Ekologický význam mezinárodního obchodu

Jedním z podstatných úkolů teorie mezinárodního obchodu je hledat odpověď na otázku, co je smyslem zapojení země do mezinárodního obchodu a jaký je užitek z tohoto zapojení z hlediska podmínek výroby a spotřeby v jednotlivých zemích. Celosvětový proces internacionalizace a globalizace se stal významným faktorem mezinárodního podnikání. Expanze firem na mezinárodní trhy je jedním z vývojových trendů posledních desetiletí. V rámci středoevropského prostoru se jedná zejména o poslední desetiletí. Tento proces se netýká pouze velkých výrobních a obchodních společností. Malé a střední podniky postupně také objevují výhody mezinárodního prostředí.

Pohnutky mezinárodního obchodu

Pohnutky, které jednotlivé subjekty vedou k mezinárodnímu obchodování, můžeme shrnout do následujících bodů:

• Odlišnost klimatických, geografických či produkčních podmínek
• Rostoucí výnosy z rozsahu nebo klesající náklady z velkoprodukce
• Konflikt mezi výrobou a spotřebou
• Diferencovanost ve spotřebitelském vkusu
• Prodloužení cyklu tržní životnosti výrobku
• Přístup ke špičkovým technologiím
• Spolupráce s kapitálově silnou zahraniční firmou

Odlišnost klimatických, geografických či produkčních podmínek

Každá země je rozdílně vybavena přírodními zdroji, a zároveň leží v odlišných klimatických a geografických částech světa. Přírodní a klimatické podmínky značně ovlivňují výrobní i spotřební možnosti země. Kromě rozdílů v kvalitě a množství přírodních zdrojů se ekonomiky významně liší co do kvalifikace a schopností ekonomicky aktivního obyvatelstva, ale také i v možnostech různých kombinací lidských a přírodních zdrojů. Horší domácí výrobní podmínky činí výrobek nákladnější nebo méně kvalitní. Pro domácí výrobu se mohou používat surovinové zdroje, které se na tuzemském území nenalézají, nebo se vyskytují pouze v omezeném množství.

Rostoucí výnosy z rozsahu nebo klesající náklady z velkoprodukce

Různé země vyrábějí různé statky s odlišnými náklady. Při specializaci státu na výrobu určitého produktu dochází při velkovýrobě k úsporám z rozsahu, což znamená, že se zvyšováním objemu produkce průměrné výrobní náklady klesají. Mezinárodní trhy dávají možnost optimalizovat rozměr výstupu vzhledem k nákladům. Velikost domácího trhu přestává být limitujícím faktorem. Novou tržní příležitost je možno najít v celém světě. Dokonce je možné se zapojit do mezinárodních podnikatelských sítí.

Konflikt mezi výrobou a spotřebou

Se zvyšováním životní úrovně obyvatel, zejména ve vyspělých státech, spotřeba již stoupla natolik, že začínáme mluvit o konzumních společnostech. Ty se popisují jako typy společností, kde neustále rostoucí výroba spotřebního zboží vede k nadměrnému zvyšování jeho spotřeby a k vytváření stále nových potřeb. Výsledkem je nadspotřeba čili hyperkonzum, což znamená, že jednotlivé země nejsou schopny v roli výrobce uspokojit své požadavky jako spotřebitele. Mezinárodní obchod umožňuje při výrobní specializaci uspokojit široce strukturovanou spotřebu, na což domácí výroba sama nestačí. Při zapojení do mezinárodní směny jsou tak na tom země lépe, než kdyby si vyráběly všechny potřebné výrobky samy.

