Ekologie Stanovišť a Ochrana Přírody: Definice a Strategie

Prudký pokles biodiverzity se nedaří zpomalit ani přes mnohaleté celoevropské úsilí, proto Evropská komise přijala 20. 5. 2020 novou strategii pro nadcházející desetiletí pod heslem „Navrácení přírody do našeho života“.

Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti by měla být jedním z pilířů nové evropské politiky „Zelená dohoda pro Evropu“ (The European Green Deal). Hlavním cílem tohoto ambiciózního plánu je být v r. 2050 klimaticky neutrální a zajistit dlouhodobou udržitelnost hospodářství EU. K tomu má dopomoci právě ochrana a obnova přírody a péče o ni.

Biologická rozmanitost a dobře fungující ekosystémy jsou zásadní pro kvalitu našeho života. Na zachovalé přírodě jsme plně závislí - potravinově, z hlediska dostupnosti čisté vody a vzduchu a samozřejmě také zdravotně. Pokud bychom zůstali nečinní a úbytek biodiverzity by pokračoval, nevyhnutelné zhroucení ekosystémů by pro nás mělo katastrofální následky.

Každý můžeme již dnes pozorovat dramatický úbytek hmyzu vč. opylovačů, přitom na nich závisí více než 75 % potravinářských plodin. Zachování biologické rozmanitosti má zásadní hospodářský význam. Například roční ocenění přínosů soustavy chráněných území EU Natura 2000 se pohybuje mezi 200-300 mld. eur (5,3-8 bilionů Kč). Evropská komise proto předpokládá, že ochrana a obnova přírody bude ústředním prvkem ozdravného plánu EU po omezeních přijatých pro zvládnutí průběhu pandemie.

Strategie má proto poskytnout okamžité obchodní a investiční příležitosti pro oživení hospodářství EU. Z unijního rozpočtu vyčleněného na opatření v oblasti klimatu bude významný podíl investován do zásahů vedoucích k uchování či zlepšení biologické rozmanitosti.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

V předložené Strategii Komise hodnotí dosavadní právní rámce i strategie, programy, projekty a každodenní činnosti v oblasti ochrany přírody vč. ochrany druhů a obnovy přírodních stanovišť jako nedostatečné. Uvedenou skutečnost potvrzuje i nedávno vydaná zpráva o stavu a výhledech evropského životního prostředí. Aby se biologická rozmanitost do roku 2030 začala zlepšovat, chce Komise ochranu a obnovu přírody posílit.

Navýšení výměry chráněných území

Základem ochrany biodiverzity v Evropě zůstává soustava chráněných území - evropská i národní. Komise však stávající stav hodnotí jako nedostatečný a v souladu s vědeckými poznatky navrhuje zvýšit její rozlohu i intenzitu ochrany a péče. Každý členský stát se musí na tomto úsilí podílet odpovídajícím způsobem. Bude se přitom přihlížet k odlišným podmínkám a významu jednotlivých zemí z hlediska biologické rozmanitosti.

Klíčovým závazkem v této oblasti je do roku 2030 chránit nejméně 30 % rozlohy pevniny a 30 % mořských ekosystémů. Na úrovni celé Evropské unie to znamená v porovnání se současností navýšit o 4 % rozlohy chráněná území na pevnině a 19 % na moři.

V případě České republiky činí plocha všech chráněných území (po odstranění územních překryvů) 17 249,1 km2, tzn. 22,1 % území. Pokud bychom měli naplnit cíle Strategie v nesnížené úrovni, bude třeba chránit dalších 8 % území, tedy přibližně 6310 km2. Zde se např. Členské státy EU by měly do r. 2030 zajistit, že nebude docházet k zhoršování stavu či trendů u populací zvláště chráněných druhů.

Navýšení rozlohy chráněných území je doplněno návrhem přísně chránit jednu třetinu jejich celkové rozlohy. Tato území mohou být přístupná lidem, neměly by zde však být významněji narušovány přirozené procesy. Přesnou definici „přísné ochrany“ má spolu s pokyny pro určování a označování dalších území Komise předložit ještě v průběhu letošního roku.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Pokud bychom v podmínkách České republiky za přísně chráněné považovali přírodní a přírodě blízkou zónu národních parků, národní přírodní rezervace a s určitou dávkou tolerance také přírodní rezervace a první zóny CHKO, činí celková výměra nejpřísněji chráněných území téměř 1500 km2.

