Ekologické Zdanění a Modelování Dopadů v České Republice

Hlavním cílem projektu je analyzovat dopady zavedení daní na energie, respektive daně na CO2 v rámci tzv. ekologické daňové reformy v České republice, konkrétně navržené v rámci její tzv. druhé etapy (2010-2013). Pro tento účel budou vytvořeny dílčí a makroekonomické modely vycházející z teorie a podpořené směrováním výzkumu v předmětné oblasti ve světě.

S využitím ekonometrického modelu a modelu všeobecné rovnováhy budou predikovány dopady zdanění energií a ekologické daňové reformy na ekonomiku, odvětví, domácnosti, spotřebu energií a životní prostředí (emise). Dílčím cílem projektu je také poskytnout vědecky podloženou argumentaci pro možné varianty zavedení nových daní respektive transformaci stávajících nástrojů regulace v oblasti ochrany ovzduší a změny klimatu.

V pojetí ekonomie představuje ekologická daňová reforma jeden z nemnoha způsobů, jak zahrnout do cen výrobků také ty negativní dopady na životní prostředí, které trh ocenit neumí. Ekologické daně mají motivovat člověka k šetrnému chování a zároveň nahradit část rozpočtových příjmů, které nyní plynou z daní z příjmu a pojistného na sociální zabezpečení.

Tak jako každé politické rozhodnutí má i ekologická daňová reforma své příznivce i odpůrce. Ti první poukazují na výsledky v podobě snížení emisí, pokles energetické náročnosti, rozvoj alternativních zdrojů a podobně. Ani jedny argumenty, ať ve prospěch nebo v neprospěch EDR, nejsou úplně "čisté". Jen těžko lze totiž při hodnocení vlivu na zaměstnanost, životní prostředí či konkurenceschopnost oddělit vliv celé řady dalších faktorů, které s EDR nijak nesouvisí. Vývoj cen ropy nebo samotné ekonomiky je toho učebnicovým příkladem.

Alespoň dočasně jsou zvýhodňována odvětví s vysokou spotřebou energií (těžký průmysl, komerční skleníky, veřejná doprava). Pro získání těchto zvýhodnění je nezbytné splnit řadu podmínek, které směřují k úsporám a vyšší efektivnosti. Jako první se do ekologické daňové reformy pustily severské země - Švédsko, Finsko, Dánsko, Norsko - a Nizozemí. Do konce století k nim přibylo několik dalších evropských států, mimo jiné už zmiňované Německo, kde reforma následovala po vítězství koalice sociálních demokratů a zelených ve volbách.

Čtěte také: České supermarkety a bio

V roce 1992 přišla Evropské komise s návrhem směrnice o zdanění energií, nezískala však podporu všech členských států (v otázkách zdanění je v EU vyžadována jednomyslnost), stejně jako návrh komise z roku 1997. Posledně zmíněný návrh se stal podkladem pro kompromisní návrh, který je v současnosti těsně před závěrečným schválením. Během dlouhých let vyjednávání ale návrh ztratil na síle a spíš než ekologickou daňovou reformu představuje harmonizaci energetických daní.

Slibných náznaků už bylo více - máme dokonce zákonem zakotveno, že součástí daňové soustavy jsou daně k ochraně životního prostředí. Jediná tato daň zůstala mezi ostatními novými daněmi při reformě v roce 1992 pouze na papíře. Až po volbách v roce 1998 sociálnědemokratická vláda zahrnula práci na ekologické daňové reformě do svého programového prohlášení. Na vládní úrovni byl úkol zadán ministerstvu financí (MF) za spolupráce ministerstva životního prostředí (MŽP).

Materiál měl být předložen vládě do konce roku 2000, nakonec byl předložen až v lednu 2001. Následovalo projednání v Radě pro sociální a ekonomické strategie (RASES). Ta měla materiál přepracovat a jako návrh věcného záměru zákona předložit vládě, který se potom měl stát předmětem meziresortního připomínkového řízení. Místo toho následovala demise tehdejšího místopředsedy vlády pro hospodářskou politiku Pavla Mertlíka, jehož nahradil Miroslav Grégr.

V létě 2001 změnila vláda zadání úkolu a místo návrhu věcného záměru zákona se začal připravovat návrh postupné ekologizace daňové soustavy, opět za součinnosti MF a MŽP. Další kapitola se začala psát po volbách v červnu 2002. Sociální demokracie s křesťanskými demokraty a Unií svobody se v koaliční smlouvě dohodla na přípravě ekologické daňové reformy.

