Ekologie krajiny v České republice: Hodnocení změn a výzvy pro budoucnost

Tato studijní pomůcka je výstupem z grantového projektu FRVŠ č. Projekt má řešit problém nedostatečných bazálních znalostí a to formou vypracování interaktivní studijní pomůcky, která by srovnala úroveň znalostí studentů z různých oborů či fakult na úroveň požadovanou.Tato interaktivní studijní pomůcka je členěna do celku UČEBNICE (představující text propojený hypertextovými odkazy s řadou obrázků a schémat pro snadné pochopení studované problematiky) a celku TEST.

Česká krajina čelí problémům, které ovlivňují její schopnost plnit funkce nezbytné pro lidskou společnost. Jedním z problémů je úbytek biodiverzity a eroze ohrožující úrodnost půdy, nedostatečná schopnost zadržovat vodu zase škodí během sucha i povodní. Potřebná řešení jsou přitom často dobře známá, ale nebyla dosud souhrnně a celoplošně uplatňována.

Desítky odborníků z celé republiky pracují na přípravě strategického dokumentu Politika krajiny v gesci Ministerstva životního prostředí (MŽP), který má propojit ostatní strategie v oblasti využívání a ochrany krajiny. Jeho příprava vychází ze závazků Úmluvy Rady Evropy o krajině.

„Naši krajinu jsme zdědili od našich rodičů a prarodičů a chceme ji v co nejlepším stavu předat našim dětem. Všichni se asi shodneme, že zdravá krajina, tedy přirozené lesy, zdravá zemědělská půda i naše města a obce musí nabídnout dost místa pro lidi, hospodářství i pro přírodu. Právě Politika krajiny, o které se dnes začínáme bavit, by nám měla pomoct najít odpovědi na otázky, jak chránit a pečovat o velké plochy území nebo jak lépe plánovat rozvoj i obnovu přírody. Proto je potřeba více zapojit obce do řešení nezastavěných ploch a Politika krajiny by se měla stát součástí krajinného plánování,“ vysvětluje ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).

Politika krajiny představuje dlouhodobý zastřešující strategický dokument propojující ostatní státní strategie v oblasti využívání a ochrany krajiny. Analyzuje problémy v současné krajině, vyhodnocuje již existující nástroje práce s krajinou a definuje priority a strategické cíle do roku 2050. Na Politiku krajiny přímo naváže metodika krajinného plánování, která povede k zachování, podpoře i obnově kvalitní a funkční krajiny v měnícím se prostředí.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

„Pro úspěšné naplňování nové “harmonizační” strategie je vedle kvalitního odborného podkladu klíčový také soulad a spolupráce mezi rezorty, přičemž zodpovědnost o péči a správu krajiny leží zejména mezi MŽP, MZe a MMR. V příštích měsících musíme vést poctivou a náročnou debatu o nastavení klíčových nástrojů a kompetencí, včetně role a institucionálního rámce krajinného plánování. Fakticky se pomalu stává realitou vize prof. Josefa Fanty o ustanovení stálé mezirezortní struktury, která bude mít správu krajiny v kompetenci a bude za ní zodpovědná,“ říká ředitel Výzkumného ústavu pro krajinu Libor Hort.

Přípravou odborných podkladů pověřilo MŽP Výzkumný ústav pro krajinu (VÚK), odbornou spolupráci poskytuje také Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. V šesti pracovních skupinách zaměřených na biodiverzitu, vodu, lesnictví, zemědělství, sídla a infrastrukturu jsou zapojeni také zástupci Ministerstva pro místní rozvoj, Ministerstva zemědělství, Ministerstva dopravy a Ministerstva průmyslu a obchodu.

„Krajinné plánování se stává stále důležitějším, mj. z hlediska řešení klimatických výzev a zajištění resilience obcí. Žádoucí je komplexní přístup a spolupráce v širším funkčním území, protože voda se nezastaví uprostřed lesa na katastrální hranici mezi obcemi, a neméně žádoucí je pak spolupráce mezi jednotlivými resorty. Je třeba poskládat různé zájmy v krajině do pomyslné mozaiky a k tomu by moderní krajinné plánování mělo sloužit. Dle mého názoru by mělo být integrální součástí územního plánování a za Ministerstvo pro místní rozvoj můžu slíbit maximální spolupráci v tom, aby připravovaná strategie neskončila v šuplíku, ale stala se účinným nástrojem změny přístupu. Naší krajině to dlužíme,“ uvádí náměstek Ministerstva pro místní rozvoj Radim Sršeň (STAN).

Krajinné plánování je založeno na komplexním a transdisciplinární přístupu, který se zaměřuje na udržitelné využívání, ochranu a rozvoj kvalitní a fungující krajiny. Jeho hlavním cílem je s ohledem na ekologické, sociální, ekonomické a kulturní hodnoty krajiny a ve světle probíhajících i očekávaných změn koordinovat a harmonizovat různé zájmy jejích uživatelů a vlastníků.

