Ekologické Zatížení Těžby Písku v České Republice

Kamenivo je nerostná surovina důležitá pro národní surovinovou bezpečnost a soběstačnost. Nerostné suroviny jsou tedy nesporně velmi důležitým prvkem národního hospodářství a jejich význam nelze podceňovat. Vlastní zdroje surovinové základny státu je zapotřebí dlouhodobě rozvíjet pro zajištění národní surovinové bezpečnosti a soběstačnosti. Tyto zdroje jsou nepřemístitelné a neobnovitelné.

Již teď je zřejmé, že stávající ložiska nebudou schopna pokrýt potřebu přírodního kameniva k zabezpečení všech plánovaných staveb. V současné době jednoznačně ubývá zásob na ložiskách stavebních surovin povolených k jejich vydobytí, velká část z nich se dokonce blíží ke svému dotěžení. Zvyšuje se sice podíl recyklovaných výrobků, ty však nejsou jakostně vhodné pro standardní aplikace např. v liniových stavbách.

Od roku 1989 nedošlo k otevření žádných nových ložisek stavebního kamene, vyjma zpočátku lokálních písníků pro podsypové a zásypové materiály, později velkokapacitních pískoven a štěrkoven, které po důkladnější technologické úpravě produkují kvalitní betonářské a maltové štěrkopísky a písky. Většina těchto ložisek je dlouhodobě exploatovaná a je logické, že zásoby suroviny se postupně dotěžují.

Zhruba od roku 1993 společně s těžbou na výhradních ložiskách stavebních surovin postupně narůstá i význam těžeb na ložiskách nevyhrazeného nerostu v rámci územních rozhodnutí, které v současné době ročně produkují vysoké objemy kvalitních betonářských písků a štěrkopísků a začínají mít významný podíl na celkové produkci stavebních surovin v ČR.

Již dnes v podstatě dochází k velké ekologické zátěži, neboť surovina z vysokokapacitních zdrojů se musí přepravovat na velké vzdálenosti do deficitních míst spotřeby, a tudíž kromě zásobování vlastního regionu musí saturovat i okolní kraje, ve kterých se postupně zdroje vyčerpaly nebo se tam žádné nenachází (Zlínský kraj - stavební kámen, Vysočina - štěrkopísek apod.). Expedice suroviny na velké vzdálenosti do míst spotřeby tímto způsobem dopravu významně prodražuje a zatěžuje.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Není neobvyklé, že jsou některé druhy výrobků kameniva přepravovány na vzdálenost přes 100 km, a to nejen ty velmi kvalitní se specifickým využitím, ale teď už i ty méně kvalitní, které jsou potřebné do podkladních vrstev např. velkých infrastrukturních staveb.

Po 20. prosinci 1991, tj. po nabytí účinnosti zákona č. 541/1991 Sb. (tzv. horního zákona) [5], kdy se nově vymezená ložiska nevyhrazených nerostů - stavebních surovin (štěrkopísky, stavební kámen, kámen pro hrubou kamenickou výrobu, cihlářské suroviny) - nemohou stát ložisky výhradními, a jsou tudíž součástí pozemku (§7 v [5]), tj. ve vlastnictví majitele(ů) pozemků, státní orgány rezignovaly na jakékoli investice v oblasti vyhledávání nevyhrazených nerostů (tj.

Nová ložiska stavebních surovin se otevírají velmi obtížně a většinou se jedná pouze o zdroje štěrkopísků. Tak dochází k situaci, kdy je stavební kamenivo dováženo doslova přes půl republiky a kdy se dokonce uvažuje o nákupu ze zahraničí.

Z celkově evidovaných 319 výhradních ložisek stavebního kamene bylo v roce 2019 v celé ČR 176 aktivních, tj. s povolenou těžbou (přičemž činných vykazovanou produkcí bylo pouze 166) a z celkových 222 ložisek nevyhrazeného nerostu mělo 47 povolenou těžbu (avšak činných vykazovanou produkcí bylo jen 38). Celkem je tedy v ČR 223 aktivních kamenolomů (avšak činných s vykazovanou produkcí je jen 204) a celková roční produkce se v posledních pěti letech pohybuje kolem 14,5 až 15,5 mil. m3/rok (obr. 1).

