Ekologické zemědělství ve světě a v ČR: Výhody a nevýhody

Stojíte v obchodě před regálem s moukou nebo jogurty a váháte. V jedné ruce držíte klasický výrobek, ve druhé ten s označením „Bio“, který je o něco dražší. Hlavou vám běží otázky: „Je to opravdu lepší pro mé zdraví? Není to jen marketingový tah? Pokud se v tom poznáváte, nejste sami. Svět potravin je dnes plný nálepek a vyznat se v nich vyžaduje téměř detektivní práci. V našem e-shopu nabízíme jak konvenční, tak bio potraviny, a proto chceme, abyste měli jasné informace a mohli se rozhodovat podle toho, co je pro vaši domácnost nejlepší.

Co je ekologické zemědělství?

Bio potraviny pocházejí z ekologického zemědělství. Samotné ekozemědělství se rozmáhá od začátku 20. století a vychází ze spolehlivých a uznávaných zemědělských postupů. Cílem je dosažení co nejlepší jakosti, vysoké produkce a díky tomu i výroby kvalitních potravin. Využívají se nejmodernější a nejnovější vědecké poznatky, aby produkce byla co nejvíce šetrná k vodě i půdě, zkrátka celé naší přírodě.

V případě ekologického zemědělství je zakázáno používat průmyslová hnojiva a agrochemii (např. přípravky pro ochranu rostlin před škůdci, chorobami, plevely), geneticky modifikované organismy (GMO) či ionizující záření.

Zaměříme-li se na zvířata, která do zemědělství neodmyslitelně patří, musí být splněno také několik bodů. Jedná se zejména o dostatek prostoru, absenci hormonální stimulace, kvalitní bio krmiva, volná prostranství. Antibiotika jsou použita pouze v případě, kdy je to opravdu nutné a musí se dodržovat dvojnásobná ochranná lhůta. Jakékoli zásahy na zvířatech musí být schváleny Ministerstvem zemědělství.

Výsledkem a produkcí ekologického zemědělství jsou právě biopotraviny. Aby výrobce mohl své produkty vydávat a označovat za „bio“, musí mít udělený platný certifikát státem prověřenou kontrolní organizací a být registrovaný. Následná úprava surovin probíhá nejčastěji pomocí biologických, mechanických či fyzikálních postupů, bez či s minimem vnějších vstupů. Zpracování ekologických potravin je nutné časově či prostorově oddělit od jiných potravin. Zakázáno je použití látek, postupů, které by obnovily vlastnosti, jež se během zpracování a skladování přirozeně ztrácejí (např.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Jak poznat bio potraviny?

Často se setkáváme s názorem, že „Bio“ je jen nálepka pro dražší zboží. Nenechte se zmást nápisy jako „farmářské“, „domácí“ nebo „přírodní“. To jsou marketingové pojmy, které nemusí znamenat vůbec nic. Skutečnou bio potravinu poznáte podle „biolistu“ - loga Evropské unie (zelený obdélník s listem z hvězdiček). Pro Českou republiku se používá národní značka „Bio zebra“. Kromě loga musí být na obalu uveden i číselný kód kontrolní organizace (např. CZ-BIO-001).

Aby byla orientace ještě jasnější, platí v rámci Evropské unie jednotný formát označování XX-BIO-YYY. První část kódu udává stát, prostřední BIO vyjadřuje ekologickou certifikaci a poslední číslo patří konkrétní kontrolní organizaci. V České republice je těchto subjektů pět a všechny jsou uznány dle nařízení EU. Jedná se o CZ-BIO-001 KEZ, CZ-BIO-002 ABCERT, CZ-BIO-003 Bureau Veritas, CZ-BIO-004 DEKRA oraz CZ-BIO-005 Biokont CZ. Pokud narazíte na zahraniční produkty, můžete vidět kódy typu DE-ÖKO-001 nebo AT-BIO-301. Jde o stejný princip pouze v řeči daného státu.

