Obnova přírody blízkých ekosystémů řízenou sukcesí

Přírodní společenstva, jejichž vývoj trval miliony let, jsou po celém světě devastována lidskou činností. Lavinovité vymírání druhů a ničení přírodního prostředí na celém světě může řadu lidí trápit, přičemž někteří z nich to mohou chápat jako výzvu k zastavení této zkázy.

Biologie ochrany přírody (ochranářská biologie, konzervační biologie, v angličtině conservation biology) je vědecká disciplína, která byla vyvinuta pro řešení těchto problémů. Řešení krize týkající se snižování biodiverzity spojuje lidi ;i znalosti z mnoha oborů.

Biologie ochrany přírody je multidisciplinárním vědním oborem, který se zrodil v důsledku krize biologické di verzi ty (Wilson, 1992; Meffe & Carroll, 1997; Primack, 1998).

Biologie ochrany přírody vznikla proto, že žádný z tradičních aplikovaných oborů se nezaměřoval vyčerpávajícím způsobem na biologickou diverzitu. Zemědělství, lesnictví, myslivost a rybářství jsou zaměřeny převážně na hledání metod pro ovlivňování malého okruhu druhů pro jejich hospodářské využití nebo rekreaci. Ačkoli jsou tyto obory stále více zainteresovány v ochranářských aktivitách, jejich celková snaha není zaměřena na ochranu přírodních společenstev.

Biologie ochrany přírody integruje tyto aplikované disciplíny zobecňováním teoretického přístupu k ochraně biologické rozmanitosti. Akademické obory jako populační biologie, taxonomie, ekologie, krajinná ekologie a genetika jsou jádrem biologie ochrany přírody a mnoho ochranářů--biologů se rekrutuje právě z těchto oborů. Vzhledem k tomu, že krize biologické rozmanitosti jsou často způsobeny lidskou Činností, zahrnuje biologie ochrany přírody také myšlenky a expertizy ze širokého okruhu oborů mimo biologii (obr. 1.2).

Čtěte také: Důl Michal: Záchrana kulturního dědictví

Ochranářská rozhodnutí se dělají každodenně, často s použitím omezených informací a v časovém stresu. Biologie ochrany přírody se snaží odpovědět na specifické otázky v daných situacích. Tyto otázky vznikají při hledání nej lepší strategie pro ochranu vzácných druhů, navrhování přírodních rezervací, vytváření plánů řízení parků a víceúčelových oblastí a slaďování ochranářských záměrů s potřebami místních obyvatel a vlád. Ačkoli někteří biologové neradi dávají doporučení bez detailní znalosti situace, naléhavost mnoha případů vyžaduje fundovaná rozhodnutí založená na biologických principech.

Potřeba zachovaní biologické ro/.miiniumli byla uznávána v mnoha oblastech světa po desetiletí, dokonce po staletí. Moderní vědní obor biologie ochrany přírody je založen na několika etických dogmatech, jež jsou všeobecně přijímána lidmi pracujícími v tomto oboru (Soule, 1985). Tyto etické principy inspirují vědecké přístupy a praktické aplikace.

Etické principy biologie ochrany přírody

1. Rozmanitost druhú a společenstev by měla být zachována.

Vliv lidské činnosti na krajinu

Změny krajiny jsou způsobeny stejnými skupinami faktorů, které krajinu tvoří [přírodními (viz kap. kap 2. popř. 4.) a antropogenními]. Intenzita, doba působení a rozsah jsou dány typem faktoru. Lidská činnost vědomě i nevědomě zasahuje do biotických i abiotických složek a procesů v krajině, převážně s negativními dopady (HRADECKÝ, BUZEK, 2001, s. 218).

Dle LIPSKÉHO (1995, s. 77) kromě úpravy rytmů se lidské činnosti v krajině projevují jako přímá narušení a změny krajinné struktury, spojené s exploatací (tj. využití; hospodářské zužitkování; vykořisťování).

Antropické vlivy ve větší míře narušují stabilitu přírodních složek. Přesto je zachována autoregulační schopnost ekosystémů a jejich schopnost restaurace (SKLENIČKA, 2003, s. 18).

Čtěte také: Ochrana Přírody: Obnova

V devastované (zpustošené) krajině je přírodní struktura zcela přeměněná, přírodní složky krajiny zničené nebo zatlačené do marginálních (okrajových; mezních) poloh. Nulová je autoregulační schopnost krajiny. Příkladem jsou průmyslové aglomerace se soustředěním těžkého průmyslu a oblasti devastované těžbou nerostných surovin (LIPSKÝ, 1999, s. 18).

Samočisticí schopnost vody

Samočisticí proces vody je její schopnost rozkládat za účasti biocenóz vodních organismů organické látky na jednodušší až minerální látky nebo je jiným způsobem odstraňovat z vody (srážením, usazováním). Na samočisticím procesu se tedy podílejí síly fyzikální (koagulace, sedimentace), chemické (oxidace, redukce) a biologické.

Samočisticí schopnost je závislá především na stupni oživení vody bakteriemi, sinicemi, řasami, vodními rostlinami a živočichy (na druhovém složení, počtu i biomase), přísunu kyslíku, teplotě vody, jejím pohybu a dalších faktorech.

Skleníkový efekt

Ohřátí atmosféry přímo slunečním zářením je podstatně menší než od zemského povrchu. V atmosféře může být pohlceno nejvýše 25% ze záření dopadajícího na horní vrstvu atmosféry. Naopak téměř 50% původního slunečního záření je pohlcováno aktivním povrchem, a dochází tak k jeho ohřátí. Následně aktivním povrchem vyzařované dlouhovlnné záření je selektivně v atmosféře pohlcováno některými plyny. Tímto procesem dochází ke zvyšování teploty vzduchu, zvyšování vyzařování dlouhovlnné radiace atmosférou. Část tohoto záření přichází zpět k aktivnímu povrchu a přispívá tak ke snížení jeho ochlazování, tedy k udržení určité teploty. Tento proces, typický pro atmosféru nazýváme skleníkový efekt.

Zjednodušeně řečeno je dán tím, že atmosféra v globálním měřítku dostatečně dobře propouští k zemskému povrchu krátkovlnné sluneční záření, avšak dlouhovlnné vyzařování zemského povrchu výrazně pohlcuje a z části vyzařuje zpět k povrchu. Skleníkový efekt je v atmosféře vyvoláván tzv. radiačně aktivními plyny (RAP), též skleníkovými plyny. Přírodními RAP jsou CO2, a vodní pára (podíl na skleníkovém efektu asi ze 65-70% společně s CO2 asi z 85%).

Čtěte také: AOPK ČR a ekologická obnova

tags: #obnova #prirody #blizkych #ekosystemu #rizenou #sukcesi

Oblíbené příspěvky:

• Eko cyklooblečení test
• Správný odpadkový koš: Průvodce
• Kvalitní hnojivo Havířov
• Čistírny odpadních vod v Kolovči
• Denitrifikace emisí NOx