Česká republika disponuje zdánlivě velkými objemy geologických zásob stavebního kamene, avšak objemy vytěžitelných zásob jsou výrazně nižší (činí jen cca 30 % z celkových geologických zásob) a zásoby s povolenou těžbou jsou ještě nižší (činí necelých 22 %).

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Těžba a spotřeba drceného kameniva zejména v posledních deseti letech markantně roste a je obecně úměrná životní úrovni, tzn. ekonomické vyspělosti státu. Požadavky na kvalitu a potřebný objem výstupních sortimentů stavebních surovin výrazně stoupají.

Stavební kamenivo (drcené kamenivo z kamenolomů) do betonu již nyní chybí především ve východních a severních Čechách (Liberecký, Ústecký, Karlovarský, Pardubický, Královohradecký a Středočeský kraj) a především ve Zlínském kraji, kam se musí dovážet kámen z Olomouckého a Jihomoravského kraje, a dokonce i z kraje Vysočina, což výrazně prodražuje tunu o cca 15 až 25 % a zatěžuje vzdálenou přepravou životní prostředí.

U ložisek štěrkopísků je to obdobné. Na celém území ČR z celkem evidovaných 205 výhradních ložisek štěrkopísků bylo v roce 2019 aktivních 72 (činných vykazovanou produkcí bylo pouze 62) a z celkových 343 ložisek nevyhrazeného nerostu mělo povolenou těžbu 107 (činných vykazovanou produkcí bylo pouze 87). Povolenou těžbu má celkem 179 ložisek (avšak činných s vykazovanou produkcí je jen 149). V posledních letech jsou v ČR roční objemy těžeb štěrkopísků velmi stabilní - cca 6,2 mil. m3 (výhradní) + cca 4,9 mil. m3 (nevýhradní), tj. celkově cca 11 až 12 mil.

Největší podíl s nízkou životností zásob tvoří využívané pískovny z ložisek nevyhrazeného nerostu. Štěrkopísky jsou jedinou stavební surovinou, jejíž nevýhradní těžba není jen doplňkovou záležitostí, ale na celkové produkci se poslední dobou podílí zhruba 45 až 47 % (101 využívaných nevýhradních a 75 využívaných výhradních ložisek).

Česká republika disponuje zdánlivě velkými objemy geologických zásob i u štěrkopísků. Také u štěrkopísků těžba a spotřeba v posledních deseti letech postupně roste. Ve středním a dlouhodobém výhledu má stavebnictví a průmysl stavebních hmot dostatečné rezervy výrobních kapacit, problémem však může být reálná disponibilita zásob, která se významně snižuje. Požadavky na kvalitu a potřebný objem výstupních sortimentů stavebních surovin výrazně stoupají, u těženého kameniva je ve většině krajů ČR výrazný nedostatek hrubé frakce 4−8, 8−16, 16−32 mm. Právě v současné době vzrostla poptávka po kvalitní štěrkopískové surovině s hrubší granulometrií (4−8, 8−16, 16−32 mm), jelikož většina v současnosti využívaných ložisek produkuje převážně písčitou frakci 0−4 mm na úkor frakce hrubé.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Některé regiony jsou na přírodní zdroje drceného kameniva silně deficitní, např. do kraje Vysočina se štěrkopísek musí vozit ze vzdáleného Jihočeského a Jihomoravského kraje. Nedostatkový štěrkopísek hrubé frakce 4 - 32 mm začíná být problémem už v celé republice, jelikož ve většině pískoven převažuje písčitá frakce na úkor štěrkovité.

Situaci hrozícího nedostatku stavebních surovin sledujeme a vnímáme jako možné ohrožení plánů stavební produkce v ČR a také jako ohrožení životního prostředí, protože chybějící kamenivo bude třeba do mankovních regionů dovézt z jiných vzdálenějších oblastí nebo ze zahraničí. To mimo významného zdražení zatíží životní prostředí prachem, hlukem a dalšími negativy, které s sebou přeprava obrovských objemů materiálu přináší.

