Kolik CO2 vypouští Královéhradecký kraj a jaké jsou s tím spojené emise?

Jakými látkami vypouštěnými do ovzduší, vody nebo půdy nás může ohrozit průmyslový soused? Jak jsou nebezpečné a jaká rizika vytvářejí? Mohou mít vliv na alergie našich dětí, nebo se musíme mít na pozoru před jejich karcinogenními dopady, které mohou při dlouhodobém působení vyvolat rakovinu? Můžeme si v průmyslovém městě vypěstovat na zahrádce zdravou zeleninu? A co ryby v naší řece? Můžeme je jíst? Takových otázek se v naší průmyslové společnosti nikdy nezbavíme.

Od roku 2004 však každý občan může ve veřejně přístupné databázi nalézt odpověď. Integrovaný registr znečišťování je dle zákona každému přístupný na pouhé kliknutí na klávesnici počítače. Okamžitě se nám otevřou do značné míry důvěryhodná data, co konkrétní provoz do okolního ovzduší, vody či půdy vypouští. Co však s těmi údaji? Málokdo je umí interpretovat, aby poznal skutečná rizika z čísel, která si s takovou samozřejmostí přečetl. Jde-li o závažná individuální rozhodnutí, například zda si v dané oblasti postavit rodinný dům, určitě se vyplatí nechat si na základě těchto přečtených čísel udělat rozbor. Není to nic jednoduchého a zřejmě ani levného. Většina občanů se pro začátek spokojí s všeobecnými informacemi.

Přehled největších českých znečišťovatelů na základě údajů zveřejněných v Integrovaném registru znečišťování každoročně sestavuje sdružení Arnika. Bez tabulek Arniky by Integrovaný registr znečišťování znal jen úzký okruh odborných uživatelů. Jako nepominutelný zdroj informací posloužil například projektu inventarizace starých ekologických zátěží, který byl podkladem pro účastníky ostře sledovaného výběrového řízení na mnohamiliardovou zakázku na jejich odstranění.

Údaje z registru využili i autoři studie o rizikových záplavových oblastech. Francouzští odborníci se zajímali o úniky škodlivin do vody. A také studenti čerpají z údajů registru podklady pro své práce. Užití veřejně přístupné databáze samozřejmě nemůže být kompletně zdokumentované. Rozhodujícím klíčem k oslovení veřejnosti bylo rozdělení sledovaných škodlivin do skupin s podobnými účinky a vytvoření žebříčků znečišťovatelů v každé z nich.

Zakladatel Arniky i těchto žebříčků Jindřich Petrlík si uvědomuje, že v některých případech svým způsobem srovnávají hrušky s jablky. Největší praktickou odezvu překvapivě mají krajské přehledy, vydávané od druhého ročníku funkce registru. Jsou blíže praxi, chápou se jich městská či obecní zastupitelstva, nevládní organizace i občané při vytváření tlaku na místní provozy, aby snižovaly emise. V mnoha případech se to daří.

Čtěte také: Energie z obnovitelných zdrojů

Integrovaný registr znečišťování sleduje 93 nebezpečných látek, o dvě víc než obdobné evropské systémy. Škrt dvou chemikálií, které jsou navíc, byl při schvalování zákona předmětem velkého lobbingu. Přitom v USA nebo Kanadě se sledované látky počítají na stovky. Český registr však má oproti evropským ještě jednu velkou přednost - platí pro každý subjekt, jehož znečištění přesahuje určenou prahovou hodnotu pro danou látku. Bez ohledu na to, ke kterému odvětví patří.

V Česku se navíc důkladně sledují přenosy znečišťujících látek v odpadech, byť nezůstávají v daném prostředí a jsou převáženy k likvidaci jinam. Proto se může stát, že prahovou hodnotu dvě tuny nebezpečného odpadu snadno nasbírají i v nemocnici. Zdravotnické zařízení se tím stane povinnou osobou, která musí podat hlášení do registru.

„Mnoho subjektů o této povinnosti netuší. To je velice náročné na registraci i na osvětu,“ uvádí Lenka Jandová z agentury CENIA, která má v gesci ministerstva životního prostředí vytváření registru na starost. Má veškeré snažení praktický dopad? „Má, ale nelze jej nijak vyhodnotit. Mnoho podniků emise snižuje, ale nikdo nedokáže, zda je to pod vlivem registru, nebo to má jinou příčinu. Dlužno dodat, že žebříčky největších znečišťovatelů neodhalují přestupníky, které čeká trest. Porušování zákona by byla zcela jiná kauza. Do tabulek vstupují „znečišťovatelé v mezích zákona“.

