Těžaři po celém světě po sobě po skončení činnosti často nechávají nedostatečně zabezpečené vrty. Z nich pak do životního prostředí unikají látky, které škodí přírodě a představují riziko pro lidi v okolí. Náprava bývá nákladná a většinou se k ní nikdo nemá.
Po více než stovce let těžby ropy a plynu zůstávají na planetě miliony opuštěných vrtů a z mnoha z nich unikají látky jako metan či sirovodík. Jen v USA je takových vrtů kolem 3,2 milionu. Není přitom výjimečné, že farmáři na svých pozemcích zjišťují zápach nebezpečných látek či znečištění půdy a vody. V extrémních případech hrozí exploze.
Americká agentura na ochranu životního prostředí EPA uvedla, že roční únik metanu z opuštěných vrtů jen ve Spojených státech působí přinejmenším takové ekologické škody jako zplodiny, které v zemi vzniknou během průměrné denní spotřeby ropy.
Think-tank Carbon Tracker odhadl, že revitalizace krajiny by stála až 280 miliard dolarů. Vládní odhady ceny bezpečného utěsnění všech zdrojů se pohybují v širokém rozpětí od 60 miliard do 435 miliard dolarů.
Podle odborníků se však pravidla velmi různí, pojistky na budoucí likvidaci zdrojů jsou nízké a postihy za nezabezpečení vrtů minimální. Teoreticky by měly být všechny americké vrty po ukončení těžby utěsněny. Společnosti tak k úklidu nemají pádnější důvod. Těžba ostatně často ani formálně neskončí, i když se už v lokalitě nic neděje.
Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu
Kupříkladu Kanada však podle loňské analýzy agentury Reuters čelí podstatně menšímu problému, jelikož se většina ropy těží z písků, nikoli z klasických vrtů. Agentura zjišťovala, jak situaci řeší další těžařské velmoci, jako jsou Rusko či Saúdská Arábie, ale nepodařilo se jí získat odpovědi. Odhaduje však, že na světě může být na třicet milionů opuštěných vrtů, které ročně způsobí celkové škody na klimatu odpovídající třem týdnům americké spotřeby ropy.
Možnosti využití opuštěných vrtů
Stále častěji se však hovoří o tom, zda by se opuštěné vrty nedaly ještě využít. Vhledem k rostoucí oblibě geotermální energie se nabízí možnost nevrtat do země draze nové díry, když už jich je tolik. Problémem podle webu Oilprice.com však je, že staré vrty často nejsou příliš vhodné jako zdroje elektřiny. I tak ale mohou najít lokální uplatnění.
„Ukazuje se, že opuštěné vrty mohou nejlépe posloužit jako zdroje tepla pro vytápění přilehlých budov a objektů. Vzhledem k tomu, že v Británii je většina ropných vrtů nedaleko farem, skvěle se to hodí,“ píše expertka na těžební průmysl Irina Slavová.
Dopady cenové války na ropném trhu
Pád cen ropy není vítězstvím pro Matku Přírodu ani pro klimatický boj. Probíhající cenová válka mezi ropnými giganty snesla obchodovatelnou hodnotu ropy z průměrných 70 dolarů za barel na v historii dosud nevídaná minima. Desetinné zlomky v tabulkách, kde dříve byly celé desítky dolarů, přesto nepředstavují pro životní prostředí zrovna pozitivní novinku. Levným zbožím se totiž nešetří.
Tahanice mezi ropnými giganty nejsou ve světě nikterak neobvyklé, ale ta momentálně probíhající dosahuje nových extrémů. Začala jako snaha Saúdské Arábie, zakládající země Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC), udělit ekonomickou lekci o nevýhodách nespolupráce Rusku, se totiž nejspíš vymkla kontrole. Hru na silnějšího, respektive na toho, kdo má větší zásoby a může déle ustát tlak stále snižované ceny, totiž nemohou hrát všichni.
Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku
Jako první z kola ven vypadnou ti, jejichž ne zrovna stabilní ekonomika stojí na ziscích z ropy. Třeba Venezuela, Brazílie, Angola, Guinea, kde se její cenový propad odrazí na životní úrovni desítek milionů lidí. S dost neblahými socioekonomickými důsledky. Zásadně poškozeno tím může být například hospodářství USA, které s investicemi do ropy na burze stále dost počítá. Pokud nedojde ke smíru, zabolí to i environmentálně pokrokovou Kanadu, kde je domácí ekonomika na produkci ropy a jejích derivátů přímo závislá.
