Ekologické zemědělství a léčivé rostliny

V dnešní uspěchané a stresující době hledáme čím dál více způsoby, jak se starat o své zdraví a blaho přirozenými a udržitelnými způsoby. Pěstování léčivých rostlin v domácím prostředí není pouze zábavným a uklidňujícím způsobem trávení času v zahradě, ale také nám umožňuje získat kvalitní a čerstvé suroviny pro výrobu vlastních přírodních léčiv. Připravte se na fascinující cestu do světa domácí zahrady s léčivými rostlinami.

Léčivé rostliny a jejich pěstování

Péče o naši venkovní kolekci léčivých rostlin je stejně důležitá jako péče o sbírkové rostliny ve sklenících. Pěstujeme téměř 160 druhů, z nichž každý má bohatou historii využití v přírodní medicíně. Mezi naše krásky patří například třapatka nachová (Echinacea purpurea 'Alba'), která se využívá k podpoře imunity, oman pravý (Inula helenium), který má blahodárné účinky na dýchací systém a podporuje trávení, a monarda (Monarda fistulosa), známá pro své antiseptické vlastnosti.

Uchování tohoto bohatství je náročná a pravidelná práce, která vyžaduje trpělivost. Naši zahradníci odplevelují a čistí rostliny a ve správný čas sbírají semena pro náš index. Zároveň v těchto dnech probíhá aktualizace elektronické databáze, aby se veškeré informace shodovaly se stavem na záhonech.

Léčivé rostliny obsahují ve svých morfologických orgánech organické sloučeniny, schopné určité choroby léčit, zmírňovat jejich průběh, nebo jim předcházet. Tato skupina rostliny si stále udržuje významné uplatnění jak v oficinální medicíně, tak i v tradičním lidovém léčitelství. Dříve byly hlavním zdrojem, z něhož lidé získávali přípravky proti různým druhům nemocí. S rozvojem chemie v minulém století došlo k poklesu využívání těchto rostlin, přesto zůstávají i nadále důležitou surovinou farmaceutického průmyslu.

Léčivé rostliny jsou takové druhy, které mohou přímo nebo nepřímo aplikovat v humánní a veterinární medicíně. Používají se také jako suroviny pro farmaceutický průmysl a také další odvětví průmyslu. Stoupá jejich využití v potravinářství (koření, doplňky stravy, likérnictví), kosmetice (krémy, parfémy, mýdla) a uplatňují se i při výrobě léčiv.

Čtěte také: České supermarkety a bio

V současné době lze celosvětově hovořit o jakési renesanci léčivých rostlin. Potenciál rostlinných metabolitů léčit lidské choroby zůstává i nadále známou a historicky potvrzenou skutečností. Proto i dnes v době vysoce účinných analytických technik a metod i nadále roste zájem o tento zdroj biologicky aktivních látek. Za posledních 20 let bylo objeveno 61 % nových chemicky aktivních substancí pocházejících z přírodních produktů nebo jejich syntetická obdoba byla přírodními produkty inspirována.

Za posledních třicet let došlo k trojnásobnému nárůstu spotřeby léčivých rostlin jako suroviny pro farmaceutický a potravinářský průmysl. Tuto skupinu plodin obvykle řadíme mezi speciální užitkové rostliny. Druhová skladba této skupiny je extrémně rozmanitá. Léčivá rostlina může být zároveň kořeninovou rostlinou (bazalka, koriandr, tymián), některé druhy mohou být okrasné (třapatka), nebo mít charakter zeleniny (česnek).

Léčivé rostliny dělíme podle toho, v jaké časti se nachází nejvyšší obsah účinných látek. Tyto často jsou kořen (radix), list (folium), nať (herba), květ a květenství (flos), plod (fructus). U některých druhů se může využívat vice částí např.

