Sucho představuje významný ekologický problém, který stále častěji postihuje Evropu. Četné práce signalizují rostoucí riziko výskytu sucha ve střední Evropě, které je v posledních letech s velkou pravděpodobností nejvyšší za posledních 130 let.
Ekologie se zabývá vztahy v přírodě, respektive vztahy mezi organismy navzájem a organismy a prostředím. Příroda sestává ze živých i neživých složek. Mezi živé složky přírody patří organismy: rostliny, živočichové, houby, mikroorganismy aj. Mezi neživé složky přírody náleží např. vzduch, voda či horniny a minerály (nerosty). Ucelené součásti přírody se označují jako ekosystémy. Ekosystémy lze rozdělovat např. na suchozemské (les, louka) a vodní (rybník, jezero).
Abiotické podmínky (faktory) prostředí souvisejí s neživou přírodou. Voda je součástí životního prostředí, je obsažena také v organismech samotných. Rostliny mohou mít různé nároky na vodu, u těch žijících v suchém prostředí mnohdy bývá vyvinuta sukulence (tvoří si zásoby vody ve ztlustlých orgánech, zabraňují ztrátám vody pomocí CAM fotosyntézy). Živočichové se dostupnosti vody přizpůsobují např. určitým množstvím potních žláz či průběhem vylučování.
Četné práce signalizují rostoucí riziko výskytu sucha ve střední Evropě, které je v posledních letech s velkou pravděpodobností nejvyšší za posledních 130 let. Zvětšování množství oxidu uhličitého v atmosféře vlivem lidské činnosti způsobuje klimatickou změnu. Na emisích oxidu uhličitého se dále podílí změny využití půdy a odlesňování (ekosystémy ztrácejí schopnost vázat uhlík, uvolňuje se uhlík nashromážděný v biomase).
Klimatologové jsou jen překvapeni, jak se oteplování zrychluje. Srážky zůstávají za posledních 200 let stejné, ale prognóza pro střední Evropu není příznivá. Projekce ukazují velkou variabilitu.
Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu
Přízemní tlakové pole má vliv na výskyt sucha. Stejně tak synoptické typy počasí ovlivňují výskyt sucha. Klimatotvorné a cirkulační faktory také mají vliv na výskyt sucha.
Využívání krajiny mění její charakter. S rostoucími investicemi do zemědělství se začaly v úrodných nížinách zavádět nové postupy hospodaření zaměřené na intenzifikaci výroby. Po roce 1948 už k dalšímu významnému nárůstu rozlohy orné půdy nedocházelo, krajina však byla negativně ovlivněna scelováním. Současně docházelo k záboru zemědělské půdy pro nově zastavované intravilány obcí.
Důsledky sucha se promítají do mnoha odvětví, včetně zemědělství, lesnictví a vodního hospodářství.
Sucho má vliv na rostliny a půdu. Rostliny se mohou vyhýbat stresu nebo tolerovat nedostatek vody. Půdní vlastnosti ovlivňují průběh a dopady sucha.
Projevy vodního stresu u stromů jsou různé. Růstové odezvy dřevin na sucho se liší u smrku ztepilého, borovice lesní a buku lesního. Současné dopady sucha se projevují na lesních porostech a lesním hospodářství, včetně lesních požárů.
Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku
Sucho ovlivňuje vodní hospodářství. Dlouhodobá variabilita hladin podzemní vody je významná. Plánování aktivit v období nedostatku vody a sucha je klíčové. Adaptační opatření na bezpečnostní rizika sucha jsou nezbytná. Sucho má vliv na ekosystémové služby.
Sucho v období přístrojových pozorování ovlivňuje teplotu vzduchu, srážky a půdní vlhkost. Dlouhodobé kolísání a trendy indexů sucha jsou sledovány. Časoprostorová analýza hydrologického sucha je prováděna na řekách, jako je Labe. Byly zaznamenány vybrané extrémní suché epizody v letech 1808, 1809, 1811, 1826, 1834, 1842, 1863, 1868, 1904, 1911, 1917, 1921, 1947, 1953 (1954), 1959, 1992, 2000, 2003 a 2007.
Adaptace na klimatické změny nebude jednoduchá. Nárůst teploty o jeden stupeň Celsia znamená, že vzduch zadrží o 7 % více vody, což vede k častějším bouřím. Podle Trnky se bude počet požárních dnů zvyšovat. Rizikové je to zejména v okolí velkých vodních nádrží, kde bývají husté jehličnaté lesy.
Tato situace se může ještě prohloubit, pokud se změna klimatu v oblasti začne projevovat vysycháním. Už teď je velká část Blízkého východu neobyvatelná kvůli suchu a řeky jako Nil, Eufrat a Tigris jsou tepnami, kolem nichž se kumulují hustě osídlené pásy.
Souhrnná studie o suchu v Českých zemích od 17. století až po rok 2015 z různých pohledů a podle různých zdrojů (archivy, kroniky, dokumenty, měření včetně přístrojových). K hodnocení je použito a popsáno několik metodik. Mnoho grafů a závislostí, podrobností včetně komentářů. Podrobně komentováno.
Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí
Nejvýznamnější hydrologická sucha po roce 1888 panovala v letech 1904, 1911, 1921, 1947 a 1953 (léta 1947-1953 byla obecně velmi suchá). Při celoplošném porovnání délky hlavního období sucha a množství chybějící vody se pak jako nejextrémnější jeví sucho z roku 1947, přičemž ostatní sucha byla menší. Významnější hydrologická sucha po roce 1953 tak byla zaznamenána jen v letech 1983, 1992 a v roce 2003.
Za celý rok 1992 pak chybělo v Olomouci 57krát více vody než je obvyklé, což odpovídá třetímu největšímu suchu po letech 1921 a 1947.
tags: #ekologie #sucho #mapa #Evropy #příčiny #a