Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta (EVVO) v České republice

Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta (EVVO) je významným preventivním nástrojem politiky životního prostředí. V případě EVVO se jedná o celosvětově uznávaný obor, které je po desítky let rozvíjen i v České republice, kde se pro tuto oblast postupně vyvinul systém, zakotvený v politikách a strategických dokumentech, financovaný na různých úrovních, založený na spolupráci řady aktérů od veřejné správy, přes školy, výzkumné instituce, ekocentra a další poskytovatele EVVO.

Cíle EVVO

Jejím cílem je rozvoj kompetencí (znalostí, dovedností a postojů) potřebných pro environmentálně odpovědné jednání lidí, tedy takové jednání, které je v dané situaci a možnostech co nejpříznivější pro současný i budoucí stav životního prostředí. Environmentálně odpovědné jednání je chápáno v osobní, občanské i profesní rovině, dotýká se zacházení s přírodou a přírodními zdroji, spotřebitelského chování a aktivního ovlivňování svého okolí s využitím demokratických procesů a právních prostředků.

Legislativní rámec a podpora EVVO

Povinnost MŽP a MŠMT podporovat EVVO vychází ze Zákona o právu na informace o životním prostředí. Cílem MŽP je zabezpečit dlouhodobé fungování systému EVVO v co nejvyšší kvalitě a zároveň jeho otevřenost novým přístupům a trendům, jak je to popsáno ve Státním programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty. Podpora systému je zajišťována především formou legislativních norem a diferenciovaných finančních programů, rozvíjením metodik, informováním a osvětou veřejnosti, komunikací s veřejností a především rozvojem ekocenter v ČR, které jsou pro oblast EVVO klíčovými partnery pro státní správu.

Ekocentra

Ekocentra (někdy také nazývána jako střediska ekologické výchovy) jsou nezávislé vzdělávací subjekty poskytující EVVO služby, nejčastěji školám, ale i jiným cílovým skupinám. Nacházejí se v každém kraji a MŽP je eviduje na portálu www.ekocentra.cz. Oblast EVVO může být chápána i jako součást širšího termínu vzdělávání pro udržitelný rozvoj (VUR).

Definice a terminologie

Výchova, osvěta a vzdělávání se provádějí tak, aby vedly k myšlení a jednání, které je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje, k vědomí odpovědnosti za udržení kvality životního prostředí a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech jeho formách (§ 16 Zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí).

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Udržitelný rozvoj

Principy (trvale) udržitelného rozvoje formulovala ministerská předsedkyně Norska G.H. Brundtlandová: Udržitelný rozvoj je takový rozvoj, který uspokojuje potřeby současnosti bez ohrožování možností budoucích generací uspokojovat své vlastní potřeby. Udržitelný rozvoj zajišťuje současného i budoucího potenciálu uspokojování lidských potřeb a aspirací.

Ekologická stopa

Koncept ekologické stopy vyvinuli W. Rees a M. Wackernagel. Globální hektar je uměle vytvořená jednotka vyjadřující celou řadu proměnných (kvalitu půdy, množství srážek atd.), která podle autorů ekologické stopy odpovídá průměrnému (týká se kvality půdy, klimatu apod.). Různé kategorie lidské spotřeby jsou převedeny na plochy biologicky produktivních ploch nezbytných k zajištění zdrojů a asimilaci odpadních produktů. Ekologická stopa je definována jako plocha (země a vodních ekosystémů), které je třeba k souvislému zajišťování všech zdrojů potřebných pro realizaci životního stylu (výroby potravin a používaných materiálů) a k zneškodnění všech odpadů, které jsou při tom produkovány.

Východiska Státního programu EVVO

Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice vychází z platných právních norem, vládních usnesení, novelizované Státní politiky životního prostředí, mezinárodních závazků, kterými je Česká republika vázána a z předpisů Evropské unie.

Cíle environmentální výchovy

Hlavní cíle environmentální výchovy formulované v roce 1977 v Tbilisi jsou (Činčera, 2007). E. Kohák uvádí, že snad nejdůležitějším úkolem základních škol je učit děti soucitu a porozumění pro svět mimo ně samé, pro ostatní děti, zvířata, rostliny (Kohák, 2000). J. Palmerová (2003) uvádí cíle v kognitivní rovině, např. znát následky chování, které umožňují kritické zhodnocení situace, v etické rovině, které vedou k chování pro blaho společnosti, a v rovině estetické. Obdobně G. de Haan (1993) vidí tři okruhy cílů environmentální výchovy: kognitivní - poznatky z předmětné oblasti (tzn.

