Ekologické zemědělství: Definice, principy a legislativa v České republice

Pod pojmem ekologické zemědělství si většina z nás představí pěstování plodin bez zbytečné chemie. A skutečně je tomu tak. Nic ovšem není tak jednoduché a aby vše fungovalo přesně tak, jak má, je zapotřebí, aby ekologičtí farmáři dodržovali spoustu vzájemně provázaných postupů.

Ekologické zemědělství (EZ) je přesně definovaná forma hospodaření, založená na produkci potravin optimální kvality a množství, používající praktiky trvale udržitelného rozvoje, s cílem vyhnout se používání agrochemických vstupů a minimalizovat poškození životního prostředí. V systému ekologického zemědělství dnes hospodaří 2,7 milionů zemědělců (z toho 350 tisíc v Evropě), certifikované ekologické půdy je 57,8 mil hektarů (1,2 % z celkové zemědělské půdy světa).

Ekologické zemědělství odpovídá principům trvale udržitelného rozvoje zemědělství, které již neplní pouze produkční funkci, ale především funkci mimoprodukční. Je vnímáno také jako alternativa pro řešení problémů vylidňování venkova, odlivu pracovníků ze zemědělské prvovýroby a částečně i pro řešení nerovnoměrnosti regionálního rozvoje.

Principy ekologického zemědělství

• Produkce potravin vysoké kvality a přiměřeného množství.
• Postupy v souladu s přírodními systémy a cykly na všech úrovních od půdy, po rostliny až ke zvířatům.
• Udržování a/nebo zvyšování dlouhodobé úrodnosti a biologické aktivity půdy.
• Plevele jsou potlačovány agrotechnickými metodami, herbicidy nejsou povoleny.
• Ochrana rostlin proti chorobám a škůdcům je založena na podpoře samoregulující funkce agro-ekosystému, biologických a biotechnických metodách. Fungicidy a insekticidy nejsou povoleny.
• Etické zacházení se zvířaty respektováním jejich vrozených potřeb a chování.
• Podpora druhové pestrosti a ochrana vzácných přirozených stanovišť a přírodních útvarů.
• Maximální využití obnovitelných zdrojů a recyklace, využívání místních zdrojů.
• Minimalizace znečištění a odpadů.
• Pěstování geneticky manipulovaných organismů (GMO) není povoleno.
• Minimum zpracování při zachování charakteru upravované potraviny. Zakázané postupy: iontové měniče, bělení, působení syntetických hormonů, ozařování, mikrovlnný ohřev, používání barviv, arómat a sladidel syntetického původu.
• Zajištění spravedlivé a přiměřené kvality života, pracovního prostředí a uspokojení z práce pro zemědělce a jejich rodiny.

Dodržování stanovených pravidel je v systému ekologického zemědělství přísně kontrolováno na všech úrovních, od vstupů do zemědělské výroby přes zpracování bioproduktů až po prodej konečnému spotřebiteli. Na základě výsledků kontrol se provádí certifikace bioproduktů a biopotravin vydáním tzv. "Osvědčení o původu bioproduktu (biopotraviny)" a jejich označení ochrannou známkou BIO - Produkt ekologického zemědělství.

Bioprodukt resp. biopotravina je vypěstovaný postupy ekologického (biologického, organického) zemědělství, tedy bez použití umělých hnojiv, škodlivých chemických postřiků či geneticky modifikovaných organismů (GMO) a výrobků na jejich bázi.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Je možné vnímat bioprodukt a biopotravinu jako odlišné pojmy. Zatímco bioprodukt je surovina (nebo přímá poživatina), která může být rostlinného nebo živočišného původu, vzešlá z ekologického zemědělství, biopotravina je většinou zpracovaným bioproduktem.