Z předběžných závěrů Studie vyplývá znepokojující stav - v krátké budoucnosti bude na území ČR docházet na jednotlivých těžených ložiskách stavebního kamene k dotěžení dostupných zásob, a tudíž k riziku nenaplňování hospodářských potřeb státu (obr.

Do 10 let skončí 50 až 60 % z 204 aktivně činných kamenolomů a cca 60 až 70 % ze 149 aktivně činných pískoven. Velká část stávajících kamenolomů a pískoven tak nejspíš skončí současně. Důsledkem budou nejen výpadky v produkci, ale také zvýšená dopravní zátěž v některých regionech a horšící se kvalita.

Na volném trhu v současnosti dochází ke zvyšování průměrných cen za drcené a těžené kamenivo o dost rychleji než kdykoliv v minulosti. Tento jev je způsoben zcela jistě aktuálním stavem, vývojem a zjevným úbytkem ložisek těžených právě pro náročné stavební účely.

V souvislosti s postupným dotěžováním stávajících ložisek stavebního kamene (tj. u ložisek již dobývaných hornickou činností) je nutné pro rozšíření či pokračování těžby uvažovat s několikaletou procedurou - od přípravy záměru k těžbě. Řízení o povolení těžby jsou ve většině případů velmi komplikovaná a trvají v některých případech 8 až 12 let s nejasným výsledkem (např. řízení k obnově dobývání na ložisku kamene Luhov-Brniště-Tlustec trvá již 11 let).

Dále je potřeba si také uvědomit, že na řadě těžených ložisek hluboko za hranicí dobývacích prostorů a vypočtených bloků zásob v rámci chráněného ložiskového území se nachází další málo ověřené zdroje v různých kategoriích, avšak jedná se o zdroje, jejichž využitelnost je velmi obtížná.

Písek je ve stavebnictví druhou nejvyužívanější komoditou po vodě a zcela zásadním materiálem pro stavebnictví. Používá se pro výrobu betonu, malt a dalších stavebních směsí. Již několik let se mluví o tom, že do deseti let zavře více než polovina aktuálních pískoven a tento odhad je rok od roku méně optimistický, pokud se tak vůbec kdy dal nazývat.

Kritická situace je způsobena dlouhými povolovacími procesy při otevírání nových těžebních lokalit (trvajícími i více než deset let), odporem místních obyvatel a ekologickými omezeními. Kromě toho se zvyšuje vzdálenost mezi těžebními místy a odběrateli, což zvyšuje náklady na dopravu a zátěž na životní prostředí. Budoucí stabilita trhu s pískem bude záviset na efektivnější regulaci a povolování těžby, případně na hledání alternativních materiálů pro stavební využití.

Poptávka po písku neustále roste, a to zejména kvůli zvyšující se urbanizaci a expanzi stavebního průmyslu. Rychlý růst měst, rozsáhlé stavební projekty a infrastruktura vyžadují obrovská množství betonu, čímž se potřeba písku stále zvyšuje. Přírodní písek je přitom primárně těžen z říčních koryt a pobřežních oblastí, které se ale kvůli neustálé těžbě vyčerpávají. Říční sedimentace nemá čas obnovovat přírodní zásoby, což vede k úbytku písečných pláží a narušení ekosystémů.

Lze tedy jednoznačně říct, že stavebnictví a jeho potřeba písku má značné ekologické dopady, včetně eroze pobřeží, ničení říčních ekosystémů a ohrožení biodiverzity. Mnoho zemí, včetně států Evropské unie, proto zavedlo přísné regulace nebo zákazy těžby, aby ochránily své přírodní zdroje.

Použitelný je především říční písek, který má kulaté zrnité struktury - ideální pro beton. Rostoucí tlak na přírodní zdroje písku motivuje stavební průmysl hledat vhodné alternativy, které by mohly pomoci tento nedostatek vyřešit. Mezi slibné alterinativy se řadí například recyklace stavebního odpadu - starý beton lze rozdrtit na granulát, který pak slouží jako náhrada písku ve stavebních směsích. Tento přístup je nejen ekologický, ale také pomáhá snižovat objem odpadu.

