Ekologické Teorie Rodiny a Jejich Vliv na Dospívající

Četné empirické důkazy ukazují, že rodinné prostředí významně ovlivňuje zdraví dospívajících. Za účelem zkoumání zdravotních problémů dospívajících zahájila Světová zdravotnická organizace společný mezinárodní projekt s názvem Health Behaviour in School-Aged Children (HBSC), který je založen na sérii standardních dotazníků pro adolescenty. HBSC se zaměřuje na žáky ve věku 11, 13 a 15 let.

Tým Yi Huang, Michaely Procházkové, Jinjin Lu, Abanoub Riad a Petr Macka z IVDMR si dal za cíl prostřednictvím přehledové studie poskytnout podklady a vodítka pro další výzkumy týkající se zdraví adolescentů. Konkrétně si kladli otázku: jaké faktory rodinného prostředí byly zahrnuty do předchozích studií týkajících se zdraví dospívajících v rámci projektu HBSC? Jaké jsou mezery ve výzkumu?

Vliv Rodinného Prostředí na Zdraví Dospívajících

Podle ekologické teorie Urie Bronfenbrennera jsou děti v přímé interakci se třemi prostředími: rodinou, školou a vrstevníky. Ta hrají významnou roli ve fyzickém a psychickém vývoji dětí. Dospívání je zranitelnou vývojovou fází kvůli výrazným změnám hladin hormonů, které mohou ovlivnit psychologické charakteristiky. Adolescenti tak mohou pociťovat více subjektivních zdravotních obtíží než dříve.

Yi Huang s týmem zjistili, že obecná psychosociální funkce rodiny je druhou důležitou kategorií. HBSC měří spokojenost dospívajících s rodinnými vztahy a komunikaci v rodině, který je základem rodinné dynamiky. Dále se dotazník adolescentů ptá na rodičovská pravidla. Četné studie naznačují, že právě tyto aspekty rodinného života souvisí se zdravotním chováním, fyzickým zdravím a psychickým zdravím.

Socioekonomický Status (SES)

Socioekonomický status (SES) je jednou z nejdůležitějších proměnných ve výzkumu vlivu rodiny na zdraví adolescentů (SES použilo 73 % z analyzovaných studií). SES je komplexní pojem, a tak pod něj vědci zahrnovali např. Šedesát sedm studií (28 % z analyzovaných) zkoumalo vliv rodinné struktury na zdraví dospívajících. V Evropě roste počet rozvodů a počet domácností s jedním rodičem. Podobný vzorec se objevuje také v Severní Americe a Číně.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Literatura naznačuje, že struktura neúplné a rekonstituované rodiny je potenciálním rizikovým faktorem pro kognitivní, emocionální a fyzický vývoj dospívajících.

Rodiče jako Vzory a Rodinné Aktivity

Rodiče jsou pro dospívající také rozhodujícími vzory. Jejich rodičovské chování může být nezávislým faktorem ovlivňujícím zdravotní výsledky dospívajících. Toto zjištění je v souladu s dřívější teorií, že rodičovský styl a postoje významně ovlivňují vývoj mládeže. Demokratický vztah mezi rodiči a dětmi navíc zlepšuje stav fyzického zdraví. Zdravotní chování rodičů je dalším významným prediktorem zdravotních výsledků adolescentů, zejména jejich zdravotního chování.

Rodinné aktivity sice neposkytují psychosociální podporu přímo, posilují pocit rodinné sounáležitosti, který do jisté míry chrání dospívající před rozvojem zdravotně rizikového chování. Část empirických důkazů, které nejsou založeny na údajích HBSC, naznačuje, že rodinné aktivity prospívají duševnímu zdraví dospívajících.

Huang, Y., Procházková, M., Lu, J., Riad, A., & Macek, P. (2022). Family Related Variables’ Influences on Adolescents’ Health Based on Health Behaviour in School-Aged Children Database, an AI-Assisted Scoping Review, and Narrative Synthesis. Frontiers in psychology, 13.

