Proletářská poezie a její význam v českém jazyce

Začátkem 20. let v české poezii doznívají zážitky z válečných front. Mnohem častěji v ní zaznívají tóny radosti, optimismu a nadšení do boje za spravedlivější svět. Společenské změny vyvolané Velkou říjnovou revolucí v Rusku podnítily básnickou generaci ke kolektivnímu vystoupení po boku dělníků. V české poezii se vytváří nový proud, takzvaná proletářská poezie.

Charakteristika proletářské poezie

Básníky s proletáři spojuje nenávist k válce a boj proti sociálnímu útisku a vykořisťování. Proletářští básníci usilovali o tvorbu, která by byla výsledkem stejného nazírání na svět, jaké měl dělník. Cílem byla sdílnost a přístupnost formy, snaha o srozumitelnost i pro dělníky. Proletářská poezie byla určena především k recitaci.

Významné osobnosti a sdružení

Celým svým životem a tvorbou je s proletářskou poezií spojen Jiří Wolker. Jeho článek Proletářské umění, otištěný v časopise Var, má ráz manifestu celé skupiny. Významnou událost sehrálo v tomto období Avantgardní sdružení Devětsil. Zpočátku se kolem něj sdružovali básníci proletářského proudu, později hlavně poetisté. Devětsil byl založen roku 1920. U jeho zrodu stáli teoretik Karel Teige, básník Jaroslav Seifert a spisovatel Vladislav Vančura. Brzy přicházejí další básníci, například Vítězslav Nezval a Konstantin Biebl. Dočasně se s Devětsilem spojuje i Jiří Wolker. Významná byla i účast výtvarníků, malířů a architektů (Neuen, Štýrský, Šíma) a divadelníků (Honzl, E.F. Burian).

Jiří Wolker (1900 - 1924)

Jiří Wolker byl vychován v harmonickém prostředí prostějovské měšťanské rodiny. Do jeho šťastného dětství zasáhly události první světové války a potlačená vzpoura místního dělnictva. Po absolvování gymnázia studoval v Praze práva, navštěvoval přednášky Šaldovy a Nejedlého, stal se členem brněnské Literární skupiny a pražského uměleckého sdružení Devětsil. Vstoupil do KSČ. Na studiích onemocněl tuberkulózou, léčil se v Tatranské Poliance, ale jeho stav se zhoršoval - zemřel v Prostějově. Wolker si v předtuše smrti vytvořil vlastní epitaf: „Zde leží Jiří Wolker, básník, jež miloval svět a pro spravedlnost jeho chtěl se bít.“ Z jeho poezie vysvítá láska k životu, vřelý vztah k člověku, soucit s trpícími i odsouzení třídní nespravedlnosti a nadšení humanistickými ideály proletářské revoluce.

• Host do domu: Ve sbírce vyjádřil svůj chlapecký ideál harmonického světa naplněného láskou a porozuměním. Poezii hledá v nejprostších věcech kolem něj, v „mlčenlivých soudruzích“. Zvláštní kouzlo má pro něj okno, ulice, poštovní schránka. Závěrečnou básní této sbírky je rozsáhlá skladba Svatý kopeček, která naznačuje přechod k proletářské poezii.
• Těžká hodina: Nejvýznamnější dílo proletářské poezie, dokazuje Wolkerovu názorovou změnu. Wolker ztrácí iluze, sám říká, že teprve teď dospěl, a objevuje kolem sebe sociální rozdíly. Ztotožňuje se s programem proletářské poezie a pouhý soucit s chudými se mění na odhodlání ke vzpouře a ideologickému boji.

Stanislav Kostka Neumann

S. K. Neumann byl přímým iniciátorem proletářské poezie a autorem teoretických statí, v nichž byly její zásady formulovány (Proletářská kultura, Agitační umění). Sám byl na počátku dvacátých let tvůrcem agitační větve proletářské poezie. Svým dílem se zařadil k proletářským básníkům. Ve svých prvních básnických sbírkách Hudba na náměstí a Korálový náhrdelník se vracel k zážitkům z války, hlavně však protestoval proti bídě života obyvatel velkoměstské periférie. Program proletářské poezie neopustil ani ve sbírce Den a noc. Překládal z francouzské literatury.

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

Další literární proudy

V české literatuře se rozvíjí téměř současně s proletářskou poezií poetismus. Ohlásil se Nezvalovou básní Podivuhodná kouzelník. Další předzvěstí byla Seifertova sbírka Sama Láska. Roku 1924 publikuje Teige stať Poetismus, ve které se již rozchází s proletářským uměním a formuluje nový program. Poetismus je „Uměním života, uměním žití a užívání“. Umělecké dílo má „udělat ze života velkolepý zábavný podnik“. Vrcholné poetistické sbírky jsou Nezvalova Pantomima a Seifertova Na vlnách T.S.F. Roku 1928 vyšly Teigovy a Nezvalovy Manifesty poetismu, které poetistické období uzavíraly a rekapitulovaly. Vyznačovaly spříznění s proletářskými básníky.