Ekologické zemědělství a léčivé rostliny

Stále významnějším trendem v zemědělství, je ekologické zemědělství, a to i v souvislosti s ekologickou produkcí LAKR. Ekologické zemědělství představuje v současnosti rychle rostoucí sektor zemědělství většiny zemí EU, a to především vlivem zvyšující se informovanosti zákazníků v oblasti bezpečnosti potravin a růstu zájmu o okolní životní prostředí.

Pěstování LAKR v ekologickém zemědělství znamená pro pěstitele vyšší náročnost na manuální práce a pěstitelské technologie, problém spočívá i ve sklizni a posklizňové úpravě, ale na druhou stranu skýtá ekologické pěstování také mnoho nových příležitostí.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Příklady léčivých rostlin a jejich vlastnosti

Levandule (Lavandula angustifolia)

Levandule, s její výraznou vůní a nádhernými květy, je jednou z nejoblíbenějších léčivých rostlin a aromatických bylin. Tato stálezelená rostlina je známá pro své mnohostranné využití v medicíně, kosmetice a kulinářství. Levandule obsahuje esenciální oleje, které jsou zodpovědné za její charakteristickou vůni. Tyto oleje mají antimikrobiální a protizánětlivé vlastnosti, což z levandule činí populární rostlinu v tradičním léčitelství.

Oleje z levandule se používají v aromaterapii ke snižování úzkosti, stresu a podpůrně při nespavosti. Navíc se levandule často používá k uvolnění napětí a zmírnění bolesti. Levandule má také výhody pro pokožku a vlasy. Její oleje mají regenerační a antiseptické vlastnosti, které pomáhají při hojení drobných ran a podporují zdraví pokožky. Navíc je levandule skvělou rostlinou do zahrady. Je nenáročná na pěstování a má schopnost odpuzovat hmyz, jako jsou komáři. Levandule je jedinečná rostlina s mnoha výhodami a bohatým využítím.

Aromatické terpeny, jako jsou linalool a myrcen, v levanduli lákají užitečný hmyz jako jsou hmyzí predátoři nebo opylovači a zároveň vůně této byliny odpuzuje moly, mouchy, brouky a další nežádoucí hmyz. Pěstování levandule je nenáročné, stačí vybrat správné stanoviště, příliš často keříky nezalévat a jednou do roka zastřihnout vrcholky.

Levanduli stříhejte brzy z jara nebo na konci léta po odkvětu, abyste podpořili bujný růst a zabránili dřevnatění stonků. Semena levandule vysévejte do misky nebo nádoby na klíčení v průběhu února a března a nechte klíčit uvnitř při pokojové teplotě. Semínka vyklíčí po 3-4 týdnech a poté můžete sazeničky levandule přesadit do malých květináčů.

Heřmánek (Matricaria chamomilla)

Heřmánek, s jeho jemnými květy a uklidňujícím aromatem, patří také mezi nejoblíbenější byliny pro přírodní léčbu a péči o tělo. Heřmánek obsahuje silice a flavonoidy, které jsou zodpovědné za jeho terapeutické vlastnosti. Bylina má protizánětlivé, antioxidační a sedativní účinky.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Jedním z nejznámějších využití heřmánku je jeho schopnost uklidnit a uvolnit. Heřmánkový čaj se často používá jako prostředek k podpoře zdravého spánku, zmírnění úzkosti a napětí. Heřmánek je také ceněn pro své vlastnosti péče o pokožku. A má podobné účinky jako levandule.

Heřmánek je také skvělou rostlinou pro pěstování v domácí zahradě. Můžete ho pěstovat, ale také můžete vyrazit do přírody a sami si ho nasbírat. Jen dávejte pozor, heřmánek je velmi podobný rostlině, která se jmenuje rmen rolní. Když ho sníte nic se vám nestane, ale nemá léčivé účinky jako heřmánek a my věříme, že to je důvod, proč ho chcete. Takže na to pozor.

Pažitka (Allium schoenoprasum)

Pažitka je aromatická bylina s příjemnou vůní a chutí. Jednou z hlavních charakteristik pažitky je její výrazná česneková chuť, která přináší do jídla specifickou a osvěžující chuťovou nuanci. Přidává se jako přísada do salátů, polévek, omáček a másel.

