Ekologická daň z plynu schválená v červenci: Dopady a souvislosti

V říjnu roku 2003 Evropská rada schválila směrnici o zdanění energetických výrobků a elektřiny. Materiál Ministerstva financí předložený 10. 12. 2003 na jednání vlády uvádí postupy při zdaňování energetických produktů - elektřiny, plynu a dalších energií podle Směrnice EU 2003/96/EC.

V souladu s ostatními státy EU vláda na svém jednání schválila, že ČR zažádá o přechodné období pro toto zdaňování do roku 2008. Některé členské země mají toto přechodné období ještě delší. Tím pádem jakýkoliv záměr zavést ekologickou daňovou reformu u nás by se posouval až za rok 2008. Druhou věcí je, že podle programového prohlášení vlády do konce jejího působení, tj. do roku 2005, by měl být připraven a schválen záměr ekologické daňové reformy.

Podle RNDr. Martina Bursíka by ekonomická daňová reforma neměla znamenat zvýšení daní, nýbrž jen přesun daňové zátěže. S tímto tvrzením však nesouhlasí poradce Ministerstva průmyslu a obchodu RNDr. Jiří Hanzlíček.

Základní princip by měl být založen na tzv. externalitách, což znamená, že se do cen musí zahrnout i dopady na životní prostředí. To je podle mne z praktického pohledu nereálné a mnohdy těžko průkazné. Externality by se musely zahrnout do cen všech výrobků - od chleba až po škodovky. Každý výrobek určitým způsobem zatěžuje životní prostředí.

Dovede si někdo představit, kolik bychom museli za vše platit a kolik bychom museli vydělávat? Nevidím proto důvod, proč by se externality měly aplikovat pouze u energetických surovin, které jsou strategickou surovinou každého státu. Zadruhé, toto zdražení podle mého názoru, i s přihlédnutím na zkušenosti například s ekologickou daní na pohonné hmoty v Německu, nic nevyřeší.

Čtěte také: Ekologická likvidace a potvrzení - kde ho získat?

Tím, že se zdraží uhlí, plyn, elektřina, nesníží se vypouštění emisí škodlivin do životního prostředí. Například výrazné zdražení hnědého tříděného uhlí bude mít zejména v menších obcích za následek, že lidé začnou pálit všechno, na co finančně dosáhnou. Čistota ovzduší se výrazně zhorší. Zdražení musí být i fiskálně neutrální.

Říká se - zdražím sice energie, ale snížím sociální pojištění nebo daň z příjmu obyvatelstva. V současné době daňových reforem je to neprůchodné a spíše utopií. Dnes je spíše tendence sociální pojištění zvyšovat než snižovat. Opakuji: Zdražením energetických výrobků se nic nevyřeší a nedojde ani k průkaznému zlepšení životního prostředí.

Celosvětová jednání ovšem usilují o schválení základního dokumentu Kjótského protokolu, které by státy zavázalo, aby vypouštěly do ovzduší redukovaně nižší množství skleníkových plynů. Přitom se operuje tím, že ekologická daňová reforma je nezbytná, protože v měrných emisích oxidu uhličitého vztaženého na občana za rok se ČR výrazně podílí na znečištění ovzduší.

Nejsme však horší než ostatní státy EU. Na globálním znečištění atmosféry skleníkovými plyny se podílíme pouhým půl procentem, takže z naší pozice jde spíše o akceptovatelný politický přístup. Je velkým otazníkem, zda Kjótský protokol bude schválen. USA z ekonomických důvodů i proto, že podle jejich názoru není dobře vědecky zdokumentován, k němu nepřistoupily.

Ovšem nechat životní prostředí průmyslové výrobě jen tak napospas, také nelze. Podle RNDr. Jiřího Hanzlíčka existují dvě bariéry - Kjótský protokol a prohlášení vlády ČR.

Čtěte také: Proveditelnost Alternativních Zdrojů

Rád bych připomněl, že určitý způsob ekologických daní u nás existuje od roku 1972. Jsou to například poplatky za vypouštění škodlivin do vody a do ovzduší. V některých zemích EU tyto poplatky již nemají, u nás je trend spíše je zvyšovat. Poplatky za vypouštění škodlivin lze zcela jednoznačně nazvat ekologickou daní. Jde pouze o změnu termínu. Jen pro představu - hovořím zde o částce čtyři miliardy korun ročně. Tyto prostředky podniky zahrnují do cen svých produktů, které pak zaplatí občané.

