Ekologický Dům Sluňákov: Brána do Přírody Litovelského Pomoraví

Sluňákov vznikl a rozvíjel se zejména díky podpoře Statutárního města Olomouce od roku 1992. Dnes nabízí své aktivity pro školy, učitele, rodiny s dětmi a další širokou veřejnost v moderním nízkoenergetickém domě (2007) na okraji chráněné krajinné oblasti Litovelského Pomoraví v Horce nad Moravou.

Budova SEV je projektována pro Magistrát města Olomouce jako součást projektu Sluňákov, areál ekologických aktivit - výukové biocentrum v Horce nad Moravou. Areál má sloužit pro seznámení veřejnosti s přírodou a procesy v ní probíhajícími a přiblížit ekologické myšlení a úlohu člověka v přírodě. Zároveň bude vstupní branou do CHKO Litovelského Pomoraví. Areál je umístěn na Hané asi 10 km severozápadně od Olomouce v údolní nivě řeky Moravy nedaleko jejího ramena - Mlýnského potoka.

Účel a Využití Objektu

Samotný objekt střediska bude sloužit širokému spektru činností. Hlavní náplní bude vzdělávání školní mládeže v jednodenních a týdenních programech ekologické výchovy. Mimoto zde budou pořádány i odborné semináře z ekologie, pedagogiky a příbuzných oblastí. Část objektu bude turisticko - informačním centrem o CHKO Litovelském Pomoraví a přírodě regionu Haná. Objekt bude umožňovat i tzv. měkkou turistiku s environmentálně - vzdělávací náplní.

Objekt střediska SEV je navržen jako energeticky úsporná stavba s využitím moderních alternativních zdrojů energie a stane se tak pro veřejnost příkladem možných úprav ve smyslu návrhů na ekologické bydlení a bude propagovat myšlenky prospěšné pro koncept trvale udržitelného rozvoje.

Architektonické Řešení a Design

Architekti se nechali inspirovat tradičním venkovským stavením na Hané, které je dlouhé, horizontální a přimknuté k zemi; volí tvar narůstajícího půlměsíce, používají co nejvíce přírodních materiálů a střechu osázejí bujnou vegetací. Vše je navrženo tak (včetně vnitřního vybavení), aby budova splňovala přísné nároky vzdělávacího centra ekologických aktivit. K výuce slouží kromě budovy s ubytováním i patnácti hektarové biocentrum s rybníkem, tůněmi, loukami a lesem.

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

Dům je navržen jako obydlená terénní vlna, která je plynule zapojena do okolního terénu. Jeho architektura se uplatňuje směrem na jih prosklenou fasádou s terasou a barevným mobilním stíněním, na východ a částečně na sever dvěma zářezy vstupů (hlavní a technický). Východní konec domu symbolicky vystupuje ze země a vystavuje se tak více záři jihozápadního slunce. Od severu je objekt chráněn zemním valem, který plynule přechází na zelenou střechu objektu, která od západu k východu mírně stoupá.

Zatravněná střecha je významnou součástí urbanistického konceptu. Stezka, na kterou je návštěvník naveden v místě hlavního vstupu do objektu, vede přes „hřbet“ domu až na „hlavu“ vyhlídku, ze které se nabízí ojedinělý výhled na celý přírodní areál SEV. Prostor, který je vymezen objektem a umělým valem před jižní fasádou je koncipován jako pobytová zahrada pro ubytované a návštěvníky.

Výraz navrženého objektu je výsledkem procesu hledání nové formy ekologického domu, který se zapojuje do okolní přírody, využívá sluneční energii a chrání se pomocí zemního valu před nepřízní počasí. Počáteční forma byla inspirována tradičním venkovským stavením Hané, které je dlouhé horizontální přimknuté k zemi. Uspořádání vnitřních prostorů je jednoduché a snadno čitelné. Zakřivený tvar půdorysu navrženého domu je inspirován tvarem sluneční ekliptiky. Objekt je z poloviny jednopodlažní a z poloviny dvoupodlažní. Přízemí objektu je z bezpečnostních důvodů vyzdviženo oproti okolí nad úroveň možných záplav. Jednopodlažní část je určena pro administrativu a veřejnost. Dvoupodlažní část je navržena pro přechodné ubytování a byt správce. Dispoziční řešení je navrženo s důrazem na flexibilitu, která je vnímána jako příspěvek k ekologické koncepci celého domu. Páteří dispozice je hlavní chodba, která prochází celým domem. Z ní jsou přístupné, jak přirozeně osvětlené provozy při prosklené jižní fasádě (polyfunkční sál, jídelna, klubovny, ubytování, byt správce, administrativa), tak i obslužné místnosti při severní neosluněné straně (sociální zázemí, kuchyně, sklady, technické místnosti, kotelna).