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

Diferencovanost ve spotřebitelském vkusu

Populace různých zemí má ve své spotřebě odlišné preference. Běžnou součástí naší domácí spotřeby se staly produkty, které není možno pěstovat v tuzemských klimatických podmínkách. Bez banánů, pomerančů, rýže či čočky si dnes téměř nedokážeme představit náš jídelníček, ačkoliv je v našich podmínkách zemědělci nedokáží vypěstovat. Naopak některé výrobky doma vyrábíme, ačkoliv jsou určeny ve velké míře pro spotřebu v zahraničí. Mezi tradiční české exportní výrobky řadíme broušené sklo, olovnatý křišťál, porcelán, pivo, granátový šperk, minerální vodu, automobily, vojenskou techniku, klavíry …

Prodloužení cyklu tržní životnosti výrobku

Jakmile je tempo růstu objemu prodeje stabilizováno nebo prodeje začínají mírně klesat, a naopak roste konkurence, je třeba zbystřit a začít bránit svůj podíl na trhu. Výrobek je již mezi spotřebiteli dostatečně známý, náklady jsou na nejnižší úrovni a z hlediska maximalizace zisku je tudíž žádoucí toto období co nejvíc prodloužit. Říkáme tomu fáze zralosti. Pokud se v ní produkt ocitne, lze jeho životní cyklus protáhnout například tím, že se s ním firma pokusí proniknout a etablovat na nové, zahraniční trhy, kde výrobek začíná žít úplně nový život třeba několik dalších let. V našich končinách často uváděným příkladem je neobyčejný úspěch Škody Octavia 1. generace, následně označované Tour, kterou majitelé těsně před koncem jejího životního cyklu v České republice přestěhovali na čínský trh. Prodloužení fáze zralosti Škody Octavie bylo pro Škodovku (ŠKODA AUTO a.s.) velmi potřebné, protože už měla všechny její výrobní procesy optimalizované a ideálně nastavené, takže vstupem na nový trh efektivně maximalizovala zisk z prodeje.

Přístup ke špičkovým technologiím

Vyšší otevřenost ekonomiky často znamená vyšší zapojení se do světových výrobních řetězců a s tím spojený přístup k technologiím vedoucím k rychlejšímu růstu produktivity práce. Uvedená spojitost poměrně úzce souvisí s mezinárodní vymahatelností práva na ochranu duševního vlastnictví, dosažením minimálního standardu autorské ochrany a transparentností v této oblasti, čímž se zabývá Dohoda TRIPS. Striktní ustanovení na ochranu a vynucení práv k duševnímu vlastnictví byla do této dohody promítnuta zejména na nátlak zemí - vývozců technologií a know-how. Velký vliv sehrály sektory ekonomiky, které jsou nejvíce ohrožené nelegálním kopírováním a paděláním, jako jsou například farmaceutický a chemický průmysl, zábavní průmysl a průmysl informačních technologií.

Spolupráce s kapitálově silnou zahraniční firmou

Investice nemají vždy podobu zakládání firem „na zelené louce“, zájem je také o odkup úspěšných podniků. Vstup přímých zahraničních investic přináší řadu pozitivních, ale i negativních vlivů na naši ekonomiku. Jedním z nich je zaměstnanost, která v podnicích pod zahraniční kontrolou roste, ale naopak v ostatních podnicích klesá, protože nejsou schopni jim konkurovat.