Druhý případ ekologické daně je vodné a stočné. Vzhledem k implementaci směrnic EU zvyšují se u nás požadavky na výstavbu nových čistíren odpadních vod a zpřísňují se limity na čištění těchto vod. Je to jednoznačně ekologická daň za odebírání vody a vypouštění odpadních vod do kanalizace.

Jinou ekologickou daní jsou poplatky za odvoz odpadů v souvislosti se směrnicemi EU. Například jde o přísnější podmínky pro provozování skládek nebo spalování odpadů. To všechno se odráží ve výši plateb obyvatelstva. Další ekologickou daní byla tzv. rekuperace benzínových par u čerpadel pohonných hmot.

Každý viděl, že se čerpadla i cisterny pohonných hmot předělávají, že se z nich zpětně odvádějí benzínové páry do nádrží a nevypouštějí se do ovzduší. Všechno, co RNDr. Jiří Hanzlíček vyjmenoval, jsou určité způsoby ekologické daně, které mají přímý dopad na snížení zátěže prostředí. Zavádí se postupně již léta. Principem je, že čím více škodlivin vypouštím, tím více zaplatím. Zákony stanovují přísné limity, mnohdy přísnější než v EU, přičemž podniky jsou "pod sankcemi".

Oba úkoly - prohlášení vlády i požadavek EU zdaňovat energetické produkty - již plníme. Ekologická daňová reforma byla nejen tématem předvolebního boje, ale i námět k další implementaci požadavků Evropského společenství. K její prvotní koncepci vydanou MŽP zpracoval tým odborníků z řad ČVUT a VŠE "Analýzu dopadů koncepce na ekonomiku". Závěr této Analýzy shrnuje následující článek.

Čtěte také: Jakou normu plní Felicia?

V roce 2002 zahájilo Ministerstvo životního prostředí práce na návrhu ekologické daňové reformy (EDR) pro Českou republiku. V říjnu 2005 vydalo dokument nazvaný Koncepce Ekologické daňové reformy a postoupilo jej k připomínkám Ministerstvu financí. Na začátku roku 2006 se tým autorů z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze a Fakulty národohospodářské VŠE v Praze rozhodl zpracovat Analýzu dopadů Koncepce na ekonomiku, pokud by byla schválena v původní podobě, a porovnat její obsah s požadavky uvedenými ve Směrnici 2003/96/ES o zdanění energetických produktů a elektřiny.

Tato Směrnice předepisuje členským státům Evropské unie zavést minimální sazby daně na pohonné hmoty, paliva a elektřinu. Česká republika má tuto povinnost naplnit nejpozději k 1.1. 2008.

Směrnice zároveň vyjmenovává celou řadu výjimek a možností osvobození od daní např. pro elektřinu ze sluneční či větrné energie, z vodních elektráren, z biomasy, z palivových článků, pro energetické produkty a elektřinu používané pro kombinovanou výrobu tepla a elektrické energie, elektřinu vyrobenou kombinovanou výrobou tepla a elektrické energie, jsou-li kombinované generátory šetrné k životnímu prostředí. Koncepce využívá osvobození pro elektřinu z obnovitelných zdrojů (Teze 5/2a), kogeneraci se však dle autorů Analýzy věnuje nedostatečně (Teze/3b).

Dle článku 17 Směrnice mohou být od daní osvobozeny rovněž energeticky náročné podniky a podniky, které uzavřely tzv. dobrovolné dohody nebo které jsou součástí režimu obchodovatelných povolení. Této možnosti hojně využívají evropské státy - na dobrovolných dohodách je např. postavena energetická politika Švýcarska, využívá je Dánsko, Nizozemí, Švédsko. MŽP se v Koncepci zavazuje nezvýšit celkovou daňovou zátěž uplatněním tzv. zásady daňové neutrality, tedy vedle zvýšení ekologických daní buď snížit sazby příspěvků na sociální zabezpečení nebo zvýšit nezdanitelný základ daně z příjmu fyzických osob tak, aby konečná suma vybraných daní zůstala nezměněna.

