Ekologicky Udržitelný Cestovní Ruch: Definice a Význam

Globální problém trvale udržitelného rozvoje naší planety, který stojí v popředí zájmu řady odborníků celého světa od 70. let minulého století, neztrácí na aktuálnosti ve všech odvětvích národních ekonomik ani v současné době. Trvale udržitelný rozvoj lze charakterizovat jako takový rozvoj, který zabezpečuje uspokojení současných potřeb, aniž by ohrozil možnosti uspokojení potřeb generací budoucích. Tato charakteristika je úzce spojena s novým pohledem na ekonomický rozvoj, který by měl přihlížet k ekologickým principům, při co možná nejnižším znečištění životního prostředí a při zachování základního životního standardu lidí. Nejde pouze o ekologicky vhodný hospodářský rozvoj, ale přihlíží se k vyváženému rozvoji území.

Cestovní ruch hraje významnou roli v rozvoji území. Po desetiletích nepřetržitého rozvoje se stal jedním z celosvětově nejvýznamnějších průmyslových odvětví (vytváří 11 % světového HDP). Enviromentálním dopadům rozvoje cestovního ruchu, které jsou srovnatelné s dopady kteréhokoli jiného průmyslového odvětví, nebyla dlouho věnována dostatečná pozornost. Teprve mohutný rozvoj cestovního ruchu v posledních letech, spojený s růstem životní úrovně ve vyspělých zemích, upozornil na nutnost řešení otázky jeho trvalé udržitelnosti. Jedním z přínosů cestovního ruchu pro rozvoj území je vytváření nových pracovních příležitostí. Příjmy z cestovního ruchu jsou dále významnou součástí příjmů státních i místních rozpočtů.

Definice Udržitelného Cestovního Rouchu

WTO již od svého založení podporuje úsilí států posílit své národní a regionální ekonomiky podporou rozvoje cestovního ruchu. Jedním z hlavních úkolů, které si WTO vytyčila, je zmírnění chudoby rozvojových zemí díky udržitelnému rozvoji cestovního ruchu. je definován v materiálech WTO (lit. 1) jako: "takový cestovní ruch, jenž uspokojuje potřeby současných cestovatelů a hostitelských regionů, zatímco jsou chráněny a zlepšovány jeho možnosti do budoucna. To si lze představit jako řízení všech zdrojů tak, že ekonomické, sociální a estetické potřeby jsou naplňovány, zatímco je udržována kulturní integrita, nezbytné ekologické procesy, biologická diverzita a systémy potřebné pro život." Podobné definice má ve svých dokumentech (lit. 2, 5) Evropská komise.

Klasická definice udržitelného turismu vychází z obecné koncepce udržitelného rozvoje. Problémem tohoto pojetí je ale vnitřní rozpor v jeho jednotlivých složkách. Udržitelný rozvoj stojí na třech pilířích: sociálním, environmentálním a ekonomickém. O udržitelnosti můžeme hovořit pouze při průniku všech tří složek.

Tři Pilíře Udržitelného Cestovního Rouchu

• Ekologická udržitelnost: Tento pilíř se zaměřuje na ochranu a udržitelné využívání přírodních zdrojů a životního prostředí. Zahrnuje snižování emisí skleníkových plynů, minimalizaci produkce odpadu, ochranu biodiverzity a zachování přírodních a kulturních lokalit. Cílem ekologické udržitelnosti je zajistit, aby turismus nezpůsoboval trvalé škody na životním prostředí a aby přírodní zdroje byly zachovány pro budoucí generace.
• Sociální udržitelnost: Tento pilíř se soustředí na zajištění, aby cestovní ruch přinášel prospěch místním komunitám a respektoval místní kulturu a tradice. Zahrnuje zapojení místních obyvatel do turistických aktivit, podporu místního podnikání, vytváření pracovních míst a posilování sociální soudržnosti. Sociální udržitelnost se také zaměřuje na eliminaci negativních sociálních dopadů turismu, jako je například přelidnění, znehodnocování místních tradic a ztráta kulturní identity.
• Ekonomická udržitelnost: Tento pilíř se zabývá ekonomickými aspekty cestovního ruchu a jeho přínosem pro destinace. Ekonomická udržitelnost také klade důraz na spravedlivé rozdělování přínosů cestovního ruchu mezi různé aktéry a odvětví.

Dopady Cestovního Rouchu

Negativní vlivy turismu včetně dopravy na jednotlivé složky životního prostředí jsou přehledně uvedeny v (lit. 5). Cestovní ruch se podílí na celosvětové produkci CO2 zhruba z osmi procent. Mezi lety 2005 a 2016 vzrostly emise spojené s turismem o více než polovinu.

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

Dopady na životní prostředí si asi umí každý představit. Dochází například k omezování biodiverzity, poškozování ekosystémů či ke vzniku nadměrného tlaku na čerpání neobnovitelných přírodních zdrojů, jako je voda, půda nebo energie. Efekt turistické pasti spočívá v tom, že turismus svým vlastním extenzivním rozvojem ničí potenciál destinace v budoucnu lákat návštěvníky. Je to jako had požírající vlastní ocas. Především z pohledu dopravy a jejích emisí. Nicméně turismus přispívá k tvorbě skleníkových plynů i jinde. Cestovní ruch jako celek se podílí na tvorbě CO2 asi z 8 %. Z toho téměř polovina je způsobená dopravou. Největší vliv má samozřejmě letecká doprava, která je k životnímu prostředí nejméně šetrná. Asi 12 % emisí pak vytváří výroba zboží, které spotřebováváme během našich cest, a 10 % tvoří spotřeba jídla a nápojů. Ubytování se podílí na emisích cestovních ruchu z 6 %. Zde je nejnáročnější například provoz klimatizací a vytápění pokojů či bazénů.