Navýšení celkové rozlohy těchto území v podmínkách kulturní krajiny ČR na uvažovaných 7886,6 km2 je nereálné. Pokud by připravovaná definice „přísné ochrany“ zahrnula ve větší míře i území významná z hlediska biologické rozmanitosti, kde však je existence ekosystémů podmíněna trvalou péčí člověka, k výše uvedeným typům chráněných území by za přísně chráněné bylo možno považovat většinu druhé zóny CHKO a zóny soustředěné péče o přírodu národních parků, velkou část národních přírodních památek i přírodních památek.

Uvádí se, že cca 30 % z přibližně 100 tis. km vodních toků v České republice bylo v minulosti postiženo technickými úpravami. Zejména u drobných napřímených toků ve volné krajině se nabízí ponechat jejich významnou část řízené renaturaci.

Třetím klíčovým závazkem do r. 2030 je zajistit účinnou správu všech chráněných území, definování jasných cílů ochrany a sledování jejich naplňování.

Zelená a modrá infrastruktura

Dalším cílem Strategie je vytvoření soudržné sítě přírody procházející celou EU, respektive Evropou. K zabránění izolace, pro zachování a podporu zdravých ekosystémů a pohyb druhů krajinou je třeba vytvářet ekologické koridory. Členské státy by měly do r. 2023 prokázat významný pokrok v oblasti jejich vymezování a ochrany. Komise v r. 2024 posoudí společně s postupem v oblasti zvyšování územní ochrany (viz výše) stav řešení zmiňovaného závazku a vyhodnotí, zda je EU schopna cílů stanovených Strategií v r.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

Nejdůležitější součástí zelené (a modré) infrastruktury v České republice zůstává ekologická síť - soustava vzájemně propojených přírodních a přírodě blízkých území, kde hodnotíme a chráníme ekologicko-stabilizační funkce a zajišťujeme potřebnou diferencovanou péči. Její základ pochopitelně představuje územní systém ekologické stability a soustava zvláště chráněných území, ale také většina významných krajinných prvků a přírodních parků.

Segmenty ekologické sítě (byť ne vždy dostatečně vymezené) dnes zabírají 56 % plochy ČR. Funkční nadstavbu tvoří od r. 2020 cílená ochrana koridorů pro pohyb volně žijících živočichů, často i jen velmi extenzivní. Lze konstatovat, že Česká republika již nyní plní novou evropskou Strategii dostatečným vymezením ekologické sítě (vč.

Ambiciózní plán EU na obnovu přírody

Současná ochrana přírody k uchování biologické rozmanitosti nestačí, samotná nemůže zajistit, aby se příroda plně vrátila do našeho života. Součástí Strategie je proto plán EU na obnovu ekosystémů. V roce 2021 chce Komise předložit návrh právně závazných cílů v oblasti obnovy přírody (obnovy narušených ekosystémů). Žádá a podporuje členské státy, aby zajistily, že do roku 2030 nebude docházet ke zhoršování stavu či trendů všech chráněných přírodních stanovišť a druhů.

Navíc by měly členské státy zabezpečit, že se nejméně u třetiny druhů a stanovišť, které chrání příslušná legislativa EU na ochranu přírody a nyní nejsou v příznivém stavu, současný stav zlepší. V případě sladkovodních ekosystémů Komise konstatuje jen pomalé naplňování rámcové směrnice o vodách a formuluje klíčový závazek - do roku 2030 obnovit nejméně 25 000 km negativně ovlivněných toků na volně tekoucí řeky.

Toho má být dosaženo přezkoumáním nastavení minimálních průtoků a povolení odběrů povrchových a podzemních vod členskými státy do r. 2027, odstraňováním nebo úpravou překážek, které brání migraci ryb a přenosu sedimentů, obnovou niv (vč. komunikace toku s nivou) a bezpečných záplavových území.

