Dopad průmyslové revoluce na životní prostředí

Průmysl je neoddělitelnou součástí našeho životního prostředí. Přestože má průmysl své pozitivní aspekty, má také negativní dopad na životní prostředí. Průmyslová revoluce představovala vznik a rozvoj průmyslu, který využíval mnohem více přírodních zdrojů než lidé v předchozích obdobích.

Znečištění ovzduší a jeho příčiny

Znečišťování ovzduší je jedním z hlavních problémů, které průmysl způsobuje. Většina znečištění ovzduší vzniká spalováním fosilních paliv, jako je uhlí, ropa a plyn. Tyto látky obsahují velké množství škodlivých látek, jako jsou oxidy dusíku a síry, které se uvolňují do ovzduší při spalování. Tyto látky způsobují závažné zdravotní problémy, jako jsou astma, rakovina plic a dýchací potíže.

Tradičně největším zdrojem znečištění vzduchu je spalování fosilních paliv. Lokálně je to nejzávažnější problém už od průmyslové revoluce. Na vrcholu žebříčku největších zdrojů emisí se od té doby střídá průmysl s lokálními topeništi a dopravou.

Mezi látky, které nejvíce znečišťují ovzduší, řadíme: limitované škodliviny, kam patří oxid uhelnatý, spolu s oxidy dusíku, těkavými organickými látkami a pevnými částicemi a nelimitované škodliviny, které mají často závažnější dopad na člověka. Do této skupiny řadíme oxid uhličitý, metan, oxid dusný, fenoly, ketony, dehet aj. Příčinou emisí škodlivin vypouštěných do vzduchu jsou výfukové plyny vznikající při spalování pohonných hmot.

Největší znečišťovatelé v EU (rok 2010)

Níže je uvedena tabulka s největšími znečišťovateli v Evropské unii v roce 2010:

Čtěte také: Ekologické důsledky průmyslové revoluce

Další dopady průmyslové revoluce

Dalším problémem byl nárůst odpadů. V důsledku průmyslové revoluce se zvýšil množství produkovaných odpadů, které byly často vyhazovány do životního prostředí, aniž by byly správně zlikvidovány. Průmyslová revoluce také přispěla k nárůstu spotřeby přírodních zdrojů. V důsledku rozvoje průmyslu se spotřeba surovin, jako je uhlí a ropa, zvýšila na neuvěřitelné úrovně.

V důsledku rostoucího zájmu o práci v továrnách se narychlo likvidovala „příroda“ v okolí měst, aby na jejím místě mohly vzniknout provizorní slumy pro novou dělnickou sílu. Ve stávající zástavbě vzkvétal trh s nájmy, ale zájemců se hlásilo tolik, že pro všechny zkrátka nebylo místo. Za hranicemi obcí lidé sice bydleli zadarmo, ale ve velmi bezútěšných podmínkách: Neměli k dispozici čistou vodu a často ani prostředky pro základní hygienu. Ve slumech se tak šířila cholera, tuberkulóza i tyfus a smrt byla na denním pořádku.

Průmyslová revoluce ovšem ke znečišťování ovzduší přidala ještě jeden umocňující faktor, a to masivní odlesňování. Kácení stromů tvořilo vždy nedílnou součást lidského pokroku, neboť dřevo sloužilo jako zdroj tepla i světla a k těžbě nebyly zapotřebí žádné složité nástroje či dovednosti. Jak světová populace rostla a její nasycení vyžadovalo přechod na intenzivnější farmaření, nahrazovaly lesy vznikající pole. V průmyslovém procesu sice dřevo ustoupilo uhlí, což mu ovšem nijak neubralo na oblibě coby materiálu pro stavbu domů, lodí nebo třeba výrobu nábytku. Od konce 17. do začátku 20. století tak jen ze střední Evropy zmizelo na 67 000 km² lesů, což odpovídá rozloze Irska.