Pažitka je bohatá na živiny, jako jsou vitamíny C, A, K a E, a minerály, jako je železo, vápník a hořčík. Obsahuje také antioxidanty, které přispívají k ochraně těla před volnými radikály a podporují zdraví. Pažitka je také velmi nenáročná na pěstování a může být snadno vypěstována na okenním parapetu i na záhonu. Je odolná vůči chladu a může růst téměř po celý rok.

Je nenáročná na pěstování a stačí ji jen zalít, když si člověk všimne, že začala pomalu vadnout. Tip: Ostříhejte pažitku dřív než vykvete. Stonky s květy totiž dřevnatí a ztrácí chuť.

Petržel (Petroselinum crispum)

Tato všestranná bylinka je bohatá na vitamíny B, C a A a dodává vašim polévkám tu správnou svěžest. Má intenzivnější chuť než pažitka a nejlepší je využití petržele ve spojení s knedlíčkovou polévkou. Avšak je důležité používat ji střídmě. Nepoužívejte ji ve stejném množství jako pažitku, protože by to bylo příliš.

Co se týče odolnosti vůči chladu, petržel je odolnější než pažitka. Pokud plánujete pěstovat bylinky na balkoně, petržel vám vydrží mnohem déle. Pažitka se obvykle konzumuje v sezóně, zatímco petržel můžete jíst i v zimě, pokud není vystavena silnému mrazu.

Měsíček lékařský (Calendula officinalis)

Měsíček (Calendula officinalis) je skvělým příkladem všestranné podpůrné rostliny, která nejen ochrání vaše plodiny, ale využijete ji také při přípravě domácích bylinných čajů nebo extraktů. Měsíčku se daří téměř v každé půdě, poroste dobře ve stínu i na slunném stanovišti a vyžaduje minimální péči.

Rozkvetlé květy měsíčku jsou potěchou pro oko, ale hlavní přínos této byliny ve vaší zahradě spočívá v její vůni, která vábí řadu hmyzích škůdců a některé naopak odrazuje. Díky tomu může měsíček ve vaší zahradě sloužit jako ochranná bariéra, která udrží hladový hmyz zdaleka od drahocenné úrody rajčat nebo voňavých bylinek. Semena měsíčku vysévejte do záhonů v těsné blízkosti rostlin, které chcete ochránit. S výsevem začněte koncem března. Semínka by měla vyklíčit přibližně za 10-14 dnů.

Rozmarýn lékařský (Rosmarinus officinalis)

Rozmarýn (Rosmarinus officinalis) je ingrediencí mnoha lahodných pokrmů, ale své využití najde také ve vaší zahradě, kde slouží jako univerzální ochranná rostlina, která také vábí včely, motýly a další opylovače a odpuzuje široké spektrum hmyzích škůdců. Rozmarýnu se daří na plném slunci a v propustné půdě, tedy podmínkách, které vyžaduje mnoho oblíbených druhů zahradních rostlin. Díky tomu je jednoduché rozmarýn začlenit do bylinkových zahrádek nebo záhonů zeleniny.

Semena rozmarýnu vysévejte uvnitř do půdy asi 3 milimetry hluboko a udržujte vlhkou po dobu 15-25 dní při teplotě 17-21 °C.

Vliv plevelů na pěstování

Pěstované plodiny jsou od počátků zemědělství doprovázeny plevely. Výskyt a druhová pestrost plevelů je určována způsobem hospodaření a také přírodními podmínkami. Plevele společně s plodinami jsou společenstvím, které spoluvytváří člověk-zemědělec. Toto společenství nazýváme agrofytocenóza.