„V Evropě řada zemí krajinné plánování ustanovila autonomním procesem vedle plánování územního (např. Německo, Francie, Švýcarsko), jinde je součástí plánování územního (např. Anglie). Ve Francii nebo Katalánsku mají dokonce i zvláštní zákon o krajině. Naším úkolem je nyní najít vhodnou procesní a institucionální variantu pro Českou republiku. Metodika vzniká ve spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj,“ říká řešitel projektu a vedoucí Odboru ekologie krajiny VÚK Jakub Houška.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Strategický dokument v nejbližší době čeká mezirezortní připomínkovací řízení. Po vypořádání připomínek by měl být předložen ke schválení vládě. Implementace Politiky krajiny a monitoring jejího naplňování budou zcela zásadními úkoly pro následující desetiletí.

Jak se krajina měnila v posledních cca 200 letech? Co tyto změny pohánělo? Jak se to projevilo na krajině současné, a to nejen z hlediska jejího uspořádání ale především fungování? Můžeme se z minulých krajin poučit a získané poznatky aplikovat na současnost, resp. budoucnost tak, aby byla naše krajina odolnější vůči dopadům měnícího se světa a také příznivější pro všechny organismy? Lze vůbec minulost replikovat, resp. je to v našem zájmu?

Těmito otázkami a tématy se zabývá Odbor ekologie krajiny, který pro jejich řešení využívá staré topografické mapy od poloviny 19. století do současnosti a z nich vytvořené vrstvy využití krajiny v pěti časových řezech (tzv. První téma se zabývá dlouhodobým využitím krajiny v České republice, které jsou zkoumány s pomocí databáze TopoLandUse z pěti časových řezů (polovina a konec 19. století, polovina a konec 20. století a počátek 21. století). Vedle zachycení vývoje devíti základních kategorií využití krajiny (orná půda, trvalé travní porosty, sady, vinice a chmelnice, lesy, vodní plochy, zastavěné plochy, rekreační plochy a ostatní plochy), se výzkum v oblasti využití krajiny soustředí také na identifikaci nezměněných ploch či hlavních trajektorií změn (mimo jiné v podobě tzv. land cover flows).

Druhé téma úzce navazuje na téma první a věnuje se studiu procesů a hybných sil, které v krajině pobíhaly a stále probíhají, resp. ji ovlivňovaly/ovlivňují. Jedná se např. o fragmentaci krajiny, zvýšený antropogenní tlak v podobě urbanizace a rekreace, resp. intenzifikace zemědělství, opouštění krajiny a její zarůstání či zánik některých dříve existujících (např.

Třetí téma propojuje dopady environmentálních změn na krajinu a její složky a různé koncepce zmírňující tyto dopady, především zelenou infrastrukturu a ekosystémové/krajinné služby. V tomto tématu se věnujeme posuzování a modelování změn environmentálního prostředí, ekologické stability krajiny a dalších ekosystémových funkcí vlivem souběžného působení antropogenně podmíněných stresorů. Patří sem také identifikace a mapování ekologických sítí a zelené infrastruktury a navazující hodnocení funkcí a služeb krajiny, resp. ekosystémů, které se zaměřuje mimo jiné na konektivitu či vývoj zelené infrastruktury/ekologických sítí.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

Agrolesnické systémy (ALS) jsou způsoby hospodaření, které kombinují pěstování dřevin s jednou nebo více formami zemědělské produkce (pěstování zemědělské plodiny a/nebo chov zvířat). Integrované dřeviny zde plní významné ekosystémové služby a mimoprodukční funkce jako je zejména ochlazování krajiny a aktivní působení proti změně klimatu. Dle výzkumů v tropech, ale i v temperátní oblasti v Evropě a Severní Americe, mají ALS velmi příznivé environmentální benefity v porovnání s konvenčními agroekosystémy. Mezi nejvýznamnější patří jejich protierozní funkce, příznivější bilance živin (omezují potřebu externích vstupů - hnojení), zvýšení biodiverzity (nadzemní i podzemní), eliminace vyplavování dusičnanů, sekvestrace uhlíku v půdě.

