Ekologické Skupiny Druhů Rostlin a Jejich Charakteristika

09.03.2026

Když se řekne ekologie, řada lidí si hned vybaví nějaké zákonem chráněné žáby nebo brouky. V médiích se pojem chráněné druhy vyskytuje také celkem často, a proto bych svůj dnešní příspěvek chtěla věnovat právě ochraně druhů rostlin a živočichů. Popíšu, jakým způsobem se aplikuje a jak jsou rostliny a živočichové u nás chráněni.

Obecná ochrana rostlin

Obecná ochrana - žádné rostliny ani živočichy nesmíme poškodit tak, abychom zničili celou jejich populaci (skupinu jedinců stejného druhu na určitém území). To znamená, že když na nějakém místě žije velká skupina havranů, nemůžu udělat žádnou aktivitu, kterou bych všechny členy této skupiny havranů vyhubila. Nehraje roli, jestli havran je nebo není chráněný druh, já nesmím žádné rostliny nebo živočichy ohrozit tak, abych zničila celou populaci.

Zvláštní ochrana rostlin

Zvláštní ochrana - určuje konkrétní druhy rostlin a živočichů, které jsou zvláště chráněné. Tyto druhy rostlin a živočichů jsou uvedeny ve vyhlášce, ve které jsou tyto druhy rozděleny do kategorií ochrany: ohrožené, silně ohrožené a kriticky ohrožené druhy. Do této skupiny patří z rostlin například orchideje, ze živočichů například některé druhy ptáků nebo velcí savci (vlk, rys a medvěd), druhy hmyzu nebo motýlů.

V souvislosti s chráněnými druhy se často hovoří o tzv. červeném seznamu. Skutečně se jedná o seznam druhů, které jsou vzácné. Ale pozor - jedná se o vědecký nezávislý podklad, ze kterého vychází naše vyhláška, nikoli o její součást. Někdy se v médiích objeví informace, že nějaká konkrétní stavba byla zastavena, protože se v lokalitě vyskytl nějaký zvláště chráněný druh. Investor se potom zlobí, proč k této situaci došlo přesto, že byly před stavbou provedeny biologické průzkumy terénu.

Jak probíhá biologický průzkum?

Jak takový biologický průzkum probíhá? Během průzkumu se pokouším v terénu najít zvláště chráněné druhy a mým úkolem je dostat je mimo nebezpečí daného záměru. To lze provést několika způsoby, ať už je to jejich transport nebo vytvoření náhradních biotopů, které pro ně budou atraktivnější. V okamžiku, kdy stavba začne, by už tam žádné vzácné druhy být neměly a mělo by o ně být dobře postaráno. Může se však stát, že se zvířata na původní místo vrátí.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Tím chci říct, že když se před stavbou objeví nějaký zvláště chráněný druh, je třeba zvýšit pozornost a o ten daný druh se dobře postarat a poskytnout mu náhradní biotop. Neznamená to však, že by se stavba nemohla realizovat. Současná česká legislativa je v tomto ohledu velmi přísná, proto se nestává, že by výskyt zvláště chráněného živočicha nebo rostliny byl pravým důvodem pro to, aby se nějaká předem dobře připravená stavba nerealizovala. Existuje totiž spousta nástrojů, které lze pro jejich ochranu využít. V minulosti se ale několikrát stalo, že výskyt zvláště chráněných druhů byl jen záminkou pro to, aby se nemohlo stavět, ta zvířata se stala de facto rukojmím a otevřel se prostor pro spekulace.

Biologický průzkum před stavbou tedy řádně zmapuje terén a potvrdí nebo vyvrátí výskyt zvláště chráněných druhů.

Ekologie rostlin a hub

Ekologie rostlin = zkoumání vztahů mezi rostlinami a prostředím a vztahů rostlin mezi sebou.

Biotop = životní prostor každého jedince, který žije na určitém místě, které mu poskytuje podmínky existence.

