Ekologické zemědělství a biodiverzita: Cesta k udržitelné budoucnosti

Současný způsob, jakým funguje zemědělství, má v globálním měřítku negativní dopady na životní prostředí. Současné zemědělství do značné míry narušuje stabilitu klimatu a druhovou rozmanitost. Zemědělství je navíc zodpovědné za víc než třetinu všech globálně vyprodukovaných skleníkových plynů. Naše metody produkce potravin je třeba změnit a alternativou může být takzvané regenerativní zemědělství.

Zpráva asociace EASAC, sdružení Akademií věd členských států EU, Norska, Švýcarska a Spojeného království, se zaměřila na možnosti takzvaného regenerativního zemědělství a potenciál zelených polí k vázání skleníkových plynů. Vedle toho, že nabourává některé důležité prvky krajiny také ohrožuje základní funkce v ekosystému: opylování je kvůli němu obtížnější, dochází k odlesňování, úrodnost půdy klesá, její eroze naopak stoupá. Zásadní problém je také narušení schopnosti půdy i celé krajiny zadržovat vodu. Ohrožena je také biodiverzita, a to nejen na obdělávaných polích, ale v korytech řek, na pobřežích a v hloubi oceánů. Monokulturní zemědělství, kde velké lány pokrývá jeden druh plodin, má za následek snížení biodiverzity a narušení ekologických funkcí krajiny.

Regenerativní zemědělství: Alternativa pro zdravější budoucnost

Základem myšlenky regenerativního zemědělství je co možná nejpřesnější nápodoba přirozených procesů, které probíhají v přírodě. Minimalizuje se například mechanické i chemické narušování půdy. Jde o metodu, která vyžaduje podrobné sledování ekologických a biologických procesů v krajině. Zároveň předpokládá co nejmenší zásahy člověka. Již nejde o agrikulturu založenou na maximalizaci výnosů.

Tato idea se však setkává se skepsí. Dle kritiků by takové změny současnou průmyslově-zemědělskou produkci zpomalily a znemožnily jí uživit rostoucí světovou populaci. Podle studie EASAC by ale taková transformace nemusela narušit produkci a moderní zemědělské metody jsou s ní kompatibilní.

Potenciál půdy pro zachycování uhlíku

Středobodem studie je analýza schopnosti půdy zachycovat a skladovat uhlík. Ten rostlinám slouží jako hlavní zdroj živin a stavební prvek jejich tkání. Testy ukázaly, že kapacita půdy k ukládání oxidu uhličitého je vyšší, než se předpokládalo. Regenerativní zemědělství má potenciál z atmosféry odčerpat velké množství oxidu uhličitého (CO2) a navázat ho zpět do půdy. Vyřešily by se tak hned dva ekologické problémy: sníží se hladina skleníkových plynů v ovzduší a zároveň se plyny využijí k výživě rostlin.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Procesem fotosyntézy vážou nadzemní zelené části rostlin oxid uhličitý. Uvolňování skleníkových plynů z půdy je dnes problém a vědci se snaží najít řešení. „V prvním kroku jde o snížení intenzity uvolňování, v druhém, který by ideálně mohl běžet současně, je třeba zvyšovat obsah organické hmoty v půdě, a tím vázat uhlík,“ poznamenává Karel Prach z Botanického ústavu AV ČR a připomíná, že samotná půda CO2 nezachytává.

V agrikultuře je podle vědců třeba využívat rozmanitější škálu plodin a soustředit se na víceleté rostliny. Také by bylo vhodné zabezpečit, aby byla pole pokrytá trávou či rostlinami během celého roku, nejen v době pěstitelské sezóny. Je nutné investovat do udržení ekosystémů na pomezích lesů a polí. Zdali se najde k takové změně vůle, je však nejisté. „Do budoucna je regenerativní zemědělství jediná rozumná cesta,“ říká Karel Prach.

Biodiverzita v krajině a ekologické zemědělství

Od poloviny 20. století dochází k prudkému ústupu druhového bohatství rostlin a živočichů, v důsledku zvýšené intenzity velkoplošně působících industriálních vlivů. Biodiverzita v krajině je ohrožena. Pod pojmem biodiverzita se rozumí rozmanitost a proměnlivost organismů a okolního prostředí, ve kterém tyto organismy žijí. Zachování biologické rozmanitosti ovlivňuje a bezprostředně se týká kvality všeho života na Zemi a také ovlivňuje produktivitu a stabilitu lidské společnosti.