Použité Materiály

Použité materiály jsou vesměs tradiční a byly voleny s ohledem na ekologickou přijatelnost. Na fasádách se uplatňují dřevo, sklo, beton a kámen v gabionech. V interiéru jsou to převážně dřevo, sklo, cihelné stěny omítané nebo režné i z nepálených cihel. V technickém zázemí a mokrých provozech je na nosné konstrukce použito pálených cihel nebo železobetonu. Železobetonové konstrukce budou použity jen v nezbytně nutné míře. Na podlahy jsou použité převážně dřevěné palubky, ve vlhkých a provozně náročných provozech jsou navrženy dlažby. Celková koncepce interiéru a exteriéru objektu je založena na pravdivosti a počítá s uplatněním přirozených barev a povrchových struktur použitých stavebních materiálů.

Nadzemní část „drží“ sendvičová železobetonová konstrukce, vnitřní a vnější povrchy jsou z pohledového železobetonu. Vnější železobetonová vrstva vybíhá nad úroveň pochozí střechy a tvoří zábradlí. Obvodový plášť nízkoenergetické budovy je přizpůsoben svou konstrukcí a uspořádáním vždy orientaci ke světovým stranám. Na jih je fasáda maximálně otevřená, na sever téměř bez otvorů. Hlavním materiálem je dřevo a sklo (celoprosklený plášť na jihu). Železobeton je použit na fasádách, které jsou částečně nebo zcela zasypány zimním valem. Jižní prosklená část svou konstrukcí výrazně snižuje spotřebu energie na vytápění. Do domu vstupují sluneční paprsky ve formě takzvaných pasivních solárních zisků.

Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?

Stavebně-Energetická Koncepce

Kromě pasivních energetických prvků domu (jižní venkovní ochoz, zemní val od severu) jsou zásadní součástí objektu aktivní zařízení sloužící pro dobré energetické zapojení objektu do přírodního prostředí. Jsou to systém nuceného větrání s rekuperací sloužící i pro vytápění objektu, solární kolektory pro přípravu TUV a vytápění, zemní kolektory, plánovaná kořenová čistička odpadních vod, systém jímání užitkové vody, systém úsporného osvětlení a celkový regulační systém budovy, který bude navíc využíván, společně s ostatními zařízeními, pro výukové a ukázkové účely.

Objekt je rozdělen na sedm větracích zón. Každou zónu obsluhuje jedna VZT jednotka. Všechny VZT jednotky jsou zavěšeny pod stropem v 1.NP. V násypu za domem jsou umístěny zemní výměníky tepla, které slouží zejména k letnímu předchlazení větracího vzduchu. Zlepšují tak teplotní poměry v objektu během letního období. První výměník je předřazen jednotkám, které větrají administrativní a shromažďovací prostory. Druhý výměník je předřazen jednotce větrající ubytovací prostory. Pro nedostatek místa je použito uložení trubek do několika vodorovných rovin nad sebou. Třetí výměník je předřazen jednotce obsluhující byt správce. V přechodném období je nasávání umožněno přes větrací otvor umístěný z boční strany stěny vstupů.

Dva automatické kotle na dřevěné peletky o výkonu 2 x 49 kW jsou hlavním zdrojem tepla pro vytápění a doplňkovým zdrojem pro ohřev TUV. Sklad paliva je situován ze zadní strany objektu v blízkosti kotelny. Ze skladu do provozních zásobníků jsou peletky dopravovány pneumaticky. Teplovodní solární low-flow systém o absorpční ploše 85 m² je doplňkovým zdrojem tepla pro vytápění objektu a hlavním zdrojem tepla pro ohřev TUV. Solární systém kryje 70% potřeby tepla na ohřev TUV a 20% potřeby tepla na vytápění. Ke krátkodobé akumulaci tepla slouží beztlaká akumulační nádoba se stratifikačními vestavbami o objemu 12,7 m³.

Stavba splňuje požadavky na nízkoenergetické budovy s udávanou hodnotou potřeby tepla na vytápění 30 KWh/m2/rok. Hlavní energetické úspory jsou podle slov zástupců Sluňákova dosaženy nadstandardní tepelnou izolací stěn, podlahy a střechy. Tvoří ji klasické materiály (pěnový polystyren, polyuretan a minerální vata) a v jižní části budovy izolační trojsklo s nízkoemisním pokovením a argonovou atmosférou.

Větrání domu je nucené, vybavené zpětným získáváním tepla. Zajímavé jsou opět hodnoty, které udávají zástupci Sluňákova: v budově je umístěno 6 rekuperačních jednotek, účinnost tepelné výměny dosahuje 72 %. Čerstvý vzduch 10 °C může být zahřátý od 20 °C odpadního vzduchu na 17 °C. V případě potřeby prochází čerstvý vzduch napřed systémem potrubí v zemním valu, kde se při chladnějších dnech mírně ohřívá a zejména pak v horkých dnech ochlazuje (teplota v zemi činí 9 až 11 °C), a tím se tvoří v budově příjemnější klima. V létě pak při běžící ventilaci nestoupá teplota vzduchu i ve velkých vedrech nad 25 °C.

Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu

Pokud je tedy teplota venkovního vzduchu tak nízká, že zemní výměníky a rekuperace spolu s vnitřními tepelnými zisky od osob a zařízení v domě nejsou schopny zabezpečit požadovanou teplotu vzduchu v interiéru, odebírá se teplo z akumulační nádrže a spouští se kotle na dřevěné peletky. V budově najdeme i sklad, ze kterého se peletky foukají do zásobníku a přepravují šnekovým podavačem do topeniště. Provoz spalování je automatický.

Při návrhu budovy se počítalo také s úsporou pitné vody. Za domem se nachází zásobník zachytávající dešťovou vodu, která je používána na splachování WC, úklid a zálivku vegetační střechy.

Sluňákov jako Místo pro Pobyt a Vzdělávání

Sluňákov je pobytové středisko poblíž Olomouce s kapacitou 45 lůžek a se třemi učebnami. Sídlí v moderní nízkoenergetické budově, která byla oceněna Grand Prix za architekturu. Centrum bylo otevřeno v roce 2007.

Nabízíme pobytové programy na 3−5 dní pro žáky MŠ, ZŠ i SŠ. Daleko zajímavější věci než v budově může ovšem člověk zažít v těsném okolí Sluňákova - v areálu Domu přírody Litovelského Pomoraví. Je to poetické místo, které odkrývá díla umělců (Rajská zahrada Františka Skály, Sluneční hora Miloše Šejna, Lesní chrám Miloše Fekara…) i překvapivá přírodní zákoutí.

Galerie v Přírodě

Unikátní expozice o přírodě Litovelského Pomoraví pod širým nebem. V rozlehlém 15 ha parku můžete objevit malebná zákoutí, netradiční herní prvky a odpočinková posezení. Umělecká díla na vycházkovém okruhu slouží jako tradiční místa rozhledu, ale zároveň umocňují prožitek z putování krajinou. Umělecké instalace jsou v otevřené krajině a záměrně se snaží odvést lidi alespoň na chvíli z "virtuálních světů počítačových sítí" k přirozenému pobytu v přírodě.

V areálu byly realizovány stavby podle návrhu Františka Skály (Rajská zahrada), Miloše Šejna (Sluneční hora), Miloslava Fekara (Lesní chrám) a Marcela Hubáčka (Ohniště zlaté spirály).

• Rajská zahrada - snoubí se v ní středomořský klášter a hanácká zemědělská usedlost. Zahrada je příjemnémísto stvořené pro radost z vnímání prostoru, zvuku, světla a rozjímání a zastavení času. Jedná se o uzamčený objekt.
• Sluneční hora - umělý vrchol v jehož nitru se nachází jeskyně se studnou a řadou míst a objektů určených k rozjímání. Jedná se o uzamčený objekt.
• Lesní chrám - je místem, které vypráví o putování Slunce. Uvnitř chrámu je kruh tvořený čtyřmi lavicemi. Lze v nich rozpoznat čtyři roční období, čtyři světové strany, čtyři živly.
• Ohniště zlaté spirály - ohniště obkroužené kamennou zdí s půdorysem ve tvaru "Zlatého řezu". U ohniště lze na kamenné zdi sedět, postupně se zeď zvyšuje a na jejím konci roste strom jako symbol sepětí života s ohněm.

Součástí areálu jsou také repliky středověké pece na pečení chleba, pravěké výhně na tavení bronzu a šachtová pec na tavení železa. Při procházce se můžete zastavit pozdravit kozy, ovce a husy. U tůní se můžete zaposlouchat do žabího koncertu. Nebo běžte k rybníku na průzkum naší bobří rodinky, která tam již několik let bydlí.

Závěr

Z prohlídky domu ekologických aktivit Sluňákov je patrné, že stavební řešení maximálně využívá principů solární architektury, preferuje velké tloušťky tepelných izolací a dokáže dobře pracovat s mechanickým větráním se zpětným získáváním tepla. Zvolené řešení klade velký důraz na soulad práce architektů, projektantů, realizátorů i na „správné“ bydlení (užívání budovy).

Ve Sluňákově přizpůsobují provozu domu také elektrospotřebiče a světla, šetří vodou, třídí odpad a kompostují jeho biologickou část, vaří zdravě a v obchůdku nabízejí místní výrobky a také potraviny vyrobené v bio zemědělství a podle zásad Fair Trade.

Dům spotřebuje pro vytápění a ohřev teplé vody asi 40× méně energie z neobnovitelných zdrojů, než stejně velký standardně postavený dům vytápěný zemním plynem. Spotřeba energie na vytápění je 20 % oproti (ve své době) standardnímu řešení a solární kolektory ohřívají minimálně 60 % spotřebované teplé vody. Skutečné provozní vlastnosti domu jsou průběžně monitorovány.

tags: #ekologický #dům #slunákov

Oblíbené příspěvky:

• Vliv teploty na emisivitu
• Ochrana přírody a MŽP
• Jak snížit množství odpadu v domácnosti
• Podívejte se na Doktoři z Počátků
• Zajímavosti Staré Boleslavi