Ekologická Perspektiva v Sociální Práci

Ekologická perspektiva pomáhá ozřejmit koncept „člověka v prostředí“. Zdůrazňuje, že není dostatečné zabývat se lidmi a (nebo) prostředím. Perspektiva poukazuje na propojenost mezi nimi a na fakt, že právě na jejich společných hranicích vzniká mnoho životních stresů a problémů (Germain, Gitterman, 1980). Ať už tedy sociální pracovník pracuje přímo s jednotlivcem nebo s institucí, musí si být vždy vědom jejich vzájemného vlivu a vzájemné závislosti. Sociální pracovník, který působí v úrovni plánování a tvorby strategií, ale také jako klinický psychoterapeut, si musí všímat klienta i jeho prostředí.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

„Life“ model sociální práce - orientuje se na (1) silné stránky lidí, jejich vrozenou touhu po zdraví, trvalém růstu a uvolnění potenciálu; (2) modifikaci prostředí, s ohledem na potřeby lidí; (3) zlepšování vztahu člověk:prostředí. Je to vztah mezi klientem a soc. pracovníkem. Soc. pracovník jedná s klientem jako se sobě rovným partnerem. Každý má jinou pozici: soc. pracovník - profesionální status, úroveň vzdělání, pozice v instituci, rasa; klient - expert na vlastní život. Zmocnění je důsledkem společné aktivity klienta a soc. pracovníka.

Dovednosti v Ekologické Perspektivě

Na základě hodnot a znalostí sociální pracovník provádí různé aktivity, které mají vést k dosažení identifikovaného (vyjednaného) cíle. Sociální pracovníci uplatňující ekologickou perspektivu by měli být podle McMahonové (1990) trénováni v širokém množství základních dovedností. Specializovaní sociální pracovníci pak potřebují samozřejmě další specifické znalosti i dovednosti, které jim umožní pracovat ve specifických oblastech a se specifickými populacemi.

Aby sociální pracovníci mohli naplnit cíl ekologického modelu sociální práce, musí disponovat poznatky o člověku i jeho prostředí a také o jejich vzájemném vztahu. Základem znalostní výbavy sociálních pracovníků jsou poznatky o chování, potřebách a cílech lidských systémů v kontextu jejich rozmanité kultury prostředí. Sociální pracovníci potřebují rozumět různým systémům, které svojí činností konstituují prostředí. Mezi ně patří jednotlivci, skupiny, rodiny, organizace, instituce a společnosti. Znalost nezbytná pro sociální práci zahrnuje také studium biologie, psychologie, sociologie, politologie, ekonomiky a sociální politiky. Dále k nim samozřejmě náleží specifické znalosti z oblasti komunikace, skupinové a rodinné dynamiky, komunitního rozvoje atp.

Antiopresivní Přístupy v Sociální Práci

Dále jen AOP se v moderní sociální práci začaly objevovat na přelomu 80. a 90. let 20. století jako reakce na vzrůstající nepokoje etnických a jiných menšin v západních zemích (pobyt běženců z východu v Německu, kriminalita a nepokoje mezi černošským obyvatelstvem ve VB a Spojených státech). AOP je postup užívaný v sociální práci, jenž reaguje na systémové znevýhodňování určitých skupin, ať už jsou jeho zdrojem rasové předsudky, předsudky týkající se pohlaví, společenského postavení, sexuální orientace, možností lidí s postižením, nebo jiné. Chce navrhovat řešení těchto situací a prosazovat je, a to pokud možno s aktivní účastí těch, kterých se věc týká. AOP je nutný i při případové práci; pracovník, který by nevnímal systémové souvislosti případu, by se bezděčně mohl podílet na utlačování klienta.

Principy Antiopresivního Přístupu

Neil Thompson (1992) vymezuje AOP následujícími rysy:

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

• Diskriminace je základní rys klientovy situace - je vysloveně nebezpečné, pokud si soc. pracovník neuvědomuje diskriminaci či opresi. Smyslem AOP je upozorňovat na opresi mezi skupinami lidí, např. oprese mužů vůči ženám (gender), jedné kultury vůči druhé (ethnocentrism), mezi generacemi (ageism), zdravých lidí vůči zdravotně postiženým nebo ateismus.
• Opresi lze odstranit nebo posílit - strukturální znevýhodnění určitých skupin kterým jsou ubírána některá práva a možnosti, která jsou běžně dostupné většinové společnosti. Soc. pracovník může intervencí opresi posílit nebo odstranit, proto je nutné, aby měl povědomí o sociálně-politickém kontextu a nezůstával tak součástí problému.
• Tři imperativy: spravedlnost - se všemi bude nakládáno podle stejných práv, která jim náleží. Velký důraz je věnován problematice etnických menšin. rovnost - rovné zacházení neznamená zacházení se všemi stejně, ale je třeba brát v úvahu specifické potřeby lidí (např. vozíčkáři). Soc. pracovník se má zaměřit tedy na rovné práva a příležitosti. spoluúčast - klientů na plánování, koordinaci a vyhodnocování služeb. Dochází tak ke „zmocňování“ klientů a služby potom lépe odpovídají jejich potřebám.
• Zmocňování (empowerment) klientů - navazuje na koncept uschopnění (enabling) v tradiční soc. práci, tj. zabránění vzniku závislosti klienta na moci, a rozšiřuje ho na zmocňování. Zmocňování znamená pomoc lidem, aby získali větší kontrolu/moc nad svým životem a podmínkami.
• Strukturální povaha klientovy situace - soc. pracovník musí při své práci brát ohled na tyto strukturální znaky: rasu, etnicitu, věk, postižení, sexuální orientaci, atd. a roli těchto znaků v klientově situaci. Pokud to neudělá, může klienta více poškodit než mu pomoci.
• Jedinečnost člověka - každý člověk má tedy být vnímán jako jedinečná osobnost se specifickými potřebami a charakteristikami. Toto musíme zvažovat v poukazu na rasu, třídu, etnicitu klienta, atd.
• Diskriminace je jedna - jsou různé formy - rasismus, sexismus, diskriminace věkových skupin atd. jsou ve skutečnosti spojité, souvisejí jedna s druhou.