Pokud bychom se měli podívat na české biopotraviny, nejtypičtější je mléko a mléčné výrobky, pečivo, koření, mouka, těstoviny, dětská výživa, vejce, maso (kuřecí, vepřové, hovězí), ovoce a zelenina, víno. A jak biopotraviny poznáme? Na obalu je vždy napsáno buď bio, eko nebo organic. Dále jsou označeny evropským logem (v případě produkce v ČR ještě také českým národním logem, tzv. biozebrou) a kódem kontrolní organizace.

Výhody a nevýhody ekologického zemědělství

Bio nebo nebio? Na tuto otázku se vedou časté diskuse. Najdeme jejich velké příznivce, ale i „odpůrce“. Biopotraviny mají své výhody i nevýhody, je na každém z nás, co nám vyhovuje a k čemu se přikloníme.

Výhody biopotravin:

• Pozitivní na biopotravinách je, že obsahují minimum nebo vůbec žádné přídatné látky (konzervanty, umělá barviva, dochucovadla apod.).
• Ekologická zátěž: Pěstování je šetrnější k půdě a vodě.
• Zařadit biopotraviny do jídelníčku je jistě vhodné, a to už z důvodu šetrnosti k přírodě.
• Mohou mít i přínosy v nutriční oblasti.

Nevýhody biopotravin:

• Co se složení týče, ne vždy je lepší než u konvenčních potravin.
• Velmi důležité je, v jakých podmínkách se biopotraviny skladují a jak dlouho, díky čemuž může dojít ke značnému znehodnocení.
• Jelikož je zakázáno jejich chemické ošetření, podléhají mnohdy velmi rychle zkáze, různým plísním apod.
• Dostupnost a cena: Jsou levnější a seženete je všude.
• Mnoho lidí se také obrací na to, že ceny biopotravin jsou často daleko vyšší než konvenční potraviny, což je odrazuje v nákupu.

Konvenční zemědělství může používat syntetické pesticidy a průmyslová hnojiva k ochraně úrody před škůdci a plísněmi. Ekologické zemědělství (Bio) má používání syntetických pesticidů zakázáno.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Limity pesticidů

Legislativa EU sice stanovuje limity pro zbytky pesticidů (tzv. Co říká Světová zdravotnická organizace (WHO)? Právě proto, že WHO a další organizace (jako EFSA) uznávají tato rizika, jsou stanoveny maximální limity reziduí.

Co však studie a odborníci stále častěji zmiňují jako riziko, je tzv. „koktejlový efekt“. Jíte-li potravinu, která obsahuje zbytky tří různých pesticidů (každý v limitu), nikdo přesně neví, co tato kombinace udělá v těle po 20 letech konzumace.

Nemusíte kupovat všechno v bio kvalitě, abyste vařili zdravě. Jde o to vybírat chytře. Plodiny, které loupete (banány, avokádo, cibule, pomeranče, pokud nejíte kůru), jsou bezpečnější i v nebio variantě. Pro nejmenší děti se investice do bio vyplatí nejvíce. Tuky v živočišných produktech mají tendenci kumulovat škodliviny. Pokud si to můžete dovolit, bio mléko nebo maso je čistší volbou. U konvenčního ovoce a zeleniny se vyplatí použít jedlou sodu, ocet nebo specializované přípravky určené k jejich čištění.

Ekologické zemědělství v České republice

I když je Česko jednou ze zemí Evropské unie s největším podílem zemědělské půdy obhospodařované v režimu ekologického zemědělství, podíl biopotravin na celkové spotřebě jídla u nás je stále poměrně malý. Jednou z cest, jak dostat lokální produkci ekologického i konvenčního zemědělství přímo zákazníkům, je dodávání do jídelen veřejného stravování (školy, nemocnice atd.).