„Spravedlivý podíl“ klíčového závazku pro území České republiky lze odhadnout na revitalizaci nejméně 250 km recentně negativně ovlivněných významných toků a niv. Zde má Česká republika významné rezervy: revize nastavení minimálních zůstatkových průtoků je zatím jen v úvahách. Plány dílčích povodí obsahují desítky návrhů opatření, avšak morfologický stav a kontinuita vodních toků se obnovují pomalu, a to navzdory příznivě nastavenému systému finančních podpor.

Plán EU na obnovu ekosystémů se dotýká také lesnictví. Předpokládá vysazení celkem tří miliard stromů do r. 2030 v lese i mimo les v rámci celé EU při respektování biologických zásad a zvýšení výměry, kvality a odolnosti lesů. Dopady změny klimatu na stav lesů, zejména plošný rozpad smrkových monokultur, v České republice již vedou k většinovému přehodnocování postupů v lesním hospodářství.

Proto příslušnou část klíčových závazků formulovaných ve Strategii pro oblast lesnictví Česká republika s nejvyšší pravděpodobností splní (i díky tradičnímu propracovanému systému lesnického plánování a legislativy).

Dalším cílem Strategie je zastavit úbytek městské zeleně a podpora zelené infrastruktury ve městech a příměstských oblastech a řešení založená na přírodních procesech. Komise vyzývá města nad 20 000 obyvatel, aby do konce roku 2021 zpracovala plány pro městskou zeleň, které mohou být podkladem pro územní plánování.

V České republice je již plánování veřejné zeleně, stejně jako její faktická obnova v intravilánech i okolí, předmětem podpory z Operačního programu Životní prostředí i národních zdrojů MŽP a většiny krajských samospráv, a dané cíle jsou již tedy postupně naplňovány. V některých městech (např. Podle strategie je třeba rovněž zintenzivnit naplňování nařízení EU o invazních nepůvodních druzích.

Cílem je vyloučit či alespoň omezit úmyslné vysazování a nezáměrné zavlékání nepůvodních druhů a regulace těch, které se již v EU stačily rozšířit, a vytvořit populace ve volné přírodě. Přitom počet druhů ohrožených biologickými invazemi by měl být do r. 2030 snížen o 50 %. Česká republika má již nyní vytvořené ekonomické a částečně i legislativní nástroje k potlačování nepůvodních druhů. Je však třeba dokončit legislativní proces tzv.

V oblasti obnovitelných zdrojů energie by mělo dojít k minimalizaci využívání surového dřeva, potravin a krmiv, přednost mají pokročilá biopaliva.

Návrat přírody na zemědělskou půdu

Zcela zásadní význam pro stav biologické rozmanitosti má zemědělství. Tomu se Strategie věnuje podrobně. Souběžně se Strategií předložila Komise v rámci „Zelené dohody pro Evropu“ strategii „Od zemědělce ke spotřebiteli“.

Prováděním obou strategií a s pomocí nové společné zemědělské politiky (dále jen SZP) chce Komise sledovat zlepšení potravinové bezpečnosti a zavedení udržitelných postupů, zejména různých „ekorežimů“ a systému podpor založených na dosažených výsledcích, přesného zemědělství, zvýšení výměry ekologického zemědělství, vyšší využití agrolesnictví, rozšiřování extenzivních travních porostů apod.

Ve snaze zabránit alarmujícímu poklesu opylovačů přijme Komise opatření ke snížení používání chemických pesticidů do r. 2030 o 50 %. Komise bude podporovat omezení zatížení vodních toků dusíkem a fosforem z nadměrného používání hnojiv (eutrofizace) snížením ztrát živin o 50 %, přičemž se současně nesníží úrodnost půdy.

Protože ekologické zemědělství poskytuje o pětinu více pracovních míst na hektar v porovnání s konvenčními podniky, je příznivější pro biodiverzitu a vytváří přidanou hodnotu pro zemědělské produkty, mělo by být do roku 2030 nejméně 25 % zemědělské půdy v EU obděláváno ekologicky. K tomu má sloužit nejen vhodné nastavení SZP, ale také podpora zvyšování poptávky u spotřebitelů. Komise chce usnadnit využívání tradičních odrůd plodin a plemen hospodářských zvířat. Speciálně se plán EU na obnovu ekosystémů věnuje půdě - snížení eroze, ochraně úrodnosti a zvýšení její organické složky.