Stanoviště = topograficky vymezený biotop určitého organismu.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Populace = soubor jednotlivých organismů téhož druhu, žijících na určitém místě a v určitém čase.

Fytocenóza = zkoumání vztahů pouze mezi rostlinami.

Zoocenóza = zkoumání vztahů mezi živočichy.

Biocenóza = tvoří všechny organismy žijící společně ve vzájemných vztazích na určitém území.

Ekosystém = ekologická soustava složená z biocenózy, která tvoří jednotný celek s neživým prostředím v němž žije.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Biosféra = soubor všech ekosystému na Zemi.

Každému organismu se nejlépe daří při určitých podmínkách prostředí → optimální podmínky (nejnevhodnější = minimální p., nejoptimálnější = maximální podmínky). Rozpětí mezi hranicemi je pro různé druhy různé. Pro mč. organismus je důležité, aby podmínky prostředí byly v rozmezí EV (organismy s širokou EV, organismy s úzkou EV).

Abiotické složky prostředí:

Sluneční záření
Teplota prostředí
Voda
Půda
Atmosféra

Sluneční záření

Fotosynteticky aktivní záření jediný přímo využitelný zdroj energie pro rostliny. Rostliny využívají pro fotosyntézu. Sluneční záření se mění po dopadu do porostu kvantitativně a kvalitativně tyto změny probíhají na listech - 3 jevy:

odraz dopadajících paprsků (10 - 20% ), závisí na kvalitě listů » hladké více, zvadlé, matné a chlupaté méně
pohlcení -největší část dopad. zářivé energie všech vln.dél. je pohlcena → téměř veškerá energie přeměněna na teplo, zbytek pro fotosyn. (2-10%)
průchod záření listem - závisí na tloušťce listů, tenké listy propustí až 40%

Vegetační rytmus podmiňují sezónní změny v průniku záření, vývoje rostlin(jarní a letní aspekt).

Podle nároků na sluneční záření, 3 skupiny:

Slunobytné -pouštní, stepní, horské
Heliosciofyty - snesou vysoké hustotě záření i zastínění (šalvěj luční, čistec, ječmen myší)
Stínobytné - nesnesou přímé osvětlení(kapradiny, lecha jarní)

Teplota prostředí

Eurytermní rostliny- široká tepl. amplituda (-5 - +55°C), luční a hajní druhy Stenotermní ros.- relativně úzká tep. ampl. , záleží na druhu. Při překročení teplotní hranice dochází k poškození protoplazmy buněk. Z hlediska přizpůsobení dělíme:

Termofyty - teplobytné rost. , snášejí vysoké teploty
Psychrofyty - chladnobytné, nízké teploty
Krofyty - rostliny žijící na sněhu

Voda

Univerzální rozpouštědlo, jsou na ní závislé všechny metabolické procesy. Zdroj atmosférické srážky, příjem hlavně kořeny. Podle vztahu ke stanovištní vlhkosti:

Hydrofyty - vázané na vodní prostředí (lekníny)
Hygrofyty - mokré až zbahnělé půdy (kosatec žlutý)
Mezofyty - vlhké a čerstvě nebo mírně vlhkých půdách
Xerofyty - suché půdy (sukulenty)

Půda

Vzniká spolu působením klimatu a živ. organismů z matečné horniny. Je to systém vody, min. látek, vzduchu, živých a mrtvých org. a jejich rozkladných produktů. Na rozkladu má podíl většina půdních organismů = edafon. Hlavní rozkladači - kvasinky, plísně, houby,… Za optimálních tepl. a vlhk. podmínek dochází k úplnému rozkladu org. hmoty. Mineralizace na anor. látky rozpustné ve vodě » do rostlin. Chemické složení je závislé na hloubce půdy ( u mělkých ovlivněno mateční horninou ). Rostliny kořenící ve skalních štěrbinách = chazmofyty, písčité půdy = psamofyty (hvozdík písečný), na povrchu skal = PETROFYTY (mechy, lišejníky).