Budování továren, vypouštění škodlivin do ovzduší a zároveň i kácení stromů vyvolalo následky, jež dnes nejen pociťujeme, ale také dál zhoršujeme. Studie vědců z Australian National University publikovaná v časopise Nature vysvětluje, že oteplování spojené s průmyslovou revolucí začalo již v 30. letech 19. století, ale pouze v oblastech tropických oceánů a na pólech. Lokální výkyvy tehdy sice nebyly katastrofální, avšak podle badatelů se výrazně proměnil vývoj globálního podnebí: Před průmyslovou revolucí se totiž planeta v důsledku vulkanické činnosti spíš ochlazovala.

Vliv dopravy

Doprava se stala významným faktorem ve společnosti, působícím jak pozitivně (přeprava osob, nákladu) tak negativně (dopravní nehody, emise). Rychlý nárůst vozidel způsobil zvyšující se zátěž na životní prostředí. Nejčastěji se v souvislosti s touto problematikou hovoří o znečištění ovzduší, avšak neméně zanedbatelný má doprava také podíl na další složky životního prostředí. Stavěním infrastruktury dochází k záboru půdy a fragmentaci krajiny, dále je také ovlivněna kvalita podzemních a povrchových vod, půda i biota.

Čtěte také: Hnojiva a kompost: Srovnání

Nová studie o detekci vlivu člověka na klima

Lidská činnost zásadně mění globální klima, především prostřednictvím emisí skleníkových plynů, kde klíčovou roli hraje oxid uhličitý (CO₂). Nicméně nová studie posouvá tento poznatek ještě dále: pokud by vědci měli k dispozici současné možnosti měření atmosférických parametrů, mohli změny v teplotě atmosféry související s činností člověka poprvé detekovat už během 80. let 19. století, tedy o více než půl století dříve, než se dosud předpokládalo.

Tým vedený klimatologem Benjaminem Santerem se zaměřil na takzvaný „klimatický otisk“ lidské činnosti - tedy specifický vzorec změn teploty v atmosféře -, který lze odlišit od přirozené variability teploty. Konkrétně se badatelé zaměřili na studium teplotních změn v troposféře, nejnižší části atmosféry, a nad ní ležící stratosféře, která se nachází ve výškách zhruba jedenáct až padesát kilometrů. Přirozená variabilita teploty je způsobená například sopečnými erupcemi (ty se projevují přechodným troposférickým ochlazením a stratosférickým oteplením) nebo sluneční aktivitou (která má typicky jedenáctiletý cyklus).

Autoři zkonstruovali hypotetický experiment: předpokládali, že by vědci měli už od roku 1860 k dispozici přesná měření teploty stratosféry a současně používali dnešní sofistikované modely popisující chování klimatického systému. Stratosféra totiž hraje klíčovou roli v pochopení vlivu člověka - její ochlazování je jedním z nejspolehlivějších znaků zesilujícího skleníkového efektu. Zatímco spodní vrstvy atmosféry, tedy troposféra, ve které žijeme, se v důsledku zvýšené koncentrace skleníkových plynů oteplují, teplota ve stratosféře se naopak snižuje. Tento rostoucí kontrast je právě oním „otiskem“, který vědci hledali.

Z modelových simulací vyplynulo, že antropogenní signál - tedy teplotní změna způsobená člověkem - by byl v globální průměrné teplotě stratosféry rozpoznatelný již ve druhé polovině 80. let 19. století. Dokonce i kdyby naše monitorovací kapacity v roce 1860 nebyly globální, ale vysoce kvalitní měření teploty stratosféry by existovalo pouze pro oblasti mírných zeměpisných šířek severní polokoule, bylo by možné ochlazování stratosféry způsobené člověkem detekovat nejpozději do roku 1894, pouhých 34 let po předpokládaném zahájení sledování klimatu.

Studie samozřejmě netvrdí, že tehdejší vědci skutečně mohli v 19. století rozpoznat klimatickou změnu - chyběla jim jak měření, tak teoretické nástroje a znalosti, které mají současní klimatologové. Ukazuje ale, že změny vyvolané člověkem byly z fyzikálního hlediska detekovatelné už v době, kdy svět zažíval teprve počáteční fáze industrializace. Jinými slovy: klimatický signál byl patrný dlouho předtím, než jej lidstvo vůbec začalo hledat.