Biodiverzita v ekologickém zemědělství

Jedním z faktorů, na který je při produkci biopotravin kladen opravdu velký důraz, je biodiverzita. Biodiverzita velmi zjednodušeně označuje rozmanitost života ve všech jeho formách a je důležitým předpokladem pro zachování přírodních procesů. Pakliže nám tedy záleží na tom, jak příroda a okolní krajina prospívá a chceme-li ji uchovat v dobrém stavu nejen pro nás, ale i pro budoucí generace, rozhodně bychom o ni měli pečovat.

Ekologická pole v krajině jednoduše poznáte podle různorodosti plodin, které se vzájemně dobře doplňují. Z obilnin se obvykle pěstují například pšenice ozimá, pšenice špalda, žito, oves, ječmen, pšenice jednozrnka, dále plodiny jako je vojtěška nebo třeba luskoviny a druhově bohaté směsky, které se využívají jako krmiva a meziplodiny.

Pestrý a vyvážený osevní postup a návrat maximálního množství organické hmoty zpět do půdy rovněž zajišťuje, že na poli najdeme i nepřeberné množství nejrůznějšího hmyzu, brouků a motýlů.

I v sadech a na záhonech musí být dodržována určitá pravidla. Pěstování lokálního, sezónního bio ovoce je založeno na volbě vhodných podnoží a odrůd vysázených na vhodném stanovišti s co největší druhovou rozmanitostí. Čím více druhů totiž žije uvnitř sadu i v jeho okolí, tím větší je pak jeho ekologická stabilita.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Ekologické zelinářství má podobné zásady jako ostatní rostlinná produkce na orné půdě. Ať už v okolí polí, nebo sadů, během produkce biopotravin není používána zbytečná chemie. Díky biodiverzitě mají totiž škůdci většinou své přirozené predátory, kteří je zvládnou eliminovat. Hospodáři však mohou sáhnout po povoleném přípravku na ochranu rostlin pro ekologické zemědělství, často na bázi výluhů z bylin nebo například mikroorganismů. Hnojení musí být rovněž prováděno ekologicky, a to pomocí hnoje hospodářských zvířat, kompostem nebo zeleným hnojením.

Ekologické vs. Fair trade zemědělství

Co mají fairtradové a ekologické zemědělství společného? A v čem se naopak liší? Dozvíte se mimo jiné, jak je to s používáním hnojiv, GMO nebo odpady.

Oba typy zemědělství mají mnoho společného, ale také se v několika aspektech liší. Fair trade má sociální cíl, primárně se zaměřuje na lidi, především ze zemí Afriky, Asie a Latinské Ameriky. Tito lidé pěstují plodiny s ohledem na životní prostředí a za vypěstovanou produkci dostávají spravedlivě zaplaceno. Mají tedy možnost uživit se vlastní prací za důstojných podmínek.

Pro ekologické zemědělství je naopak prioritní ekologie a životní prostředí. Hlavní je půda, její zdraví, úrodnost a kvalita produkce. Ekologické zemědělství je založeno na zásadách etického přístupu vůči chovaným zvířatům, ochrany životního prostředí, zachování biodiverzity a šetření neobnovitelných zdrojů. Snaží se eliminovat negativní dopady na životní prostředí, zdraví lidí i hospodářských zvířat.

Ekologické standardy musí zemědělec dodržovat dva až tři roky předtím, než získá osvědčení o bio produkci. Základní principy ekologického zemědělství jsou součástí i fair trade (bod 3.2 standardu).

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

V případě používání hnojiv platí u obou typů zemědělství obdobné normy, a to zákaz používání chemických přípravků, postřiků, průmyslových hnojiv, hormonů a jiných umělých látek, které mají negativní dopady na životní prostředí. V oblasti ochrany před škůdci je především snaha snížit množství používaných pesticidů, jak jen to je možné a používat biologickou ochranu. Prevenceškod způsobených škůdci, chorobami a plevely je založena především na ochraně přirozenými nepřáteli, volbě druhů a odrůd, na střídání plodin a pěstitelských postupech.

