Ekologické zemědělství dokáže uživit Evropu: Studie odhaluje potenciál

Současný způsob, jakým funguje zemědělství, má v globálním měřítku negativní dopady na životní prostředí. Současné zemědělství do značné míry narušuje stabilitu klimatu a druhovou rozmanitost. Vedle toho, že nabourává některé důležité prvky krajiny také ohrožuje základní funkce v ekosystému: opylování je kvůli němu obtížnější, dochází k odlesňování, úrodnost půdy klesá, její eroze naopak stoupá.

Zásadní problém je také narušení schopnosti půdy i celé krajiny zadržovat vodu. Ohrožena je také biodiverzita, a to nejen na obdělávaných polích, ale v korytech řek, na pobřežích a v hloubi oceánů. Zemědělství je navíc zodpovědné za víc než třetinu všech globálně vyprodukovaných skleníkových plynů. Monokulturní zemědělství, kde velké lány pokrývá jeden druh plodin, má za následek snížení biodiverzity a narušení ekologických funkcí krajiny.

Alternativa pro zdravější budoucnost

Naše metody produkce potravin je třeba změnit a alternativou může být takzvané regenerativní zemědělství. Z těchto důvodů si asociace EASAC nechala zhotovit studii o alternativách k současnému systému zemědělské produkce. O jeho možnostech vydala zprávu asociace EASAC, sdružení Akademií věd členských států EU, Norska, Švýcarska a Spojeného království. Zpráva se zaměřila na možnosti takzvaného regenerativního zemědělství a potenciál zelených polí k vázání skleníkových plynů.

Základem myšlenky regenerativního zemědělství je co možná nejpřesnější nápodoba přirozených procesů, které probíhají v přírodě. Jde o metodu, která vyžaduje podrobné sledování ekologických a biologických procesů v krajině. Zároveň předpokládá co nejmenší zásahy člověka. Minimalizuje se například mechanické i chemické narušování půdy. Již nejde o agrikulturu založenou na maximalizaci výnosů.

Tato idea se však setkává se skepsí. Dle kritiků by takové změny současnou průmyslově-zemědělskou produkci zpomalily a znemožnily jí uživit rostoucí světovou populaci. Podle studie EASAC by ale taková transformace nemusela narušit produkci a moderní zemědělské metody jsou s ní kompatibilní.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Půda a její schopnost zachycovat uhlík

Středobodem studie je analýza schopnosti půdy zachycovat a skladovat uhlík. Ten rostlinám slouží jako hlavní zdroj živin a stavební prvek jejich tkání. Regenerativní zemědělství má potenciál z atmosféry odčerpat velké množství oxidu uhličitého (CO2) a navázat ho zpět do půdy. Vyřešily by se tak hned dva ekologické problémy: sníží se hladina skleníkových plynů v ovzduší a zároveň se plyny využijí k výživě rostlin. Testy ukázaly, že kapacita půdy k ukládání oxidu uhličitého je vyšší, než se předpokládalo.

Procesem fotosyntézy vážou nadzemní zelené části rostlin oxid uhličitý. Uvolňování skleníkových plynů z půdy je dnes problém a vědci se snaží najít řešení. „V prvním kroku jde o snížení intenzity uvolňování, v druhém, který by ideálně mohl běžet současně, je třeba zvyšovat obsah organické hmoty v půdě, a tím vázat uhlík,“ poznamenává Karel Prach z Botanického ústavu AV ČR a připomíná, že samotná půda CO2 nezachytává.

V agrikultuře je podle vědců třeba využívat rozmanitější škálu plodin a soustředit se na víceleté rostliny. Je nutné investovat do udržení ekosystémů na pomezích lesů a polí. Také by bylo vhodné zabezpečit, aby byla pole pokrytá trávou či rostlinami během celého roku, nejen v době pěstitelské sezóny. Zdali se najde k takové změně vůle, je však nejisté. „Do budoucna je regenerativní zemědělství jediná rozumná cesta,“ říká Karel Prach.

Ekologické zemědělství uživí Evropu

Úplný přechod na ekologické zemědělství není utopií. Nejnovější studie ukázala, že biopotraviny Evropu bez problémů uživí. Nejnovější studie evropského think tanku IDDRI dokázala, že i zemědělství bez intenzivní produkce a použití pesticidů, umělých hnojiv a škodlivých chemikálií může rostoucí evropskou populaci uživit.