Typy Antiopresivního Přístupu (AOP)

Na základě prací Denneyho, Goulda a Jenkinse rozlišuje Payne (1997:247-251) několik antirasistických přístupů. Přestože se tato typologie výslovně týká přístupů k znevýhodněným na základě rasové příslušnosti je možné ji zobecnit i na AOP k jiným typům znevýhodnění. Lze hovořit o následujících typech AOP:

• Asimilace - sociální pracovník předpokládá kulturní deficit subkultury, k níž klient náleží, a snaží se mu pomoci zvládat různé stupně akulturace, rozvinout dovednosti potřebné v novém prostředí.
• Liberální pluralismus - zdůrazňuje princip rovných příležitostí, zaručení práva všech na stejné zacházení a na možnost využít stejného spektra sociálních služeb. Pro lidi s určitým postižením může zacházení jako s každým jiným v praxi vytvářet hendikep a prvotní předpoklad rovnosti se tak paradoxně mění ve znevýhodnění.
• Kulturní pluralismus - usiluje o přijetí kulturní různorodosti jako reality a politiku multikulturalismu, která by umožnila jednotlivcům, aby si zachovali osobité kulturní tradice.
• Strukturalismus - vychází z předpokladu, že v kapitalistické společnosti mají jednotlivé skupiny (třídy, ale i etnické a další subkultury a sociální skupiny) odlišné postavení z hlediska moci, což vede k nadvládě jedněch a diskriminaci jiných skupin. Strukturalisté se snaží příslušníkům znevýhodněných skupin zprostředkovat poznání příčin jejich diskriminace a posilovat jejich schopnost ovlivňovat společenské podmínky uspokojování vlastních potřeb a dosahování vlastních cílů.
• Menšinové přístupy - zdůrazňují nutnost zahrnout do tvorby různých služeb i jejich praxe perspektivy menšin (zvláště etnických). V souvislosti s menšinovým přístupem je zaveden pojem „poznávacího privilegia“ minority, jejíž členové daleko příměji rozumí žité zkušenosti útlaku. Sociální práce by proto měla brát v úvahu názory prezentované utlačovanými.

Zobrazovací Techniky v Sociální Práci

K poznání situace rodiny se využívají dialogy s členy rodiny i společná setkání. Existuje řada zobrazovacích technik, které umožňují členům rodiny zachytit sebe, rodinné vztahy, rodinnou strukturu a dynamiku, sociální sítě, podmínky a okolnosti, větší životní události. Tyto nástroje se obvykle využívají v rámci posouzení životní situace (Navrátil 2007), případně ve vzdělávací části intervence s cílem pomoci členům porozumět určitým aspektům životní situace. Společný sběr informací může podpořit rodinné vztahy. Vytváření vizuálních reprezentací dává účastníkům v posouzení situace aktivní roli. Tyto aktivity mohou povzbudit rozvoj motivace ke změně a spolupráci se sociálním pracovníkem. Zapojení do tvorby vizuálních zobrazení také podporuje pocit, že se něco opravdu děje. To obnovuje důvěru, že situaci lze zvládnout, že svůj život zase mohu řídit (Parker and Bradley 2010).

Existuje celá řada nástrojů, které mohou posloužit při práci s rodinami. Patří mezi ně rodinné mapy, genogramy, ekologické mapy, mapy sociálních sítí, kulturogramy, mapy životní linie.

Ekomapa

Ekomapa je zobrazovací nástroj, který se používá k zobrazení individuálních a rodinných vztahů v sociálním kontextu. Ekomapy zahrnují členy rodiny, širší sociální sítě, komunitní zdroje, organizace a instituce, s nimiž je rodina či její členové v kontaktu. Tento nástroj zkoumá, jak jsou jednotlivci či rodiny propojeni, zobrazuje proudění energie, zdrojů a povahu vztahů.

