Ekologie a moudrost původních obyvatel

Na stránkách deníku The Guardian se už nedočteme o klimatické změně, ale o klimatické nouzi. Mediální slovník může formovat způsob, jak o ekologických problémech hovoříme, jak o nich smýšlíme a jak následně jednáme. Nejde jen o slovíčkaření.

V polovině května aktualizoval anglický deník The Guardian svůj environmentální slovník, aby přesněji vystihoval situaci, ve které se planeta nachází. Namísto „klimatická změna“ začnou redaktoři používat spojení „klimatická nouze“, nebudou psát o „biodiverzitě“, ale čtenářům bližší „divoké přírodě“. „Slovníku chceme dodat větší vědeckou přesnost a zároveň jasně sdělit našim čtenářům, o jak důležité téma se jedná,“ vysvětlila šéfredaktorka Katharine Viner. The Guardian svým rozhodnutím učinil krok ke změně jednoho z příběhů, ve kterých žijeme.

Výběr slov, metafor a hodnot v médiích do jisté míry formuje, jak o ekologických problémech hovoříme, jak o nich smýšlíme a jak následně jednáme. Jaký dopad má jazyk na naše chování vůči planetě zkoumá poměrně mladá vědní disciplína zvaná ekolingvistika. Ta navazuje na sociolingvistiku, nezaměřuje se však na člověka pouze jako na součást společnosti, ale také širšího ekosystému.

Za počátek ekolingvistiky je považován text Michaela Hallidaye Nové významy: Výzva pro aplikovanou lingvistiku vydaný roku 1990. Lingvistika by se podle něj měla snažit být relevantní pro témata 21. století, mezi která patří právě přístup lidí k planetě. Filosofové jako Erazim Kohák nebo Josef Šmajs hovoří o změnách lidských hodnot jakožto nezbytném předpokladu pro řešení ekologické krize.

Arran Stibbe, profesor na univerzitě v Gloucestershire a autor knihy Ekolingvistika: Jazyk, ekologie a příběhy, kterými žijeme tvrdí, že aby mohla taková změna nastat, musíme se nejdříve zaměřit na příběhy, které nás obklopují.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

V roce 2012 se The Guardian zeptal padesáti osobností, jak se vyrovnat s klimatickou změnou, a získal padesát alternativních příběhů s rozličnými „hrdiny“ i „padouchy“. Například čtenářka Guardianu Mini Grey navrhla, že by měla existovat daň na zboží reflektující jeho uhlíkovou stopu. Díky tomu by se lidé rozhodovali při nákupu svědomitěji. Jiní zase stavějí do popředí technologie. Například někdejší vedoucí oddělení udržitelného rozvoje v IKEA Steve Howard pro The Guardian napsal: „Vyberme si raději čistý vzduch a obnovitelnou energii než fosilní paliva, vyberme si raději energeticky úsporné domy, ušetřeme peníze a vytvořme nová pracovní místa.“ Podle političky britských Zelených Caroline Lucas je zase potřeba změnit nahlížení na změnu klimatu jako na ekologické téma.

Hlavní body, kterých by si měl kritický pozorovatel všímat, shrnuje ve svém online kurzu propagátor ekolingvistiky Arran Stibbe. Podle Stibbeho bývá jedním z nejčastějších, a tudíž i nejméně viditelných hodnocení popis počasí. Je všeobecně přijímáno, že hezky znamená slunečno, v reklamách cestovních agentur se létá jen a pouze za sluncem.

Že je teplé slunečné počasí pozitivní zprávou, je v naší společnosti faktem. Stibbe však věří, že nás takové hodnocení vzdaluje přírodě, narušuje naše spojení s ní a brání nám si ji plně vychutnávat. Proto nachází alternativní příběh a říká: „Pokud bychom četli více haiku, možná bychom dokázali změnit příběhy v naší hlavě. Přestali bychom tvrdit, že je dnes strašné počasí, místo toho bychom řekli, že je jen trochu mlhavo.

Jako příklad formování identity uvádí Stibbe jakýsi maskulinní obraz muže, který by se měl snažit budovat svalovinu, aby naplnil kritéria časopisy stvořeného ideálu. Na sociologické úrovni by zde kritika končila, Stibbe ji však posouvá dál. Všímá si toho, že budování svalů je často doprovázeno vyšší spotřebou masa, která rozhodně neprospívá životnímu prostředí.