Petrlík upozorňuje: „Je však rozdíl, zda určený emisní limit splní malý provoz, který do ovzduší za hodinu vypustí tři tisíce metrů krychlových spalin, nebo naopak velký závod, jenž každou hodinu chrlí sto tisíc metrů krychlových kouřových plynů. Přestože oba provozy splní zákonnou normu, větší zatíží životní prostředí mnohonásobně víc. Před zákonem jsou si rovny.

Do první, možná nejzávažnější skupiny náleží pouhých osm látek z třiadevadesáti. Zato nahánějí hrůzu. Jsou to prokazatelně karcinogenní látky, které samy o sobě i ve sloučeninách vyvolávají rakovinu. Je dobré si uvědomit každou z nich: arzen, azbest, benzen, etylenoxid, formaldehyd, chrom, kadmium a vinylchlorid. Jejich škodlivé účinky potvrdila Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny.

Čtěte také: Digitální stopa: Příběh na Instagramu

V tabulce, i ve všech následujících, je sumarizace všech hlášených úniků látek dané skupiny do ovzduší, vody i půdy za rok 2008. Hodnoty v tabulkách poskytly samy podniky v hlášeních, která měly povinnost odevzdat do 31. března.

Zabývejme se pozorněji hned první jmenovanou látkou - arzenem. Do ovzduší se dostává především spalováním fosilních paliv. Ale abychom nepřehlédli jeden fakt, arzen je vázán také na popílek a škváru. Při jejich nešetrném skládkování, nedej bože při stavebním využití škváry, se uvolňuje i do půdy. A vyplaví-li takovou cestu, nebo dokonce skládku voda, jsou znečištěné arzenem i vodní toky. Mnoho arzenu je v ovzduší okolo metalurgických závodů a ve výluzích z elektrárenských popílků. Zkombinují-li se úniky z průmyslu nešetrným hnojením umělými přípravky, může být zamoření arzenem značně koncentrované. Nesmíme zapomínat ani na jeho přirozený výskyt v různých horninách a půdách. Arzen způsobuje rakovinu plic a kůže a zvyšuje pravděpodobnost nádorů jater, ledvin a močového měchýře. „Životopisy“ ostatních sedmi látek jsou podobné.

Povšimněme si, jak výrazně útok na naše zdraví stoupne, připočteme-li k předchozím hodnotám ještě množství látek, jejichž karcinogenní riziko není dosud plně prokázáno. Třeba zcela jistě vyvolává rakovinu u zvířat, ale ztráty u lidí nejsou dostatečně zdokumentovány. Riziko je i u těchto látek velké. I jejich výčet by byl příliš dlouhý. Odstrašující příklad trichloretylenu musí postačit. Kromě rakoviny, která byla prokázána u zvířat a u lidí se připouští jako možné riziko, může při vysokých koncentracích člověku natolik rozkolísat tepovou frekvenci, až mu tím přivodí smrt. Jeho zničující působení však může jít i dalšími směry, způsobovat mutace a poškozovat genetický kód. Způsobuje závratě, bezvědomí, zrakové halucinace, nevolnost a zvracení. To v lepším případě. V horším může člověk přijít o zrak i o paměť. Látka může poškodit ledviny a játra. Je štěstím, vyjde-li člověk z kontaminace touto látkou „jen“ s kožní alergií. Je-li mezi nimi zrovna trichloretylen, by vyžadovalo mnohem důkladnější prostudování registru. Nicméně ty ostatní si s touto látkou nezadají.

Třetímu přehledu vévodí DEZA. Život v její blízkosti musí být prokletím. První pozici jí v předchozích dvou žebříčcích největších emisí karcinogenních látek postoupil opavský podnik IVAX Pharmaceuticals. Ten se bude od letošního roku psát v historii těchto přehledů zlatým písmem. Zavedl totiž natolik rázná opatření na omezení emisí dichlormetanu do vzduchu i vody, že z roku na rok zcela opustil karcinogenní top ten. V této tabulce DEZA vévodí látkám, které zbavují schopnosti mít děti. Z třetího místa jí začíná šlapat na paty ostravský hutní komplex ArcelorMittal. Jeho „příspěvek“ roste zejména kvůli nárůstu emisí chloru a arzenu.

