Národní parky v České republice a jejich ekologický význam

V České republice se nacházejí čtyři národní parky, které hrají klíčovou roli v ochraně přírody a krajiny. Neformální sdružení založily správy všech čtyř národních parků v Česku - Českého Švýcarska, Krkonoš, Podyjí a Šumavy.

V Podmolí v Národním parku Podyjí byla oficiálně založena Asociace národních parků České republiky (ANP ČR). Ustavující memorandum o spolupráci dnes společně podepsali ředitelé Petr Kříž (NP České Švýcarsko), Robin Böhnisch (KRNAP), Tomáš Rothröckl (NP Podyjí) a Pavel Hubený (NP Šumava).

Ředitelé správ národních parků Česka ze svého středu zvolili prvním předsedou Asociace Robina Böhnische z Krkonošského národního parku. Předsednické volební období je jednoleté. Koordinátorem byl na příští čtyři roky zvolen Jakub Kašpar, náměstek ředitele Správy KRNAP.

„Vnímám Asociaci jako významné posílení hlasu správ NP, ať už směrem k nejširší veřejnosti, nebo třeba v diskusi o legislativních změnách, které se NP dotýkají. Správy národních parků představují koncentraci vysoké odborné kompetence, tradici intenzivní komunikace s partnery v regionu, každý z těch současných má také jedinečnou zkušenost z přeshraniční spolupráce. Je tedy zřejmé, že Asociace národních parků ČR bude mít v mnoha ohledech co nabídnout,“ říká čerstvě zvolený předseda ANP ČR, ředitel Správy KRNAP Robin Böhnisch.

„Hlavním důvodem, proč jsme se rozhodli Asociaci založit, je potřeba mít jasnou platformu pro vzájemnou spolupráci, výměnu zkušeností a koordinaci,“ vysvětluje hlavní impuls vzniku ANP ČR koordinátor Jakub Kašpar. „Samozřejmě je Asociace připravená přivítat ve svých řadách případné nové členy, jako chystaný NP Křivoklátsko,“ dodává.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

„Jsem přesvědčen, že tato iniciativa povede ke zvýšení efektivního budování povědomí veřejnosti o tom, co jsou vlastně národní parky a o jaké hodnoty pečují. Asociace národních parků jsou v některých evropských státech (např. Rakousko, Itálie, Polsko) osvědčené, velmi aktivní a účinné. Věřím, že to tak bude i v Česku,“ říká ředitel Správy NP Podyjí Tomáš Rothröckl.

„Každý z našich národních parků je sám o sobě unikátem, poslání území zařazených do této prestižní kategorie jsou však společná. Patří k nim i vytváření prostoru pro přírodní děje, které v převažující kulturní krajině Česka mají často velmi málo prostoru, právě tak jako prezentace významu těchto dějů veřejnosti. Národní parky si přitom vzájemně mohou být velkou inspirací,“ říká Petr Kříž, ředitel Správy Národního parku České Švýcarsko.

„Zkušenost s intenzivní spoluprací a doslova propojováním agend mezi NP Šumava a NP Bavorský les mi potvrzuje, že je i v Česku spolupráce na mnoha úrovních, tedy nejen mezi řediteli, důležitá pro sjednocování cílů a postupů, zejména ve státní správě, ale i při péči o biodiverzitu a postupné rozšiřování divoké přírody,“ říká Pavel Hubený, ředitel Správy NP Šumava. „Za posledních několik let máme za sebou řadu společně prováděných analýz a hodnocení, o mnoha věcech se průběžně radíme a hledáme optimální řešení. Je jedinou cestou do budoucnosti dát této spolupráci formálnější rámec. Protože všechny národní parky chtějí být výkladní skříní ochrany přírody," dodává ředitel Hubený.

Národní parky chtějí, aby ANP ČR byla jejich společnou reprezentací navenek k veřejnosti, ale i k partnerům ve světě, zejména vůči mezinárodním organizacím, jako je Federace EUROPARC, IUCN, EuroSite či Rada Evropy. Hlavním cílem Asociace je ale být platformou pro vzájemnou diskusi nad praktickými otázkami ochrany přírody, ale i celostátními a mezinárodními strategickými dokumenty. V rámci Asociace bude možné efektivněji debatovat a vyměňovat si vzájemně zkušenosti nejen z péče o přírodu, ale také z práce s veřejností nebo hospodaření a personálních záležitostí v řízení národních parků.