Surrealismus (z francouzského Surrealisme = nadrealismus) byl moderním uměleckým směrem, který se počátkem 20. století zrodil ve Francii. Za základní způsob básnické tvorby pokládají surrealisté psaní neřízené žádným předběžným plánem, mluví se o psychickém automatu a automatických textech. Kladli důraz na citovou a pudovou stránku lidské osobnosti, na niterní přání, touhy a skryté myšlenky. Zakladatelem surrealistického hnutí byl francouzský básník Aure Breton, který se opíral o učení zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda. Tento psycholog se zabýval tzv. podvědomím, oblastí pudů a citů. Zvláštní význam přikládal pudu sexuálnímu. Podle Freuda se obsahy podvědomí mohou projevit jen tehdy, když se vyřadí rozum, který omezuje vše, co neodpovídá morálce a společenským konvencím.

Jaroslav Seifert (1901 - 1986)

Jaroslav Seifert, básník a prozaik, prošel všemi proudy meziválečné poezie. Narodil se v Praze na Žižkově, studoval gymnázium a stal se žurnalistou. Jako redaktor pracoval v různých novinách.

• Proletářské období tvorby: Ve sbírkách Město v slzách a Samá láska vyjádřil sen prostého pracujícího člověka o lepší, spravedlivější budoucnosti. Okouzlen nadějemi proletářské revoluce, chce básník stát svým uměním po boku dělníků. Pocházel z nich - narodil se a žil v prostředí proletářské pražské periférie, na Žižkově. V jeho Městě v slzách se projevuje mnoho romantického vzdoru sotva dospělého chlapce, mnoho touhy po lásce i odhodlání bojovat s puškou v ruce a pod vlajícími prapory na barikádách. Seifertova poezie je však také plná pokory a vůle k sebeobětování.
• Poetistické období tvorby: Jako básník smyslů a lyrické hravosti, méně už básník palčivých společenských problémů se projevil ve sbírce Na vlnách T.S.F.. V básnické sbírce Slavík zpívá špatně do popředí znovu vystoupila sociální tematika.

Vítězslav Nezval (1900 - 1958)

Vítězslav Nezval patří mezi nejpřednější tvůrce socialistické literatury. Narodil se v učitelské rodině v moravských Biskoupkách a dětství prožil v Šamikovicích. Za studií na třebíčském gymnáziu prošel vlivem Macharovým, Hlaváčkovým a Březinovým, seznámil se s moderními francouzskými básníky. Nejvíc získal z otcovských rad básníka Jiřího Mahena, s nímž se seznámil za krátkého období studia práv v Brně. Byl jedním z organizačních duchů Devětsilu.

Nezvalova díla: hra Manon Lescaut (poetická adaptace románu francouzského spisovatele 18. století), Historický obraz, Velký orloj a Stalin (vzdává hold osvoboditelům i průkopníkům nového společenského řádu).

Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?

Vladimír Holan (1905 - 1980)

Vladimír Holan byl čtenářsky nejnáročnější český básník 20. století. Narodil se v Praze a dětství prožil v Bělé pod Bezdězem, kraji Máchově. Studoval na gymnáziu v Praze, po maturitě přijal místo v Penzijním ústavu a od roku 1933 pracoval jako redaktor. Holanova básnická tvorba se projevuje až ve 30. letech (Triumf smrti, Vanutí, Oblouk, Kameni, přicházíš…). Tato lyrika je myšlenkově i jazykově vysoce náročná, a proto čtenářsky nesnadno přístupná. Od 60. let se Holanova tvorba opět obrací k vnitřnímu světu člověka a hledá odpovědi na nejzákladnější filosofické otázky (cyklus Mozartiana - pocta Mozartovi, Noc s Hamletem - pocta Shakespearovi, Noc s Ofélií). Šíři Holanova kulturního záběru dokládá i výbor z jeho překladů Cestou.

František Halas (1901 - 1949)

František Halas měl tvorbu od počátku poznamenanou příznačným vnitřním rozporem. Narodil se v Brně a dětství prožil v bídě a otřesech 1. světové války na Českomoravské vysočině. V první etapě Halasovy básnické tvorby převážil tragický životní pocit. Ve sbírkách Sépie, Kohout plaší smrt, Tvář, Hořec a v básni Staré ženy se vrací k motivům krutosti, zmaru a ošklivosti světa, k motivům zániku a smrti. V 2. polovině 30. let si vypracoval svůj osobitý „halasovský“ styl. Jeho verše jako by byly jen hrubě opracované, neuhlazené, těžkopádné. Dlouho byly považovány za formálně nedokonalé. Halas neusiluje o formální virtuozitu ani o improvizační nadlehčenost. Chce pronikat do hlubin skutečnosti prostřednictvím účinné metafory. Vrcholem Halasovy básnické tvorby je sbírka Torzo naděje, umělecky nejsilnější vystižení tragické atmosféry roku 1938 v české poezii. V básních Praze, Zpěv úzkosti, Mobilizace a dalších vznikl vnitřně dramatický, hluboce umělecky pravdivý, monumentální obraz doby. Ostatní díla: Naše paní B.

Konstantin Biebl (1898 - 1951)

Konstantin Biebl stál v bouřlivém vývoji meziválečné poezie skromně a nenápadně stranou. Narodil se ve Slavětíně u Loun a po boku Jiřího Wolkera prošel etapou proletářskou, pak poetismem a surrealismem. S Nezvalem dospěl po osvobození k osobitému typu básnické tvorby socialisticko-realistické.

Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu

tags: #ekologicky #proud #vyznam #cesky #jazyk

Oblíbené příspěvky:

• Diskuze o škole v přírodě
• Chov krocanů v ekologickém zemědělství
• Inspirace pro přírodní dekorace
• Aktuální cíle sběru odpadů
• Význam tlejícího dřeva v lese