Výslunné louky představují specifické ekologické stanoviště, které se vyznačuje xerotermní vegetací se vzácnými druhy rostlin. Tato stanoviště jsou často tvořena vápencem nebo vyvřelinami a nacházejí se na okrajích, světlinách, světlých lesech a křovinách s travním porostem.
K úzkolistým suchým trávníkům svazu Festucion valesiacae patří i společenstvo sanguinei-Peucedanetum cervariae (lemy se smldníkem jelením). Rostou zde četné teplomilné druhy, jako např. hvězdnice chlumní (Aster amellus) a oman vrbolistý pravý (Inula salicina subsp. militaris).
Mezi typické rostliny výslunných luk patří například:
Charakteristické jsou i keřnaté porosty, opuštěné vinice a ovocné sady. Rostlina tvoří nízký, 50-100 cm vysoký, prutnatý keř. Listy jsou ostnité, ostny jsou jehlicovité. Listy jsou pilovité, lysé. Čárkovité, jednožilné, celokrajné, lysé nebo na okraji drobně brvité. Květenství je v první roce větvené, jinak jednoduché, hroznovité. Sytě zelenými, mečovitými, mírně srpovitě zakřivenými.
Výslunné louky hostí i celou řadu teplomilných druhů bezobratlých, zvláště hmyzu. Z motýlů byli pozorováni např. (Omphalophana antirrhini). Z nosatcovitých zde žije např. Melanotus tenebrosus a Drilus concolor, z tesaříků např. a listokaz pšeničný (Anisoplia austriaca).
Čtěte také: České supermarkety a bio
Tyto lokality poskytují suché a výslunné biotopy s bylinnými formacemi, k nimž patří např. frumentum). Dále se zde vyskytují biotopy, jako např. pomatia) a řasnatka břichatá (Macrogastra ventricosa).
Na relativně malém území, během průzkumů zde bylo nalezeno 114 druhů pavouků. Teplomilných druhů pavouků obývá stepní biotopy např. pygmaeus) a nápadná skálovka velká (Gnaphosa lucifuga). Patří k nim i druhy reliktní, jako např. zrnojed (Messor structor). Staré ovocné stromy osidluje např. affinis) a mravenec větvičkový (Colobopsis truncata). Např. caerulescens) a saranče vlašská (Calliptamus italicus), ze síťokřídlých vzácný teplomilný mravkolev skvrnitý (Euroleon nostras).
Z obojživelníků se zde vyskytuje ropucha zelená (Bufo viridis), z plazů ještěrka obecná (Lacerta agilis). Tyto lokality poskytují příležitosti několika druhům ptáků, pozorován byl např. torquilla), ve skupinách keřů hnízdí např. vlašská (Sylvia nisoria) a ťuhýk obecný (Lanius collurio). Moták pochop (Circus aeruginosus).
Některé lokality, jako například NPP Křéby, jsou chráněnými územími v okrese Kroměříž. Tato území zahrnují části Vinohrady, Matějův písek a Foltýnova chata. Na těchto lokalitách se nachází původní stepní vegetace.
NPP Křéby (23. 6. 1956. Katastrální území Prasklice, okres Kroměříž. 197. Kategorie IUCN: IV - území pro péči o stanoviště/ druhy. a pestré jíly spodního badenu karpatské předhlubně. Několika místech těžily štěrkopísky. erodovaná forma hnědozemě typické. NPP Křéby (8. 8. třešní, jabloní a švestek. písek. části Vinohrady, již mimo vlastní chráněné území.
Čtěte také: Jak podporovat projekty
V 90. letech 20. stol. zbavena tohoto nepůvodního druhu. Především na jaře, hojně navštěvováno, zvláště její západní část Vinohrady. Motocyklech. (tzv. výšinné úněticko-věteřovská sídliště). V Kroměříži, ve Vlastivědném muzeu J. A.
| Lokalita | Charakteristika |
|---|---|
| NPP Křéby | Chráněné území s xerotermní vegetací a teplomilnými druhy rostlin a živočichů. |
| Vinohrady | Část chráněného území, hojně navštěvovaná, s původní stepní vegetací. |
Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství
tags: #ekologicke #stanoviste #vyslunne #louky #charakteristika