Obdobná formulace se pak dostala i do programového prohlášení, v němž si vláda uložila bezodkladně zahájit práce na její přípravě. Uplynul víc než rok a výsledek je dost hubený. Vlastně jediné, co se stalo, je ustavení meziresortní pracovní skupiny. Konkrétní návrhy by mělo zpracovat ministerstvo životního prostředí za spolupráce ministerstva financí.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

O tom, co nás v ekologické daňové reformě čeká, se sice nedá s určitostí říct nic, ale základní obrysy jsou víceméně zřejmé. Obdobně jako v Německu můžeme tedy očekávat zvýšení spotřební daně z paliv (benzín, nafta, topný olej, uhlí a podobné) a novou spotřební daň na elektrickou energii a tuhá paliva. Vedle toho by to mohla být daň z těžby surovin (kamene, vápence, štěrku, písku a dalších).

Ekologická daňová reforma je podle všeho především politické téma. Daně jsou pro stát životně důležitým zdrojem příjmů a získat podporu pro jejich reformu není v českých podmínkách příliš snadné. K zavedení nových daní panuje zjevná nechuť a málokdo chápe souvislost mezi zavedením ekologických daní a snížením daní z příjmu případně sociálního pojištění.

Ministerstvo financí navíc vyjadřuje obavu o stabilitu výnosů ekologických daní - případný pokles spotřeby zdaňovaných zdrojů nebo emisí by se projevil poklesem daňových příjmů. Svůj smysl tyto daně nepochybně mají, ale velice těžce se dodatečně aplikují na již nastavený daňový systém například i České republiky.

Ovšem výroba energie z ekologicky problematičtějšího paliva respektive ze škodlivějšího paliva, by měla být jednoznačně trestána ve formě vyšší daně. Povinnost zavést tyto daně přikazuje EU, ale opravdový dopad na snížení škodlivin v ovzduší aktuálně nevidím. Tento návrh totiž nikterak nepodporuje inovace v oblasti výroby energie, ale třeba se ještě dočkáme úprav.

I přes tento záměr stále počítá zastaralá státní energetická koncepce z roku 2004 s poklesem výroby elektrické energie a tepla ze "špinavého" černého i hnědého uhlí o přibližně 20 procent. Ekologické daně by měly být rozpočtově neutrální. Ovšem praxe ze zahraničí je jiná. Téměř nikde na světě nebylo zavedení těchto plateb daňově neutrální. Česká koncepce kalkuluje s faktem, že výnosy budou použity ke snížení povinných plateb sociálního pojištění zaměstnavatelů.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Logická potíž je samozřejmě v tom, že tyto nižší platby se do platu obyvatel dostanou jen velice stěží, pokud bude chtít zaměstnavatel svou úsporu chtít investovat do lidského kapitálu, což se nedá brát jako všeobecný usus. Například důchodcům se zavedením ekologických daní zvýší celková daňová zátěž, protože snížení zdanění práce se jich pochopitelně nedotkne. Tato skupina je navíc méně schopná změnit své vzorce chování směrem k větším úsporám energií.

V některých státech bylo zavedení ekologických daní vybraným skupinám obyvatel kompenzováno zvýšeními sociálními dávkami, což ovšem zúžilo prostor pro pokles daní z příjmů. Problémem je také nízká pružnost poptávky po těchto druzích energie, což je nejlépe vidět na cenách benzinu, u nichž spotřební daň činí podstatnou složku a její spotřeba neklesla při pohybech sazeb směrem vzhůru. Tyto argumenty pak jednoznačně rozpočtovou neutralitu ekologických daní vyvrací.

A již obecným problémem české legislativy zůstává fakt, že každou dobrou myšlenku následuje mimořádné množství výjimek, které naprosto vyvrací původní smysl celé daně. Osvobozeny od daní mají být například domovní kotelny a domácnosti používající k individuálnímu vytápění plyn. Teplárny se bojí odchodu svých zákazníků a naopak se nebojí poukazovat na možné "lobby" plynařům.

Argument o vyšší ceně plynu, dodávaného místo jednoho velkého, pro menší odběratele je logický. Obecně se nedá očekávat, že si všichni začnou kvůli roční úspoře v řádech stovek korun stavět vlastní kotelny a odpojovat dálkové vedení tepla. I nařčení ze zákulisních tahů je dle mého názoru nepřiměřené. Lobby plynařů je stejně silná jako ta teplárenská a pokud by stát někoho opravdu chtěl zvýhodnit, tak by to rozhodně nebyla německá skupina RWE, téměř monopolní dodavatel plynu, ale spíše částečně státní energetický gigant ČEZ. A to se zatím nestalo.

tags: #ekologické #zdanění #dopady #modelování

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelnost a spotřebitelé
• Odbor životního prostředí P4 – agenda
• Význam ekologické dopravní značky
• Recenze služeb Likvidace Odpadu Hostivař
• Komunální odpad Černošice