Rizika a benefity mezinárodního obchodu

Podnikáte a máte v plánu expanzi. Stojíte tak před otázkou, zda vstoupit na mezinárodní trh. Jaká rizika jsou s mezinárodním obchodem spojená? Podnikání a rizika k sobě patří asi jako oheň a dým, většina podnikatelských a obchodních příležitostí je totiž s riziky neoddělitelně spojena. Všechna rizika je ale potřeba podrobit analýze a naučit se je řídit. Globalizace, jak všichni víme, je dlouhodobý proces, který rozšiřuje pohyb zboží, myšlenek a lidí přes hranice států a kontinentů. Globalizace je důležitou součástí dnešní doby, a mimo to také tržní ekonomiky. Prodávat svůj produkt jen ve své zemi se už tolik nevyplácí. Mezinárodní obchod totiž snižuje rizikovost podnikání, neboť dochází k diverzifikaci rizik na straně obchodníka. Ten již není závislý na jednom konkrétním trhu. Na druhou stranu se však s mezinárodním obchodem pojí další řada dodatečných rizik. Jedná se o rizika přepravní a komerční, dále to pak může být geografická vzdálenost. Mezinárodní obchod představuje celosvětovou dimenzi, zahrnující všechny státy světa, a tak je ovlivněn mnoha krátkodobými faktory, které mají určující roli v rámci jeho vývoje. Subjekty mezinárodního obchodu jsou jednotliví výrobci a spotřebitelé, mezinárodní obchod řadí subjekty do skupin dle odvětví výroby nebo spotřeby. Důvod vstupu na mezinárodní trh má často jen dvojí motivaci. Je to motivace za účelem zisku, nebo je touto motivací diverzifikace rizik. V případě prvním se jedná o aktivní přístup. Firma chce zvýšit své zisky a zároveň touží po využití svého potenciálu, forma vstupu na mezinárodní trh je v tomto případě dobře definována a připravena. V případě druhém se pak jedná spíše o pasivní přístup. Se vstupem na globální trh se pojí mnoho rizik, která obchodník před tímto rozhodnutím pravděpodobně řešit nemusel, nebo alespoň ne v takové míře. Tato rizika je však možné omezit. Prvním krokem tak je podrobit vše podrobné analýze, aby firma zjistila, jaká rizika je mohou ohrozit a jak moc. Za benefity mezinárodního obchodu můžeme označit například diverzitu veškerých rizik, kterým by mohl být obchodník vystaven. Dále je to pak využití potenciálu výrobku či fakt, že obchodník zvýší svůj zisk.

Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?

Audit SMETA

Jednou z mezinárodně uznávaných možností, jak tyto skutečnosti ověřovat, je audit SMETA (Sedex Member Ethical Trade Audit) vyvinutý organizací SEDEX (Supplier Ethical Data Exchange). Společnost SEDEX je mezinárodní nezisková organizace, která spolupracuje s odběrateli a dodavateli a usiluje o zlepšení etického chování v pracovních normách, bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, životním prostředí a etice podnikání v rámci dodavatelského řetězce. Audit SMETA poskytuje mezinárodně uznávanou certifikaci týkající se výše uvedených oblastí. Audit existuje ve dvou variantách, tzv. dvoupilířové a čtyřpilířové. V případě požadavku na audit SMETA je vhodné kontaktovat organizaci SEDEX pro podrobnější informace o postupu při jeho získání. Audit mohou provádět pouze společnosti schválené organizací Sedex. Ty jsou označovány jako tzv. Více informací o nástrojích Ministerstva zemědělství na podporu exportu naleznete na webu mze.gov.cz v Proexportním okénku.

Fair trade - spravedlivý obchod

V řadě těchto zemí přitom vznikají výrobky, které jsou nepostradatelnou součástí nabídky každého supermarketu nebo samoobsluhy a které jsou běžnou součástí života vět­šiny z nás. Bez kávy, čaje, kakaa, banánů, rýže, koření, bavlny a mnoha dalších výrobků se už snad ani neumíme obejít. Malí neorganizovaní pěstitelé kávy jsou například snad­nou kořistí místních obchodníků, kteří od nich kávu vyku­pují - pěstitelé ihned po sklizni zoufale potřebují hotovost, nemají prostředky na to, aby kávu sami zpracovali a dopra­vili na trh, a tak prodávají prakticky za jakoukoliv cenu. Nestabilita mezinárodního trhu způsobuje těžkosti nejen jednotlivým pěstitelům, pro které je káva hlavním zdrojem obživy, ale i celým regionům, které se specializují na pro­dukci kávy. Spekulace s kávou dále zhoršují už tak velmi nepříznivou situaci. Produkce běžných banánů je typická nebezpečnými pracovními podmínkami, násilným potlačo­váním odborových hnutí a nadměrným užíváním pesticidů, které vážně ohrožuje zdraví pěstitelů a jejich rodin i přírod­ní zdroje a neprospívá pochopitelně ani spotřebitelům. Pěstování konvenčního kakaa je spojeno s dalším problé­mem: kvůli nízké ceně, kterou pěstitelé za kakao dostávají, se opětovně rozmáhá dětská a nucená práce. Coby spotřebitelé výrobků, které v těchto zemích vznikají, přitom máme v rukou klíč, kterým můžeme ovlivnit podmín­ky pěstování a zpracování.