Je nutno připomenout, že státy EU, které o stejný cíl v minulosti usilovaly, jej nakonec nesplnily a tým autorů Analýzy má velké pochyby o tom, zda tento princip je vůbec možné naplnit. V Německu, které je České republice dáváno za příklad země, kde EDR úspěšně proběhla, zůstává ve státní pokladně 10 % vybraných daní - nevrací se k lidem ve formě sníženého zdanění práce a ani nejsou použity na účely související s ochranou životního prostředí. V Nizozemí je to pak 20 %.

Koncepce MŽP navíc přiznává, že bude-li část výnosů použita na zmírnění sociálních dopadů, bude prostor pro snížení zdanění práce menší: "Odhadujeme, že pokud bychom chtěli kompenzovat domácnosti bez pracovních příjmů (tj. zejména domácnosti důchodců), byl by prostor pro snížení daňové zátěže zhruba o třetinu nižší." (Koncepce, str.

Podívejme se na příklad hnědého uhlí, nejvýznamnější energetické komodity v ČR. Směrnice stanoví daň na vyráběnou elektrickou energii z hnědého uhlí na méně než 65 Kč/MWh pro komerční využití (součet daně za uhlí a za elektrickou energii) a méně než 130 Kč/MWh pro nekomerční užití, počítáno při směnném kurzu 30 Kč/Euro. Dle Koncepce EDR by však pro rok 2007 měla ekologická daň v ČR činit 200 Kč/MWh (Koncepce, Tabulka 1a).

Navržená daň je tak cca 1,5 - 3x vyšší, než jakou požaduje Směrnice. To však platí pouze pro první rok. Až do roku 2015 se počítá s dalším nárůstem, kdy by daň měla pokrýt veškeré externí náklady. Jejich výše je pro rok 2007 stanovena na 1 030 Kč/MWh (Koncepce, Příloha č. 1, tabulka 2), takže Koncepce prakticky počítá s asi 8 až 15tinásobně vyšší daňovou zátěží oproti Směrnici.

Sazby daní odvozuje Koncepce z výpočtů externalit stanovených metodou ExternE. Hodnoty rozdílných externích nákladů při použití různých technologií však průměruje a odvozuje z nich jednotné sazby daní. Autoři Analýzy se proti plošnému zdanění ohrazují jako proti diskriminujícímu, nezohledňujícímu úroveň technologie a tedy ani vliv na životní prostředí konkrétních zdrojů použitých k výrobě elektrické energie.

Dodávají, že už pouhý fakt, že se zdaňuje elektřina a palivo, nepostihuje skutečný vliv konkrétní technologie, procesu, na životní prostředí. Energetický podnik, který by měl v úmyslu vylepšit technologii výroby energie na ekologicky šetrnější úroveň, je při shodném výrobním účinku postihován za pořízení moderního zařízení, protože ekologická daň se prakticky nezmění.

Navrhovaná koncepce EDR tak nemá přímý vliv na zlepšování technologického vybavení v energetice. Analýza rovněž počítala dopad Koncepce na jednotlivé sociální skupiny. Došla přitom k závěru, že navržená EDR se nejvíce dotkne skupiny důchodců, kteří sice ponesou její náklady, ale nedotknou se jich výhody ve formě snížení zdanění práce. Navíc, právě sociálně slabší skupiny nebudou schopny provádět substituci ve spotřebě, případně realizaci energetických úsporných opatření. Při průměrném spotřebním vydání na jednoho důchodce v roce 2005 cca 90 tis.

Vysoké sazby a růst ekologických daní v řadě domácností povedou dle slov prof. Starého ke spalování "všeho co hoří", tedy k pravému opaku toho, co má reforma sledovat.

tags: #ekologická #daň #z #plynu #schválená #v

Oblíbené příspěvky:

• Dítě odmítá školu v přírodě? Co dělat?
• Pesticidy v ekologickém zemědělství v ČR
• Likvidace poškozených zásob
• Jihočeská recyklace stavebního odpadu
• Efektivní třídění odpadu