Nejen, že by takto vyprodukované potraviny Evropany nasytily, jako bonus by došlo k výraznému snížení produkce emisí, obnovení přírodní rozmanitosti a ochraně kvality vody a půdy.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Půda může být neúrodná, a přesto zdravá. A stejně tak může být půda úrodná, ale nezdravá. Takže nejde o to, jak rodí, ale co rodí. Jde o to, jakou má kvalitu to, co na té půdě vyroste. Úrodnost je jiná kategorie než zdravost. Může se to potkat, a nemusí. Je otázka, jak tu zdravost vydefinujeme. Pro mě je zdravá půda taková, která biologicky a ekologicky funguje. To znamená, že to není jen nosič. A pokud bychom to pojali podle této definice, tak máme těch opravdu ekologicky zdravých půd v našem zemědělství proklatě málo. Ne, že by nebyly, ale máme jich málo. My jsme půdní systém do značné míry rozvrátili a vytváříme z něho systém spíše hydroponický než biologický.

Ve skutečnosti je celý systém nastaven tak, aby výsledná kvalita potravin byla podle našich požadavků, a evropské limity pro kvalitu a bezpečnost potravin jsou nejvyšší na světě. Ale to je právě někdy za cenu jiných negativních dopadů na životní prostředí. Představme si to tak, že zvýšeným dohledem nad produktem přesouváme ty problémy někam vedle - ty dopady nezmizí, jen jsou jinde. No a na potravinách se to třeba projeví tak, že ztrácí v parametrech, které nejsou spojeny s atributem „zdravosti“ - třeba v chuti, vůni nebo konzistenci.

My jsme zásadním způsobem narušili koloběh mrtvé organické hmoty. Nevracíme ji do půdy dostatečně, přitom právě ona je zdrojem energie pro život v půdě. Půdní mikroorganismy získávají z mrtvé organické hmoty jednak energii a materiál pro budování vlastního těla, jednak z ní při tom uvolňují živiny, recyklují je. A také mimoděk vytvářejí půdní strukturu. A když půdě chybí struktura, živáčkové a živiny z přirozeného koloběhu, tak to všechno musíme nahrazovat našimi vstupy. Třeba hnojivem?

Minerální hnojivo už z definice znamená, že tam nejsou organické vazby, které by měly energii, kterou jejich rozštěpením získám. Tam pro bakterie není co štěpit. Pro rostliny jsou zdrojem potřebných látek, jsou „minerální výživou“, jako zdroj energie je nepotřebují. Opět si to musíme představit jako proces. Bakterie a houby ji štěpí, aby mohly přežít, ale současně ji zčásti opět vytvářejí, například při rozkladu vlastních mrtvých těl.

Humus vzniká z odumřelých organických látek složitými rozkladnými chemickými reakcemi, ale i syntézami, které způsobují, že není lehce rozložitelný, že je určitým způsobem v půdě stabilizovaný. Dokud je půdní struktura dobrá, tak je malá míra eroze. Jak se bortí struktura, tak půdu jednodušeji bere vítr a voda. Negativní vlivy se tak násobí. A záleží na tom, jestli jsme na svahu, na rovině, a tak dále.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Pokud tento trend protáhneme do budoucna, tak si můžeme zjednodušeně říct, že máme zásobu ještě na dalších 50 let. To je ale jen úvaha. Využívat tenhle fosilní zdroj taky nedokážou všechny bakterie. Ony se nějak vyselektují. A mohou se vyselektovat tak, že ty, co to umí, se budou množit a celý proces se zrychlí. Anebo ne.

Nejčastěji se odhaduje, že na obnovu bychom mohli potřebovat zhruba tolik let, jak dlouho trvala degradace a destrukce. Tedy maximálně několik desetiletí. Je ale asi možné cíleně ten proces urychlit. Realita je taková, že nikdo nepůjde z úplně exploatačního do úplně akumulačního režimu. Lidská společnost je stále dokonalejší v tom, jak dokáže spoustu věcí buďto imitovat nebo vyrobit, byť to někdy stojí hodně energie. Ale je jedna věc, kterou opravdu neumíme. Neumíme vyrobit půdní strukturu. To můžeme jenom simulovat tak, že uděláme ten samý živý systém, který pak strukturu vytvoří, ale sami to někde ve fabrice nevyrobíme.

