Ekologické zemědělství: Esej s příklady z České republiky

Esej je odborným pojednáním založeným na ověřitelných faktech a prezentujícím fundovaný názor autora na zadané téma. U eseje se předpokládá použití více na sobě nezávislých zdrojů, pokud možno. Věnujte dostatečnou pozornost výběru fundovaných zdrojů, z nichž budete čerpat. Pro kvalitní studii se předpokládá použití minimálně 3-4 nezávislých zdrojů - samozřejmě je nezapomeňte uvést v odkazech.

Úvod do problematiky

Lidská společnost žije a rozvíjí se vždy v konkrétních podmínkách, v prostředí, které ji obklopuje. Označujeme je jako životní prostředí. Člověk je součástí přírody. Bez ní nemůže existovat. K zajištění života potřebuje vzduch, vodu, potravu. Vztah mezi lidskou společností a prostředím je jedním z ústředních problémů geografie.

Lidstvo ovlivňuje fungování přírodních systémů stále výraznější měrou. Dopady lidské činnosti v celoplanetárním měřítku jsou v posledních zhruba dvě stě letech tak dalekosáhlé, že se někdy dokonce mluví o nové geologické éře - antropocénu. Ať už se díváme na destabilizaci klimatického systému Země, narušení globálních cyklů dusíku a fosforu či další planetární meze, které lidstvo v rostoucí míře překračuje, je více než zřejmé, že jsme se ještě nenaučili, jak mezi společností a přírodou nastavit dlouhodobě udržitelný vztah. Jedním ze základních kamenů tohoto vztahu je přitom již zmíněné uvědomění, že jsme s přírodními procesy nevyhnutelně provázaní a že na nich závisíme.

Sociální metabolismus a zemědělství

Sociální metabolismus (či metabolismus společnosti) představuje jeden z možných přístupů ke zkoumání komplexního vztahu mezi člověkem a přírodou. Svým zaměřením na biofyzikální aspekty ekonomických a společenských procesů nás ukotvuje ve fyzické realitě a zviditelňuje neustále probíhající látkovou výměnu mezi lidským a mimolidským světem.

Jak název napovídá, sociální metabolismus můžeme definovat jako studium procesů souvisejících s „látkovou výměnou“ na úrovni lidských společností (či obecněji na úrovni antropogenních systémů). Pojem metabolismus slouží do určité míry jako metafora - připomíná, že stejně jako jednotlivé živé organismy i veškeré struktury související s fungováním lidských společností (např. města, farmy, průmyslové provozy, dopravní infrastruktura atd.) vyžadují pro své fungování neustálý přísun „živin“, tedy dodávání nejrůznějších materiálů a energie.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Konkrétní konstelace metabolických toků a vzorců pak můžeme označit za metabolické profily zkoumaných systémů a můžeme sledovat jejich proměny v čase. Analýzy metabolismu společnosti primárně využívají tzv. biofyzikální indikátory - zkoumané toky materiálů a energií vyčíslují přímo ve fyzikálních jednotkách objemu, energetického obsahu, fyzické rozlohy, času apod.

Využití pojmu metabolismus ve vztahu k ekosystémům se objevuje v kontextu západní vědy v 19. století, v roce 1842 ho takto použil německý chemik Justus von Liebig (odtud podle některých velmi výstižný německý termín Stoffwechsel). Od něj pak termín převzal kromě jiných Karl Marx, který ho aplikoval na studium socioekonomických systémů. V kritickém duchu si tak Marx všímá dopadů, které má kapitalistický mód produkce a spotřeby na související metabolické toky.

Marx si tak již v 19. století všímá důsledků rozpojení cyklů živin v zemědělství, které z tradičně převážně cyklického toku biomasy přechází v rámci industrializace na čím dál lineárnější specializovanou produkci, závislou na externích vstupech i výstupech. Kromě jiného se tak posiluje oddělenost mezi městem a venkovem, a to nejen na úrovni rozdílných životních způsobů či distribuce bohatství, ale také na úrovni biofyzikální, v podobě rozpojených toků biomasy a potažmo dalších živin a energie. Marx pro tuto prohlubující se rozpojenost použil termín trhlina (rift). Na základě této myšlenky pak jeden z jeho výrazných myšlenkových následovníků ve 20. století, John Bellamy Foster, rozpracoval pojem tzv. metabolické trhliny (metabolic rift) a její kritické aplikace na kapitalistické módy produkce a spotřeby.

Metabolická trhlina obsahuje v některých interpretacích jak biofyzikální oddělenost na úrovni materiálových a energetických toků, tak sociální a osobní oddělenost jednotlivých článků potravinového systému.