Biodiverzita - můžeme ji rozdělit do tří hierarchických úrovní a to genetická diverzita, druhová diverzita a diverzita ekosystémů. Zvýšení biodiverzity má obvykle základ v různorodosti rostlinstva v zemi. Proto je právě v zemědělské krajině tak důležité uchovávat zelené neudržované pásy divokého rostlinstva. Bohužel mnoho těchto pásů bylo zoraných a staré stromy na nich rostoucí byly vykáceny.

Divoké druhy rostlin a živočišných druhů našlo své útočiště právě v městech a to právě proto, že ve městech nejsou velkoplošně používané pesticidy a minerální hnojiva. Bohužel ty se již začaly intenzivně používat i v hospodářských lesích. Ve městech je obyčejně vyšší biodiverzita druhů než v intenzivně zemědělsky obhospodařované zemi. Každý druh může ve Společenství udržet pouze tehdy, pokud mu jeho vrozené vlastnosti a biologická predispozice umožňují začlenit se do společenství a jeho vývoje.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Právě proto se jednotlivé druhy organismů nevyskytují vždy jen v prostředí s optimálními podmínkami, ale i tam, kde jim to umožňují podmínky soužití s jinými organismy. Hojná výskyt škůdců nebo chorob není příčinou, ale důsledkem narušení rovnováhy v ekosystému. Biodiverzita - Poznej pomocníky v zahradě. Právě používáním chemických postřiků v zahradách se okrádáte o setkání s těmito užitečnými organismy, které by velkou část vaší práce v boji se škůdci udělala za vás. Proto je třeba vrátit život do vašich zahrad a poznat vašich přátel pomocníků a hlavně umět ho rozlišit od škůdců vašich rostlin.

Mezi pomocníky v zahradě patří například:

• Slunéčka - Coccinellidae
• Síťokřídlí - Neuroptera - např. zlatoočka rodu Chrysopa
• Draví roztoči - Phytoseiidae, Tydeidae, Anystidae
• Dravé ploštice - Anthocoridae, Nabidae, Miridae, Pentatomidae
• Škvoři - Dermaptera
• Střevlíkovití bystruškovité - Carabidae
• Svižnikovití - Cicindelidae - svižník polní
• Pavouci - Araneidae, Linyphiidae, Theridiidae, Salticidae, Lycosidae
• Sekáči - Opilionidae
• Pestřenky - Syrphidae
• Vosovití - Vespidae
• Mravencovití - Formicidae
• Parazitické blanokřídlovce - Encyrtidae, Trichogrammatidae, Braconidae, Pteromalidae, Aphidiidae, Aphelinidae
• Mšicomarovití - Aphidiidae, Aphelinidae
• Stonožky - Chilopoda

S biologickou ochranou dokážete bojovat proti škůdcům a nemocem, a získat zdravou potravu bez chemických pesticidů. Jak předjarní postřik použijte biologické postřiky na bázi mědi a olejů s přidáním látek, jako bór, železo a zinek: Kocide 2000 + Prev-B2, Cuprotonic + Prev - B2, Aquasilikat + Thiovit Jet nebo BorOil + FerrumOil. Proti roztočům, hálkovcom a vlnovníkovcom použijte dravého roztoče Typhlodromus pyri.

Později v sezóně používejte preventivně proti chorobám postřiky na bázi sýry, mědi, přírodních olejů, hub a bakterií: Prev-B2, Vitisan, Alginure, HF Mycol, Imunofol, Chitopron, Trifender nebo další ekologické postřiky. Proti savým a žravým škůdcům použijte NeemAzal, Prev-B2, Wetcit nebo proti pilatce Quassia Amara. Proti housenkám Lepinox plus.

S biologickými postřiky zacházejte opatrně. Nepřekračujte dávkování a nepoužívejte postřiky v silném větru a během dne. Postřik brzy ráno nebo při západu slunce. Nikdy nestříkejte kvetoucí stromy za slunečného dne. Proti chorobám postřikujeme ihned po větším dešti, nebo když spadne více než 20 - 30 mm srážek. Snažíme se nemocem předcházet a ošetřovat rostliny preventivně, ještě před vypuknutím choroby.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Plevele v ekologickém zemědělství

Pěstované plodiny jsou od počátků zemědělství doprovázeny plevely. Výskyt a druhová pestrost plevelů je určována způsobem hospodaření a také přírodními podmínkami. Plevele společně s plodinami jsou společenstvím, které spoluvytváří člověk-zemědělec. Toto společenství nazýváme agrofytocenóza. Škodlivost plevelů je již dána jejich definicí a je neoddiskutovatelným faktem, který je nutné mít stále na paměti. Běžná zemědělská praxe považuje plevele za rostliny, které je nutné intenzivně hubit.

