Ekologie v pedagogice volného času

Vyučování pod širým nebem má na území ČR tradici, je propagováno, zdokumentováno a zrealizováno celou řadou pedagogů. V letech 1874 - 1879 učil děti v přírodě olomoucký učitel I. Libíček.

V roce 1875 publikoval v časopisu Posel z Budče český pedagog Václav Vaníček článek, ve kterém odkazoval na Komenského Didaktiku a na tehdejší ministerský výnos (č. 4816 z 9. 6. 1873), v němž se dovoluje při vyučování ve vhodném čase vycházet do přírody v okolí školy) a doporučoval pedagogům, aby následovali jeho příkladu a co nejhojněji vycházeli se svými žáky mimo budovy škol.

V článku dále podrobně popisuje své turisticko-přírodovědné vycházky s žáky a mnohé zážitky z nich (např. společný zpěv písně Krásný vzhled je na ten Boží svět), které dokládají, že se již tehdy v přírodě vyučovalo interdisciplinárně.

Plán Lesní školy v Kostelci nad Orlicí zveřejnil, ale nakonec nezrealizoval, v roce 1907 učitel Čermák. Lesní školy propagoval i sám Václav Rohlena.

V roce 1926 byla sociálním úřadem města Prahy otevřena v Kinského zahradě soukromá Sadová škola, jejíž provoz nebyl bohužel dlouhý. Trval pouhých šest neděl.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Nejvíce se na našem území za myšlenku vyučovat ve venkovním prostředí v období před druhou světovou válkou zasadil spisovatel dětských knih z doby pravěké, učitel a archeolog E. Eduard Štorch vodil pražské děti o nedělích a svátcích do okolí Prahy, vedl kursy plavání, bruslení a skautský tábornický oddíl.

Posléze si ale uvědomil, že čas strávený ve školních budovách není možné vykoupit pobytem na čerstvém vzduchu jen o nedělích a svátcích, trápil ho často neutěšený zdravotní stav jeho žáků.

Na odborném pedagogickém poli se proto v zájmu dětí pokoušel prosadit myšlenku spojení výuky s pobytem dětí v přírodě. Aby svou vizi, že je možné vyučovat mimo budovy, podpořil pádnými argumenty (pedagogickým výzkumem), zrealizoval svou představu školy v přírodě na vlastní náklady jako jeden z mnoha tehdejších pedagogických pokusů.

V letech 1926-1930 provozoval na vltavském ostrově v Praze v Libni Dětskou farmu, kam docházel tři dny v týdnu se svými studenty na vyučování. Na Dětské farmě nechával žáky během vyučování žít a volně pracovat v přírodě.

Jeho výsledky byly překvapující - upevnění zdraví dětí (doloženo mnohými lékařskými zprávami), stmelení žáků z různých skupin a tříd, poznání individuálních schopností žáků, zvýšené sociální cítění, rozvoj samostatnosti, seberegulace ve skupině, pracovní návyky, skromnost (dnešní terminologií: vybudování klíčových kompetencí).

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Bohužel dnes, po téměř sto letech, je toto téma v české pedagogice stále stejně upozaděné jako dříve - žáci a studenti tráví v neútulných školních budovách většinu vyučování.

Např. kolem nestorky české environmentální výchovy Květoslavy Burešové vznikla skupina učitelů a učitelek, které se snaží přesunout alespoň část výuky do školní zahrady.

Snahu, aby žáci trávili více času venku, podporují dobré zkušenosti ze zahraničí. O praxi v britských školách informuje S. Fenoughty. Žáci tráví na školních pozemcích (převážně o přestávkách) nejméně 25 % času stráveného ve škole.

S. Fenoughty prezentuje charitativní školní spolek Learning Throught Landscapes, který vznikl v roce 1990 a jehož činnost prokázala, že je možné vyučovat ve venkovním prostředí více než 50 % veškerého učiva (včetně předmětů humanitních).

Absolventka oboru biomedicína T. Herotová uvádí, že děti ze skandinávských zemí stráví více než 80 % veškerého času, který tráví v mateřských školách, venku, a to za každého počasí. V našich mateřských školách je čas trávený venku kratší, za deště děti vycházejí ven málokdy.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

Žáci druhého stupně nebo víceletých gymnázií se z učeben dostávají z důvodů organizačních (nemají pouze jednoho učitele) a z důvodů většího rozsahu učiva ještě méně, než žáci stupně prvního.

Proto i dnes volají, v návaznosti na české reformátory v čele s E. Štorchem a na zahraniční zkušenosti např. hnutí Friluftsfrämjanden (česky: „pedagogika pod širákem“ nebo „venkovní pedagogika“), odborníci i někteří pedagogové z praxe po eubiotické reformě českého školství.

Pokud probíhá výuka např. jazyka v altánu na školní zahradě, mohou žáci při práci pozorovat stromy, květiny, ptáky, hmyz atd., mohou se nechat okolím inspirovat k plnění nejrůznějším úkolů (např. při hledání podstatných jmen, sloves, mohou počítat či měřit přírodniny, atd.).

Vyučování ve venkovním prostředí je pro dětský organismus zdravější - posiluje se přirozená imunita, lépe probíhá rekonvalescence po závažných onemocněních, posiluje se nervový systém, probouzí se činnost mozkových buněk, posiluje se tělo, zvyšuje se hodnota hemoglobinu v krvi, zvyšuje se objem plic, stupňuje se plicní ventilace, roste chuť k jídlu, snižuje se tlak v tepnách, napomáhá se činnosti vyměšovací, mohutní systém svalový, prožívá se radost ze života.