Metaforám a vymazání aktérů věnoval Stibbe celou knihu. Hovoří v ní o metafoře hospodářských zvířat jakožto strojů, která ospravedlňuje vznik a existenci velkochovů. Zároveň si všímá, že tato zvířata vymizela z veřejné rozpravy. Výzkumnice Cathy B. Glenn k tématu uvádí, že skutečná zvířata z příběhů mizí tím, že jsou v reklamách zesměšňována nebo zobrazována jako šťastná.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Ekolingvistika má řadu dalších odvětví. Zabývá se mimo jiné i rozmanitostí jazyků a jazyky původních obyvatel, ve kterých je zakořeněná ekologická moudrost méně známá západní kultuře. Rozhodnutí Guardianu pomáhá měnit současný příběh. Deník reagoval mimo jiné i na květnový výrok švédské aktivistky Grety Thunberg: „Je rok 2019. Mohli bychom to konečně nazývat pravým jménem? Vedoucí programu klimatické komunikace na Yaleově univerzitě Anthony Leiserowitz ovšem soudí, že změna slovníku je pouze přechodným trendem. Může sice pomoci přilákat pozornost veřejnosti, primárně se však stále budou používat termíny klimatická změna a globální oteplování. Přesto věří, že by média mohla v boji s klimatickou změnou pomoci, a to například zaměřením se na fotografie, které se s tématem pojí.

Původní národy se setkávají s rasismem a diskriminací ve většině států. Naše země nám byla odebrána a my z ní byli vypuzeni. Mocní zavádějí opatření, která nás ochuzují a brání jakémukoliv lidskému, sociálnímu a profesnímu růstu. Jen velmi málo vlád investuje do vzdělání, zdraví a infrastruktury v komunitách tvořených primárně původními národy.

Státy a těžební společnosti se chovají rasisticky a vylučují nás z rozhodování, když realizují megaprojekty, které těžce doléhají na naši komunitu, pošlapávají řád přírody i mezinárodní standardy v oblasti práv na informace. V naší kultuře jsme vždy, z generace na generaci, byli vychováváni k lásce a respektu ke kopcům, údolím, řekám, horám a lesům, vzduchu, který dýcháme, i všem ostatním součástem matky přírody. Jakákoliv devastace, kterou dopustíme, znamená pro nás bolestnou újmu. Jsme pečovatelé a strážci matky přírody na našem území.

Vnímáme jako urážku a nedostatek respektu, když korporace přicházejí drancovat přírodní zdroje, které jsme s takovým úsilím dosud chránili. Jakmile vyjádříme nesouhlas se škodami, které tyto společnosti způsobily matce přírodě, stát náš protest potlačí. Kriminalizuje nás a používá zmanipulovaných soudních řízení k tomu, aby uvěznil vůdce původních národů za pouhé bránění lidských práv.

Já, Bernardo Caal Xol z lidu Q’eqchi’, mayského etnika v Guatemale, jsem se postavil proti energetické společnosti Oxec S.A. Tato firma se zmocnila řeky Cahabón a zanechala tak tisíce rodin a dalších živých bytostí bez přístupu k vodě posvátného toku, kterou dosud po celá staletí s úctou užívaly. Společně s komunitami z Cahabónu a Alta Verapaz odsuzuji porušení práva na informace a na konzultaci s lidem Q’eqchi’ při udělení environmentální licence a koncese projektu Oxec a Oxec II.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

Odsuzuji environmentální zločin nepovolené těžby patnácti hektarů zalesněných oblastí, neboť lesy hrají důležitou roli v boji proti klimatické změně. Odmítám také stavbu vodních elektráren, nelegální uzurpaci půdy a to, že projekt připravil lid Q’eqchi’ na březích řek Oxec a Cahabón o přístup k vodě. Za tento protest, který jsem učinil jménem mého lidu, jsem byl pronásledován a kriminalizován.

Dne 24. března 2021 jsem byl propuštěn z vězení, kde jsem si odpykal trest za zločiny vykonstruované korporacemi a státem. Mohu tak bezprostředně svědčit o tom, jak korporace ovlivňují státní struktury v Guatemale. Stát odpověděl na naše stížnosti a žádosti tím, že uvěznil a mučil reprezentanty našeho lidu, abychom se přestali dožadovat svých práv, zvláště pokud jde o megaprojekty, jež neprospívají většině.