Čtěte také: Minimalizace dopadů průmyslu

Historické znečištění a Černá smrt

Výzkumníci z AGU na základě solidních dat zpochybnili tvrzení, že koncentrace toxického olova v ovzduší byla před Průmyslovou revolucí v podstatě rovna nule a teprve nástup sériové výroby ve velkých fabrikách začal působit patrné škody na životním prostředí. Nová studie, kombinující data z odebraných částí ledovců a historické informace z období morových epidemií, přináší netradiční pohled na původ současného znečištění ovzduší.

„Naše aktuální data nyní napovídají, že lidské aktivity se podílely na znečisťování ovzduší prakticky bez přerušení po dobu celých dvou tisíciletí,“ píší Alexander F. More, hlavní autor studie. Pro patřičné porovnání dosud chyběl geofyzikům „otisk dávného klimatu“, na kterém by lidské aktivity nebyly patrné. Nalezli jej v podobě informace uložené v evropských ledovcích.

„Prakticky to bylo jediné období za posledních 2000 let, kdy totální rozklad lidské populace a rozpad ekonomiky v důsledku pandemie zastavil znečišťování ovzduší,“ píše More. „Během těchto několika let se pak koncentrace znečišťujících látek snížila natolik, že jsme byli schopni stanovit skutečné přirozené pozadí znečištění. Respektive zjistit, jaká je koncentrace znečišťujících látek v ovzduší nad Evropou, bez zásahů lidí.“

Informace glaciologů jsou skutečnou informační studnicí. Z ledovcového záznamu lze vyčíst ještě několik takových „čistých“ oken. Například v roce 1460, kdy se znovu ozval mor, během ekonomické krize v roce 1885.

Řešení a udržitelná budoucnost

Vzhledem k tomu, že průmyslová revoluce měla tak negativní dopady na životní prostředí a lidské zdraví, bylo nutné přijmout opatření k jejich omezení. Prvořadým úkolem v oblasti vlivů dopravy na zdraví a životní prostředí je přijmout taková opatření, která by tyto vlivy eliminovala. Je důležité, aby průmysl přijal kroky k ochraně životního prostředí. Recyklace je proces, kterým se suroviny znovu využívají. Je to důležité, protože pomáhá snižovat množství odpadů, které se vytvářejí, a také umožňuje, aby se suroviny znovu použily. Aby byla recyklace efektivní, musí být suroviny správně tříděny. To znamená, že lidé musí vědět, jak správně recyklovat. Efektivní využití surovin je dalším způsobem, jak ochránit životní prostředí. Efektivní využití surovin znamená, že se suroviny využijí na maximum a nebudou se zbytečně plýtvat.

Průmysl může také pomoci ochránit životní prostředí tím, že se zaměří na efektivní využití energie. Efektivní využití energie znamená, že se energie spotřebuje jen tam, kde je to nezbytně nutné, a že se nebude plýtvat.

Výzkumy jednoznačně prokázaly, že množství oxidu uhličitého (CO2) vypouštěné do atmosféry se ve srovnání s dobou před začátkem průmyslové revoluce mnohonásobně zvýšilo. Pokud se nám nepodaří množství CO2 v atmosféře snížit, bude svět čelit dopadům změny klimatu. Dlouhodobé sledování potvrzuje, že zvyšující se podíl CO2 v atmosféře, který je přímým důsledkem lidské činnosti, způsobuje oteplování naší planety a okyselování oceánů. Na to, abychom s tímto nepříznivým trendem něco udělali, nemáme přitom mnoho času. Do boje proti již probíhajícím klimatickým změnám se navíc musí zapojit co největší část populace naší planety.