Škodlivost plevelů je důsledkem jejich konkurenceschopnosti v čerpání životních zdrojů (voda, živiny, světlo atd.). Plevele omezují kulturní plodiny v růstu, vývoji, příjmu živin a vody. Plevele využívají dostupnou půdní vodu, na kterou má plodina zvýšené nároky v určitých vývojových fázích. Škodlivost plevelů se může projevit ve zhoršení kvality rostlinných produktů. Zelené části plevelů při sklizni zvyšují vlhkost zrna, a tím náročnější je pak sušení.

Snahy o zcela bezplevelné porosty polních plodin se ukázaly jako nereálné a hlavně ekonomicky a environmentálně neudržitelné. To vyvolalo změnu přístupu a hledání prahu škodlivosti polních plevelů. Tyto snahy však narážejí na několik překážek. V první řadě je zde odlišná škodlivost jednotlivých druhů plevelů ve vztahu k pěstovaným plodinám. V současné době existuje několik přístupů hodnotících škodlivost plevelů. Ty jsou založeny na plodinových ekvivalentech nebo na živinových ekvivalentech.

Plevele nelze posuzovat jen podle jejich obsáhlé škodlivosti. V ekologickém zemědělství je na plevele pohlíženo také z hlediska pozitivních funkcí. V zemědělské krajině působí plevele jako zdroj potravy pro volně žijící živočichy, čímž je vytvářen předpoklad pro vyšší biodiverzitu. Jak vlastní rostliny plevelů, tak jejich semena jsou potravou pro hmyz, býložravé savce a semenožravé ptáky. Tito živočichové mohou být následně potravou pro dravce (šelmy, draví ptáci). Bohatost rostlinné potravní nabídky je tedy základem fungující potravní sítě. Řada druhů plevelů je hmyzosnubných a je tedy důležitým zdrojem nektaru pro opylovače, především v době mimo kvetení polních plodin a ovocných stromů.

V ekologickém zemědělství je možné využít plevele jako léčivé rostliny pro člověka a také pro hospodářská zvířata. Mezi nejznámější plevele-léčivky patří heřmánek pravý, jitrocel kopinatý, chrpa modrák a další. Některé druhy lze využít jako píci pro přežvýkavce. Zastoupení pýru plazivého v píci pro dojnice podporuje jejich dojivost. Vyšší podíl bylin z čeledi hluchavkovitých v píci zlepšuje chuť mléka a mléčných výrobků včetně másla. Ptačinec prostřední a kopřivu dvoudomou je vhodné přidávat do krmení pro drůbež. Plevele tedy zlepšují kvalitu živočišných produktů, čehož bylo v minulosti hojně využíváno.

V zemědělství jsou důležité další významné vlastnosti plevelů - užitečně zastiňují půdu a v prořídlých porostech a na neosetých plochách vytvářejí souvislé a husté porosty. Kořeny plevelů podporují vznik drobtovité půdní struktury a nadzemní částí zpomalují proces degradace půdní struktury. Půdu také chrání před vodní a větrnou erozí, která je dnes velkým problémem. Hlubokokořenící druhy plevelů vynášejí živiny ze spodních vrstev půdy, zabudovávají je do svých těl a po jejich odumření jsou přístupné i plodinám.

Tyto vlastnosti je nutné zohlednit a bylo by dobré je vyčíslit podobným způsobem jako škodlivost plevelů. Režim ekologického zemědělství vytváří pro plevele odlišné podmínky a umožňuje přežít širšímu spektru druhů plevelů, čímž jsou lépe eliminovány dominantní druhy plevelů. Z hlediska druhové diverzity, intenzity zaplevelení a potenciální škodlivosti plevelů jsou rozdíly mezi ekologickým a konvenčním směrem hospodaření dosti zřetelné. V ekologickém zemědělství je zpravidla vyšší jak počet druhů plevelů, tak intenzita zaplevelení, ale i ztráta na výnosu plodiny způsobená plevely. Omezený způsob regulace plevelů nutí zemědělce měnit přístup k plevelům. Pokud se na pozemku plevele vyskytují, je vhodné hledat jejich jiné využití. Agrotechnická opatření pro regulaci plevelů v ekologickém zemědělství umožňují udržet plevele v přijatelných mezích.