Košatý seznam látek způsobujících neplodnost opět zdaleka obejdeme. Komu záleží na jejich výčtu, stránky agentury CENIA i sdružení Arnika v tomto ohledu zodpovědí každou otázku. Pro výběr těchto rizikových látek už neposloužila taková jednoznačná autorita jako v předchozích dvou případech a jejich výčet se ověřoval z několika zdrojů včetně obdobného přehledu v Kalifornii. Jako jediný příklad si připomeňme naftalen. Je postrachem těhotných žen i kojenců. Má schopnost procházet placentou a proniknout i do mateřského mléka.

Čtěte také: Poplatky za odpad v ČR

Také oxid uhelnatý může poškodit plod v těle matky. Produkují jej v obrovském množství zejména železárny a cementárny. AcelorMittal ho ročně v Ostravě vypustí skoro 60 tun. A třinecké železárny o mnoho nezaostávají. Naštěstí se vyskytuje převážně v naředěném množství. Velké koncentrace člověk nepřežije - nejdříve temně zčervená kůže, následuje kóma, křeče a smrt. Malé koncentrace se však vyskytují i uvnitř průmyslových měst a často působí potíže lidem s kardiovaskulárními chorobami.

Mutageny jsou nebezpečné látky hodné svého jména - působí na lidský organismus a silně zvyšují možnost mutace. Chemické látky této skupiny narušují DNA (například těžké kovy) nebo poškozují buněčný aparát dohlížející na rovnoměrné rozdělení genetické informace. Žebříčku vévodí chemička Spolana Neratovice následovaná dřevozpracujícím průmyslem. Za příklad nám slouží univerzální škůdce lidského zdraví, vinylchlorid. Nejenže je mutagenní, ale může způsobovat i rakovinu jater a jiných orgánů a ohrozit centrální tělní systémy - lymfatický a krevní systém a centrální nervovou soustavu. Může ohrozit oči i vyvolat výbuch. Největším zdrojem vinylchloridu jsou chemičky a provozy zpracovávající PVC.

Skleníkové plyny mají nakročeno stát se největším problémem století, protože se jim přičítá nejzávažnější podíl na přicházející klimatické změně. Po přečtení předchozích tabulek a doprovodných textů si však můžeme vydechnout. Na rozdíl od zákeřných předchůdců v tomto přehledu nám oxid uhličitý přímo nehrozí žádnou otravou ani zkolabováním orgánů. Jeho expozice dokonce není v normálních podmínkách nikdy natolik vysoká, aby obtěžovala. O to větší hrozbu v sobě skrývá. Očekávané zvýšení průměrné roční teploty na Zemi by mohlo přinést velké atmosférické poruchy, proti nimž je civilizace bezmocná. Na rozdíl od chemičky, z níž ucházejí jedy, kterou lze zavřít. Loni Arnika poukazovala na zvyšování emisí oxidu uhličitého, teď naopak zaznamenala pokles o osm procent. Snížení se projevilo u celé desítky nejčadivějších podniků, je to tedy trend.

Jevu se říkalo kyselé deště a dvě třetiny minulého století trápily snad celý průmyslový svět. Vyspělé země však brzy zjistily, že letecké bombardování zakyselených ploch zásaditým vápnem nepřináší zdaleka takové efekty jako změněné technologie. Šéfové tehdejšího Československa měli dlouhé vedení, a proto k nám řešení přišlo s velkým zpožděním až po sametové revoluci. Nějak si neuvědomujeme, že i nejmodernější technologie spalování fosilních paliv vypouštějí do ovzduší síru, auta chrlí čím dál více „noxů“ (NOx) a do ovzduší uniká čpavek, fluorovodík a chlorovodík. Kyselé deště v omezené míře pokračují.

Má se za to, že nebezpečný problém slábnutí ozonové vrstvy Země je už zažehnán. Zacelit by se měla ozonová díra za nějakých 50 let. Až dorazí do horních vrstev poslední plyny zbůhdarma vyfoukané z našich sprejů. Integrovaný registr znečišťování však odhaluje, že nějaké „ozonožravé“ látky v malém množství stále vypouštíme. A v mizivém množství pro speciální potřeby i vyrábíme. K sledovaným látkám patří halony. Ač je jejich výroba zakázána, čas od času na ně dojde, pokud někdo v nouzi narazí starý minimax. Halony patřily k výtečným hasivům, přesto by přístroje měly být vhodným způsobem zneškodněny.