Je novela zákona o ochraně přírody a krajiny opravdu koncepční? Platné znění zákona o ochraně přírody a krajiny stanoví, že je nutno vyhlásit každý národní park samostatným zákonem. Je tím respektován fakt, že při obecných a legislativně zformulovaných cílech ochrany přírody a krajiny je třeba pro každý národní park stanovit odlišné podmínky a čas k dosažení těchto cílů.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Rozdíly mezi jednotlivými národními parky

Čím se liší jednotlivé národní parky? Velikostí, historickým vývojem, podílem nepřírodních složek, přístupností do krajiny, omezením práv občanů, stupněm ochrany a tím, co vlastně chráněno je. Nepřírodní složky jsou tvořeny lidskými sídly a turistickou infrastrukturou, která zpřístupňuje krajinu a zajišťuje poznávací, výchovnou a rekreační funkci národních parků.

• Krkonoše nedosahují ani poloviny výměry šumavského parku, obce nejsou součástí národního parku, přirozený rozvoj nebyl nikdy přerušen železnou oponou a turistická infrastruktura cest, ubytovacích zařízení, služeb a turistických atrakcí je zde rozvíjena více jak dvě století.
• Podyjí a České Švýcarsko tvoří každý svou rozlohou zhruba desetinu rozlohy Šumavy, obce nejsou součástí těchto parků a infrastruktura cestovního ruchu je rozšířenější v Českém Švýcarsku, budovaná po stejně dlouhou dobu jako v Krkonoších.
• Šumava neprochází od druhé poloviny 20. století přirozeným vývojem. Historický dvacetinásobek dnešní populace dnes připomínají jen nahodile obnovené křížky a kamenné snosy ohraničující bývalá pole a spor je o tom, zda mají do budoucna patřit do pralesa, jako by nikdy neexistovaly.

Územní systém ekologické stability (ÚSES)

Hlavním smyslem ÚSES je působit jako základní prvek ekologické sítě, posílit ekologickou stabilitu krajiny zachováním nebo obnovením stabilních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb. Interakční prvky jsou hierarchicky na nejnižší úrovni a nemusí být propojeny s ostatními skladebnými částmi ÚSES. Jedná se o krajinný segment, který na lokální úrovni zprostředkovává příznivé působení základních skladebných částí ÚSES (biocenter a biokoridorů) na okolní méně stabilní krajinu do větší vzdálenosti.

Interakční prvky často umožňují trvalou existenci určitých druhů organismů, majících menší prostorové nároky (vedle řady druhů rostlin některé druhy hmyzu, drobných hlodavců, hmyzožravců, ptáků, obojživelníků atd.).

• Rozlehlé ekologicky významné krajinné celky a oblasti s min. plochou alespoň 1000 ha.
• Ekologicky významné krajinné celky s minimální plochou podle typů společenstev od 10 do 50 ha.
• Menší ekologicky významné krajinné celky do 5 - 10 ha.

Kategorizace chráněných území podle IUCN

Pokud něčím ochrana přírody napodobuje různorodost objektu svého zájmu, pak je to variabilitou kategorií chráněných území a jejich různým pojetím v jednotlivých státech. I proto Mezinárodní unie ochrany přírody vypracovala jednotný systém jejich kategorizace, o kterém se také v České republice vedou stále častější diskuse.

Chráněná území jsou na celém světě od počátku hlavním a doposud nejefektivnějším nástrojem ochrany přírody v porovnání s obecně nižší účinností opatření v druhové ochraně. Z toho důvodu jsou také základem téměř všech strategií ochrany biodiverzity. Jejich chápání se však v jednotlivých státech od počátku jejich vyhlašování značně liší a postupem času i podstatně mění.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

Výsledkem jsou dnes již celosvětově uznávané „managementové kategorie chráněných území“ (dále jen Kategorizace), vypracované Mezinárodní unií ochrany přírody (International Union for Conservation of Nature - IUCN). Je zajímavé, že se v ČR někteří správci chráněných území i jejich názoroví oponenti čím dál více uchylují k argumentaci založené právě na Kategorizaci.