Podíl zemědělské půdy obhospodařované v režimu ekologického zemědělství se v současnosti pohybuje kolem 16 % a narůstá. Nicméně bioprodukce se na celkové produkci potravin podílí asi z 2 %. Zároveň je třeba si v této situaci uvědomit, že se bavíme o certifikované bioprodukci. Velká část produkce ekologického zemědělství odchází na tuzemský či zahraniční trh necertifikovaná.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

V Česku je u ekologického zemědělství na dobré úrovni právě produkce mléka a mléčných výrobků a hovězího masa. Nicméně rezervy máme v ekologickém i konvenčním zemědělství u produkce ovoce a zeleniny. Zároveň podíl bioprodukce brambor a dalších plodin pěstovaných na orné půdě je malý. Dalším faktorem může být rostoucí důvěra v ekologické zemědělství. Předsudky vůči bioprodukci se postupně odbourávají.

Srovnání s ostatními zeměmi

Na Slovensku mají podobné problémy jako my. V Polsku je situace trochu jiná vlivem toho, že je tam více rodinných farem a tamní trh má trochu odlišnou strukturu i vlivem toho, že zákazníci mají blíž k přímým nebo kratším formám odbytu, což akceleruje i bioprodukci. Naproti tomu v Rakousku a Německu je silná historická kontinuita. A to z pohledu trhu s potravinami i z pohledu tradice rodinného zemědělského hospodaření a menších lokálních zpracovatelských i odbytových kapacit. Rakousko jako jedna z vlajkových lodí ekologické produkce má obecně silný důraz na lokální produkci a rodinné farmy. A i společnost v Rakousku bioprodukci a rodinné farmy vnímá jako důležitou součást venkova, a proto je podporuje. U produkce biopotravin a celkově u lokální produkce se Rakušanům velmi dobře daří a oproti nám jsou značně napřed.

Podpora ekologického zemědělství v ČR

Především je třeba neustálé a komplexní informování. V Česku stále platí různé předsudky vůči biopotravinám, zpracování na malých farmách či lokální produkci. Český spotřebitel nakupuje primárně v hypermarketech a zatím příliš neřeší původ potravin. Zároveň obecně povědomí o zemědělství ve společnosti klesá s tím, jak čím dál méně lidí pracuje v tomto sektoru. Toto vše by měl stát narovnávat.

Druhá věc je vytváření příležitostí. Protože pokud vytváříme motivační nástroje pro podporu ekologického zemědělství například v podobě dotací, tak bychom měli napomáhat i tomu, aby zemědělci měli kam prodávat. Jednou z těchto možností je odbyt přes různá zařízení veřejného stravování.

Ekologické zemědělství a veřejné stravování

Naše veřejné stravování je poměrně silné - z pohledu podílu obyvatel státu, kteří jej využívají, je jedno z nejvíce rozšířených na světě. Podíl místní produkce v jídelnách veřejného stravování se může zlepšovat, ale už v současnosti řada jídelen využívá potraviny od lokálních zemědělců. U nejlepších jídelen se podíl lokální produkce pohybuje v řádech desítek procent. Problém ovšem je, že legislativou není definován místní produkt. U biopotravin tento problém není.

V tomto případě lze jasně vidět, že podíl bioprodukce ve veřejném stravování je velice nízký. Zatím se ve veřejném stravování podílí bioprodukty na celkovém množství potravin v řádech desetin procenta. To proto, že bioprodukty jsou obecně považovány za drahé. Jídelny mají poměrně striktní limity u peněz, které mohou být vydány za potraviny. Proto s bioprodukty ani nepracují a neuvažují o nich.

Řada zemědělců a výrobců potravin nevidí ve veřejném stravování svůj cílový trh. A naopak jídelny nevidí v bioproducentech své partnery. Zařazování místní produkce i bioprodukce navyšuje při volbě správných komodit a distribučních cest ceny jídel jen velmi málo. Je třeba informovat a ukazovat příklady dobré praxe.

Pokud se podaří vyjednat pro zemědělce s institucí veřejného stravování dobré vztahy, tak má jistého odběratele. Vždy bude zaplaceno, vždy bude odebráno a jednání bude relativně jednoduché.

Marketing a prodej biopotravin

Trhu s potravinami v Česku dominují řetězce a lidé obecně málo umí či mají možnost nakupovat přímo ze dvora či v malých farmářských obchodech. Chybí u nás odbytové organizace na bázi a.s., s.r.o., které by pod sebou uměly zkoncentrovat větší podíl produkce včetně bioproduktů a zároveň nabídnout prodejní místo atraktivní pro zákazníky.