Sociokulturní dopady se zpravidla neprojevují tak zřetelně a bezprostředně jako ty ekonomické, a proto je lze obtížněji identifikovat a měřit. Proto jsou také méně medializované. Příkladem může být tzv. komodifikace neboli adaptace kultury dané oblasti na požadavky cestovního ruchu, kdy jsou místní tradiční náboženské obřady a folklorní slavnosti nabízeny jako komodita a uzpůsobeny požadavkům turistů. Podstatným faktorem jsou také negativní postoje vůči návštěvníkům, k nimž mohou mít místní obyvatelé celou řadu důvodů, například přehlcení veřejného prostoru nebo nevhodné chování turistů. A neměli bychom zapomínat ani na růst kriminality nebo poškozování kulturních a historických památek.

Možnosti a Řešení

Určitá řešení by mělo přinést vyžadování certifikace ubytovacích zařízení včetně kempů jako ekologicky šetrných ubytovacích zařízení podle environmentálního značení I typu (směrnice pro dané výrobkové kategorie jsou už vypracovány, v ČR i V EU) a vyžadování EMS dle ISO 14001 nebo EMAS. Pro udržitelný turismus v chráněných oblastech, označovaný také jako ekoturismus (viz), byla vypracována Evropská charta (viz).

Například město Kodaň neusiluje o snižování celkové návštěvnosti, ale hledá cesty, jak snížit tlak na hlavní turistická lákadla a udržet pozitivní vztah místních k návštěvníkům. Součástí je širší přerozdělování příjmů z cestovního ruchu, a to z pohledu prostoru, času i různých segmentů nabídky. Vedle toho usiluje management destinace o změnu chování návštěvníků směrem k šetrným formám spotřeby v oblasti dopravy, ubytování, prodeje místních produktů a podobně.

Pokud jde o eliminaci uhlíkové stopy, pak bychom měli jednoznačně přemýšlet o způsobu dopravy. Tam, kde to dává smysl, cestovat raději auty a vlaky než letadly. Pokud už musím letět, pak spíše do vzdálenějších destinací a přímými lety. Největší emise způsobené leteckou dopravou jsou totiž spojeny se vzletem a přistáním. Dále bych doporučil vyhledávat ubytování šetrné k přírodě a zodpovědně nakládat s potravinami. Konzumace potravin vytváří čtvrtinu světových emisí. Přitom se jich ale třetina vyhodí. Průmysl cestovního ruchu k tomu přispívá skrze koncepty jako all-inclusive, respektive hotelové stravování formou otevřených bufetů, které k plýtvání jídlem přímo vybízí.

Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?

Lidé by obecně měli především přemýšlet o dopadech svého jednání a chovat se v cizí komunitě jako hosté. Doporučil bych přenést do svých cest návyky, které máme ze svého domácího prostředí - pokud například hledám eco-friendly ubytování, znamená to, že se nejspíše ekologicky chovám i doma. Změna chování nutně nemusí vést k ochuzení o zážitky, právě naopak. Může být zdrojem nových, neočekávaných věcí, na které budete ještě dlouho vzpomínat. Takzvaný pomalý turismus neboli slow tourism není pouze o ekologické dopravě, ale je také konceptem, který jde proti obvyklým trendům. Znamená delší pobyt v geograficky menší části destinace a její objevování více do hloubky.

Doporučení pro Udržitelný Cestovní Ruch

1. Respektujte lokální kulturu, obyvatele, jejich zvyky a tradice. Informujte se o těchto zvycích ještě před cestou.
2. Šetrně a zodpovědně přistupujte k místnímu přírodnímu bohatství, především v přetížených lokalitách destinačních cílů.
3. Pokud možno využívejte hromadnou dopravu nebo bezuhlíkovou formu dopravy k zmírnění negativního dopadu na životní prostředí.
4. Vyhazujte a tříďte odpad. V lepším případě využívat ekologické nebo vratné obaly.

Pro udržitelný rozvoj cestovního ruchu je klíčové, abychom se zaměřili na dlouhodobé důsledky našich rozhodnutí a jednání. Musíme minimalizovat negativní dopady na životní prostředí, chránit biodiverzitu, omezovat nadměrnou spotřebu a podporovat obnovitelné zdroje energie. Zároveň je nezbytné podporovat sociální spravedlnost a zapojení místních komunit. Místní obyvatelé by měli mít prospěch z cestovního ruchu a jejich hlas by měl být slyšet při rozhodování o rozvoji turistických destinací.

Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu

tags: #ekologicky #udrzitelny #cestovni #ruch #definice

Oblíbené příspěvky:

• Emise a těsnění pod hlavou
• Globální dopad znečištění řek v Indii
• Odpadkový koš Curver Decobin 50l: Test
• Rozmístění židle a stolku v přírodě
• Chytrá krajina 2030+ a Karlovarský kraj