Dále fungují účinně jako ochrana vod (vyrovnávají vodní bilanci v krajině, upravují chemismus a filtraci vody). V neposlední řadě pak výrazně přispívají k vyrovnávání klimatických extrémů a jejich dopadů (dlouhá období sucha, poté přívalové deště): vytvářejí specifické mikroklima, ochlazují krajinu, podporují tzv. malý vodní cyklus, zvyšují a urychlují vsak srážkové vody, aj. Tato klimatická funkce je po průběhu počasí v letošním roce obzvláště aktuální aspekt. Moderní agrolesnické systémy na orné půdě jsou zároveň kompatibilní se současnými agrotechnickými postupy při využití stávající mechanizace, diverzifikují rizika a jsou perspektivní i po produkční a ekonomické stránce. Proto jsou již v mnoha zemích Evropy, ale i světa rozšiřovány jako produkční alternativa ke konvenčnímu zemědělství. Na našem území se zemědělské hospodaření se stromy historicky běžně vyskytovalo až do začátku 20. století a v tomto smyslu se nejedná o nic nového. Zavádění dalších moderních agrolesnických systémů s významnými mimoprodukčními funkcemi tak může zvýšit konkurenceschopnost a ekologickou odolnost našeho zemědělství. Jde o plnohodnotnou alternativu ke konvenčnímu zemědělství s velkými environmentálními benefity pro krajinu. OEK se snaží poznatky získané na lokální úrovni (zde ve spolupráci s OFe) aproximovat na širší krajinný segment při využití nejmodernějších metod (DPZ, prostorové analýzy).

Téma je zaměřeno na hodnocení změn využití krajiny na základě studia starých topografických map od poloviny 19. století do současnosti. Na základě mapových podkladů z let 1836-1852, 1876-1880, 1952-1957, 1988-1995, 2002-2006 a ze současnosti je prováděno hodnocení změn využití krajiny, stability využití krajiny, trajektorií změn, procesů změn využití krajiny v celém území České republiky. Téma zkoumá, jak recentní, především antropogenně podmíněné změny ovlivňují krajinu chráněných území. Jedná se např. o fragmentaci cenných ekosystémů, zvýšený antropogenní tlak v podobě urbanizace a rekreace, resp. Téma zahrnuje identifikaci a mapování zelené infrastruktury (ZI) včetně ekologických sítí, a navazující hodnocení funkcí a služeb krajiny, resp. ekosystémů. Hodnocení se zaměřuje mj. na konektivitu, vývoj ZI, vliv na ekologickou stabilitu okolní krajiny. Analýza změn využívání krajiny od poloviny 19. These layers are used for assessment of land use changes, identification of areas in stable usage as well as change trajectories and analysis of land use change processes etc.

Concerning research in nature conservation and landscape protection, the department has participated in the assessment of landscape permeability for large mammals, including proposals of protection and optimalization measures. In addition to the research mentioned previously, the development of biotopes in Hovoransko-Čejkovicko, which was declared according to Bird Directive as specially protected area, was also researched.

The research of ecological networks concentrates predominantly on their functionality, connectivity, development and impact on the ecological stability of the surrounding landscape and ecosystem services that these networks provide. The most important and complex geoinformation as well as the cartographic project of the department is presented as The Landscape Atlas of the Czech Republic, which was both nationally and internationally awarded. The Landscape Atlas of the Czech Republic is the first complex atlas issued during the independent era of the Czech Republic. Maps at a scale of 1 : 500 000 are part of the Atlas for the first time. The benefit of the Atlas is represented through analytic and synthetic maps, created by modern cartographic and geoinformation tools.

Informační systémy a nástroje pro ochranu životního prostředí

• Informační systém EIA podle zákona č.
• Ochrana dřevin rostoucích mimo les, tedy na nelesních pozemcích (dle katastru nemovitostí), včetně ochrany památných stromů.
• Obecná ochrana neživé přírody, která je dále věnována geoparkům a krasovým, pseudokrasovým jevům v rámci Jednotné evidence speleologických objektů (JESO).
• Problematika ochrany krajiny, která je dále rozebírána v tématech konektivity krajiny (fragmentace krajiny), krajinného rázu, územního systému ekologické stability (ÚSES), významných krajinných prvků a přírodních parků.
• Šíření invazních druhů včetně odkazu na podrobné informace o invazních druzích.

Významné organizace a instituce

• CENIA je příspěvkovou organizací Ministerstva životního prostředí. Organizace se zaměřuje na syntetický výzkum v oblasti ekologie a péče o životní prostředí a odbornou podporu výkonu státní správy.
• ČIŽP je odborným orgánem státní správy, který je pověřen dozorem nad respektováním právních předpisů v oblasti životního prostředí. Rovněž dohlíží na dodržování závazných rozhodnutí správních orgánů v oblasti životního prostředí.
• Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, v.v.i.
• Výzkumný ústav pro krajinu, v. v. i.

tags: #ekologie #krajiny #cr

Oblíbené příspěvky:

• Programy pro ekologické vzdělávání
• Dynamika lesních ekosystémů
• Více o koloběhu látek v přírodě
• Historické památky Horního Maršova
• Aktuální kauzy Petra Hladíka