Čím dál více zemědělců sice nabízí prodej online, ale pro většinu zákazníků není komfortní nakupovat každou položku z jiného internetového obchodu. Proto hodně zemědělců chválí různé internetové platformy, kde mohou své produkty prodávat. Tam sice dochází k navýšení ceny, ale tyto organizace dokáží posbírat velké množství produkce a nabídnout je zákazníkům na jednom místě a zároveň oslovit velké množství potenciálních odběratelů. To může fungovat i ve fyzické podobě.

Společný prodej posiluje možnosti odbytu u menších zemědělců, kteří by sami dokázali své produkty prodávat pouze s velkými obtížemi. Farmy, které tuto bariéru dokázaly překonat, začaly diverzifikovat způsob nejenom, jak dostat zákazníka k sobě, ale také jak mu doručit produkt. Jedná se o distribuci masa nebo jiných (i zpracovaných) produktů.

Často funguje vysoká přidaná hodnota v podobě podnikatelského nápadu. Nejlepší je, když je produkt natolik specifický, že zákazníkům stojí za to zaměřit se přímo na něj. Příkladem jsou levandulové farmy - jejich produkt je natolik zajímavý a jejich marketing za ním je také velmi dobrý. Takto dokáže být i relativně malá farma s relativně malým objemem produkce soběstačná. Často také funguje propojení s agroturistikou a jinými způsoby, jak dostat lidi na danou farmu. Dochází k tomu, že si zákazník vytvoří vazbu k danému zemědělci či farmě. A zároveň i zemědělci takto mají lepší možnost zákazníkovi svůj produkt prodat.

Trendy v nákupu biopotravin

O bioprodukty mají zájem spíše zástupci mladších generací, lidé s vyšším vzděláním. Trochu větší ochota je ve městech, ale v poslední době i na venkově roste důraz na nákup lokální produkce. Právě lokální původ potravin je pro řadu spotřebitelů důležitější než výroba potraviny v režimu ekologického zemědělství. Zemědělci uvažující o přímém prodeji by měli oslovit lidi v nejbližším okolí. Tam se sice nezřídka objeví i skupina lidí nepřejících danému zemědělci, ale zároveň i ti, kdo si nakupovat lokální produkty chtějí. Stále platí, že významnou skupinou potenciálních zákazníků jsou rodiče malých dětí, kteří jim mají tendenci dopřávat jen to nejlepší. Tím pádem i biopotraviny.

Jak se populace vyvíjí, tak i mezi seniory roste zastoupení lidí, pro které je kvalita potravin důležitá a toto kritérium vyvažuje nebo dokonce překonává cenu coby rozhodující faktor. Při rozhodování je třeba si promítnout i finanční kritérium, kdy lidé s vyššími příjmy jsou logicky nákupu lokální produkce nakloněni více, než lidé s nižšími příjmy. Jsou to například formy distribuce. Rostou u nás podíly zákazníků ochotných se vypravit na farmu. Často jsou to rodiny s dětmi, které chtějí jak nakupovat kvalitní potraviny, tak z návštěvy farmy udělat zážitek. Stejně tak roste nákup z domova, což akceleroval covid.

Další trend je v podobě nižšího zpracování produkce, kdy zákazníci začínají preferovat předmyté či oloupané brambory atd. Souvisí to s ekonomickou vyspělostí daného regionu. U bohatších regionů je prostor větší. Čím lépe se lidé mají, tím více mají prostor řešit původ potravin a nakupovat u menších rodinných farem. Střední Čechy mají vždy výhodu Prahy, jižní Morava Brna a celkově kolem všech krajských měst je potenciál pro přímý prodej větší.

tags: #ekologické #zemědělství #ve #světě #a #ČR

Oblíbené příspěvky:

• Rané fáze ekologické sukcese
• Výběr tříkolky do přírody
• Synchronizace osvětlení ASUS Aura
• Jak správně kompostovat bio odpad?
• Metody ochrany biodiverzity