Fair trade (do češtiny nejčastěji překládaný jako spraved­livý obchod) vytváří poměrně malou, ale významnou alter­nativu k současnému ekonomickému modelu: je to způsob obchodování, který podporuje malé výrobce a zaměstnance v chudých zemích světa. Fair trade současně dává nám, spotřebitelům, jedinečnou možnost snadno a účinně podpořit jiný ekonomický model, dát hlas jinému způsobu obchodování a výroby a v nepo­slední řadě získat velmi kvalitní výrobky za dobrou cenu. Fair trade je postaven na souboru principů, které mají zajistit zemědělcům a řemeslníkům z chudých zemí i jejich rodinám důstojný život. Mezi principy fair trade patří vyloučení zbytečných obchodních prostředníků, kteří ukra­jují výrobcům z jejich výdělku, zamezení zneužívání dětí v procesu výroby, dodržování základních zdravotních a sociálních standardů, jak je definuje Mezinárodní organizace práce ILO, vyloučení geneticky modifikovaných surovin a dodržování ekologicky šetrných postupů v zemědělství i ve výrobě. Výrobcům se za jejich výrobky platí smluvně stanovená férová cena, která plně pokrývá náklady na výro­bu a živobytí a umožňuje investice do zpracovatelských zařízení, zkvalitňování výroby, zvyšování odborných kapa­cit apod.

Zemědělci jsou díky prostředkům z fair trade například schopní získat certifikaci ekologického zeměděl­ství, která je pro ně mnohdy finančně nedostupná, ačkoliv se ve svých zemědělských postupech požadavkům certifika­ce blíží. K minimální stanovené výkupní ceně fairtradových výrobků se připočítává ještě příplatek - tzv. sociální prémie. Sociální prémie se nevyplácí jednotlivým pěstitelům, ale putuje do společného fondu družstva nebo firmy, z něhož se na základě rozhodnutí členů družstva (příp. zaměstnanců firmy) financují různé sociálně a environmentálně oriento­vané projekty v místě. Aby výrobci získali stanovenou výkupní cenu, příplatek a další výhody, které z fair trade plynou, musí se sdružit do demokraticky řízeného družstva (do fair trade se tedy nemohou zapojit jednotlivci), případně do sociálně angažo­vané firmy se silnou zaměstnaneckou organizací, musí být zajištěna průhlednost, otevřenost, dodržování stanovených environmentálních a pracovněprávních kritérií.

Trocha historie...

Když na konci 40. let 20. století začala americká nevládní organizace Ten Thousand Villages jako první nezisková organizace na světě obchodovat s chudými komunitami z Jihu, kdekdo se jejich aktivitě podivoval - jak obchodovat s těmi, kdo nic nemají? Nápad se však uchytil - západní občané získali díky fair trade (tehdy se tomuto způsobu obchodu říkalo alternative trade) nejenom dobrý pocit z toho, že někomu pomohli, ale také pěkný výrobek. Ame­rické kolegy brzy následoval britský Oxfam, který v roce 1964 vytvořil první organizaci alternativního obchodu, která se věnovala výhradně obchodování se znevýhodněný­mi komunitami ze zemí Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Současně začaly vznikat podobné iniciativy v Nizozemsku a dalších evropských zemích. První výrobky, se kterými se v rámci zásad fair trade obchodovalo, byly především řemeslné předměty - vyšívané polštáře, dečky, proutěné ošatky, ozdobné svíčky. V roce 1980 se zrodil nový koncept, který umožnil oslovit a zapojit do spravedlivého obchodu širokou veřejnost: spo­lupracovník nizozemské církevní rozvojové organizace, který působil na projektu na podporu malých pěstitelů kávy v Mexiku, přišel s nápadem fair trade značky na produk­tech. Produkty, které organizace nakupovaly od skupin pěs­titelů v rozvojových zemích a poté prodávaly evropským a americkým spotřebitelům, měly po splnění určitých pod­mínek získat nárok na logo, které by je jednoduchým způso­bem odlišilo od konvenčních produktů.

Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu

Mezníkem byl rok 1988, kdy se tato myšlenka stala realitou - v Nizozemsku vznikla značka „Max Havelaar" (pojmenovaná podle hrdiny stejnojmenného románu, který usiloval o zlepšení život­ních podmínek obyvatel Jávy během nizozemské koloniální nadvlády nad ostrovem). Nápad byl úspěšný: během roku získala káva se známkou téměř tříprocentní podíl na trhu. V roce 1997 byla založena celosvětová asociace pro fairtradové značení - Fairtrade International (FLO), která spravuje černomodrozelenou ochrannou známku FAIRTRADE - ta postupně nahrazuje národní vari­anty fairtradového značení, jako jsou TransFair, Rättvisemarkt, Max Havelaar apod. Označování výrobků nezávislou známkou skutečně pomohlo fairtradovým výrobkům proniknout do běžného obchodu. Stoupající obli­ba supermarketů, hypermarketů a diskontních řetězců u velké části spotřebitelů je trend, který se nám může a ne­musí líbit. Vzhledem k tomu, že primárním cílem fair trade je pomoci znevýhodněným producentům v rozvojových zemích a tedy co nejvyššímu počtu producentů, je prodej fairtradových výrobků v konvenční maloobchodní síti poměrně nevyhnutelným krokem.

Myšlenka spravedlivého obchodu s výrobci ze zemí Asie, Afriky a Latinské Ameriky je v českém prostředí poměrně nová. Spravedlivý obchod v České republice zaštiťuje a podporuje jeho myšlenky nevládní organizace Fairtrade Česko a Slovensko, která sdružuje osm fair trade organizací. Výrobky s označením fair trade je možné koupit ve specia­lizovaných fairtradových obchůdcích a na stále více prodejních místech - ve zdravých výživách, prodejnách biopotravin, ve většině samoobsluh a velkých řetězcích. Banán je nejkonzumovanější ovoce světa. 70 až 80 procent světové produkce kávy je vypěstováno malými pěstiteli, kteří obhospodařují méně než 5 hektarů půdy. Na středoamerických banánovníkových plantážích se používá až 30 kilogramů aktivních pesticidů na hektar ročně. Podle kritérií OSN vzrostl počet nejméně rozvinutých zemí od 60. let 20. století do roku 2020 z 31 na 46. Tyto země do značné míry závisejí na vývozu asi 30 komodit do vyspělých zemí.

Pokud máte pochybnosti, žádejte od obchodníka více informací o původu zboží, o sociálních a environmentál­ních podmínkách výroby. Vyhýbejte se příliš levným výrobkům z rozvojových zemí. Téma udržitelnosti nabývá v rámci mezinárodního obchodu na stále větší důležitosti. Tento trend se propisuje jak do nově vznikající unijní legislativy s obchodně-politickými prvky, tak do vyjednávání dohod o volném obchodu (FTAs) se zeměmi mimo EU. FTAs obsahují specifické pasáže o obchodu a udržitelném rozvoji, které obsahují závazky v oblasti ochrany životního prostředí, klimatu i pracovněprávních otázek. Nově bude Evropská komise uplatňovat ve vyjednáváních obchodních dohod revidovaný přístup s větším důrazem na vymáhání dojednaných závazků.

Udržitelnost a mezinárodní obchod v ČR

Z dotazníkového šetření, do něhož se zapojilo 52 českých firem různých velikostí a z různých sektorů, vyplynulo několik trendů. Ukázalo se, že 73 % českých firem se zabývá udržitelností. O něco méně než polovina firem (42 %) vnímá pozitivní aspekty udržitelnosti a dobrých pracovních podmínek na své obchodní aktivity. Na druhou stranu mezi největší bariéry se dle firem řadí narůstající byrokratická zátěž a vysoké legislativní nároky, které firmy znevýhodňují zejména oproti asijským konkurentům. Průzkum rovněž odhalil, že 83 % firem nepociťuje, či nemůže posoudit výhody FTAs, které jim přitom usnadňují působení na trzích třetích zemí a přinášejí nové ekonomické příležitosti. Pouze 17 % respondentů zaznamenává benefity FTAs. Sběr dat pro mapování proběhl mezi 21. 3. - 6. 5. 2022 prostřednictvím distribuce krátkých dotazníků. Respondenti odpovídali na dotazy týkající se propojení byznysu s udržitelností v oblasti pracovních podmínek, lidských práv, klimatických a environmentálních otázek.