Umělý nebo také „drcený písek“ je vyráběn drcením hornin a kamene na požadovanou zrnitost. Kvalita umělého písku je navíc snadno kontrolovatelná a jeho výroba není závislá na přírodních zdrojích, může ovšem být energeticky náročná a produkce větších množství může mít dopady na životní prostředí.

Zmínit je třeba i průmyslové odpady, jako je struska z oceláren nebo popílek z tepelných elektráren, které mohou také částečně nahradit písek ve stavebních materiálech. Toto řešení by snížilo množství odpadu, protože zejména popílek je často dostupný ve velkém množství.

Lidé podepisují petici proti záměru těžby štěrkopísku v katastru obce Hradištko na Nymbursku. Společnost HDTS Power tam chce zahájit těžbu ve dvou ložiscích o rozloze 13 a 48 hektarů, pro každé má podle informačního portálu EIA samostatný záměr. Maximální roční těžba je odhadovaná v každém z míst na 150 000 tun ročně. Petice, pod kterou je aktuálně podepsáno přes 700 lidí, požaduje zastavení povolovacího procesu. Poukazuje mimo jiné na riziko poklesu hladin podzemní vody, zvýšení prašnosti, hlukové zátěže a znehodnocení lesních ekosystémů a rekreačního prostoru Kerska.

Společnost odmítá, že by záměr těžby měl důsledky, které uvádí autoři petice. Z oblasti Kerska o rozloze zhruba 1500 hektarů se záměr týká asi tří procent území. "Vytipovali jsme lokalitu mimo zastavěná území, mimo archeologická naleziště a mimo přírodní rezervace. Jde o místo s jednoduchým napojením na dopravní infrastrukturu, tak abychom nezatížili okolní obce dopravou. Na všechny body uvedené v petici jsou vypracovány odborné posudky autorizovanými osobami. Důležité je podle něj i to, že pozemky mají jediného majitele, se kterým se společnost dohodne na postupu těžby a průběžné rekultivaci.

"Předpoklad je, že po následné rekultivaci v místě těžby 'za sucha' bude zpátky les, tato rekultivace by měla probíhat průběžně s těžbou. Část těžby je plánovaná pod hladinou podzemní vody a tam na místě těžby vznikne 'jezero', které zvýší biodiverzitu krajiny a zároveň v monokultuře lesa vznikne zdroj vody," uvedl Pešek.

Policisté včetně hlídek na koních kontrolovali chatovou oblast v Kersku. Šlo o preventivní akci proti vykradačům chalup. | Video: Deník/ Miroslav S. /VIDEA, FOTOGALERIE/ Těžařská společnost chce v dohledné budoucnosti zahájit těžbu štěrkopísku na dvou ložiscích v kerských lesích. Svůj zájem dokládá odbornými posudky a sliby, že po těžbě dojde k rekultivaci a opětovnému zalesnění.

Svůj významný podíl na tom mají i moderní fenomény NIMBY - Not In May Back Yard (ne na mém dvorku) a BANANA - Build Absolutely Nothing Anywhere Near Anything (Nebudujte vůbec nic nikde poblíž ničeho).Písek je po vodě nejvíce využívanou surovinou na světě a stejně jako voda představuje nezbytnou součást našich životů. Na rozdíl od vody se ale přirozeně neobnovuje, přesněji řečeno jeho ‚přirozená obnova‘ v říčních korytech a na březích oceánů trvá neuvěřitelně dlouhou dobu, daleko přesahující obzor mnoha lidských generací. Svět dnes pomalu, ale jistě začíná pociťovat jeho nedostatek na globální úrovni. A podle geologů a klimatologů to představuje jednu z největších výzev v udržitelnosti lidské civilizace ve 21. století.

Potřebujeme tyto materiály téměř výhradně pro stavbu nových budov a opravu starých, to samé platí pro dopravní infrastrukturu. Přestože tedy situace nevypadá tak dramatická jako jinde ve světě, není vůbec růžová. I u nás se totiž začíná nedostatek písku a štěrku pozvolna projevovat - a pokud v tomhle ohledu něco urychleně nepodnikneme, bude daleko hůř.