Zatímco tzv. pozitivistické pojetí chápe cíle environmentální výchovy jako dané externími autoritami, pojetí tzv. interpretivistické o cílech připouští debatu, která může cíle transformovat a pojetí kritické environmentální výchovy externí vytyčování cílů kritizuje jako ideologii (Činčera, 2007).

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Environmentální senzitivita

Environmentální senzitivita byla mnohými odborníky určena jako hlavní cíl environmentální výchovy a stává se proto také předmětem vzrůstajícího výzkumného zájmu. Environmentální senzitivita nevzniká jako reakce na určitý ojedinělý prožitek, ale vytváří se jako odpověď na větší množství více či méně důležitých zážitků, které se během života objevují. Vzniká složitou interakcí mezi množstvím životních zážitků a jejich interpretací daným jednotlivcem.

Pro rozvoj environmentální senzitivity je nezbytné i kritické myšlení, kreativita a především, jak opakovaně dokázaly výzkumy z různých zemí (Wilke, 1993), rozvoj environmentální senzitivity není možný bez venkovních aktivit (volného i organizovaného pobytu v přírodě). Výzkum potvrdil důležitost kontaktu s přírodním prostředím v dětství a vybudování emocionální spřízněnosti s přírodou. Stejné metody nevedou u všech jedinců ke stejnému cíli. Environmentální výchova environmentální senzitivitu ovlivňuje nejen pozitivně, ale také negativně, např. z důvodu nevhodných metod prosazování „správného názoru“ či „správného chování“.

Odcizení přírodě

Odcizení (resp. odcizování) přírodě je typickým fenoménem euroamerické kultury přelomu 20. a 21. století. Jedním z prvních, kdo na problém odcizování přírodě upozornil, byl K. Lorenz, který si všiml, že většina lidí se odnaučila zacházet s živými systémy, protože zachází většinou s předměty umělými, které nebudí úctu.

Podle P. Saka (2006) má fenomén odcizování člověka přírodě (resp. Odcizení přírodě definuje E. Kohák jako 'otupení schopnosti soucitu i vůle chránit (Kohák, 2000). Řadu příkladů odcizení přírodě v rovině chování i postojů dokumentuje např. E. Strejčková (1998). Odcizování může zpomalit dostatek „prožitků přírody“, které pomáhají člověku cítit a chránit, učí soucitu a vytváří motivaci pro ekologický aktivismus (Kohák, 2000).

Ekologický výukový program (EVP)

Ekologický výukový program (EVP) je výchovně vzdělávací lekce, jejímž smyslem je obohatit vzdělávání na všech stupních škol o ekologický a environmentální rozměr. Společným cílem EVP je zřetelný důraz na ekologické myšlení a jednání, na nekonzumní hodnotové orientace a na spoluzodpovědnost člověka za stav životního prostředí. Děje se tak prostřednictvím interaktivních, tvořivých a kooperativních metod úměrně příslušné věkové kategorii žáků a jejich zkušenostem. EVP zahrnují obsah ekologický (v odborném smyslu slova), environmentální, biologický nebo ochranářský (zabývající se ochranou přírody a krajiny). EVP probíhají zpravidla mimo školu, tj.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

Zpravidla v délce minimálně 2 vyučovací hodiny (resp. 2x 45 minut), pro mateřské školy v délce minimálně 60 minut. Aby zajistily kvalitu a prohloubily chápání dané problematiky, nabízí některé organizace EVP v cyklech. Programy jsou většinou řazeny tak, aby se žáci seznámili s danou problematikou komplexně a v souvislostech a aby byla vyvážená teoretická i praktická zkušenost. Ceny výukových programů vybírané od školy pokrývají jen část nákladů a jsou dotovány z vlastních zdrojů.

tags: #ekologie #ekologicka #vychova #environmentalni #vychova #definice

Oblíbené příspěvky:

• Recyklace kelímků Brno
• Bezpečnostní Opatření pro Turisty ve Francii
• Únik do přírody v Česku
• Rozvoj environmentální senzitivity
• Šumava: Historie a budoucnost ochrany přírody