Globální oteplování a klimatická změna jsou v posledních letech velmi frekventované pojmy a obecně jsou prezentované jako něco špatného, škodlivého a přinášejícího vážné až katastrofické problémy. Co vlastně globální oteplování je? Jde o dlouhodobé zvyšování průměrné teploty na planetě Zemi, kterou způsobuje téměř výhradně činnost člověka. Tím se také výrazně liší od změn klimatu v minulosti.
Podle teorie globálního oteplování stoupá teplota na Zemi, a to v důsledku uvolňování tzv. skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého, do atmosféry. Podle této teorie zvyšující se koncentrace těchto plynů v ovzduší odráží více zemského tepla zpět, což Zemi zahřívá, přičemž zdrojem uvolňování těchto plynů je spalování fosilních paliv (uhlí, ropy, zemního plynu) člověkem a zvyšující se teplota Země může mít negativní důsledky na přírodu a lidstvo.
Jako důkaz údajného globálního oteplování se obvykle uvádí právě vývoj průměru naměřených teplot z mnoha meteorologických stanic, podle kterého jsou průměrné teploty na Zemi dnes o půl stupně Celsia vyšší než v 50.-70. letech dvacátého století.
Na tomto grafu od amerického úřadu pro atmosféru a oceány vidíme nárůst průměrné světové teploty nad světovou pevninou. Růst mořské hladiny vidíme na tomto grafu od NASA. Na tomto grafu lze vidět pokles pH oceánů, což značí rostoucí kyselost vody. Na tomto obrázku vidíme úbytek ledu Arktidy.
Spalování uhlí, ropy, zemního plynu a průmyslové zemědělství, odlesňování a další činnosti způsobují zvýšení emisí skleníkových plynů, které v atmosféře zadržují teplo.
Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu
Mezi skleníkovými plyny je ostře sledován především oxid uhličitý, jejž člověk uvolňuje do atmosféry spalováním fosilních paliv a stále probíhajícím globálním odlesňováním.
Některé plyny obsažené v atmosféře, jako vodní pára, oxid uhličitý, ozon, metan a další, jsou téměř propustné pro sluneční záření (tedy pro energii ohřívající zemský povrch), silně však pohlcují dlouhovlnnou (tepelnou) radiaci vyzařovanou zemským povrchem.
Pohlcováním energie se tyto plyny ohřívají a energii vyzařují všemi směry, tedy i zpět k zemskému povrchu. Dochází k tzv. přirozenému skleníkovému efektu.
Kysličník uhličitý je základní životní sloučenina pro všechny rostliny a potažmo živočichy na zeměkouli. CO2 uvolňujeme, když dýcháme a když spalujeme dřevo či uhlí. Rostliny CO2 dýchají, aby mohly žít a živočichové konzumují rostliny, aby mohli žít.
Nárůst průměrné globální teploty je v současné době rychlejší, než kdy jindy a má neblahý vliv na naši planetu i lidskou civilizaci.
Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku
Existují námitky, že průměr teplot naměřených meteorologickými stanicemi není přesný. Stanice jsou převážně ve vyspělých zemích severní polokoule, a nevypovídají tedy o teplotách na celé planetě. Navíc jsou mnohdy ve městech, která se vlivem svého rozvoje zahřívají lokálně, na rozdíl od venkova.
Teorie globálního oteplování nemá pevnou oporu v datech.
Stejně jako nelze tvrdit, že za pokles teplot během 19. století může člověk, nelze jednoznačně tvrdit, že za růst teplot ve 20.
Klimaskeptici poukazují na to, že hokejkový graf ignoruje přirozené klimatické změny v minulosti. Jde především o tzv. středověké klimatické optimum a malou dobu ledovou.
Podle glaciologických výzkumů Chabibula Abdusamatova z ruské akademie věd v meziledových dobách vzrůst koncentrace CO2 vždy následoval až několik set let za vzrůstem teploty.
Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí
Někteří vědci (Fin Jarl Ahlbeck, Američan Robert Essenhigh, Angličan Ian Clark) proto mluví o obrácené kauzalitě: přirozené zvyšování teploty vyvolává uvolňování CO2 rozpuštěného v oceánu.
Podle klimaskeptiků může být toto přirozené zvyšování teploty způsobeno Sluncem.
Často slyšíme, že "vědecká debata už skončila", ale opak je pravdou. Klimatičtí alarmisté jsou jen víc slyšet, protože jejich katastrofické vize mají zajištěn přístup do médií.
Ing. Josef Morkus, CSc., člen spolku „Realistická energetika a ekologie“, se zamýšlí nad takzvanou klimatickou změnou. Na základě vlastní analýzy a diskuze s odborníky konstatuje, že v posledních desetiletích dochází k oteplování i k růstu koncentrace CO2 v atmosféře.
Autor tvrdí, že omezování emisí všeho druhu je správné, mělo by se však řešit na základě vědeckotechnického pokroku a rozumného přístupu. K tomu dodává: „Klima se měnilo vždy, mění se i v současnosti a bude se měnit i v budoucnu. Rozhodně se nejedná o katastrofický vývoj.
Boj proti globálnímu oteplování je důležitou výzvou, která vyžaduje akci na všech možných úrovních. Od jednotlivců a komunit po podniky, organizace a vlády.
Globální oteplování je už stovkami studií potvrzený jev, který je třeba přestat ignorovat a který vyžaduje okamžitou akci. Jak naší, tak celospolečenskou.
| Dopad | Možné řešení |
|---|---|
| Vlny veder | Snížení emisí, adaptace na vysoké teploty |
| Tání ledovců | Snížení emisí, ochrana pobřeží |
| Extrémní povětrnostní jevy | Adaptace infrastruktury, prevence |
| Ohrožení potravin | Udržitelné zemědělství, diverzifikace plodin |
| Ztráta biodiverzity | Ochrana ekosystémů, obnova stanovišť |
tags: #ekologie #globalni #oteplovani #co #to #je