K látkám nebezpečným pro vodní organismy patří takřka všechny, které naplňovaly předchozí tabulky, u nichž připadají v úvahu emise do vody. A i některé jedovaté vodní specialistky. Výčet těchto škodičů by byl ze všech výčtů nejsložitější. Další složitostí je vůbec sestavit tabulku. Kuriózní je, že v ní figurují právě čistírny postavené za účelem čištění vod. K jejich emisím se totiž přičítají množství látek, které nedokážou nebo nestačí vyčistit. A šéfové čistíren s tím mají problém, vyplňují do výkazů hausnumera. Nikdo nemá právo nepravděpodobnou hodnotu v tabulce škrtnout. Pracovnice registru pouze na lapsus upozorní a pak čekají, až se podniky rozhýbou k opravě. To si Arnika dovolit nemůže, její devízou je včasná informace.

O pořadí v následujícím topu rozhodují jedovatí vytrvalci. Takové DDT je už několik desítek let zakázané používat. Přesto se neustále vrací a nalézá se i v tělech mnohem mladších lidí, kteří by s DDT mohli přijít přímo do styku. Ukládá se v živočišných tkáních, zejména tukových. Umí se převlékat. Za pomoci mikroorganismů se přemění například na své metabolity DDE nebo DDD, které jsou také perzistentní, tedy takřka nerozkladatelné. Chovají se však jinak, a proto se šíří i tam, kam vlastní DDT nepronikne. DDE má na rozdíl od DDT schopnost rozpouštět se a opustit tělo s močí. Jejich poločas rozpadu je až patnáct let, a proto budou otravovat ještě další generace. Přesněji poškozovat lidské zdraví i ekosystémy.

V přírodě se DDT váže na půdní částice. Kumuluje se v rostlinných i živočišných tkáních a přelévá se potravinovým řetězcem. Mnohé další organické perzistentní látky však stále vznikají a podobně se v lidech i přírodě usazují.

Rtuť je jediným kovem, který je za normálních podmínek tekutý. Výjimečných vlastností rtuti lidé hojně využívali a platili za to značnou daň zdravotním stavem. Nejvíc jsou ohroženy nenarozené děti a kojenci. Následkem otravy rtutí lidé trpí poruchami řeči, sluchu, chůze a vidění. Může narušit koordinaci pohybů a vyvolat svalovou slabost. Lidé po ní ztrácejí plodnost. Rtuť je stejně jako organické sloučeniny z minulé tabulky kumulativním jedem a z organismu se vylučuje pozvolna. Její anorganické sloučeniny se mohou působením mikroorganismů přeměnit na organické a nebezpečně se hromadit v potravinovém řetězci. Rtuť patří i k nejnebezpečnějším starým zátěžím. Přesto se stále průmyslově využívá a uniká do prostředí.

Vůči evropskému systému E-PTR (Evropský protokol o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek) je styren první látkou, kterou Česko sleduje navíc. Odhalených 13,5 tuny vypuštěných do prostředí z prvního místa tabulky a jedenáct z druhého jasně prokazují,...

Tabulka 1: Největší emise karcinogenních látek v roce 2008

Tabulka 2: Největší emise látek s prokázaným karcinogenním rizikem u zvířat

Tabulka 3: Největší emise látek způsobujících neplodnost

Tabulka 4: Největší emise oxidu uhelnatého

Tabulka 5: Největší emise mutagenních látek

Tabulka 6: Největší emise skleníkových plynů

Tabulka 7: Největší emise látek způsobujících kyselé deště

Tabulka 8: Největší emise látek nebezpečných pro vodní organismy

Tabulka 9: Největší emise perzistentních organických látek

tags: #kolik #kg #CO2 #vypouští #Královéhradecký #kraj

Oblíbené příspěvky:

• Programy podnikové ekologie
• Infrastruktura pro ekologickou osvětu
• O provozu Frýdecké skládky
• Ekologické Systémy Budov
• Povolená hnojiva pro bio zemědělství