Ekologie a biologie stavebka: Definice a základy

Cílem předmětu je poskytnout posluchačům všeobecné znalosti z obecné ekologie rostlin a živočichů. Představme si tedy, co obnáší ekologie a biologie stavebka.

Základy ekologie

Ekologie je věda, která zkoumá vzájemné vztahy mezi organismy a jejich prostředím. V blízkosti konkrétních živých organismů se rozlišují druhy eurekní a stenoekní. Podle šíře ekologické valence se rozlišují druhy eurekní a stenoekní.

• Eurekní druhy mají širokou ekologickou valenci, zejména k abiotickým faktorům prostředí, velký areál (plochu rozšíření) a jsou často kosmopolitní.
• Stenoekní druhy mají malý areál.

Půda (pedosféra) spolu s litosférou tvoří zdroj anorganických látek pro život organismů. Půda je systém vody, minerálních látek, vzduchu, živých a mrtvých organismů. Charakteristické vlastnosti půdy zahrnují pórovitost, teplotu (která kolísá pomaleji než teplota vzduchu, ale rychleji než teplota vody) a pH půdy.

Členění ekologie

Obsahová struktura ekologie zahrnuje:

1. Úvod do problematiky ekologie - obsah a cíle předmětu ekologie, členění ekologie a návaznost na jiné vědní obory.
2. Ekologická nika - definice; základní a realizovaná ekologická nika; ekologická média a ekologické faktory životního prostředí.
3. Ekologická valence a adaptace.
4. Ekologické vlastnosti půdy, vody, ovzduší (vlastnosti pedosféry, hydrosféry, atmosféry vliv na život organismů).
5. Populační ekologie - demekologie, hlavní atributy populace (natalita, mortalita, abundance, denzita, věková struktura, sexuální index).
6. Vnitrodruhové vztahy (teritorialita, kompetice, konkurence), mezidruhové vztahy.
7. Společenstvo - biocenóza, synekologie - ekologie biocenóz, vlastnosti biocenóz, klasifikace a struktura biocenóz.
8. Ekosystém - produktivita a produkce, potravní řetězce, stabilita ekosystému, důležité ekosystémy a struktura jejich společenstev.
9. Biogeografie země, krajinná ekologie, biosféra, člověk a biosféra.

Ekosystém a biocenóza

Biocenóza je společenstvo živých organismů. Ekosystém je základní jednotka, ve které dochází k oběhu látek a toku energie, skládající se ze společenstva a abiotického prostředí.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

V ekosystému se energie slunečního záření přeměňuje na energii chemických vazeb v tělech zelených rostlin. Jeden organismus je pro druhý zdrojem energie. Žádný z nich neuskuteční celý rozklad, jejich populace následují po sobě. Zapojují se i saprofágové, živící se polorozloženou organickou hmotou.

Na každé trofické úrovni vstupuje do organismů určité množství energie, ale část není využita. Využitá (asimilovaná) energie se částečně přeměňuje v buněčné dýchání organismů, část se využívá ke stavbě jejich těl (k tvorbě nové organické hmoty, tj. k produkci, využitelné pro další trofickou úroveň).

Přírodní ekosystémy (druhově rozmanité biocenózy) mají čistou primární produkci v potravním řetězci. Umělé ekosystémy - člověk se snaží o co nejvyšší čistou produkci (výnos) a musí dodávat tzv. dodatkovou energii, potřebnou k obdělávání, zavlažování apod. (zvýšení hrubé primární produkce), k hubení škůdců (snížení sekundární produkce).

Změny ekosystému zahrnují proces vývoje = ekologickou sukcesi, která vede ke konečnému stadiu ekosystému = klimaxu (stále se obnovuje a je v rovnováze s abiotickým prostředím).

Vztahy mezi populacemi

Mezi populacemi existují různé vztahy, včetně parazitismu a predace. Při parazitismu je hustota populace parazitického druhu větší než hustota populace hostitele, u predace naopak. Paraziti a predátoři se liší ve velikosti a biotickém potenciálu, ale jejich funkce v přírodě je obdobná. Paraziti mají často velkou specializovanost a složitý vývoj.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Aplikace ekologie ve stavebnictví a urbanismu

Ekologie má významné aplikace v architektuře a urbanismu. Zahrnují:

• Základní znalosti z ekologie krajiny, včetně stability krajiny a zeleně v krajině a v urbanizovaném prostředí.
• Globální oteplování a skleníkový efekt.
• Nakládání s odpady.
• Přehled o současných trendech: nízkoenergetické a pasivní domy, problematika brownfields, urban sprawl, veřejná prostranství a ekologická architektura.

Územní plánování chrání a rozvíjí přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví, a přitom chrání krajinu jako podstatnou složku prostředí života obyvatel a základ jejich totožnosti. S ohledem na to určuje podmínky pro hospodárné využívání zastavěného území a zajišťuje ochranu nezastavěného území a ochranu a rozvoj zelené infrastruktury.

Úkolem územního plánování je také posoudit vlivy politiky územního rozvoje, územního rozvojového plánu, zásad územního rozvoje nebo územního plánu na udržitelný rozvoj území.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

tags: #ekologie #a #biologie #stavebka #definice

Oblíbené příspěvky:

• Jak vybrat ekologické pleny pro miminko?
• Zdroje znečištění ovzduší v ČR
• Jak se vyhnout problémům s placením odpadu v Jablonci
• Komunální odpad a jeho likvidace
• Životní prostředí a průmyslová revoluce