Škodlivost plevelů je již dána jejich definicí a je neoddiskutovatelným faktem, který je nutné mít stále na paměti. Běžná zemědělská praxe považuje plevele za rostliny, které je nutné intenzivně hubit. Škodlivost plevelů je důsledkem jejich konkurenceschopnosti v čerpání životních zdrojů (voda, živiny, světlo atd.). Plevele omezují kulturní plodiny v růstu, vývoji, příjmu živin a vody.

Plevele využívají dostupnou půdní vodu, na kterou má plodina zvýšené nároky v určitých vývojových fázích. Škodlivost plevelů se může projevit ve zhoršení kvality rostlinných produktů. Zelené části plevelů při sklizni zvyšují vlhkost zrna, a tím náročnější je pak sušení.

Některé druhy plevelů jsou jedovaté pro člověka i zvířata nebo jejich semena po semletí zrna na mouku dodávají nepříjemnou pachuť. Mezi takové druhy patří například durman obecný, lilek černý, blín černý, bolehlav plamatý, koukol polní, černýš rolní a přeslička rolní. Přítomnost plevelů na pozemku ztěžuje polní práce. Na zaplevelených půdách se obtížněji vykonávají agrotechnické zásahy, jako je setí, kultivace a sklizeň. Tím se snižují výnosy plodin a zvyšují se pracovní náklady.

Řada druhů plevelů podporuje rozšiřování škůdců a patogenů plodin. Plevele poskytují potravu a úkryt živočišným škůdcům plodin. Snahy o zcela bezplevelné porosty polních plodin se ukázaly jako nereálné a hlavně ekonomicky a environmentálně neudržitelné. To vyvolalo změnu přístupu a hledání prahu škodlivosti polních plevelů. Tyto snahy však narážejí na několik překážek. V první řadě je zde odlišná škodlivost jednotlivých druhů plevelů ve vztahu k pěstovaným plodinám.

V současné době existuje několik přístupů hodnotících škodlivost plevelů. Ty jsou založeny na plodinových ekvivalentech nebo na živinových ekvivalentech. Plodinové ekvivalenty se stanovují jako podíl hmotnosti sušiny jedné rostliny určitého druhu plevele a hmotnosti sušiny jedné rostliny plodiny. Každý druh plevele má jinou hodnotu ekvivalentu a tím se zohledňuje jeho škodlivost pro danou plodinu. Následně se ekvivalent násobí počtem jedinců daného druhu plevele a pomocí regresní analýzy se vyhodnotí pokles výnosu plodiny. Postup je poměrně náročný na výpočet a zatím nejsou stanoveny plodinové ekvivalenty všech druhů plevelů.

Druhým přístupem je kombinace plodinových ekvivalentů a živinových ekvivalentů. Živinový ekvivalent vyjadřuje odběr prvku určitým plevelným druhem. Na vápenitých půdách je častější výskyt rmenu rakouského a hrachoru hlíznatého. Ve vyšších polohách s vyšší úrovní srážek, na lehčích a chudších půdách se vyskytují druhy jako například ředkev ohnice nebo medyněk měkký. Ovšem v důsledku změn klimatu dochází k expanzi teplomilných rostlin do vyšších poloh.

Některé plevelné druhy mohou být indikátorem hydrologických poměrů stanoviště. Zvýšený výskyt rdesna peprníku nebo pryskyřníku plazivého je ukazatelem zamokření ornice. Při vyšším obsahu živin v půdě jsou plevele vzhledem k vyšší rychlosti a dynamičnosti růstu schopny přijmout tyto živiny rychleji než polní plodiny. V případě poklesu hustoty pěstovaného porostu (například kolejové řádky, řídký porost) jsou živiny plně k dispozici plevelům. Plevele pak dosahují nejen vysokého vzrůstu, ale také vysoké produkce plodů a semen.

Na půdách chudých na živiny jsou často přítomny například jetel rolní nebo kolenec rolní. Mělké zpracování půdy a bezorebné setí podporuje výskyt vytrvalých druhů plevelů, ale také některých jednoletých druhů. To nutně vyvolává změnu regulačních opatření proti plevelům včetně výběru herbicidů.