Spousta nadějí týkajících se zemědělské půdy - včetně stavů hmyzu a ptáků zemědělské krajiny, se vkládá do nové společné zemědělské politiky EU. Naděje se do nové zemědělské politiky zatím vkládaly pokaždé, když se vytvářela ta nová. Pokaždé se říkalo, že to bude revoluční změna. Komise předloží návrh, ale pak přijde vyjednávací fáze. A přijdou jednotlivé státy, ministři si sednou kolem stolu a začnou reflektovat požadavky svých struktur. Někdo má velké farmáře, někdo má vinaře, někdo má bramboráře. A každý má nějaký důvod, proč vyřadit některé elementy z té soustavy, která by jako celek mohla fungovat.

Pokud to uděláme znovu takto, tak naše naděje budou marné. Systém umožňuje šetrné hospodaření už dnes. V Rakousku si to na národní úrovni nastavili tak, aby to fungovalo. Naše priorita teď není být ekologičtější, ale dohnat západ. Naše priorita je mít stejné zisky, stejný přístup na trhy. Všechno legitimní věci. Dokud honíme dotacemi tuhle prioritu, tak na ty ostatní nezbývá.

Naděje na zlepšení kvality půdy je v tom, že dokážeme vytvořit dostatečně silný společenský tlak. Že lidi budou od systému vyžadovat, aby to naši zemědělci dělali jinak a lépe. A nestačí říct: řepka je svinstvo a dejte někoho do basy. O tom to není. Je to o celkovém přístupu. Že budu oceňovat, platit, kupovat věci, podporovat věci od zemědělců, kteří se k půdě dobře chovají. Já si v zásadě myslím, že téměř každý, kdo trošku čichl k půdě a děla s ní, si uvědomuje, co je dobře a co je špatně. A v momentě, kdy mu bude umožněno ekonomicky přežívat a dělat to správně, tak na to přejde.

Reakce na fotovoltaické panely bývají pobouřené, ve stylu: ‚Dyť se na to podívejte! Za prvé tady slunce nesvítí, za druhé na těch polích vypadá strašně. A já říkám: pro půdu je to blahodárné. Pod panely roste tráva. Nikdo pod nimi neorá, nesype žádné minerální hnojivo. Mrtvá biomasa pod nimi zůstává a zetlí tam. Další věc, kterou lidi nechtějí slyšet: reálná účinnost fotosyntézy z viditelného dopadajícího slunečního světla je 4,5 - 6 %, podle toho, jestli je to C3 nebo C4 rostlina. A některé fotovoltaické panely už dneska mají účinnost přes 30 %. Takže když budeme srovnávat biomasu a panely, které dám na plochu toho pole, tak i při tom, že tam slunce bude svítit jenom třetinu roku, jsem na tom stejně jako s biomasou. Je nesmysl tvrdit, že biomasa je lepší.

Biomasa může být za určitých okolností dobrý obnovitelný zdroj. Ale když ten koncept převedeme do praxe a uděláme ho ekonomicky zajímavý, zapomínáme nastavit hranici, kdy už škodí. A to je tehdy, pokud z polí bereme všechnu nadzemní organickou hmotu, abychom ji využili, a pro samotnou funkci půdy neponecháváme nic. Podívejte se na dnešní Slovensko. Tam se kácí stromy v rezervacích, v národních parcích, a velká část z nich se štěpkuje a dělá se z nich teplo. To je postavené na hlavu, přestože koncept není nesprávný. Ale jeho realizace je tragická. Má to šílené dopady.

Ochrana hmyzu a ekologické zemědělství

V přírodě probíhá skrytá katastrofa, o kterou se mimo úzký okruh odborníků dlouho nikdo nezajímal. Zatímco se radujeme z návratu vlků do českých lesů, motýli, brouci a další nenápadní tvorové z naší krajiny mizí. Na to, co se děje v hmyzí říši, v roce 2017 upozornila studie německých a nizozemských vědců, kteří více než čtvrtstoletí sledovali hmyz v 63 přírodních rezervacích. Během této doby se v nich hmyzí populace snížila o tři čtvrtiny. Podobných vědecky podložených důkazů v posledních letech přibývá.