Mapy Sociálních Sítí

Podobně jako všechny způsoby znázornění sociálních vazeb, i mapy sociálních sítí shromažďují informace o osobách a vztazích klienta. Specifickým cílem mapy sociálních sítí je zachytit systémy, s nimiž je klient v interakci. Umožňují zobrazit podporu, kterou tyto systémy poskytují. Důležité je zachytit charakter vztahů (Tracy and Whittaker 1990). Jejich pomocí můžeme také zobrazit funkci jednotlivých vztahů a interakcí s vnějšími systémy.

Kulturagram

České kulturní prostředí se ve srovnání se zeměmi jako jsou USA či Velká Británie jeví jako relativně homogenní. Kulturagramy kombinují prvky genogramů a ekomap, ale svoji pozornost nevěnují primárně vztahům mezi lidmi a systémy. Centrem jejich zájmu jsou totiž vazby mezi kulturním pozadím klienta a jeho dalšími sociálními interakcemi (Cóngress and Gonzalez 2005). Kulturagramy jsou užitečným nástrojem posouzení role kulturních aspektů v životní situaci klienta. Mohou být užitečné při práci s různými typy klientů.

Mapy Životní Dráhy

Dalším nástrojem, který umožňuje porozumět významným životním událostem a jejich dopadu na trajektorii klientova života, jsou mapy životní dráhy, případně cestovní mapy života. Tyto mapy graficky znázorňují životní události, které považuje klient za významné. Práce na tvorbě mapy životní dráhy validuje zkušenosti klienta, který rozhoduje o tom, zda určitá životní událost do jeho mapy patří, či nikoliv. Tento nástroj byl původně vypracován a využíván při práci s dětmi v souvislosti s náhradní péčí.

Rodina jako Sociální Děloha

Rádi bychom se pokusili vyložit zkušenost, kterou jsme za řadu let práce s rodinami psychosomaticky nemocných učinili. Narážíme přitom na potíž, kterou má celá naše vědecká metodologie, má-li popsat tvar, který se vyvíjí a tudíž neustále proměňuje ze sebe sama, jak je typické pro živé organizmy. Umíme totiž velmi dobře popsat jevy kvantifikovatelné, dokonce i pravděpodobnostní výskyt u mnohočetných opakování jevů, umíme popsat geometrický tvar blízký ideálním tělesům, pro které máme název (krychle, kužel, koule…), jakmile však stojíme před úkolem zachytit a popsat tvar biologického, rostoucího a proměnlivého jsoucna, jakým je třeba strom, jsme v koncích.

A přece každé dítě pozná jabloň od borovice. A to přesto, že každá jabloň a každá borovice je zcela individuální a není dvou zcela totožných jedinců. Metoda, na základě které můžeme téměř s jistotou přiřadit pozorovanému jednotlivému stromu jméno, je zkušeností nabytý určitý obecný tvar jabloní, topolů, smrků atd. Stojíme-li před tak složitým úkolem jako je popis organizmu rodiny, kde již jde o celou soustavu jednotlivců uvnitř jedinečného transakčního prostředí, pak neděláme nic jiného. Opakovanou expozicí zkušenosti s jednotlivými rodinami v různých vývojových fázích, a v důvěrné atmosféře terapeutických sezení, může nám povstat tvar, jehož parametry nejsou dokonce ani jen geometrické, nýbrž, lze-li to tak říci, interakční, jazykové.

To je jistě příliš na přísné metodology klasického kvantitativního výzkumu. Máme se snad proto vzdát možnosti svědčit uvnitř vědecké komunity o zkušenostech nabytých při práci s rodinami? Naší laboratoří je sama rodina, disponující v přirozeném světě neuvěřitelným množstvím nejrůznějších variant uspořádanosti, v níž spontánně vznikají poruchy a přechodové stavy představující nekonečnou řadu experimentů. Metodou výzkumu je rozhovor a pozorování, experimentální intervence a reflexe pozorovaného. Proto vítáme pozvání na 6.studijní den Ekumenické rady církví v České repuiblice, s tématem Rodina-stavební kámen, kde očekáváme nalézt společenství, kterému lze nabídnout svědectví o povstalém tvaru rodiny jako „sociální dělohy“.

tags: #ekologické #teorie #rodiny

Oblíbené příspěvky:

• Náročnost výroby papíru
• Výroba kompostu
• Co je Hlavní Odvod Odpadu?
• Odpad ve školách: Studie
• Předpisy pro nakládání s odpady