Použitím herbicidů dochází k velmi rychlé a výrazné změně ekologických podmínek stanoviště. Plevele nelze posuzovat jen podle jejich obsáhlé škodlivosti. V ekologickém zemědělství je na plevele pohlíženo také z hlediska pozitivních funkcí. V zemědělské krajině působí plevele jako zdroj potravy pro volně žijící živočichy, čímž je vytvářen předpoklad pro vyšší biodiverzitu.

Jak vlastní rostliny plevelů, tak jejich semena jsou potravou pro hmyz, býložravé savce a semenožravé ptáky. Tito živočichové mohou být následně potravou pro dravce (šelmy, draví ptáci). Bohatost rostlinné potravní nabídky je tedy základem fungující potravní sítě. Řada druhů plevelů je hmyzosnubných a je tedy důležitým zdrojem nektaru pro opylovače, především v době mimo kvetení polních plodin a ovocných stromů.

V ekologickém zemědělství je možné využít plevele jako léčivé rostliny pro člověka a také pro hospodářská zvířata. Mezi nejznámější plevele-léčivky patří heřmánek pravý, jitrocel kopinatý, chrpa modrák a další. Některé druhy lze využít jako píci pro přežvýkavce. Zastoupení pýru plazivého v píci pro dojnice podporuje jejich dojivost. Vyšší podíl bylin z čeledi hluchavkovitých v píci zlepšuje chuť mléka a mléčných výrobků včetně másla. Ptačinec prostřední a kopřivu dvoudomou je vhodné přidávat do krmení pro drůbež. Plevele tedy zlepšují kvalitu živočišných produktů, čehož bylo v minulosti hojně využíváno.

V zemědělství jsou důležité další významné vlastnosti plevelů - užitečně zastiňují půdu a v prořídlých porostech a na neosetých plochách vytvářejí souvislé a husté porosty. Kořeny plevelů podporují vznik drobtovité půdní struktury a nadzemní částí zpomalují proces degradace půdní struktury. Půdu také chrání před vodní a větrnou erozí, která je dnes velkým problémem.

Hlubokokořenící druhy plevelů vynášejí živiny ze spodních vrstev půdy, zabudovávají je do svých těl a po jejich odumření jsou přístupné i plodinám. Tyto vlastnosti je nutné zohlednit a bylo by dobré je vyčíslit podobným způsobem jako škodlivost plevelů.

Režim ekologického zemědělství vytváří pro plevele odlišné podmínky a umožňuje přežít širšímu spektru druhů plevelů, čímž jsou lépe eliminovány dominantní druhy plevelů. Z hlediska druhové diverzity, intenzity zaplevelení a potenciální škodlivosti plevelů jsou rozdíly mezi ekologickým a konvenčním směrem hospodaření dosti zřetelné. V ekologickém zemědělství je zpravidla vyšší jak počet druhů plevelů, tak intenzita zaplevelení, ale i ztráta na výnosu plodiny způsobená plevely.

Omezený způsob regulace plevelů nutí zemědělce měnit přístup k plevelům. Pokud se na pozemku plevele vyskytují, je vhodné hledat jejich jiné využití. Agrotechnická opatření pro regulaci plevelů v ekologickém zemědělství umožňují udržet plevele v přijatelných mezích.

Ochrana rostlin přírodní cestou

Ochrana rostlin před škůdci a nemocemi přírodní cestou a bez použití chemických látek je důležitá pro ekologicky smýšlející zemědělce i zahradníky, kteří si chtějí vypěstovat vlastní domácí bylinky, ovoce nebo zeleninu. V permakulturním zahradničení se často setkáváme s pojmem polykultura, případně výsadba podpůrných rostlin.

Jde o jeden ze základních principů ekologického zahradničení, který využívá faktu, že mnohé druhy rostlin, pokud jsou vysazeny blízko sebe, spolu dokáží růst v symbióze a vzájemně si pomáhat, například s obstaráním výživy, vábením opylovačů nebo ochranou před hmyzem a nemocemi. Kupříkladu původní obyvatelé Ameriky vysazovali pospolu trojici fazole, kukuřice a dýně.