Městské zemědělství a biodiverzita

Fenomén městského zemědělství je v posledních letech velmi diskutovanou otázkou. Myšlenka produkce potravin ve městech se zdá být v nápadném kontrastu s charakterem městského života. Ale produkce potravin ve městech je stará jako města sama. Odlišné jsou pouze motivace. Kromě toho městské zemědělství dotváří městskou krajinu a promítá se do struktury měst. Umístění zemědělství v rámci města může být ekonomicky výhodné a atraktivní díky blízkosti spotřebitelů a existenci organizovaného trhu.

Ovocné sady jsou svým charakterem velmi vhodné pro městské zemědělství. Kromě zajišťování produkčních funkcí (produkce ovoce) poskytují celou řadu funkcí ekosystémových a kulturních. Ovocné sady nejsou typickou zemědělskou monokulturou a pod ovocnými stromy je pěstována vegetace pro neprodukční využití. Tato vegetace ovocného sadu plní především protierozní funkci, ale je také zdrojem potravy a úkrytu pro řadu živočichů.

V České republice je v současné době k dispozici několik typů směsí osiv určených k ozelenění trvalých kultur. Směsi se skládají především z vytrvalých druhů trav (jílek vytrvalý, kostřava červená aj.) a víceletých jetelovin bohatých na nektar (vičenec ligrus, jetel luční, j. plazivý aj.). Přitažlivost rostlinných druhů pro býložravý hmyz a pro prospěšné druhy se liší. Do některých směsí jsou přidávány dvouděložné byliny (mrkev obecná, kmín kořenný, jitrocel kopinatý, divizny aj.). Výsevek těchto směsí se pohybuje v rozmezí 20 až 40 kg/ha) a je určen k trvalému ozelenění meziřadí trvalých kultur. Zvolená směs rostlin by proto měla být pečlivě vybírána tak, aby měla maximální přínos pro přirozené nepřátele zemědělských škůdců.

Sledovaný ovocný sad se nachází v katastrálním území městské čtvrti Bohunice (Brno-město, Jihomoravský kraj). Ovocný sad je veden v režimu ekologického zemědělství a je obhospodařován společností Ovocnářské družstvo s obchodní značkou Sady Starý Lískovec. Podle stáří výsadby ovocných stromů můžeme sad rozdělit do tří částí:

• Mladý sad - výsadba ovocných stromů proběhla v roce 2018. Výměra činí 3,64 ha. Byly zde vysázeny peckoviny, a to švestky a meruňky.
• Produkční sad - výsadba ovocných stromů proběhla v roce 2010. Výměra činí 5,83 ha. Byly zde vysázeny jabloně odrůdy Gala.
• Přestárlý sad - výsadba ovocných stromů proběhla v roce 1980. Výměra činí 0,61 ha. Byly zde vysázeny jabloně odrůdy Rubín.

Ve všech třech částech sadu proběhl průzkum vegetace ve stejný den (v červenci 2021). Ve snímcích byla odhadována pokryvnost nalezených druhů rostlin. Sledovaný ovocný sad, který je dnes téměř obklopen městskou zástavbou a je součástí městského ekosystému, je místem s vysokou druhovou diverzitou vegetace. Z výsledků je patrné, že se druhové složení mění v závislosti na stáří ovocného sadu. Ovšem je nutné si uvědomit, že některé druhy mohou konkurovat ovocným stromům a působit jako plevele (svlačec rolní, hrachor hlíznatý a pcháč oset). Jedná se především o druhy s hlubokými kořeny. Některé druhy jsou schopny vytvořit velké množství biomasy, a tím blokovat dostupnost vody a živin (laskavec srstnatý a merlík bílý), jiné druhy produkují alelopatické látky a brzdí růst ovocných stromů (pýr plazivý a třtina křovištní). Biologická rozmanitost rostlin ovlivňuje řadu ekosystémových funkcí, které jsou důležité i v městském prostředí.