Pískovny a štěrkovny se u nás nacházejí ponejvíce kolem velkých toků v říčních nánosech, téměř třetina všech zásob v horním a dolním Pomoraví, tedy v zemědělsky obhospodařovaném území s vysoce kvalitní půdou. I kvůli tomu zde nebyla již víc jak deset let otevřena žádná nová pískovna, pouze se rozšiřovaly ty stávající, jejichž ložiska ale budou již brzy vytěžena.

„Velkoplošné a velkoobjemové těžby typu Tovačov I-V, Náklo, Mohelnice 2 a 3, Hulín nebo Ostrožská Nová Ves bude velice obtížné v území prosazovat a povolovat, byť je na většině z těchto jezer v současné době jímána voda jakožto zdroj pitné vody,“ říká Josef Godány z České geologické služby, který se situací ohledně dostupnosti přírodních stavebních materiálů u nás dlouhodobě zabývá.

A upozorňuje, že již zanedlouho se situace může stát kritickou: „Do deseti let skončí až 50 až 60 % ze 149 aktivně činných pískoven a velká část nejspíše ve stejnou dobu. Všechna tato omezení jsou samozřejmě z hlediska životního prostředí i ochrany lidských sídel v pořádku, jen je třeba počítat s tím, že pokud bude stát nebo kraje plánovat výstavbu nových a opravy stávajících komunikací, může se dostat velmi brzy do situace, že v daném regionu nebude k dispozici požadované množství kvalitních materiálů.

Jenomže i ty dnes zažívají podobnou situaci jako Česko, takže je otázka, bude-li vůbec možné je odtud dovážet.

Například recyklace stavebního odpadu - ta už dnes v mnoha oblastech stavebnictví funguje v praxi, bohužel se ale nedá uplatnit u velkých projektů, kde konstrukční vrstvy vyžadují vysokou kvalitu stavebních materiálů.

Těžba přírodních surovin je za současného stavu technologií zkrátka nevyhnutelná, pokud chceme mít střechu nad hlavou a mít po čem jezdit. Bohužel povolovací proces od vyhledání ložiska k samotné těžbě se v podmínkách současné legislativy pohybuje minimálně v rozmezí 10 - 12 let.

K tomu dnes významnou měrou přispívají i mediální kampaně proti nepřípustnosti těžby za jakýchkoliv podmínek prakticky kdekoli, dokonce i v místech, která již získala kladná závazná stanoviska EIA - posouzení dopadů na životní prostředí.

U nás jsou sice zásoby přírodních štěrkopísků při současném tempu výstavby a oprav odhadovány na nejméně sto let, manévrovací prostor pro výběr nových lokalit se ale markantně zužuje. „Pokud ještě přihlédneme k hustotě osídlení obyvatel a dopravní přístupnosti, tak je velice obtížné nacházet nové zdroje pro otvírku, které by byly bezkonfliktní. V případě těžeb štěrkopísků se jedná především o nivní oblasti podél povodí velkých řek, což v řadě případů naráží na střety s ochranou podzemních vod a zejména ochranou kvalitní zemědělské půdy. V současné době povolovat těžbu štěrkopísků na půdách I. a II. bonitní třídy je skoro nemožné. Většina současných zdrojů kameniva byla otevřena ještě před rokem 1989. U většiny z nich je ale reálná životnost 10, maximálně 20 let. Z čeho plyne jediné - i pokud by byl nyní zahájen proces „oživení“ některého podstatného ložiska, jeho uvedení do těžby lze předpokládat až v letech 2030 - 40.

Počet využívaných lokalit k těžbě stavebního kamene a štěrkopísku v roce 2019 v jednotlivých krajích

V roce 2019 bylo v České republice aktivních 176 výhradních ložisek stavebního kamene a 72 výhradních ložisek štěrkopísku. Dále bylo aktivních 47 ložisek nevyhrazeného nerostu pro stavební kámen a 107 ložisek nevyhrazeného nerostu pro štěrkopísek.

Následující tabulka shrnuje počet aktivních ložisek v jednotlivých krajích:

tags: #ekologické #zatížení #těžby #písku

Oblíbené příspěvky:

• Ochrana bobrů v ČR
• Recepty na ekologický postřik
• Environmentální obory VŠB kombinovaně
• Využití recyklovaného skla v brusivech
• Třídění odpadu po flinstounovsku