Ekologie: Předmět studia a definice

Cílem tohoto článku je poskytnout ucelený pohled na ekologii jako vědní disciplínu, včetně její definice, předmětu studia a vztahu k dalším vědním oborům. Dále se zaměříme na krajinnou ekologii a její specifické přístupy.

Základy ekologie

Cílem studia ekologie je osvojení si základních pojmů a definic z oblasti ekologie a získání základních znalostí o fungování ekosystému. Důraz je kladen na vztahy mezi jeho základními složkami (producenti, konzumenti, destruenti - neživé prostředí) a o vlivu člověka na tento ekosystém.

Osvojení si terminologie z oblasti ekologie a znalost fungování ekosystému a provázanosti vztahů mezi jeho jednotlivými složkami umožní studentům lépe pochopit příčinné souvislosti v dalších navazujících předmětech jako je zejména chemie životního prostředí.

Obecně se nemá moc cenu přeříkávat u tabule (nebo u presentace, což je ještě horší) to, co je zřejmé z knih. Naopak má cenu se soustředit na věci důležité, problematické a širšího dosahu. Současně je důležité umožnit studentům aktivní účast a poskytnout jim zpětnou vazbu i v bakalářském stupni studia.

Základní témata ekologie

• Základní termíny, ekosystém, výskyt organismů v ekosystému.
• Organismy a prostředí, pojmy (biotop, ekotop, teritorium, stanoviště, nika).
• Typy organismů, ekologická pravidla.
• Ekologické faktory; abiotické, biotické, intenzita faktorů, bioindikátory.
• Biosféra, atmosféra, pedosféra, hydrosféra - vztah k živým organismům.
• Populace, její hlavní atributy, vztahy mezi jedinci dané populace.
• Biocenóza, synekologie.
• Vztahy mezi populacemi.
• Ekosystém, fungování ekosystému, stádia vývoje ekosystému, klimax, sukcese.
• Koloběh látek v ekosystému.
• Biogeografie, člověk a biosféra.

Klíčové koncepty v ekologii

Ekologie zahrnuje definice a vymezení, abiotické a biotické faktory, podmínky a zdroje. Zahrnuje základní rozdíly mezi terestrickými a vodními ekosystémy, limity tolerance, optimum, ekologickou niku. Dále se zabývá populacemi: definice, mortalita a natalita závislá na hustotě, růst a jeho regulace, modely růstu populace s přerušovaným/kontinuálním rozmnožováním, zdroje, jejich využití, pojem rovnováhy, kompetice, predace a mutualismus.

Čtěte také: Co je obsahem studia krajinné ekologie?

Ekologie se také zabývá společenstvy: druhová rozmanitost, stabilita, role disturbance, sukcese, osidlování ostrovů, role zásobníku druhů. A také ekosystémy: tok energie, trofická struktura, účinnost transformace, primární produkce, sekundární produkce, dekomposice, koloběh hmoty (uhlík, dusík, fosfor, těžké kovy, organické kontaminanty prostředí). A také člověkem a biosférou: změny globální lidské populace, zdroje, dodatková energie.

Krajinná ekologie

Krajinná ekologie je obor, který umožňuje pochopení důsledků činnosti člověka v současnosti i v historickém vývoji na krajinu. Jako obor s důrazně průnikovým multidisciplinárním přístupem předkládá výstupy základního výzkumu, ale zejména jejich aplikace v běžném životě.

Předmět má prohloubit obecné znalosti studentů v oblasti krajinné ekologie a rozvíjí znalosti stěžejních kapitol krajinné ekologie, jako je problematika struktury krajiny, fungování krajiny, historický vývoj krajiny a problematiku dalších aplikovaných oblastí. Předmět rovněž klade důraz na metodické aspekty oboru a přibližuje hlavní moderní metodické postupy používané v krajinné ekologii.

Cílem předmětu je poskytnout studentům šanci na pochopení základních podmínek a procesů utvářejících prostředí přírodní i kulturně ovlivněné krajiny. Cílem je též spojení dílčích znalostí studentů ze specializovaných předmětů k pochopení fungování krajiny jako celku. Důraz předmětu je kladen na problematiku středoevropské krajiny. Krajinná ekologie je důležitou součástí v kontextu dlouhodobé udržitelnosti.