Ministerstvo zemědělství a ekologické zemědělství

Na Ministerstvu zemědělství (MZe) v Praze se uskutečnilo setkání vysokých zástupců MZe se skupinou českých i zahraničních mezinárodně uznávaných expertů na ekologické zemědělství ze státní i soukromé sféry. Cílem kulatého stolu bylo zhodnotit dosavadní vývoj ekologického zemědělství, jeho systémové přínosy i bariéry pro další strategický rozvoj. Jedním z hlavních témat byla zvýšená odolnost plodin a půdy vůči klimatickým změnám.

Jiří Urban, ředitel sekce rostlinné výroby Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ), zdůraznil, že dlouhodobé pokusy ukazují, že osevní postupy a pěstování meziplodin v EZ výrazně zlepšují úrodnost půd. Přínosem EZ je také nepoužívání syntetických pesticidů, herbicidů a umělých hnojiv, což minimalizuje jejich negativní dopady na životní prostředí a lidské zdraví. Tento způsob hospodaření rovněž podporuje rozmanitost v krajině a je klíčový pro ochranu biodiverzity vázané na zemědělskou půdu.

Vlastimil Zedek, ředitel Odboru environmentálního a ekologického zemědělství MZe, upozornil, že ačkoliv se Česká republika pyšní nadprůměrným podílem 17 % ekologicky obhospodařované zemědělské půdy v EU, většinu tvoří trvalé travní porosty a produkce na orné půdě je stále nedostatečná. To vede k vysokému podílu dovozu biopotravin. Chybí silné strategické partnerství mezi nadnárodními obchodními řetězci a lokálními ekologickými zemědělci, což brání rozvoji domácího trhu. Podíl biopotravin dodávaných do veřejného stravování je v současnosti velmi nízký, přitom se jedná o odbytovou příležitost s vysokým potenciálem pro uplatnění lokální produkce. Je proto potřeba iniciovat a podporovat propojování prvovýrobců a zpracovatelů zejména se školami, nemocnicemi apod.

Certifikace Bio Suisse představuje systém, který posouvá standardy ekologického zemědělství výrazně nad rámec běžných požadavků Evropské unie. Zatímco EU BIO certifikace umožňuje, aby byl bio režim zaveden pouze na části farmy, Bio Suisse vyžaduje celofaremní přístup, což znamená, že celý podnik musí hospodařit ekologicky. Tento holistický pohled se promítá i do přísnějších pravidel pro hospodaření, kde je povoleno méně hnojiv a pomocných látek než u EU BIO. Kromě přísných ekologických standardů se BioSuisse zaměřuje i na sociální oblast. Na rozdíl od evropské bio certifikace garantuje spravedlivé pracovní podmínky, včetně minimálních standardů pro mzdy a pracovní podmínky zaměstnanců.

Na kulatém stole výrazně rezonovalo také téma „uhlíkového zemědělství“ (carbon farming). Náměstek Skřivánek považuje toto téma za složité, mimo jiné kvůli tomu, že uhlík není v půdě trvale fixovaný. Dále upozornil, že uhlíkové zemědělství si přivlastnil průmysl a bankovní sektor, zemědělci získávají výrazně vyšší platby za uhlík ze soukromých zdrojů, čímž se EZ dostalo na okraj. Uhlík se stal obchodním nástrojem a banky a průmysl stojí za mnoha iniciativami.

Miroslav Skřivánek rovněž zpochybnil vhodnost využití obsahu uhlíku jako jediného či hlavního ukazatele zdraví půdy a nástroje certifikace „ekofriendly“ hospodaření. Obsah uhlíku je totiž variabilní a přirozeně se v půdě ukládá i odbourává. Jiří Urban posléze zdůraznil, že „chybí jasné a státem uznané metodiky měření a dohledu nad ukládáním uhlíku a uhlíkové zemědělství se často s ohledem na finanční kompenzace deklaruje jen na části polí zemědělského podniku, aniž by se zohledňovalo, jak se hospodaří na ostatní výměře farmy.

Podle něj výzkumy ve Švýcarsku neprokázaly jasnou souvislost mezi ukládáním uhlíku a způsobem hospodaření. EZ je silné v oblasti uhlíkového hospodaření, biodiverzity a systém no-till má podobný uhlíkový efekt jako EZ. Nicméně systém no-till využívá glyfosát a s pomocí dusíkatých hnojiv je schopen udržet výnos na úrovni konvenčního zemědělství. Jak Niggli dále upozornil, problematika uhlíkového hospodaření není dosud legislativně ukotvena ani strategicky řešena.