Pokud ve své zahradě, skleníku nebo na balkónu pěstujete zeleninu, bylinky nebo léčivé rostliny, důsledná a účinná ochrana rostlin před škůdci a nemocemi je zásadní pro bohatou, ale hlavně zdravou úrodu. Rostliny napadené plísněmi nebo hmyzem mohou být nevhodné k dalšímu použití a jejich konzumace může dokonce ohrozit naše zdraví.

Skvělým řešením jsou podpůrné rostliny, které svým zápachem mohou odrazovat nebo i vábit hmyzí škůdce. V prvním případě je účinek zřejmý, blízkost aromatické ochranné rostliny chrání ostatní druhy v těsné blízkosti. V druhém případě slouží doprovodná rostlina jako ochranný val, na kterém si hmyzí nájezdníci smlsnou raději než na vaší úrodě.

Využití léčivých rostlin v historii

Po tisíce let lidé vzhlíželi k rostlinám jako k přírodním léčivům. Aby bylo možné využít jejich léčivé vlastnosti na maximum, je zapotřebí rozsáhlých znalostí. Snad každý někdy slyšel o léčivých bylinách a rostlinách, které se pro své léčivé účinky používají a oceňují po celém světě. Mezi nejoblíbenější patří arnika, třezalka, fenykl, levandule, hořec žlutý, heřmánek, máta, tymián a cibule.

Nicméně počet rostlin s terapeutickými vlastnostmi je mnohem větší. Podle odhadů WWF (World Wide Fund For Nature) se na celém světě pro zdravotní účely používá 50 000 až 70 000 druhů rostlin. V Evropě se využívá téměř 2 000 rostlinných druhů; asi 1 200 z nich pochází z tohoto kontinentu.

Bylinná medicína, známá také jako fytoterapie, je jednou z nejstarších léčebných metod. Dávno předtím, než existoval aspirin, bylinkáři věděli, že vrbová kůra má uklidňující a antiseptický účinek na bolest a horečku. V Německu je v současnosti asi 50 % používaných léků založeno na léčivých rostlinách nebo jejich účinných složkách, ačkoli celá rostlina se používá jen zřídka. Místo toho rostlina často slouží jako výchozí materiál, ze kterého se pak izolují účinné látky.

Přestože je důležité znát vlastnosti jednotlivých účinných látek, zdá se, že Aristotelova teze, že „celek je větší než součet jeho částí“, často platí i pro léčivé rostliny. Antroposofická léčiva často obsahují kompozice různých léčivých rostlin, které můžete použít například k léčbě zažívacích potíží. Nejen, že je důležité vzít v úvahu jednotlivé složky a jejich koncentraci, ale také to, jak tyto různé složky interagují: dohromady totiž tvoří něco nového. Kompozice používané v antroposofických lécích tedy přesahují čistou fytoterapii.

Na kvalitu a růst léčivých rostlin má vliv mnoho faktorů: klima a půda, rytmus dne a noci, ale dokonce rytmus ročních období. Pomáhají určit, jak se má daná léčivá rostlina používat. Podle současných výzkumů antroposofické medicíny nelze účinky léčivých rostlin redukovat jen na jejich fyzikální účinky. Mají vliv i na duševní a duchovní rovinu. Abychom těmto souvislostem porozuměli, je zapotřebí mnohaletý specializovaný výcvik v kombinaci s praxí. Například e může stát, že rostlina nebo její umístění mohou být zkreslené opakovaně v průběhu roku.

tags: #ekologické #zemědělství #léčivé #rostliny

Oblíbené příspěvky:

• Jak na likvidaci chladiva R410A
• Workshopy hudebních nástrojů z odpadu
• Ptáci hnízdící v České republice
• Recyklace PVC
• Alternativy k tradičním ohňostrojům