Nastavení SZP v České republice aktuálně probíhá a státní ochrana přírody se snaží o její posun k větší podpoře biologické rozmanitosti. Komise při formulování Strategie vycházela z premisy, že zemědělci mezi prvními pociťují následky úbytku biodiverzity a také patří mezi první, kteří využívají výhod její ochrany a obnovy, protože biologická rozmanitost jim pomáhá zajistit bezpečné, udržitelné a cenově dostupné potraviny a poskytuje jim příjmy.

Po vyhodnocení výsledků snah o prosazování opatření na ochranu biodiverzity v nově nastavované SZP však lze pochybovat, zda v České republice je tato zákonitost na straně zemědělské obce dostatečně pochopena. V případě eroze by však měla ke zlepšení stavu od r.

Ochrana druhů a stanovišť

Otázkou ochrany ohrožených i potenciálně ohrožených druhů flóry i fauny se zabývají především ochranářská biologie (conservation biology), krajinná ekologie a biogeografie. Ochranářská biologie se zaměřuje hlavně na biologickou stránku věci a aplikuje principy biologie k ochraně biologické rozmanitosti. Krajinná ekologie se zabývá především tím, jak prostorová struktura krajiny ovlivňuje distribuci a abundance organismů na krajinné úrovni, stejně tak jako fungováním krajiny jako celku.

Základními pojmy, které jsou používány v ochranářské biologii a biogeografii, jsou ohrožený (endangered) a zranitelný (threatened) druh.

Ochranářská opatření můžeme dělit na dvě základní skupiny. Ochrana druhů v ex situ znamená ochranu druhů rostlin nebo živočichů na náhradních stanovištích mimo místa jejich přirozeného výskytu. Využívá se především u kriticky ohrožených druhů, kterým hrozí reálné nebezpečí vyhubení (např. kvůli pytláctví nebo zničení přirozeného biotopu). V případech, kdy je nemožné zajistit přežití druhů v divočině, probíhá tato ochrana v podmínkách botanických a zoologických zahrad, kde dochází k uchování buď samotných organismů, nebo alespoň rozmnožovacích buněk v genetických bankách.

K tomu se váže i ochranářská genetika zkoumající např. vztahy mezi jednotlivci vysazovanými z umělých podmínek do přírody, aby nedocházelo k nežádoucím mutacím či deformacím ohrožujícím další existenci druhu. Oproti tomu, ochrana v in situ spočívá v ochraně druhu v místě jeho přirozeného výskytu.

Aby bylo možné co nejlépe naplánovat ochranářská opatření na určitém území, je nutné vědět vše o požadavcích na zdroje, znát populační znaky a vzájemné biologické vazby důležité pro druhy, které chceme chránit.

Územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES)

Územní systém ekologické stability krajiny je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability. Ochrana přírody a krajiny se podle zákona č. 114/92 Sb., zajišťuje mimo jiné ochranou a vytvářením právě územního systému ekologické stability krajiny.

Vymezení systému ekologické stability, zajišťujícího uchování a reprodukci přírodního bohatství, příznivé působení na okolní méně stabilní části krajiny a vytvoření základů pro mnohostranné využívání krajiny stanoví a jeho hodnocení provádějí orgány územního plánování a ochrany přírody ve spolupráci s orgány vodohospodářskými, ochrany zemědělského půdního fondu a státní správy lesního hospodářství.

Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ. Jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát. ÚSES je tedy sítí skladebných částí - biocenter, biokoridorů, interakčních prvků, (ochranných zón), účelně rozmístěných na základě funkčních a prostorových kritérií.

Definice pojmů

• Ekosystém: suchozemské společenstvo rostlin, živočichů a mikroorganismů ve vzájemných vztazích s neživými složkami prostředí. Jedná se o prostorově vymezený suchozemský ekosystém.
• Geobiocenóza: jednota geobiocenózy přírodní a všech od ní vývojově pocházejících a do různého stupně změněných geobiocenóz, včetně jejich vývojových stadií, jaká se mohou vystřídat v segmentu určitých trvalých podmínek.
• Geobiocenoid: člověkem silně změněný suchozemský ekosystém bez autoregulačních schopností. Změny se týkají geobiocenózy, ale i reverzibilně ekotopu.

