Ekologické zemědělství a metody Ivana Houdka

Následkem intenzifikace zemědělské výroby, především během 20. století, a nástupem pěstování monokultur, se zvýšil výskyt a škodlivost organizmů snižujících kvalitu a výnos pěstovaných rostlin.

V současnosti je aktuální také problém uplatnění biomasy trvalých travních porostů (TTP), jejichž výměra vzrůstá. Jedním z řešení je využití pícní hmoty z TTP k energetickým účelům.

Nejefektivnější je uplatnění především senáží z TTP v bioplynových stanicích. V případě kvalitních porostů je reálná výtěžnost bioplynu s 55 % obsahem metanu 170-180 m3 z 1 tuny travní senáže.

Pro srovnání výtěžnost metanu se silážní kukuřice je okolo 200 m3 a u siláže z čiroku okolo 180 m3 z 1 tuny siláže (BIOTEC s.r.o. SK). Nutno zde přihlédnout k výrobním nákladům, kdy u TTP se tyto náklady můžou rozptýlit na období 4-6 let produkčního období TTP.

Digestát z BPS je pak kvalitním a účinným organominerálním hnojivem, které se na TTP dá aplikovat po každé seči prakticky po celé vegetační období. Hnojení TTP digestátem je podobné jako hnojení kejdou (Smatanová, 2012).

Čtěte také: České supermarkety a bio

Trvalé travní porosty představují ve středoevropských podmínkách významný krajinný prvek i prvek soustavy hospodaření na půdě. Setrvání travních porostů je podmíněno jejich pravidelným využíváním a obhospodařováním, bez něhož by se většina luk a pastvin postupnou regresivní sukcesí přeměnila v lesní společenstvo (Vymyslický a kol., 2009).

Cílené obhospodařování travních porostů je proto nutné k zachování celkové diverzity a k udržení jejich nezastupitelných funkcí v krajině (Mrkvička, Veselá, 2001; Fuksa 2008; Hakl, 2009). Přirozený luční porost se skládá zpravidla z 50-70 druhů vyšších rostlin (Mrkvička, Veselá, 2001).

Botanická skladba porostů zásadně ovlivňuje jak produkční (výnos, kvalitu píce), tak i mimoprodukční funkce (protierozní, vodohospodářskou, půdotvornou, krajinotvornou, estetickou aj.). Nejvýznamnější faktor, který ovlivňuje produkci biomasy a mění druhové složení, je hnojení travních porostů (Carlsson, 2017).

Cílená aplikace živin podporuje rozvoj vzrůstnějších druhů, zejména trav, které potlačují druhy méně konkurenčně zdatné. Vlivem opakované, ale usměrněné výživy převládnou i v původně méně hodnotném porostu druhy z hospodářského hlediska kulturní.

Nejrychleji a nejintenzivněji působí na složení porostu hnojení dusíkem (Dadrasan, 2015), ten intenzivně snižuje stres rostlin ze sucha (Houdek, 2018). Dusík zvyšuje podíl vzrůstných trav a snižuje zastoupení leguminóz a ostatních méně vzrůstných druhů (Mrkvička, Veselá, 2001; Reinsch 2018).

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Důležitá je i obnova travních porostů. Je to dosud nejrozšířenější způsob introdukce kulturních druhů trav a jetelovin na luční a pastevní stanoviště do zdegradovaných travních porostů v důsledku dlouhodobého nerespektování zásad pratotechniky, po rekultivacích a vyčerpání všech konzervativních pratotechnických opatření (chemická ochrana, výživa a hnojení, sečení) k opětovnému zkulturnění (Kohoutek a kol, 2007; Houdek, 2018).

Cílem obnovy trvalého travního porostu je založení vytrvalého a produkčního porostu s vyšší kvalitou píce na daném stanovišti. Jsou definovány hlavní způsoby obnovy, tj. klasická obnova v rámci dvou až tříletého osevního postupu, rychloobnova TTP a minimalizační postupy pro mělké půdy.

Značná pozornost je věnována složení směsí pro obnovu TTP v rozdílných agroekologických podmínkách s využitím stávajících a nových druhů a odrůd zaměřená na vytrvalost, produkční schopnost a kvalitu obnovených travních porostů s využitím nejnovějších poznatků exaktních pokusů z ČR, vhodně doplněné o relevantní zahraniční poznatky (Kvapilík, 2003; Vaněk, 2004; Kohoutek, 2007).

Výměra TTP a početní stavy přežvýkavců, kdy stavy skotu, ovcí, koz a koní, které v roce 1990 dosahovaly přibližně 4 mil. kusů, se do roku 2017 snížily přibližně na 1,6 mil. kusů (ČSÚ). Z této situace je zřejmé, že zatímco se v tomto období výměra TTP zvýšila o 33 %, stavy přežvýkavců a koní, kteří píci z trvalých luk a pastvin spotřebovávají, se snížily o 60 %.