Současná, na Kategorizaci založená definice chráněného území zní: „Jasně definovaný geografický prostor, který je uznaný, specializovaný a o který se pečuje - prostřednictvím právních nebo jiných účinných prostředků - tak, aby dlouhodobě zajišťoval ochranu (uchování) přírody spolu se souvisejícími ekosystémovými službami a kulturními hodnotami.“

Je třeba dodat, že používání kategorizace je nepovinné a jejím účelem není měnit či modifikovat národní kategorie, ale přiřadit k jednotlivým územím informaci, v jaké managementové kategorii IUCN se nachází.

Názvy všech kategorií víceméně odpovídají jejich celosvětovému pojetí. Výjimku tvoří kategorie II - národní park. Její název byl také zvolen tak, aby co možná nejvíce odpovídal obecnému chápání. Jenže národní park je celosvětově nejdéle používaný název (kategorie) a je tak nejvíce ovlivněn specifickým místním přístupem.

Kategorizace zdůrazňuje tzv. ekosystémový přístup. To znamená, že by celosvětová soustava chráněných území měla zahrnovat všechny základní typy ekosystémů v dostatečné rozloze. Důležitá je však také skutečnost, že Kategorizace dělí chráněná území ne podle toho, co se chrání, ale jak (tj. jakým typem managementu).

Správce každého chráněného území má povinnost při zpracování plánu péče určit, v jaké kategorii IUCN se území nachází (podle vyhl. č. 60/2008 Sb., kterou se určují náležitosti plánu péče). K tomuto účelu doposud slouží český překlad Kategorizace z roku 2001 (Planeta2001/05 - jedná se o verzi vydanou IUCN v roce 1994). Nejedná se však o určující ukazatel péče o území, ale spíše o doplňkovou informaci, jaké jsou konkrétní cíle správce a jaké kategorii IUCN vyhovují nejlépe.

Kategorie chráněných území podle IUCN

Managementových kategorií je v podstatě sedm, protože kategorie I se dělí na dvě podkategorie. Důležité je uvědomit si, že všechny kategorie jsou z hlediska důležitosti či významu na stejné úrovni. Například kategorie I není z podstaty hodnotnější než následující. Každá z nich má v ochraně biodiverzity svůj nenahraditelný význam a společně tvoří dostatečné spektrum možných pasivních i aktivních přístupů k péči o přírodu a krajinu.

• Kategorie Ia: přísná přírodní rezervace - Kategorie Ia je představována přísně chráněnými územími určenými na ochranu biodiverzity a případně i geologických/geomorfologických jevů, jejichž navštěvování lidmi, využívání a vlivy jsou přísně kontrolovány a omezeny pouze na takové, které zajišťují ochranu hodnot, pro něž je území zřízeno.
• Kategorie Ib: území divoké přírody - Chráněná území kategorie Ib jsou zpravidla rozsáhlá, nedotčená nebo jen slabě pozměněná území, která si udržují svůj přírodní charakter a vlivy bez trvalého nebo významnějšího lidského osídlení, v nichž cílem ochrany a managementu je uchování jejich přírodních podmínek.
• Kategorie II: národní park - Chráněná území kategorie II jsou rozsáhlá přírodní nebo přírodě blízká území určená k ochraně velkoplošně probíhajících ekologických procesů spolu s množstvím druhů a ekosystémů pro dané území charakteristických, která zároveň dávají možnost pro realizaci duchovních, vědeckých, výchovných, rekreačních a návštěvních cílů, environmentálně a kulturně slučitelných s cíli ochrany území.
• Kategorie III: přírodní památka nebo prvek - Chráněná území kategorie III představují zpravidla relativně menší oblasti, které jsou určené k ochraně specifických přírodních nebo kulturních prvků (např. geologické útvary, jeskyně, vodopády, významné stromy, lokality výskytu vzácných druhů), které mají výjimečnou přírodní nebo kulturní hodnotu.

tags: #ekologie #národní #parky #Česká #republika

Oblíbené příspěvky:

• Svoz odpadu Prostějov - podrobný rozpis
• Získání dotací na bio zeleninu
• Pěstování kokosové palmy
• Stavební odpad a legislativa
• Srovnání daní v ČR