Strategie a plány péče

Plán péče o zvláště chráněné území a jeho ochranné pásmo je odborný a koncepční dokument ochrany přírody, který na základě údajů o dosavadním vývoji a současném stavu zvláště chráněného území navrhuje opatření na zachování nebo zlepšení stavu předmětu ochrany ve zvláště chráněném území a na zabezpečení zvláště chráněného území před nepříznivými vlivy okolí v jeho ochranném pásmu. Plán péče slouží jako podklad pro jiné druhy plánovacích dokumentů a pro rozhodování orgánů ochrany přírody.

Zpracování plánu péče zajišťuje orgán ochrany přírody příslušný k vyhlášení zvláště chráněného území. Před schválením plánu péče vydá orgán ochrany přírody oznámení o možnosti seznámit se s návrhem plánu péče. Návrh plánu péče projedná orgán ochrany přírody rovněž s dot...

Obecná ochrana rostlin a živočichů

Ochrana přírody a krajiny je v rámci zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění zajištěna různými nástroji, zákon zahrnuje tzv. obecnou a zvláštní ochranu druhů i území. Jednotlivé nástroje se vzájemně doplňují a podporují nebo by spíše měli - v praxi totiž nejsou často jednotlivá ustanovení dostatečně uplatňována. Jedním z takových je i obecná ochrana rostlin a živočichů.

Obecná ochrana rostlin a živočichů je z hlediska rozsahu textu velice stručná a zahrnuje pouze tři odstavce v rámci § 5 zákona č. 114/1992 Sb.

Jak vyplývá z citovaného odstavce 1., dává zákon ochranu všem živočišným a rostlinným druhům, jejich jednotlivým populacím a ekosystémům, které obývají. Podle § 5 odst. 1 zákona jsou tedy všechny druhy rostlin a živočichů chráněny před zničením a dalšími zásahy, které by je mohly „ohrozit na bytí“.

V rámci České republiky by tak nemělo dojít k vyhubení žádného z přítomných druhů rostlin a živočichů. Tato ochrana má zásadní význam především u vzácnějších druhů u nichž by fakticky k vyhubení mohlo skutečně dojít.

Rostlinné a živočišné druhy však nejsou zákonem chráněný pouze před vyhubením, ale také před zásahy, které by vedly k jejich degeneraci či k narušení rozmnožovacích schopností druhů. Tato část § 5 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. je pravděpodobně jediným ustanovením, které nějakým způsobem, alespoň částečně, postihuje otázku ochrany genofondu.

Obecná ochrana jde ovšem ještě dál a neřeší pouze druhy a jejich genofond či rozmnožovací schopnosti, ale také ochranu jednotlivých populací, které jsou chráněny před zánikem (zničením). Hovoříme-li o populaci, je nutné si uvědomit co to znamená - v tomto případě zákon neobsahuje žádnou specifickou definici, takže je možné/nutné vycházet z obecného vymezení pojmu populace - za populaci je obecně považován soubor jedinců téhož druhu vyskytující se v určitém prostoru a čase.

Před zničením je chráněn také ekosystém jehož součástí je jakýkoli druh rostliny či živočicha, tedy v podstatě všechny ekosystémy. Záleží ovšem samozřejmě na tom, o jaký ekosystém se jedná - ten není opět v zákoně definován a obecná ochrana se v praxi uplatní zas především u těch, jež jsou nějak omezené a jejich zničení připadá reálně v úvahu.

Zákon v rámci obecné druhové ochrany nestanoví žádné konkrétnější zákazy…, ale výše uvedené podmínky. Při porušení těchto podmínek je orgán ochrany přírody oprávněn rušivou činnost omezit stanovením závazných podmínek.

tags: #ekologie #stanovist #ochrana #prirody #definice

Oblíbené příspěvky:

• Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů
• Elektrárna Úžín
• Obojživelníci: Ohrožený druh
• Průvodce výběrem krytů odpadu
• Tipy na ubytování Střední Čechy