Ekologie: Základní pojmy, definice a souvislosti

Ekologie je věda, která se zabývá vztahy v přírodě. Zkoumá vztahy mezi organismy navzájem i mezi organismy a prostředím. Termín ekologie často bývá nesprávně používán pro ochranářské aktivity a tvorbu životního prostředí. Nejde o jedno a to samé.

Jako vědu vymezil ekologii poprvé E. H. Haeckel v roce 1869. Nejběžnější je definice ekologie E. P. Oduma: je to věda o životním prostředí, resp. biologie prostředí.

Ekologie se vyznačuje typickými interdisciplinárními znaky. Využívá poznatků chemie, fyziky, matematiky aj., ale i společenských věd, zvláště filozofie, sociologie, ekonomie, psychologie, politologie atp. V současné době její význam neobyčejně vzrůstá se silným ohrožením životního prostředí nazývaným ekologickou krizí. Rozvíjí se tzv. ekologické vědomí, ekologická etika, vznikají ekologická hnutí, politické strany (strany zelených). Problémem dnešní doby jsou střety ekologických a ekonomických zájmů, resp. nepochopení faktu, v dlouhodobější perspektivě nemůže jít o zájmy rozporné, neslučitelné.

Podle specifikace předmětu studia se ekologie člení na:

• Autoekologii, která zkoumá jednotlivé organismy.
• Populační ekologii, zkoumající populaci určitého biologického druhu.
• Synekologii, jejímž předmětem jsou skupiny organismů (společenstva).
• Globální ekologii, vztahující se k biosféře.

Dále je možné hovořit o fyziologické ekologii, zabývající se fyziologickými změnami organismů v procesu jejich přizpůsobování ke změnám prostředí, a o biochemické ekologii, která si klade za úkol objasnit zákonitosti adaptace organismů na molekulární úrovni.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Základní pojmy v ekologii

Ekosystém

Ucelené součásti přírody se označují jako ekosystémy. Přirozené ekosystémy vznikají (víceméně) bez zásahu člověka (např. tropický deštný les, korálové útesy, přirozený lesní porost). Naopak umělé ekosystémy musí člověk udržovat a dodávat do nich energii (např. hnojení, orba a osévání pole, sečení či spásání louky).

Ekosystémy jsou různě stabilní, neboli snášejí jen určitou míru narušení. Postupně se vyvíjejí, to se označuje jako sukcese (např. hromada zeminy postupně zaroste bylinami, keři, nastěhují se sem živočichové aj.). Pro ekosystémy je důležitá i přítomnost „mrtvé“ organické hmoty.

Ekologické faktory

Všechny živé i neživé prvky prostředí působící na organismy se nazývají ekologickými faktory. Mají rozdílnou podstatu a specifiku působení a je možné je členit do těchto základních skupin:

1. Abiotické (fyzikálně-chemické): teplota, sluneční svit, vlhkost, plynné složení vzduchu, atmosférické vlivy atp.
2. Biotické: faktory vzájemného ovlivňování živých systémů.
3. Antropogenní: formy činnosti člověka přímo a nepřímo ovlivňující život organismů v prostředí.

Ekologická valence

Každý organismus, populace či společenstvo má určitou ekologickou valenci vůči jednotlivým ekologickým faktorům. Pohybuje se v určitém rozmezí od mezních hodnot k optimální hodnotě, která je pro existence organismů nejvýhodnější. Mezi ekologickými faktory jsou vždy některé limitující, jež ohraničují možnosti existence biologických systémů.

Areál

Areál splňuje ekologické požadavky organismu, je to území, kde se vyskytují jedinci určitých druhů. Organismy mohou být na určitém místě původní (mít zde tzv. primární areál). Také mohou žít na místech, kde se původně nevyskytovaly (sekundární areál).

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Bioindikátory a adaptace

Organismy jsou přizpůsobené na určité podmínky (adaptace) a snášejí jen jejich určité rozpětí (ekologická valence). Organismy snášející jen úzký rozsah podmínek se považují za bioindikátory.

Biodiverzita a ekosystémy

Biodiverzita, rozmanitost života na Zemi, zahrnuje všechny živé organismy, od mikroskopických bakterií až po rozsáhlé lesy. Dělí se na tři klíčové složky: genetická rozmanitost, druhová rozmanitost a rozmanitost ekosystémů.

• Genetická rozmanitost se týká rozmanitosti genů v rámci druhů, které poskytují surovinu pro přizpůsobení a evoluci. Tato genetická variabilita má zásadní význam pro přežití druhů a funguje jako nárazník proti změnám prostředí.
• Druhová rozmanitost je rozmanitost druhů v rámci stanoviště nebo na planetě jako celku. Zajišťuje funkčnost ekosystému, protože různé druhy hrají různé role, například producentů, konzumentů a rozkladačů.
• Rozmanitost ekosystémů zahrnuje různá stanoviště, od pouští po oceány, z nichž každé podporuje odlišná společenstva organismů. Rozmanité ekosystémy přispívají ke globální ekologii tím, že vyrovnávají zemské klima, podporují koloběh vody a poskytují životní prostředí různým druhům.

Ekosystémy tvoří strukturální rámec podporující biologickou rozmanitost. Jsou to dynamická společenstva rostlin, živočichů, mikroorganismů a neživého prostředí, která na sebe vzájemně působí jako funkční jednotka. Tyto interakce usnadňují tok energie a koloběh materiálů a udržují životní procesy. Dynamiku ekosystémů řídí interakce mezi různými organismy a jejich fyzickým prostředím.

Ekoremediace

Ekoremediace znamená využití ekologických principů a postupů k obnově znehodnoceného životního prostředí. Mezi úspěšné ekoremediační projekty patří obnova mokřadů, zalesňování vykácených pozemků a obnova kontaminované půdy a vodních ploch.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

tags: #ekologie #pojmy #biologie #definice

Oblíbené příspěvky:

• Přehled emisních norem pro autobusy
• Krása hor na plátně
• Jak správně třídit odpad?
• Čisté Lety: Informace o odpadech
• Efektivní využití rohu s odpadkovým košem