odolnosti a k dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Právě v tomto kontextu vznikl projekt Pathways2Resilience (P2R), financovaný z programu Horizon Europe, který podpoří 100 vybraných území v celé Evropě v přípravě na klimatické hrozby. Zlínský kraj byl za Českou republiku vybrán jako jeden z prvních 40 podpořených území, aby zvýšil svou klimatickou odolnost a sloužil jako příklad na regionální úrovni.

Vedle toho stoupá četnost přívalových dešťů a bleskových povodní, které ohrožují obce v povodích menších toků. V letních měsících region i město trápí vlny veder a vznik tepelných ostrovů ve městech, které zhoršují kvalitu života a mohou způsobovat zdravotní problémy. Dlouhodobým problémem je také sucho, nejen hydrologické, ale i zemědělské; nedostatek srážek a pokles spodních vod narušuje zemědělskou produkci a může vést k degradaci půdy. Eroze a úbytek ornice již nyní postihují svahy a pole v regionu. Zlínský kraj se nachází v území, které stále častěji zažívá oba extrémy - ničivé povodně i dlouhá období sucha. Klimatická rizika tu nejsou teoretická, ale konkrétní. Adaptace proto musí propojit krajinu, infrastrukturu i komunity, jinak bude každý sektor řešit jen část problému bez jasně vyčíslených nákladů a vyhodnocených dopadů.

Přerov je typickým příkladem středně velkého města, které se rychle přehřívá, ale zároveň má obrovský potenciál k nápravě. Zeleň, voda a stín se musí stát plnohodnotným typem městské infrastruktury, kterým bude vytvořen dostatečný prostor a zajištěna dlouhodobá údržba.

Zhoršující se klima se potkává s demografickými a ekonomickými problémy v území. Stárnutí populace a vylidňování jsou palčivé zejména na Přerovsku. Město zaznamenalo za posledních 20 let pokles obyvatel z 47 000 na 41 600 a index stáří (poměr seniorů vůči dětem) stoupl z 95 na alarmujících 178 %. Ubývající mladí lidé a rostoucí počet seniorů znamenají menší pracovní sílu a zároveň vyšší zranitelnost obyvatel (senioři patří k nejohroženějším skupinám vůči horku a dalším extrémům). Region jako celek má relativně nižší ekonomickou výkonnost a některé periferie trpí odlivem mladých lidí. Nezaměstnanost v Přerově (5,2 % v roce 2021) převyšuje celostátní průměr, což odráží nutnost hospodářské transformace a přílivu investic. Další výzvou je nedostatek financí v obecních rozpočtech. Mnoho obcí i samotné město Přerov se potýkají s napjatým hospodařením a chybějícími zdroji na velké projekty.

Za komplikovanou situací stojí částečně i nízká motivace a omezené kapacity k řešení klimatických témat. Řada strategických dokumentů (např. územní plány či rozvojové koncepce) už sice klimatická rizika zmiňuje, ale podle účastníků workshopů často není dostatečný „drive“ k jejich realizaci v praxi. Malé obce mají omezené odborné zázemí a chybí jim pracovníci věnující se čistě agendě adaptace. Bariérou je i složitá legislativa a administrativní procesy, například zdlouhavé stavební řízení či kritizovaný zákon o veřejných zakázkách, který upřednostňuje nejnižší cenu před kvalitou řešení. Výstupy úvodních workshopů v rámci P2R tato zjištění potvrdily. Zástupci kraje, města, firem, neziskovek i akademické sféry se shodli, že změna klimatu již reálně dopadá na jejich fungování. Zmiňovali např. rostoucí náklady na energie a údržbu, větší frekvenci extrémů počasí či výskyt nových škůdců v zemědělství. Jako hlavní překážky adaptace jmenovali nedostatek financí, slabou osvětu a malou provázanost mezi aktéry. Jasně zazněla potřeba lepší spolupráce mezi samosprávami, státem, firmami i veřejností: „chybí setkávání veřejného a soukromého sektoru, koordinace napříč úřady je velmi těžká“, zaznělo na krajském workshopu.

Přístup ASITIS v první fázi projektu P2R lze charakterizovat jako datově podložený, participativní a mezioborový. Nejprve proběhla důkladná analýza dat o regionu a městě - klimatických, geografických i socioekonomických. Zlínský kraj i město Přerov se například zapojil do sebehodnocení pomocí metodiky Resilience Maturity Curve (RMC), které umožnilo objektivně zhodnotit současnou úroveň připravenosti na klimatická rizika.

tags: #ekologické #škody #Zlínský #kraj #příklady

Oblíbené příspěvky:

• Recenze ekologických domů na klíč
• Dopad emise dluhopisů USA na československé zlato
• Jak na hlášení o odpadech?
• Drtiče stavebního odpadu: Výběr a využití
• Ekologické dopady igelitových sáčků