Jak je patrné, metabolické studie lze provádět na různých úrovních, od globální a národní až po studium regionů, měst či jednotlivých výrobních odvětví. Častá je také historická perspektiva a srovnání předindustriální éry se současností.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Metabolický vhled do fungování soudobého industrializovaného zemědělství odhaluje mimo jiné jeho extrémní závislost na fosilních zdrojích energie, a to nejen ve formě paliva pohánějícího zemědělské stroje, ale také fosilní energie vtělené do používaných umělých hnojiv a pesticidů. Důsledkem velkého množství energetických vstupů, na kterých je industrializované zemědělství závislé, je jeho velmi nepříznivá energetická bilance - v celosvětovém průměru je množství energie vložené do produkce vyšší než energetický obsah získaných potravin.

Ekologické zemědělství jako alternativa

Významnou alternativu ke konvenčnímu industrializovanému zemědělství představuje zemědělství ekologické, které téměř nepoužívá průmyslově vyráběná hnojiva a už vůbec ne pesticidy. Kromě zjevného environmentálního přínosu v podobě zákazu jedovatých látek tak eliminuje také některé z významných externích energetických vstupů, takže má potenciál vykazovat příznivější energetickou bilanci produkce potravin. Vzhledem k výraznému podílu fosilní energie spotřebovávané nejen na vlastní produkci, ale také na následnou distribuci a skladování vypěstovaných potravin, představují další významnou alternativu potraviny lokální.

Příklad: Ekologická farma na Vysočině

Výzkum zaměřený právě na hledání udržitelnějších modelů produkce a distribuce potravin jsem s kolegou Claudiem Cattaneem z Autonomní univerzity v Barceloně provedla v České republice. Zaměřili jsme se v něm na fungování tří ekologických, převážně lokálně orientovaných farem. Konkrétně jsme zkoumali jejich metabolický profil a také související peněžní toky.

Šlo o tradiční rodinné hospodářství, kde v době analýzy fungovala jak rostlinná, tak živočišná výroba (pěstování zeleniny a bylin, chov ovcí, koz a drůbeže, výroba sýrů, prodej vajec), rodina obhospodařovala také sad a les. Integrace živočišné a rostlinné produkce umožňovala vysokou míru recyklace biomasy v rámci systému farmy, a tudíž nižší závislost na vnějších vstupech. Farma využívala do určité míry mechanizaci, a tudíž i fosilní paliva, zároveň zde byl ale i výrazný podíl ruční práce, takže výsledná energetická bilance byla příznivější. Farma zároveň distribuovala své produkty do průměrné vzdálenosti méně než 50 km.

Problémy a výzvy ekologického zemědělství

Oddělování přírody a člověka je samozřejmě do jisté míry umělé - jak zdůrazňují jiné články v tomto čísle, a také někteří autoři pracující s pojmem metabolických trhlin, mnohaúrovňová oboustranná provázanost lidí s mimolidským světem zpochybňuje oprávněnost samotné existence takto oddělených analytických kategorií.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Nicméně pro zemědělce v Praze chybí systémová podpora. Nedosáhnete na Program rozvoje venkova, ekologické zemědělství by muselo systémově podpořit město. Pak by se asi přidalo víc zemědělců. A myslím, že by se to městu vyplatilo.

Základní podpora pro ekologické zemědělství je kolem 4000 Kč/ha, takže v našem případě by to bylo od města cca 3,5 milionu ročně. To se může zdát jako hodně peněz, ale výměra kolem 1000 ha představuje zhruba 4-5 % zelených ploch v Praze. Za tu částku by město dostalo obrovský benefit v dopadu na životní prostředí. A v rozpočtu města je to vlastně halířová položka, to jsou setiny procent z celkových výdajů. Takovou podporu ekologického zemědělství nepovažuji za nesmyslnou částku.

Aby se půda dostala do stavu, kdy v ní vznikne rovnováha, která byla chemickou ochranou potlačována, tak to je doba výhledově deseti let. S čímž souvisí druhý zásadní problém. My vlastně žádnou půdu nevlastníme, všechno máme v nájmu. A tím, že jsme v Praze, se nám tu dost často stává, že smlouvy jsou vypovězeny.

Vlastnictví pozemků, které obděláváte, je dost roztříštěné. Je to náročnější na administrativu a dohodu s vlastníky. Někteří nekomunikují nebo mají tak malé výměry, že nemají zájem uzavřít smlouvu. Na druhou stranu se díky tomu, že je vlastnictví tak rozdrobené, neděje to, co v jiných krajích, kde jsou větší ucelené rozlohy jednoho vlastníka a ten licituje o nájem. Už je to taková přetahovaná, kdy zemědělci mezi sebou válčí o půdu. To se tady neděje, tady je nějaký status quo.