Elektřina vyráběná korporacemi v mé zemi není určena pro q’eqchi’ské rodiny, nýbrž pro komerční užití v jiných zemích, zatímco naše komunita elektřinu nemá. Naše rodiny stále používají lampy a můžeme s jistotou říct, že nás korporace připravují o naše přírodní zdroje. Amnesty International provedla komplexní šetření mého případu a v červnu 2020 mě prohlásila vězněm svědomí. Pokojně jsem totiž chránil práva mého území, a přesto jsem byl po dobu čtyř let a dvou měsíců neodůvodněně vězněn.

Letos 9. srpna, na Mezinárodní den původních národů světa, jsem žádal, aby vlády po celém světě přestaly kriminalizovat naše bratry a sestry z původních národů. Musí respektovat území, na kterém žijeme. Musí respektovat naše přírodní zdroje, které jsme chránili tak, jak nás to naučili naši předkové. Právo na sebeurčení a právo na svobodnou, včasnou a informovanou konzultaci zůstávají důležitými pilíři naší existence a tvoří základ demokracie v každé zemi po celém světě.

Proto naléhavě žádám, aby všichni ochránci lidských práv po celém světě byli respektováni a byla jim garantována bezpečnost. Stejně tak apeluji na naše vlády, aby uplatňovaly a respektovaly mezinárodní právo a dohody a aby korporace byly dohnány k odpovědnosti za škodu, kterou napáchaly na matce přírodě, životním prostředí a biodiverzitě - obzvlášť nyní, když čelíme následkům klimatické změny.

Jako příslušníci původních národů jsme ve velmi těžké situaci, jelikož nás stále trápí COVID-19. Jsme těmi, kteří jsou následky klimatické změny nejvíce zranitelní. Nadále bráníme naše území proti rabování a drancování, nadále chráníme vodu, naše řeky a lesy a den co den se setkáváme tváří v tvář s rasismem, patriarchátem a kolonizací ze strany státu ve všech zemích, kde žijeme.

Z výše uvedených důvodů musí každá vláda v Latinské Americe a Karibiku potvrdit a podepsat Escazúskou dohodu, která zajistí právo na zdravé prostředí a ochrání výsledky práce nás obránců půdy, země a životního prostředí. Toto je opravdu naléhavé.

V osobě Robin Wall Kimmerer se přirozeným způsobem spojuje vědecký přístup a úcta k rostlinám a živočichům jako našim starším sourozencům a učitelům. Ve své druhé knize Copánky z trávy autorka proplétá příběhy ze života, vlastní úvahy, odborná fakta i mýty a tradice původních obyvatel, aby nám ukázala, že máme za co být vděčni a že stojí za to navázat se světem přírody vztah vzájemnosti.

Až začneme rozeznávat jazyky, jimiž hovoří zástupci živé i neživé přírody, pak pochopíme, že nás země zahrnuje nezměrným bohatstvím. Je načase, abychom se naučili oplácet její štědrost svými dary.

„Pouze od uzdravení lidského srdce lze očekávat uzdravení vztahu k přírodě,“ konstatoval papež na audienci pro skupinu francouzských odborníků a osobností, zaobírajících se problematikou ekologie, které doprovázel remešský arcibiskup, Eric de Moulins Beaufort, předseda Francouzské biskupské konference, s níž tyto osobnosti různými způsoby spolupracují. Petrův nástupce poukázal na potřebu ekologické konverze, ke které chce vést katolická církev formováním lidského svědomí.

„Bible nás učí, že svět nevznikl z chaosu nebo náhody, nýbrž rozhodnutím Boha, který jej povolal a stále povolává k existenci z lásky. Veškerenstvo je krásné a dobré, a rozjímáme-li o něm, nahlédneme krásu a dobrotu jeho Autora. Každé stvoření i to nejpomíjivější je předmětem Otcovy něhy a dostává od Něho ve světě svoje místo. Křesťan nemůže než respektovat dílo, které mu Otec svěřil jako zahradu k obdělávání, opatrování a umožňování jejího růstu. A třebaže člověk má právo užívat přírodu ke svým cílům, nemůže se žádným způsobem považovat za jejího vlastníka či mocipána, nýbrž jedině za správce, který je povinen vydávat počet ze svého správcovství. Bůh dal člověku nejen zemi, uvedl dále papež František slovy svého předchůdce sv. Jana Pavla II. z encykliky Centesimus annus: „Bůh dal člověku také jeho samého, a proto musí člověk respektovat přirozené a morální struktury, jimiž byl vybaven“ (č.38).