V ekologickém zemědělství se mohou použít přípravky na ochranu rostlin v případě zjištění ohrožení plodiny za předpokladu, že byly schváleny pro použití v ekologické produkci. Produkty a látky uvedené na omezeném seznamu mohou být použity pouze v případech, kdy je jejich použití nezbytné pro trvalou produkci a nezbytné pro její zamýšlené využití. Všechny produkty a látky jsou rostlinného, živočišného, mikrobiálního nebo minerálního původu, s výjimkou případů, kdy produkty či látky z těchto zdrojů nejsou v dostatečném množství či dostatečné jakosti dostupné nebo kdy nejsou dostupné alternativy.

Producenti v systému fair trade nesmějí používat některé agrochemické látky, které jsou zakázány Světovou zdravotnickou organizací a mezinárodními úmluvami o toxických látkách. Musejí mít plán rozvoje a také omezovat užívání chemických látek. Např. pesticidy lze použít v případě zasažení rostlin škůdci. Volba použitých pesticidů se musí řídit podle Seznamu zakázaných materiálů (PML), vydaného Fairtrade International. V první části se nachází The Red List, který obsahuje soupis zakázaných látek. Tyto látky nemohou být použity na fairtradové plodiny.

Oba typy zemědělství se snaží o zachování a zvyšování úrodnosti půdy, rovněž předcházení zhutnění a erozi. To se provádí především šetrným zpracováním půdy, organickým a zeleným hnojením či pestrými osevními postupy.

Požadavky na biologickou rozmanitost a ochranu přírody se vztahují na oba typy zemědělství, ale ekologické má v této oblasti přísnější normy. Jedná se především o snahu zabránit nepříznivým dopadům na chráněné oblasti, udržování ochranných zón a v nich zákaz používání pesticidů, jiných nebezpečných látek a hnojiv.

V rámci obou zemědělství je použití geneticky modifikovaných plodin (GMO) přísně zakázáno. Rovněž platí zákaz použití geneticky modifikovaných semen nebo sadebního materiálu a použití GMO při zpracování produktů.

Problematika nakládání s odpady je řešena obdobně. Probíhá jejich recyklace, nebezpečný odpad je bezpečně skladován, opakovaně se používá organický odpad zpracovaný kompostováním a mulčováním.

Jeden z rozdílů se týká živočišné produkce. Fair trade se touto oblastí nezabývá, zatímco pravidla pro ekologické zemědělství se zaměřují na chov hospodářských zvířat a řeší rovněž welfare, tedy životní pohodu a přirozené podmínky chovu zvířat. Zvířata se na ekologicky hospodařících farmách mohou pohybovat volně mimo ustájení a jsou krmena převážně z vlastní ekologické produkce.

Oba typy zemědělství produkují kvalitní potraviny, které se označují jako fair trade potraviny a biopotraviny. Několik posledních let jsou nejrychleji rostoucím segmentem na potravinářském trhu ve světě. Oba systémy se vzájemně doplňují a mnoho producentů využívá obou. Nicméně značka fair trade automaticky neznamená, že byl výrobek vyprodukován v bio kvalitě a naopak značka bio nemusí znamenat, že jeho výrobce v zemích globálního Jihu nebyl vykořisťován.

Legislativa ekologického zemědělství v ČR

V České republice ekologické zemědělství (dále EZ) upravuje Zákon č. 242/200 Sb. O ekologickém zemědělství a o změně zákona č3368/1992 Sb. o správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a prováděcí vyhláška č. 53/2000.

V zemích Evropské unie je použití těchto termínů ošetřeno nařízením rady EHS č. 2092/91 ze dne 24. 6. 1991 „O ekologickém zemědělství a odpovídajícím způsobu označování zemědělských výrobků a potravin“.

tags: #ekologicke #zemedelstvi #definice

Oblíbené příspěvky:

• Ekologické aspekty těžby lithia
• Nízkoemisní zóny Nizozemsko
• Legislativa v oblasti nakládání s odpady
• Charakteristika živé a neživé přírody
• Závazek k udržitelnosti