Česká republika je díky začlenění do mezinárodních struktur schopna aktivně se podílet na mezinárodním obchodu nejen se sousedními zeměmi, ale také s celým světem. Mezinárodní obchod je ve světové krizi 21. století jedním z efektivních nástrojů, jak snížit ekonomické a sociální dopady na úroveň a kvalitu života, podnikatelské prostředí, ale také zmíněnou dostupnost či ceny zboží.

Studium mezinárodního obchodu

Mezinárodní obchod je tak široký pojem s desítkami specifických odvětví, že se nedá detailně rozebrat v jednom článku, na blogu, ale ani v knize. Jelikož tvoří neodmyslitelnou součást moderního světa, přirozeně vznikla řada atraktivních studijních programů, které jsou zaměřeny právě na mezinárodní obchod a jeho těžko obsažitelné aspekty. Jen díky množství teoretických a praktických dovedností získaných během vysokoškolského studia mohou manažeři, obchodníci, ale i marketéři zodpovědně plavat ve vodách mezinárodního obchodu a zvýšit tak konkurenceschopnost své společnosti, aby mohla čelit výzvám globalizace a vytěžit z ní co nejvíce. Ať už budete studovat Lokální a globální ekonomiku nebo Podnikání a management, mezinárodnímu obchodu se nevyhnete, právě naopak. Na Panevropské univerzitě klademe vysoké nároky na schopnost našich absolventů orientovat se na mezinárodních trzích a přizpůsobujeme tomu i studium, které sestává zejména z různých praktických dovedností nezbytných pro výkon vybraného povolání nebo vedení vlastní společnosti k úspěšnému obchodování na mezinárodní úrovni.

Při pohledu do regálů v supermarketech je z původu zboží zřejmé, že spotřebitel ovlivňuje svojí spotřebou životní prostředí daleko za hranicemi svého státu. Vysavač dovezený z Číny, rýže z Pákistánu, čokoláda z Peru. Od konce devadesátých let se o to vědci snaží formou tzv. footprint indikátorů (viz rámeček), které berou v úvahu environmentální dopady z produkčního řetězce mezinárodně obchodovaných produktů a produktů spotřebovaných konečnými spotřebiteli. Boom těchto studií nastal zejména v posledních deseti letech. Na začátku je nutné upozornit, že kvantifikace footprint indikátorů není striktní výpočet ani statistické zjišťování. Jedná se o výpočet na základě dostupných dat, metod a normativních předpokladů. Je například nutné rozdělit (alokovat) území využité pro pěstování bavlny mezi bavlnu a bavlníkové semeno. To je možné udělat na základě různých arbitrárně zvolených klíčů podle normativního rozhodnutí zpracovatele. Využít lze například hmotnost využitých produktů, jejich energetický obsah nebo ekonomickou hodnotu (resp. ekonomickou hodnotu přidanou daným procesem). Přestože může toto rozhodnutí zásadně ovlivnit výsledky, záleží zcela na zpracovateli, jaký princip zvolí, protože není univerzální shoda na tom, který z alokačních klíčů je ten správný, a v odborné literatuře se stále objevují články diskutující tuto problematiku. Při kvantifikaci dopadů na životní prostředí z produkčního řetězce je možné využít procesní, nebo sektorový přístup. Procesní přístup využívá například klasická forma metody LCA (life cycle assessment, posuzování životního cyklu). Tento přístup je založen na studiu produkčních řetězců po jednotlivých výrobních krocích a umožňuje využití velmi podrobných dat od jednotlivých výrobců.

tags: #ekologický #význam #mezinárodního #obchodu

Oblíbené příspěvky:

• Rozměry odpadkového kontejneru 1000 l
• Recenze odpadkových košů
• Hlášení o likvidaci odpadu v ČR
• Inspirace pro akvárium
• HG Bio čistič dřezu srovnání