Planetu máme jen jednu a její zdroje jsou omezené. Lidstvo svou spotřebou výrazně překračuje její biokapacitu a je jasné, že pro přežití budeme muset udělat výrazné změny ve způsobu, jakým žijeme. Stále více Čechů si totiž uvědomuje dopady svého životního stylu na okolní prostředí, vyznává environmentální hodnoty a snaží se žít v souladu s přírodou.
Není to dlouho, kdy se v oděvním průmyslu začaly používat nové termíny. Takzvaná rychlá móda (fast fashion) je snadno dostupná, levná, často nepříliš kvalitní. Výrobci většinou neberou ohledy na životní prostředí ani na pracovní podmínky svých zaměstnanců. Velké množství tohoto zboží pochází z Číny. Protikladem je pomalá móda (slow fashion), která se vrací k dobám, kdy se obuv i oblečení vyrábělo ručně.
Další možností, jak se při pohledu do zrcadla chovat ekonomičtěji a ekologičtěji, jsou second handy, obchody s použitou módou. Oblečení si kupuji z druhé ruky, a dokonce jsem si šila ručně boty, říká socioložka a naznačuje ještě jednu možnost, jak při oblékání myslet na přírodu, a tou je vlastní výroba. Pletené svetry od babičky, háčkované ubrusy nebo dětské čepičky nejsou ničím novým. Dnes se k pletení, háčkování, paličkování a šití lidé opět vracejí. Mají tak možnost nejen mít v šatníku originální kousek, ve kterém na ulici nikoho jiného nepotkají, ale také ušetřit výdaje za nákupy oblečení.
Právě móda je ideálním příkladem, jak přiblížit jednu z oblastí, které se Marta Kolářová věnuje, a tou je politický konzumerismus. Jde o spotřebitelskou volbu výrobků a výrobců založenou na politických a etických kritériích. Zákazník si klade otázky typu: zaměstnává firma děti? Jak platí své zaměstnance? Využívá ekologické formy dopravy? Jak přistupuje k plýtvání a odpadům?
Odhalení „neetických“ výrobních praktik firem tak vedlo k zavedení sociální odpovědnosti korporací zejména v oděvním průmyslu a dalo vzniknout takzvanému udržitelnému podnikání. Tlak přichází nejen od zákazníků, ale i zaměstnanců a bankovních institucí, které společnostem, jež nedbají na etické a ekologické zásady, odmítají poskytovat úvěry.
Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu
A právě recyklace je dalším trendem v oděvním průmyslu. Existují dva typy recyklace - oblečení se znovu vrátí do prodeje prostřednictvím second-handů, předá se charitativním organizacím, které s ním naloží dle svého uvážení a zaměření, anebo se použije na výrobu dalších výrobků.
Také spotřebitelé v České republice jsou stále citlivější na původ a dopady výroby módy, kterou kupují a nosí. Snaží se, aby je to, co si oblékají, charakterizovalo a vyjadřovalo jejich postoje. Potrpí si na etický rozměr svého šatníků a dělají maximum pro to, aby svými nákupy co nejméně škodili planetě, proto jejich šatní skříně plní módní kousky etické a udržitelné módy.
Etická móda se zabývá etickou stránkou výroby oblečení. Jedná se především o důsledné dodržování lidských práv. Cíleně jej nakupují ti, kteří odmítají nosit oblečení, které šili dětští dělníci v naprosto nelidských podmínkách. Výrobci těchto produktů pečlivě dbají na co nejnižší negativní dopad výroby oblečení na životní prostředí. Zaměřují se především na ekologické pěstování bavlny, na hospodaření s vodou, spotřebu energií, využívání recyklovatelných materiálů, typu a využití barviv.
| Kritérium | Rychlá Móda (Fast Fashion) | Pomalá Móda (Slow Fashion) |
|---|---|---|
| Dostupnost | Snadno dostupná | Hůře dostupná |
| Cena | Levná | Dražší |
| Kvalita | Nízká | Vysoká |
| Vliv na Životní Prostředí | Vysoký negativní dopad | Nízký negativní dopad |
| Pracovní Podmínky | Často nevyhovující | Etické a udržitelné |
Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku
Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí
tags: #ekologie #a #recyklace #v #odevnim #prumyslu