Důležitý faktor - kyselost a zásaditost půdy, podle nároků na pH půdy:

Acidofyty - kyselé půdy, pH < 6,7 (vřes, kostřava ovčí,…)
Neutrofyty - pH 7
Alkalofyty - pH > 7, 2 ( ostřice nízká)

pH< 3 a > 9 úhyn rostlin. Citlivost na obsah solí, vysoký obsah solí pro halofytní a opak pro halofobní rost.

Atmosféra

Poskytuje rostlinám základní stavební prvky- uhlík, kyslík, dusík.

Uhlík - získává se z oxidu uhličitého, jediný zdroj uhlíku pro stavbu biomasy
Kyslík - potřebný pro dýchání rostlin, důležitá je přítomnost v půděv půdě je kyslíku v půdním vzduchu méně než v atmosférickém, je tu větší spotřeba kořeny a půdními mikroorganismy. Např. málo okysličené jsou jílovité půdy (závislé na půdních pórech). U rostlin v bažinatých půdách * dýchací kořeny - vyrůstají k nebi do vzduchu nebo chůdovité k. - trvale nad povrchem
Dusík - potřebný pro syntézu rostlin. bílkovin, u vyšších rostlin k tvorbě alkaloidů přijímán ve formě NO-3 a NH+4 do půdy se dostává:
1. Z plynných sloučenin v atmosféře - vznikají při buňkách a z exhalátů, do půdy srážkami
2. Činností mikroorganismů- vazačů dusíku, které mají přímo schopnost vázat vzdušný dusík
3. Mineralizací odumřelých těl - rostlin, živočichů a vazačů dusíku

Mineralizační proces provádějí:

amonizační bakterie (uvolňují N z oragn bílkovin v anorganické formě NH3)
nitritační bakterie převádějí amoniak na nitritovou formu a nitrační na dusičnanovou formu tyto organismy jsou aerobní, ale za anaeorobních podmínek denitrifikační bak. převést dusičnany na plynný dusík (N2 uniká do atmosféry) a ochuzovat tak půdu o alkaliody
Dusíkatými hnojivy - ledky, močovina

Rostliny náročné na obsah dusíku - nitrofyty a tvoří nitrofilní společenstva (kopřiva) opak nitrofobní společenstva - rašeniliště.

Znečištění: velký vliv na vegetaci

tuhými emisemi - popílek, prach ucpávají průduchy v listech»jedovaté látky až do potravy člověka
plynné emise - spalování uhlí, výfukové plyny, freony
oxid siřičitý - opad listů, působí jedovatě, příčinou - kyselé deště

Ekologie populace

Populace rostlin - soubor jedinců stejného druhu, na určitém stanovišti v určitém čase. Různě velká, velikost se mění, příčinou změn je natilita ( množivost) - tvorba nových jedinců, (závislá na množství výtrusů semen,…) mortalita(úhyn) - vlivem prostředí nepříznivých podmínek.

Vlastnosti populace:

hustota populace - počet jedinců na jednotku plochy
struktura populace - podle rozmístění jedinců- pravidelné, náhodné, ve skupenstvích (dále také věková a sexuální struktura)

Vzájemné vztahy - rozlišujeme interakce: mezi populacemi _MUTUALISMUS

negativní - (konkurence,parazitizmus)
kladné - symbióza, mykorrhiza, lichenismus
epifytismus - jedna rostlina druhou používá jako podložku k růstu

Konkurence mezidruhová - mezi populacemi dvou nebo více druhů, když mají stejné kvalitativní a kvantitativní nároky ve stejnou dobu. Konkurence vnitrodruhová - redukuje hustotu jedinců v populaci, vylučuje slabé jedince.