Současná situace a dotace

Ve společnosti se rozšířila představa, že v zemědělství pobírají tzv. „velcí“ většinu dotací a ostatní nic. Není těžké porozumět, odkud se tento dojem bere.

Pro trochu perspektivy bych si ale dovolil uvést, že v ČR mohou zemědělci žádat dotace na zhruba 3,5 mil. hektarů. Agrofert obhospodařuje zhruba 150 000 hektarů, další velcí v součtu řekněme dalších 150 000 hektarů. Zbylých cca 90 % obhospodařují v principu dvě skupiny: jedna větší - pohrobci bývalých JZD nyní transformovaní do obchodních společnosti nebo družstev, jejichž vlastníky jsou jedna nebo více fyzických osob, případně nejsou výjimkou ani stále vlastnicky početná družstva či akciové společnosti. Tyto společnosti dle mého názoru tvoří jádro českého zemědělství a typicky obhospodařují plochy od 1 000 do 3 000 hektarů. Druhou skupinou jsou zemědělci, kteří po roce 1989 obnovili svá hospodářství. Jejich farmy se velikostně pohybují ve stovkách hektarů, někdy i s živočišnou výrobou, ale proporcionálně menší.

Současná společenská nálada zároveň předpokládá, že toto dělení dle velikosti je doprovázeno souběžným dělením na špatné a dobré zemědělce, tedy první a druhá skupina jsou špatní a třetí skupina jsou dobří. Navíc, pokud jde o kvalitu hospodaření, český stát disponuje robustním kontrolním aparátem, který ji prověřuje a případné nedostatky se sankcionují procentem proporcionálním k výši přijaté dotace.

Co můžeme čekat, pokud se pomocí redistributivní platby přesunou velké prostředky na podporu prvních 150 hektarů? Podniky z první a druhé skupiny nebudou schopny konkurovat výši pachtovného a vlastníci, osloveni malými farmáři, převedou pozemky do jejich hospodaření. Hospodářskému tlaku vystavené podniky z první a druhé skupiny budou muset opustit problematické výroby, např. Mlékárny v tuzemsku ovšem produkují z tuzemského mléka, a tudíž omezení jeho výroby povede k omezení tuzemské výroby mléka a mléčných výrobků. V maloobchodě však tento propad vidět nebude, protože tam se chybějící zboží nahradí dovozem a není vyloučeno, že za ceny dražší, protože dovoz nebude mít konkurenci.

Zároveň s tímto přesunem hektarů od „velkých“ k „malým“ a propadem zemědělské produkce vznikne čtvrtá skupina zemědělců, kterou můžeme pracovně nazvat salonní farmy. Motivací pro existenci těchto farem bude snaha maximalizovat příjem z dotací v rozmezí nula až sto padesát hektarů. Za tím účelem budou takové farmy minimalizovat samotné zemědělské náklady, aby jim zůstal co největší podíl z dotací na plochu.

V samotném vládním prohlášení stojí, že „se (vláda) zaměří na metody zavádění precizního zemědělství, integrované produkce, snížení užívání umělých hnojiv a pesticidů a zvýšení využívání organických hnojiv v zemědělství. Ptám se ale, kde se vezme kapitál na investice do precizního zemědělství, integrované produkce, na investice do výzkumu a inovací? Malí budou utrácet lehce nabyté peníze při honu na pachtovní smlouvy „velkých“ podniků, „velké“ podniky se budou potácet a snažit se ustát nové podmínky. A investice?

Zemědělství v Praze: Specifické výzvy

Obraz zemědělce je v Česku poněkud nevlídný. Hospodaří na velkých lánech a brání tomu, aby krajina vypadala a fungovala lépe. Požadavky na zemědělství od lidí ve městech se často nepotkávají s každodenní prací na polích. Jak se s nároky na své povolání vypořádává zemědělec hospodařící přímo v hlavním městě Praze?

Zemědělec Petr Řebíček je jednatel firmy VIN agro, která hospodaří na 920 ha na území Hlavního města Prahy, především v okolí pražské Vinoře.

Problematická je například doprava. I když jsme v okrajových částech, vytíženost silnic se každým rokem hodně zvyšuje. Během žní a jiných náročnějších období je složité například přesouvat kombajny. Další komplikace je, že se pohybujeme v blízkosti zástavby. Při žních se z polí práší, někdy také jezdíme déle do večera, protože potřebujeme sklízet. A pak narážíme na to, že si lidi stěžují a volají na nás policii a podobně. To jsou nepříjemnosti, které s sebou město přináší.