„Problém je, že polní a luční ekosystémy jsou využívané velmi intenzivně. Tam většinou přežijí jen odolné druhy, které jsou v podstatě schopné žít všude. Nevadí jim pravidelné sekání, hnojení, pesticidy ani unifikace skladby lesa. Takových druhů je jenom několik, ale na počty jedinců jich je vždycky hodně,“popisuje Šípek.

Vlivem intenzivního zemědělství zmizely z krajiny meze, polní cesty nebo květnaté louky, což je přirozené prostředí pro mnoho druhů hmyzu. Podle aktuálního Červeného seznamu ohrožených druhů ČR je v nějakém stupni ohrožení téměř pětina druhů hmyzu. U více sledovaných skupin, jako jsou denní motýli, vážky nebo včely samotářky, se přitom ohrožení týká až poloviny druhů.

Zatímco kdysi byla zemědělská krajina plná malých polí, remízků, alejí a luk, dnes ji většinou tvoří jednolité pláně. Výrazně se totiž změnila rozmanitost pěstovaných plodin, zhruba tři čtvrtiny orné půdy v Česku zabírá jen pšenice, ječmen, řepka a kukuřice. Hmyz přitom k životu potřebuje různorodost, kterou mu jednotvárná pole nenabízejí.

Zemědělci stříkají svá pole nejrůznějšími pesticidy mnohokrát za sezonu. Kromě plevele a škůdců tím však zároveň likvidují celé populace včel, motýlů, brouků a dalšího hmyzu. Ročně se u nás spotřebují téměř čtyři tisíce tun chemikálií určených k ochraně rostlin. Problémem jsou také dusíkatá hnojiva. Ta podporují růst trav, ale nesvědčí kvetoucím bylinám, které jsou pro hmyz důležité.

Ekologické zemědělství na rozdíl od toho konvenčního stojí na výrazně vyšším střídání plodin, zvyšování úrodnosti půdy, výběru vhodných a odolných odrůd, podpoře zdraví chovaných zvířat a nepoužívání pesticidů a průmyslových hnojiv. Studie ukázaly, že takové hospodaření přináší v průměru o 30 procent vyšší biologickou rozmanitost.

Ekologické zemědělství, které udržuje rovnováhu v přírodě, může být také výnosné. Studie evropského think tanku IDDRI ukázala, že ekologické zemědělství by v roce 2050 dokázalo uživit celou Evropu, a to i bez používání pesticidů a intenzivní produkce, jako je tomu dnes.

Ekologičtí farmáři místo průmyslových hnojiv používají hnůj, kompost nebo zaorávají některé druhy rostlin, které na poli vyseli s cílem obohatit půdu o organickou hmotu a zvýšit její úrodnost. Tím zachovávají půdu zdravou a obyvatelnou pro další tvory. Ekologičtí zemědělci na svých polích dodržují pestrý osevní postup. Jeden rok proto zasejí třeba vojtěšku, druhý pšenici a třetí například brambory nebo hrách. Vytvářejí tak pestřejší krajinu pro hmyz, obohacují půdu a zároveň úrodu chrání před šířením chorob a škůdců.

Hospodaření v souladu s přírodou se odráží také ve hmyzí říši:

• žije o 30 % více hmyzu
• vzrostlo množství motýlů o 60 %
• létá o 50 % více druhů opylovačů
• roste až o 95 % více rostlinných druhů

Podpořit větší druhovou rozmanitost může každý z nás. Přispějte k návratu života do české krajiny a nakupujte biopotraviny od českých zemědělců. Z celkového počtu tak ekologicky hospodaří již každá desátá. Všechny tyto produkty jsou vždy viditelně označené logem Biozebra Logem biozebry s nápisem „Produkt ekologického zemědělství“ musí být označeny ty produkty, u nichž poslední úpravu - ať už výrobu, zpracování, či balení - provedl subjekt certifikovaný českou kontrolní organizací.

Pokud výrobek pochází z Evropské unie, musí být označen biolistem, číselným kódem kontrolní organizace a také informací o původu surovin. Ten se obvykle uvádí ve formátu EU, nebo mimo EU společně s názvem země, ve které byly vyprodukovány všechny použité suroviny.

tags: #ekologické #zemědělství #dokáže #uživit #Evropu #studie

Oblíbené příspěvky:

• Legislativa o nebezpečném odpadu
• Ochrana barevných ptáků
• Co dýcháme v Magazínu Víkend
• Ohrožení v Star Trek Enterprise
• Udržitelná výroba balicího papíru