„Je-li tedy ekologická krize výrazem či vnějším projevem etické, kulturní a duchovní krize novověku, nelze si namlouvat, že uzdravíme svůj vztah k přírodě a životnímu prostředí bez uzdravení všech základních mezilidských vztahů“ (Laudato si´, 119).

„V roce 2006 na konferenci Latinskoamerických biskupů v Aparecidě, když se vynořil návrh zmínit v závěrečném textu o evangelizaci Latinské Ameriky problematiku Amazonie, říkal jsem si v duchu, co má co dělat Amazonie s evangelizací. Prodělal jsem tedy určitou konverzi k pochopení ekologického problému. Zjistil jsem, řekl dále papež František, že je třeba se zbavit obrázku indiánů s oštěpy a objevit, čemu oni říkají „dobrý život“. To neznamená pohodlný život a zahálku, nýbrž harminii s přírodou, se stvořením. „Přírodní národy nám k ní otevírají cestu. Slyšel jsem jednou starce původních obyvatel západní Kanady, jak si posteskli, že jejich vnuci odcházejí do měst a nadchnou se moderními vecmi a zapomínají na svoje kořeny. Ztratili jsme harmonii třech jazyků: hlavy, tedy smýšlení, jazyka srdce čili citů a řeči rukou, tedy práce. Takovou harmonii, aby každý přemýšlel o tom, co cítí a dělá.

„A na tom - zdůrazňuji - musíme stavět naši ekologickou konverzi, pracovat na humánní ekologii a pracovat laskavě a s pohlazením. Umění pohladit je jedna z věcí, která patří k tzv. Ekologická konverze nám dává spatřovat harmonii veškerenstva, vzájemnou propojenost všeho se vším. Když však lid ztratí spojení se svými kořeny, ztratí svoji identitu. „Vzpomeňme však na svoje prarodiče. Dějiny neobsahují pouze staré věci, ale také přináležitost k tradici, k člověčenství, ke způsobu života. Vždycky mne uchvacovala pasáž z proroka Joela o snících starcích a prorokující mládeži. Je tomu jako s vínem, čím starší tím lepší, což jako Francouzi dobře znáte. Staří mají moudrost.

V osobě Robin Wall Kimmerer se přirozeným způsobem spojuje vědecký přístup a úcta k rostlinám a živočichům jako našim starším sourozencům a učitelům. Ve své druhé knize Copánky z trávy autorka proplétá příběhy ze života, vlastní úvahy, odborná fakta i mýty a tradice původních obyvatel, aby nám ukázala, že máme za co být vděčni a že stojí za to navázat se světem přírody vztah vzájemnosti. Až začneme rozeznávat jazyky, jimiž hovoří zástupci živé i neživé přírody, pak pochopíme, že nás země zahrnuje nezměrným bohatstvím.

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR je odbornou institucí státní ochrany přírody, zajišťující metodickou, dokumentační, informační, výchovně-vzdělávací, vědeckovýzkumnou a poradenskou činnost v oblasti péče o přírodu a krajinu. V roce 1995 ji Ministerstvo životního prostředí zřídilo jako jednu ze dvou nástupnických organizací Českého ústavu ochrany přírody (ČÚOP).

ČIŽP mimo jiné zjišťuje nedostatky, popřípadě škody vzniklé na životním prostředí, jejich příčiny a původce, ukládá opatření k odstranění a nápravě zjištěných nedostatků, omezuje nebo zastavuje škodlivou činnost právnických nebo fyzických osob, ukládá právnickým a fyzickým osobám pokuty za prokázané porušení stanovených povinností v oblasti životního prostředí a provádí kontrolu uložených opatření. Podílí se rovněž na řešení havárií, zejména v ochraně vod.

Posláním České geologické služby (pův. Českého geologického ústavu) je výkon státní geologické služby v České republice. Česká geologická služba sbírá a zpracovává údaje o geologickém složení státního území a předává je správním orgánům pro politická, hospodářská a ekologická rozhodování. Poskytuje všem zájemcům regionální geologické informace. Česká geologická služba je státní příspěvkovou organizací, resortním výzkumným ústavem Ministerstva životního prostředí.

Ministerstvo zemědělství je také ústředním orgánem státní správy ve věcech komoditních burz, které organizují obchody se zbožím pocházejícím ze zemědělské a lesnické výroby, dále ve věcech veterinární a rostlinolékařské péče, péče o potraviny, o ochranu zvířat proti týrání a pro ochranu práv k novým odrůdám rostlin. Ministerstvo zemědělství řídí Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci, Státní veterinární správu, Státní rostlinolékařskou správu, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský a Českou plemenářskou inspekci.