Definice krajiny

Existuje mnoho desítek definic krajiny. Krajina může být různými odborníky chápána různě v rámci jejich oboru. Některými kulturami je krajina chápána jako posvátný prostor. Krajina je:

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

• Část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky.
• Část území vnímanou obyvateli, jejíž charakter je výsledkem působení přírodních a nebo lidských činitelů a jejich vzájemných vztahů (NOVOTNÁ, 2001, s. 9).
• Konkrétní část zemského povrchu, jejíž vzhled a charakter je podmíněn jednotnou strukturou a shodnou dynamikou (HAVRLANT, BUZEK, 1985, s. 9).
• Část zemského povrchu v podobných formách opakující se soustavou se ovlivňujících ekosystémů (FORMAN, GODRON, 1993, s. 8-15) tak hovoří o definicích krajiny v různých pojetích.
• Holistická entita reálného světa, za totální systém geografické sféry, tedy za geosystém v širším slova smyslu (MIKLÓS, IZAKOVIČOVÁ, 1997, s. 153).

Struktura = stavba, vnitřní uspořádání složitého celku. Krajina se odlišuje od ostatních částí krajinné sféry.

Samotný termín krajinná ekologie byl poprvé použitý v práci Carla Trolla z r. 1939 (Luftbildplan und ökologische Bodenforschung). Průkopník krajinné ekologie C. Troll definoval krajinnou ekologii jako studium fyzikálně-biologických vztahů, které řídí různé prostorové jednotky regionu.

Přístupy ke studiu krajiny

Krajina se studuje pomocí ekosystémového nebo geosystémového přístupu (NOVOTNÁ, 2001, s. 153):

• Ekosystémový přístup (biocentrický): jako interakci jednotlivých ekosystémů v prostoru (NOVOTNÁ, 2001, s. 153). Spočívá v tom, že se na studovaný komplex díváme jako na ekosystém, tj. studujeme jej biocentricky. Pozornost se soustřeďuje na ekologické vztahy, tj. na vztahy mezi fytocenózou a zoocenózou a vztahy mezi nimi a abiotickými komponentami. Vzájemné vztahy mezi anorganickými komponentami ekosystému se studují méně intenzivně nebo jen okrajově. Zejména angloamerická, italská škola (BALEJ, 2005, s. 153).
• Geosystémový přístup (polycentrický): interakce jednotlivých geosfér tj. s. Spočívá v tom, že se na studovaný komplex díváme jako na geosystém, tj. soustřeďujeme pozornost přibližně stejně na všechny složky a vztahy v geosystému. Komplex studujeme nebiocentricky (polycentricky). že za krajinně ekologické vztahy se považují i takové, které panují mezi neživými složkami krajiny, jako např. vztahy mezi půdou a klimatem, srážkami a vodní erozí atd.

Interdisciplinární a multidisciplinární přístup

Krajinná ekologie je chápána jako dílčí věda moderní ekologie (BALEJ, 2005, s. ale i jako součást geografických věd. Interdisciplinární přístup je v metodologické literatuře tradován jako něco, co je mezi dvěma disciplínami a co nepokrývá žádná z nich. Ono nepokrytí je pociťováno jako potřeba, neboť v tomto prostoru se vyskytují anomálie, nebo problémy, které je nutné objasnit má-li být dosaženo postupu v poznání. Na této ploše vzniká nová disciplína, nebo věda. Klasickým příkladem může být biofyzika, biochemie, ale také např. ekonomická statistika, nebo ekonometrie.

Při interdisciplinárním přístupu však nově vznikající vědní disciplína těží z těch disciplín, které ji daly vznik, a zároveň svým poznáním inspiruje původní vědy k dalšímu bádání.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Multidisciplinární přístup má nejčastěji následující významy: zahrnující mnoho větví; mnohonásobně se opakující. Multidisciplinární přístup je tady takovým, kdy onen prázdný a neprobádaný prostor je mezi více disciplínami.

Rozdíl mezi interdisciplinárním a multidisciplinárním přístupem je v tom, že zkoumají odlišné jevy, ne že jde jen o přístup mezi dvěma, respektive více disciplínami, ale o odlišné jevy. Nejde tedy o aditivní přičlenění další disciplíny ke zkoumání, ale o jiné fenomény, které svou podstatou vyžadují multidisciplinární zkoumání.

Interdisciplinárním přístupem mohou být jak srovnávací studie mezi dějinami Německa a Francie, tak také srovnávací studie mezi dějinami Německa, Francie, Itálie, a např. Švýcarska. na tom, kolik zemí bude předmětem studia.

Transdisciplinární přístup má významy: přes, skrze, za, na druhé straně, do jiného místa, nebo do jiných podmínek, nebo jiných věcí. se jednotlivé a již rozpracované vědní disciplíny překrývají a na tomto základě vyrůstá nová věda. Příkladem může být kognitivní věda zahrnující v sobě poznatky psychiatrie, neurofyziologie, umělé inteligence, lingvistiky a filosofie.

tags: #ekologie #predmet #studia #definice

Oblíbené příspěvky:

• Nové kontejnery na textil ve Zlíně
• Fascinující objekty vesmíru: Černé díry
• Praktické odpadkové koše
• Využití popela v zahradě
• Doprovodné prvky niklu: síra a železo