Když někde postřikujeme, konfliktní situace to bohužel někdy vyvolá. Není to jenom při postřikování, ale i když hnojíme. My se snažíme hnojit organicky, a protože nemáme vlastní dobytek, tak buď kompostem, kvůli čemuž jsme před dvěma lety zahájili provoz naší kompostárny, anebo vyhnojujeme kaly z čistírny odpadních vod. A při tom dochází k určitému zápachu. Paradoxní je, že je snaha tlačit zemědělce, aby hospodařili ekologicky, ale když hnojíme kalem, tak se to lidem nelíbí. Je to trochu patová situace...

Postřiky nevidíme jako ideální cestu, ale zatím nejsme schopní dělat to v současné době jinak. Měli jsme snahu přejít na ekologické zemědělství, ale narazili jsme na zásadní problém. V Praze není ekologické zemědělství podporováno z Programu rozvoje venkova, nedostanete na něj žádné peníze navíc, a tím pádem je to pro nás ekonomicky neuchopitelné.

Praha vypisuje každý rok grantové programy, které se nějakým způsobem dají napasovat i na tu ekologii, ale není to systematická podpora. Nám se třeba podařilo vysít skoro 30 ha nektarodárných pásů, letos na jaře dosejeme dalších 30. A to je právě s podporou města, z jejich grantu. Bez toho bychom to dělat nemohli. Ale abychom mohli všech 900 ha převést na ekologické zemědělství, to v současné době z našeho pohledu možné není. Míra nejistoty je tak velká, že si to prostě nemůžeme dovolit. A to říkám s tím, že jsem to promýšlení přechodu k ekologii u nás inicioval.

Kompostování a organické hnojení

Kompostárna teď běží naplno druhým rokem. Její hlavní cíl byl právě získat organické hnojivo, takže to používáme primárně k nám na pole. Loni jsme kompost zaregistrovali, takže když o něj teď má někdo zájem, můžeme ho i prodat. Ale není to pro nás cíl. Příští rok už snad budeme mít možnost sledovat, jestli v těch místech, kam se kompost zapravil, jsou nějaké rozdíly. Jen na částech. Ono ho totiž tolik není. Loni jsme měli návoz na kompostárnu kolem 2000 tun bioodpadu, z toho je třeba 1500 tun kompostu. Na pole házíme kolem 20 tun na hektar, i když se může házet až 40 t. Takže máme kompost na jeden rok jenom na 70 ha. Postupně tedy střídáme pozemky, kam organiku doplňujeme.

Občas směníme hnůj od jiného družstva třeba za balíky slámy. A je to vítaná složka kompostu. Jinak k nám do kompostárny chodí převážně listí, větve, tráva, co sváží město od občanů. Teď jsme nově začali i s hnědými popelnicemi, kde je bioodpad od rodinných domů. A přidávat do toho hnůj je perfektní.

Meziplodiny a biodiverzita

Meziplodiny teď používáme asi na 150 ha, pokryvnost se snažíme zajistit v co nejdelším období. Neříkám, že je to všude, ale je to mnohem víc, než co se dělalo dřív. A také máme docela bohatý osevní postup, pěstujeme sedm plodin, i tímhle způsobem se to snažíme pokrývat.

Jak se díváte na meze, remízky, solitérní stromy, u nichž je společenský tlak na to, abych jich bylo v zemědělské krajině víc? Nás se nejvíce týká obnova historických polních cest, kde se sází aleje. To je za mě v pořádku, já také rád chodím po okolí a jsem rád, když člověk může tyhle cesty využívat.

Když má člověk otevřené oči, tak nějak vnímá, že není udržitelné, jak se hospodařilo doteď. Na druhou stranu nám ani nepřijde rozumné jít do druhého extrému. Snažíme se v tom balancovat, využít znalosti, které jsou. Zkoušíme věci, které patří do ekologického zemědělství, ale nezříkáme se ani možností, které přináší integrovaná ochrana. Vím, že to není ideální, ale zatím jinou cestu neumíme. Zaměstnáváme místní lidi, kteří mají rodiny, a potřebujeme je nějak živit. Jít jenom do ekologie by pro nás znamenalo, že nemůžeme fungovat ekonomicky.

tags: #ekologicke #zemedelstvi #esej #priklady

Oblíbené příspěvky:

• Kniha o třídění odpadu
• Světový fond na ochranu přírody
• Malé nerezové koše
• Další využití PET lahví
• Požární bezpečnost při likvidaci odpadu