Katastr nemovitostí ČR je soubor údajů o nemovitostech v České republice zahrnující jejich soupis a popis a jejich geometrické a polohové určení. Jeho součástí je evidence vlastnických a jiných věcných práv a dalších, zákonem stanovených práv k těmto nemovitostem. KN je zdrojem informací, které slouží k ochraně práv k nemovitostem, pro daňové a poplatkové účely, k ochraně životního prostředí, zemědělského a lesního půdního fondu, nerostného bohatství, kulturních památek, pro rozvoj území, k oceňování nemovitostí, pro účely vědecké, hospodářské a statistické a pro tvorbu dalších informačních systémů.

Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy Praha (VÚMOP) je příspěvkovou organizací přímo řízenou Ministerstvem zemědělství České republiky. Základním účelem a posláním ústavu je rozvoj vědního poznání v oborech komplexních meliorací, půdoznalství a informatiky k těmto oborům se vztahující. Ministr zemědělství pověřil ústav také výkonem přímé spolupráce s katastrálními úřady, zajišťováním závazných podkladů pro zavádění kódů bonitovaných půdně-ekologických jednotek (BPEJ) do katastru nemovitostí a zajišťováním závazných podkladů pro průběžnou aktualizaci tohoto systému. Ústav je zapsán do seznamu ústavů kvalifikovaných pro znaleckou činnost s rozsahem znaleckého oprávnění pro meliorace a půdoznalství.

Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka je státní příspěvkovou organizací zřízenou Ministerstvem životního prostředí ČR. Jeho posláním, vyplývajícím ze zřizovací listiny, je zajistit na základě cíleného výzkumu v oblasti vodního hospodářství poradní, metodickou, konzultační a koordinační odbornou podporu veřejné správy při ochraně vody a při hospodaření s ní jako základní složkou životního prostředí umožňující trvalý zdravý život obyvatel a chod ekonomiky České republiky v souladu s cíli státní politiky ŽP v oblasti ochrany vod a vodohospodářské politiky.

Zemědělská vodohospodářská správa (ZVHS) je organizační složkou státu zřízenou Ministerstvem zemědělství ČR v roce 2001. Její činnost navazuje na činnost Státní meliorační správy, která působila v oboru vodního hospodářství a správy vodních toků více než 30 let. ZVHS zabezpečuje výkon správy drobných vodních toků v délce více než 35 tisíc kilometrů a více než 11 tisíc kilometrů odvodňovacích zařízení, dále mimo jiné i 493 nádrží (stav k 31. 12. 2005). Každoročně se ZVHS jako správce drobných vodních toků potýká s odstraňováním povodňových škod na spravovaných vodních tocích a vodních dílech. Zejména v poslední době se ZVHS stále více zaměřuje na řešení komplexních protipovodňových opatření. Pro podporu operativního rozhodování provádí i práce odborně-analytické a provozuje dispečink vodohospodářských informací.

CENIA vznikla k 1. dubnu 2005 transformací Českého ekologického ústavu, příspěvkové organizace MŽP. Účelem vzniku CENIA je poskytování průřezových informací nejen z životního prostředí. Téměř všechny informace, které CENIA soustřeďuje, jsou získávány z prostředků občanů, daňových poplatníků. CENIA je prostředníkem výkonu práv občanů na informace o životním prostředí, data zde shromážděná slouží k podpoře výkonu veřejné správy, jsou dobře využitelná pro vzdělávání ve školách všech stupňů.

Monitorování (monitoring) je v přírodních vědách i v ochraně přírody často užívaným metodickým postupem. Monitorování (resp. biomonitoring), je v ochraně přírody již řadu let využíváno při studiu kvantitativních i kvalitativních změn v populacích ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů na řadě lokalit. Výsledky jsou pak využívány pro management těchto lokalit. Při monitoringu je kladen důraz na vytvoření projektu systematického a dlouhodobého získávání souborů dat o vybraných skupinách organismů ve zvláště chráněných částech přírody. Účelem je monitorování dlouhodobých změn (vývojových trendů) v populacích a společenstev modelových organismů v chráněných územích, resp. na vybraných monitorovacích plochách.