Urs Niggli zmínil, že Evropská komise jedná o vizi pro EZ, a apeloval, že v této fázi je proto důležité zaměřit se na tvorbu kvalitních a realizovatelných akčních plánů a programů. Zásadní roli v tomto procesu sehrává Ministerstvo zemědělství, které by mělo aktivně vstupovat do přípravy konkrétních plánů na úrovni EU. Diskuse ukázala, že EZ je mnohem víc než jen „bio“ produkty. „EZ je jediný systém, který řeší všechny výzvy paralelně - ekologické, ekonomické, sociální i produkční,“ shrnul debatu Niggli.

Aby Česká republika naplno využila potenciál ekologického zemědělství, je nezbytná silná politická vůle, adekvátní finanční podpora, zjednodušení byrokracie, aktivní podpora domácích trhů a osvěta veřejnosti.

Národní program konzervace genetických zdrojů MZe

Ochrana biodiverzity je již delší dobu jedním z důležitých témat v oblasti ochrany životního prostředí nejen v České republice, ale i na celém světě. Proto MZe v roce 1993 vyhlásilo „Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství“(NPGZ) s cílem zabezpečit trvalé uchování, dostupnost a setrvalé využívání genetických zdrojů významných pro výživu a zemědělství, které se nacházejí na území České republiky.

Tento program není jen resortním strategickým programem, ale Česká republika prostřednictvím MZe finančně podporuje aktivity jeho účastníků. V současné době se realizuje národní program určený pro období 2023-2027. Základní cíle realizace NPGZ jsou vytyčeny v programovém dokumentu (v současnosti Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství na období 2023-2027 - č. j.: MZE-62216/2022-13113) a v jeho Akčním plánu.

Rada Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství (dále „Rada NPGZ MZe) řídí Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství a je složená ze zástupců MZe a koordinátorů jednotlivých podprogramů. Úkolem Rady NPGZ MZe je vytvářet nezbytný organizační rámec pro zajištění práce s genetickými zdroji významnými pro výživu a zemědělství.

Vliv ekologického zemědělství na druhovou bohatost

Druhová bohatost většiny skupin organizmů (od ptáků po půdní mikroorganizmy) je vyšší na farmách využívajících metody ekologického zemědělství. Podobné je to s početností těchto skupin organizmů. Nicméně početnost škůdců je naopak vyšší na klasicky obhospodařovaných farmách.

Změna způsobu hospodaření z klasického na ekologický může přinést zvýšení druhové bohatosti, což je nejvíce patrné v krajině s rozlehlými zemědělsky využívanými plochami. Existují podněty poukazující na to, že ekologické zemědělství zvyšuje druhovou diverzitu společenstev organizmů obývajících prostředí ekofarem. Podle studie je druhová bohatost v ekologicky obhospodařovaných farmách v průměru asi o 30% vyšší. Nicméně výsledky jednotlivých výchozích výzkumů jsou značně různorodé. Proto byl vliv vyhodnocen také napříč jednotlivými skupinami organizmů.

Většina výchozích studií poukazuje na větší počty organizmů na farmách obhospodařovaných systémem ekologického zemědělství. V případě nekulturních rostlin - „plevelů“ se všechny studie, které se jejich pokryvností zabývaly, shodují, jak by se dalo předpokládat, na nárůstu jejich pokryvnosti na farmách s ekologickým zemědělstvím. Početnost škůdců (např. motýlů, mšic, býložravého hmyzu a hlístů) není ekologickým zemědělstvím nijak průkazně navyšována, naopak, záporná hodnota indexu naznačuje vyšší početnosti škůdců na klasicky obhospodařovaných farmách.

Výše popsané výsledky se nejvíce uplatňují v homogenní krajině plné velkých zemědělských ploch. V různorodém prostředí s velkým podílem zemědělsky nevyužívaných ploch je vliv ekologického zemědělství na druhovou bohatost menší, nebo zcela chybí. Od změny z klasického na ekologické zemědělství lze tedy očekávat nárůst druhové bohatosti, nejvíce se ovšem projeví ve velkých obhospodařovaných oblastech.

tags: #ekologicke #zemedelstvi #a #biodiverzita #mze

Oblíbené příspěvky:

• Klimatická změna a Greta Thunberg
• Hloubka filosofie Merleau-Pontyho
• Ekologická likvidace lednice
• Spalování zemního plynu a emise
• Kamenná sůl v přírodě