Alelopatie - vzájemný vztah mezi dvěma populacemi, jedna z nich je ovlivňována chemickými látkami(silice,fenoly,..) od druhé populace, většinou látky působí inhibičně na růst a vývoj sousední populace do prostředí trojím způsobem:

výměšky kořenů do půdy
výluhy nadzemních částí rostlin po jejich opadu srážkovou vodou
aromatické prchavé látky mohou ovlivňovat rostliny sousední populace přímo nebo srážkami do půdy

Následky jsou zpomalení růstu až zastavení klíčení semen nebo znemožnění vývinu vyklíčených rostlin. Např.: pelyněk, slunečnice,šalvěj…autoinhibice- zamezuje růst v dosahu chem. působení mateřské rostliny.

Poloparazitismus - u zelených rostlin schopných fotosyntézy, vodu s živinami přijímají z těla hostitele. Parazitismus - u bakterií, plísní, snětí a hub, z těla hostitele získávají všechny potřebné živiny.

Symbióza - typ mutualismu, patří sem lichemismus, mykorrhiza a soužitíhlízkovitých bakterií s kořeny bobovitých.

Vtahy mezi rostlinami a živočichy

kladné - rostliny jsou tímto vztahem ve svém vývoji a růstu podporovány
negativní (spásáním, sešlapem býložravců)
indiferentní (rostliny úkrytem živočichů)

Vliv člověka na rostlinné populace

Člověk získal půdu na různých stanovištích v době, kdy se stal zemědělcem a pastevcem. Odlesňování, ruderální vegetace(na skládkách). Synantropní rostliny - rostliny rozšířené vlivem člověka: úmyslně - antropofytní, neúmyslně- adventivní rostliny(na překladištích, skládkách, kolejích,..).

Ekologie společenstva (SYNEKOLOGIE)

Rostlinné společenstvo je souborem jedinců a populací rostlinných taxonů, rostoucích na určitém stanovišti, které jsou ovlivňovány svým prostředím, ovlivňují se navzájem a ovlivňují zpětně i prostředí. Tvořeno jedinci jedné populace = monocenóza - uměle vysazené, obilí atd. ,přirozené - rákosí u břehů, většinou polycenózy - smíšené porosty. Rost. společenstva nejsou náhodná seskupení rostlin, tvoří se z opakujících souborů taxonů (některé se vyskytují spolu). Existuje těsný vztah mezi složením a strukturou společenstva a souborem podmínek stanoviště. Tam kde se dvě společenstva stýkají, se vytváří různě široký pruh, tvořený společenstvem přechodných vlastností a přechodného složení = ekoton (lenové společenstvo).

Struktura společenstva i druhová skladba

Prostorová struktura ve 2 rovinách:

Vertikální rovina - rozvrstvení do pater
- Přízemní společenstvo - rostliny pokrývající půdu - mechy, lišejníky
- Bylinné patro - rostliny do výšky jednoho metru
- Keřové patro - vyšší rostliny než 1m a menší než 3m
- Stromové patro - vyšší rostliny než 3m
Horizontální struktura -na vodorovném směru rozšíření rostlin. populace

Změny ve struktuře neustále, mění se hustota, uspořádání, velikost, sezónní změny - každý rok opakující se vývoj). Ekologická sukcese vývojový děj, který probíhá ve společenstvu na určitém stanovišti déle než 1 rok. Pokud se společenstvo vyvíjí se až k rovnováze s podnebím = klimax - nejstabilnější a nejkomplexnější.

Ekosystém

Tvoří společenstvo s jeho abiotickým prostředím, ekosystém je základní jednotka - v níchž dochází k oběhu látek, převodu energie a přenosu informací, podléhá změnám v čase a projevuje složité auto regulační reakce. Každý Ekosystém obsahuje tyto složky anorganické látky, organické látky, klimatický režim, producenti (většinou rostliny) - autotrofní org., konzumenti (většinou živočichové)- heterotrofní org., dekompozitři (houby a mikroorganismy) - reducenti. Rostliny jako primární producenti mají rozhodující úlohu základního zdroje chem. vázané energie přístupné pro celou biologickou složku ekosystému. Tok Energie jednosměrný a nevratný, ostatní látky uskutečňují koloběh nestálý.