Vyučování pod širým nebem, resp. v přírodě má tradici napříč kulturami a historií. Nejvýznamnější složkou organizovaného vyučování environmentální výchovy v terénu jsou exkurze na místa pro environmentální výchovu významná (čistírna odpadních vod, spalovna, skládka, vodárna, muzeum, skanzen).

Exkurze je jedna z organizačních forem vyučování, která se realizuje v mimoškolním prostředí. Hovoříme buď o jednooborových, nebo komplexních exkurzích. Význam exkurzí v souvislosti s modernizací vyučování stále vzrůstá. Didaktická účinnost exkurze závisí ovšem na její důkladné a promyšlené přípravě a na vhodné reflexi.

V kontextu prvního stupně je organizovanou výukou environmentální výchovy také společné pozorování (např. L. Burbank v tomto textu propaguje pro výchovu dětí klidné prostředí venkova. Zásadně se staví proti povinné školní docházce pro děti mladší 10 let. (Čili to, co sám zažil.) Život bez intelektuálních stresů považoval za základ navrhovaných pedagogických reforem.

„Každé dítě by mělo mít svůj vlastní svět, kde jsou bábovičky z písku, luční kobylky, vodní brouci, pulci, žáby, motýli, lesní jahody, třešně, žaludy, kaštany, lezení po stromech, brouzdání se potokem, lekníny, veverky, netopýři, včely, morčata, štěňata, strniště, smrkové šišky, oblázky, písek, hadi, borůvky a sršni; a každé dítě, které o tento svět přijde, zároveň přijde i o nejlepší zdroj své výchovy. Tím, že se s jednotlivými složkami tohoto světa seznámí, dostane se do styku s vnitřní harmonií přírody. Toto poučení je nenásilné, přirozené a celistvé.“

Zakladatel indické ochrany přírody J. Corbett (1866 -1933) strávil rané dětství v pralese a za svého nejlepšího učitele považoval samotnou přírodu. Přírodovědec G. Durrell prožil dětství plné raných chovatelských zážitků na ostrově Korfu v doprovodu dvou psů vyučován domácími učiteli. Na dětství v idylickém prostředí norských hor vzpomíná jedna z nejvýznamnějších spisovatelek, nositelka Nobelovy ceny za literaturu S. Undsetová.

U nás tuto „metodu“ prosazovali za první republiky zastánci tzv. volné školy - pokusníci František Merta, Konrád Pospíšil, Josef Loutocký, Karel Weinzettl, Jaroslav Vágner, Josef Pešek a především Jan Úlehla. „Volná škola“ nebo také „volná pracovní škola“ byla idea vzdělávání vycházejícího zcela z iniciativy žáka.

Učitel by poskytl žákům volnost veškeré školní práce - výuka probíhá bez osnov i bez rozvrhu hodin, bez učebnic, na základě volné, dobrovolné kázně. Vyučování začíná až tehdy, když příroda v dítěti probudí zájem a zvídavost. Tato myšlenka ovšem narazila na vlnu kritiky.

Přesto na několika školách byla “metoda” volné školy alespoň částečně zrealizována např. V zahraničí i u nás myšlenku minimalizovat pobyt dětí v budově školy prosazují některé moderní pedagogické směry - konstruktivismus (např.

Projekt environmentální výchovy ve volném čase

Projekt si klade za cíl zvýšit rozmanitost hmyzu na zahradě a uměle zvýšit jeho diverzitu např. domečky pro včelky samotářky, které vymírají. Žáci budou aktivně vyrábět, vybírat a osazovat budky, krmítka a hmyzí hotely. Zároveň projekt podpoří biotop příznivý pro zachování rozmanitosti obecně ubývajícího hmyzu.

Součástí projektu jsou drobné úpravy školní zahrady, které budou provádět žáci v rámci výuky i volnočasového kroužku ekologie. Jedná se např. o uzpůsobení školní zahrady pro výuku, a to jak z důvodu bezpečnosti, tak z důvodu vytvoření vhodného prostředí a podmínek. Na základě doporučení certifikovaného arboristy, Bc.

• Vytvoření elementárního povědomí o přírodním prostředí, jeho rozmanitosti, vývoji a neustálých proměnách.
• Výroba ptačích budek a krmítek a zakoupení hmyzích hotelů a jejich rozmístění ve školní zahradě.
• Vytvoření tzv.

V rámci výuky žáci zpracují tzv. „rodné listy“ dřevin, ptáků a hmyzu, které se vyskytují ve školní zahradě. Materiály budou dále použity pro realizace EVVO projektových dní ve školní zahradě. Projektové dny EVVO budou zacíleny na děti předškolního a mladšího školního věku.

V rámci průběžné pedagogické praxe našich žáků pozveme děti z Mateřských škol z Bojkovic a okolí a zároveň mladší děti ze Základní školy a dětského domova Bojkovice do naší školní zahrady. Žáci s využitím zpracovaných materiálů (rodných listů) a didaktických pomůcek (budky, krmítka, hmyzí hotely, motýlí loučka) připraví a zrealizují projektové vyučování EVVO pro předškoláky a děti mladšího školního věku. Cílem bude pozorovat a seznámit děti s opomíjenými druhy rostlin a živočišných druhů.

tags: #ekologie #v #pedagogice #volného #času

Oblíbené příspěvky:

• Environmentální výchova v Lipce
• Biolog Vojtěch Novotný o Papui-Nové Guineji
• Poplatky za komunální odpad v ČR
• Harmonie a relaxace s podzimními zvuky
• Snižování emisí – případová studie ČR