Přes rozdílnou spotřebu píce z TTP jednotlivými kategoriemi skotu je patrné, že se možnost využívání TTP chovem přežvýkavců v uplynulých dvaceti letech výrazně zhoršila (Honsová, 2006; Klimeš a kol., 2007). Vzhledem k poměrně málo rozšířené pastvě dojnic v ČR poukazuje i orientační srovnání v rámci států EU na výrazně nižší možnosti využívání TTP chovem přežvýkavců, než má většina států EU.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Z hlediska sklizně a dalšího užití lze TTP využívat k výživě zvířat, k výrobě energie (Fuksa a kol., 2011). Využívání TTP ke krmení předpokládá jejich spotřebu v čerstvém (pastva) nebo konzervovaném stavu (seno, travní senáže a siláže) zvířaty.

Tradičním, ekologickým vzhledem ke schopnosti zhodnotit hrubou vlákninu přirozeným a hlavním způsobem využívání TTP je chov přežvýkavců.

Kompostování a mulčování je nutno považovat za náhradní a spíš výjimečný způsob využívání. Tento způsob se uplatňuje především při nedostatku zvířat ke konzumaci pastevních porostů v příslušných státech a regionech.

Kromě nešetrného nakládání s cennou surovinou je hlavním nedostatkem tohoto postupu neplnění některých neprodukčních funkcí, jako jsou například podpora rozvoje venkova, zajištění pra….

Nabízený sortiment biologických přípravků na ochranu rostlin je v současné době zatím značně omezený. Jedním z důvodů jsou legislativní pravidla Evropské unie aplikovaná také v našich právních normách a nařízeních.

Jedno z aktuálních témat ekologického zemědělství v ČR je soběstačnost farem v produkci bílkovin pro výživu hospodářských zvířat.

Biotická intenzifikace rozkladu posklizňových zbytků představuje inovativní přístup k optimalizaci výživy půdy a následných plodin. V kontextu pěstování ozimé řepky hraje klíčovou roli efektivní rozklad organické hmoty, který ovlivňuje dostupnost živin, strukturu půdy i výnosy.

Mikrobiální biostimulanty aktivují půdní mikroflóru a urychlují mineralizaci zbytků.

Výnos mnoha druhů zemědělských plodin, jejichž sklizňovou část představují plody nebo semena, ovlivňuje ve vysoké míře kvalita opylení jejich květů hmyzem. Osivo luskovin velmi často čelí problémům s vitalitou.

Zdravé a vitální osivo je základní předpoklad pro úspěšné založení porostů luskovin, neboť ty mají oproti např. obilninám nebo řepce relativně malou kompenzační schopnost a počet rostlin na jednotku plochy je prakticky nejdůležitějším parametrem při tvorbě výnosu.

Proto je nutné zajistit, aby vzešel stejný, nebo velmi blízký počet rostlin, jako bylo vyseto. Jednou z možností, jak podpořit vitalitu osiva je ošetření před jeho výsevem biologickými stimulačními látkami či metabolity biologických procesů.

Dosahovat stabilně vysokých výnosů a zároveň snižovat náklady lze pomocí metod precizního zemědělství. Zatímco při konvenčním hospodaření se seje, hnojí i ošetřuje celý pozemek jednotně, nové technologie umožňují hospodařit na různých částech jednoho pole odlišně.

Jedním z nejpalčivějších problémů a současně úkolů našeho zemědělství je snaha o maximální uchování vláhy v půdě. Proto se stále více rozšiřují minimalizační a půdoochranné technologie, které se v současné době využívají na cca 250 tis. ha orné půdy.

Každý agronom si je vědom výnosové variability pozemků v rámci jednoho půdního bloku. Jde o přirozený stav, se kterým se v České Republice bohužel příliš nepracuje.

Pro dosažení dobrého výnosu a vysoké kvality produkce polních plodin je základním předpokladem, aby se znovu půda oživila. Už desetiletí krmíme jenom porosty a na půdu zapomínáme.

Rozsáhlý rod Vikev (Vicia) zahrnuje kolem 140 druhů. Patří k nim zemědělsky využívané (pícniny), ale převážná většina jsou jednoleté i vytrvalé druhy rostoucí na loukách, pastvinách, mezích, lesních světlinách apod.

tags: #ekologicke #zemedelstvi #houdek #metody

Oblíbené příspěvky:

• Sněhová pokrývka a klima
• Obnova přírody: Metoda řízené sukcese
• Mraky z letadla: Fakta a mýty
• Zjistěte více o klimatických zkouškách pro automobily
• Alternativní řešení odpadů