Průmyslová revoluce přinesla do našich životů mnoho výhod, ale také způsobila značné poškození životního prostředí. Tento problém se stále zhoršuje, a proto je důležité hledat udržitelné alternativy k tradičním zdrojům energie. Solární energie je obnovitelný zdroj, který je k dispozici téměř všude na Zemi. Sluneční záření je zachycováno solárními panely a přeměňováno na elektrickou energii. Tento proces je čistý, nevytváří emise CO2 a nemá negativní vliv na životní prostředí. Další výhodou solární energie je její ekonomická efektivita. Navzdory vysokým počátečním nákladům na instalaci solárních panelů, provozní náklady jsou minimální a solární energie se stává stále více konkurenceschopnou alternativou k tradičním zdrojům energie.

Využívání solární energie má také pozitivní dopad na lokální komunity. Solární elektrárny mohou být budovány na opuštěných průmyslových areálech, což může přinést nové pracovní příležitosti a ekonomický růst do oblastí postižených průmyslovým útlakem. Ačkoli využívání solární energie přináší mnoho výhod, stále existují výzvy, které brání jejímu masovému využití. Jednou z největších překážek je skladování solární energie pro použití v době, kdy není slunce k dispozici.

Průmyslová revoluce změnila svět, ale také poškodila životní prostředí. Využívání solární energie je jedním z klíčových kroků k ochraně planety a budoucím generacím.

To, že globální klimatické změny jsou především důsledkem lidské činnosti, dokládá řada literárních údajů, které zachycují nárůst globální koncentrace CO2a ostatních skleníkových plynů od poloviny 18. století. V této době činila koncentrace CO2v atmosféře 270-280 mmol mol-1, zatímco současná koncentrace CO2dosahuje 382 mmol mol-1, tedy o 35% více v porovnání s předindustriálním obdobím, tj. s obdobím před rokem 1750. Tehdy v Anglii začala průmyslová revoluce a s ní období rychlého průmyslového růstu spojeného s masivním využíváním fosilních paliv. Značná je i dynamika ročních nárůstů koncentrace CO2v atmosféře. Zatímco v období 1970-1979 činil tento roční nárůst 1,3 mmol mol-1,v letech 2000-2006 to bylo 1,9 mmol mol-1.

Člověkem je do ovzduší ročně uvolňováno asi 8 Gt uhlíku. Z tohoto množství je sice 5 Gt přímo zpětně pohlceno suchozemskými ekosystémy a oceány, přesto však koncentrace CO2v ovzduší vzrůstá tempem asi 1,5 ppm za rok. Tento vývoj urychlil zpětnou vazbu globálního uhlíkového cyklu, která společně s antropogenním navyšováním množství dalších skleníkových plynů bude mít závažný dopad na budoucnost Země. Mezivládní panel pro změnu klimatu (Intergovernmental Panel on Climate Change, IPCC) dospěl k závěru, že klimatická změna je s velkou pravděpodobností důsledkem zesíleného skleníkového efektu atmosféry se souvisejícími dopady na ekosystémy a bio­diverzitu (Parry et al.2007, Solomon et al. 2007). Současná měření ukazují, že suchozemská (terestrická) biosféra pohlcuje více atmosférického uhlíku než uvolňuje. V 80. letech 20. století dosahovala terestrická absorpce 1,9 Gt uhlíku za rok, zatímco v 90. letech vzrostla na 2,3 Gt uhlíku za rok, prostorové a časové rozmístění tohoto sinku je však prakticky neznámé (Houghton et al.2001). Uvedená čísla se mohou z roku na rok lišit.

Suchozemské, především lesní ekosystémy jsou potenciálními „úložišti“ atmosférického uhlíku. Suchozemské ekosystémy v porovnání s oceány sice představují malé „úložiště - deponium“ uhlíku v porovnání s oceány, ale roční toky uhlíku mezi povrchem terestrických ekosystémů a ovzduším jsou srovnatelné s toky mezi oceány a atmosférou. Navíc nejméně 20 % molekul uhlíku v atmosférickém CO2 se ročně vyměňuje právě mezi atmosférou a suchozemskou ­biotou.

tags: #prumyslova #revoluce #dopad #na #ekologii

Oblíbené příspěvky:

• Minerály v České republice
• Účinkování V. Polívky v Zázracích přírody
• Kritéria pro nebezpečný odpad
• Inspirace pro ekologické hotely v ČR
• Pasivní domy a obnovitelná energie