Biologické a ekologické monitorování hraje významnou roli v ochraně druhů, přirozených společenstev a krajiny. Příkladem významné aplikace biologického monitorování v ochraně přírody je monitorování změn ve využívání krajiny a účinků ztráty stanovišť a izolace populací. Zaměřuje se na sledování látkových toků a elektromagnetických bilancí a jejich změn v krajině v důsledku činnosti člověka a narušení ŽP. Je založený na odebírání vzorků, analýze obsahu prvků a látek a měření látkových toků v jednotlivých složkách prostředí - povrchové a podzemní vodě, říčních sedimentech, atmosféře, rostlinách a živočišných organismech.

Je zaměřen na sledování změn prostředí pomocí monitorování výskytu a početnosti rostlinných a živočišných druhů v krajině. Důležitá je volba vhodných bioindikačních druhů. Bioindikace a biodiagnostika mohou být prováděny na úrovni buněčné, tkání, ústrojí, organismů, populací a společenstev. Jejich stav, patologické, fyziologické a etologické změny jsou interpretovány pomocí statistiky - diagnostika odchylek od normálního stavu.

Spočívají zejména ve způsobu užívání krajiny, nejvýhodněji se monitorují pomocí časové řady leteckých, případně družicových snímků, které nejlépe zobrazují narušení, plošné devastace, změny krajinné struktury, proměny krajinné matrice apod. Hodnotu biologického a ekologického monitorování a sledování lze shrnout do těchto bodů: Monitorování krajiny jako základ jejího lepšího využití, tj. Interpretace znamená výklad, objasnění, tlumočení. Krajinnoekologická interpretace je zaměřena na tvorbu účelových (funkčních) vlastností krajiny. Interpretačním procesem rozumíme vhodné přetransformování analytických ukazatelů do takových charakteristik, které zahrnují kromě analytického údaje i určitou funkčnost z hlediska budoucího hodnotícího procesu. Tyto charakteristiky nazýváme interpretovanými (funkčními, užitkovými) vlastnostmi krajiny.

Ukazatele vlastností krajiny pro posouzení její funkční způsobilosti pro využití člověkem, získáme interpretací ekologických vlastností krajiny. Výsledné ukazatele mohou charakterizovat mechanické, trofické, hydrické, klimatické, biotické (aj.) podmínky krajiny, ale také prostorové a polohové vztahy. Pro interpretaci lze využít analytické údaje např. o vlastnostech geologického podkladu, půdotvorného substrátu, půdy, vodního režimu aj. Interpretací uvedených vlastností se snažíme získat obraz o dynamice substrátu a reliéfu, příp. mikroklimatu, které v rozhodující míře ovlivňují naše rozhodování o optimálním využití krajiny.

Pro posouzení současného ekologického (resp. zdravotního) stavu krajiny využíváme biotické složky prvotní a prvky druhotné krajinné struktury. Interpretace je zaměřená na zejména na údaje o dynamice vegetace, které by umožnily stanovit současné narušení přirozeného vývoje krajiny a předpovědět jeho budoucí ohrožení. Nejčastější je stanovení ekologické stability, diverzity, zatížitelnosti, vyváženosti, potenciálu, funkcí vegetace v krajině (ochranná, produkční, kulturní).

Interpretací se snažíme získat zejména údaje o množství a kvalitě antropogenních prvků v krajině, stupni přeměny krajiny, současné krajinné struktuře, plošném zastoupení stabilizačních a ostatních prvků. Pro někoho může být horské rašeliniště krásným útvarem panenské přírody, jiný v něm může vidět zisk za vytěženou rašelinu, nebo zbytečnou plochu, která nepřináší žádný užitek. Ochranu přírody často komplikují "technické" argumenty zdůvodňující, že např. zákruty vodního toku vytváří nátrže břehů, oboustranný stromový doprovod znemožňuje přístup mechanizace k jeho čištění a svým zástinem snižuje samočisticí schopnost vody, aleje stromů ohrožují bezpečnost dopravy.

Nároky národního hospodářství na prostor (nebo ekologické podmínky) v krajině mohou mít hmotný i nehmotný charakter. Díky těmto nárokům a vazbám (např. Realizované nároky - mají hmotný i nehmotný charakter. Hmotný např. Při promítnutí zájmů na území (mapu) se ukáže, že zájmy jsou často protichůdné. Pokud má určitý jev (zájem) nehmotný charakter, může docházet i ke střet...

tags: #ekologie #moudrost #původních #obyvatel

Oblíbené příspěvky:

• Hospodářství s odpady v Hradci
• Tipy na výlety Krnov
• Tipy pro dětské tábory
• Vizualni kultura a třídění odpadu
• Využití papírových kelímků v ekologii