Jak píše Max Fawcett z žurnálu Macleans: „Mezi ekologisty to vyvolalo radostné křepčení na hrobech fosilního průmyslu a oslavy z dobrých zpráv pro globální klima. Jenže pád cen ropy není vítězstvím pro Matku Přírodu ani pro klimatický boj.“ Jak to? Příjemné to sice není, ale zdanění ropného průmyslu je jedním z podstatných zdrojů financí pro zavádění udržitelných alternativ. Bez „bohatého“ ropného průmyslu prý bude i zelená politika „chudá“.
Ryze evropským příkladem může být třeba Norsko, které ze zdanění ropného průmyslu dotuje své environmentální fondy. Z nich platí neziskové organizace, výsadbu stromů, ambiciózní klimatické plány a inovace. Neradujte se, propad cen ropy se přitom srovnatelně drasticky neodrazí na snížení ceny paliv. Jak píše BBC, skoro 60 % z ceny každého na benzínce prodaného litru tvoří spotřební daň. I tak ale snížení ceny pohonných hmot zkomplikuje zavádění populárních novinek.
Třeba elektromobilů. Jejich síla pro zákazníka tkvěla v tom, že jsou nejen čisté, ale hlavně z hlediska nákladů provozu přinejmenším stejné, ne-li lepší. A s příliš lacinou naftou bude majorita řidičů i nadále rozhodnuta setrvat u konvenčních, ovzduší znečišťujících vozů. Ostatně, levná ropa znamená, že se ani průmysl vystavěný na energii z fosilních paliv nebude cítit motivován ke změně. Jak asi tušíme, lidé dají většinou přednost levnějšímu řešení, byť může mít dlouhodobě horší dopady.
Propad cen ropy neznamená jen komplikace pro globální trh a paradoxně přispívá k akceleraci poptávky po ropě. Protože nakoupit levně do zásoby chce každý. Světovými oceány proto teď křižuje výrazně více tankerů a řada vysloužilých plavidel tohoto typu se dočkalo reaktivace. Buď pro transportní provoz, anebo jako ukotvené nádrže. Že tím narůstají rizika úniků a havárií je nasnadě.
Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí
Úplný bankrot některých ropných magnátů může v mnoha zemích znamenat rozšíření tzv. sirotčích studní. Již neudržovaných a ekonomicky neperspektivních vrtů bez oficiálního majitele a péče. Ty představují významnou zátěž pro životní prostředí a jejich ekologická likvidace přijde na miliardy.
Těžba ropy na Moravě a ekologická rizika
Morava je právem spojována s významnými nálezy ropy a zemního plynu. Historie naftového podnikání na jižní Moravě začíná v r. 1899, kdy byl vyhlouben první hlubinný vrt, a to v Bohuslavicích nad Vláří. V období první republiky provádělo průzkum a těžbu mnoho subjektů, v letech od r. 1939 až do r. 1945 ovládl celé naftové podnikání německý kapitál. Dne 1. 1. 1946 byly oficiálně zřízeny Československé naftové závody (později Československé naftové doly) se sídlem v Hodoníně. V této podobě organizace existovala až do r.
Pokud se těžba ropy a zemního plynu provádí v souladu s právními předpisy a za dodržení nejmodernějších standardů, životní prostředí neohrožuje. Nicméně počátky průzkumu a těžby vůči životnímu prostředí nijak šetrné nebyly. Ze sond se těžilo eruptivně, ropa z vrtu tryskala a po povrchu byla sváděna do zemních jímek. Ani technologie padesátých a šedesátých let nebyly z hlediska úkapů ropy do půdy výrazně lepší. Dřívější vrtná a těžební technika vedla k tomu, že se některé vrty či sondy na neúplně vytěžených ložiskách postupem času staly pro životní prostředí hrozbou.
Staré ekologické zátěže po těžbě ropy jsou považovány za primární zdroj ohrožení zdraví a života lidí, znečištění horninového prostředí, zdrojů pitné vody a ovzduší. Stupeň rizika ohrožení životního prostředí možnou kontaminací uvedenými látkami je určen místními geologickými podmínkami a jejich polohou.
Většina starých ekologických zátěží na jihu Moravy se vyskytuje v katastrálních územích obcí Hodonín, Lužice a Moravská Nová Ves. Území těchto ekologických zátěží leží v oblasti NATURA 2000, biosférické rezervaci Dolní Morava a v oblasti s výskytem několika maloplošných chráněných území. Neméně závažné riziko představuje případná havárie na některé sondě, při které by hraniční toky Moravy a Dyje mohly být kontaminovány ropnými látkami.
Ohrožení životního prostředí kontaminací z dříve zlikvidovaných ropo-plynových sond projednávala v roce 2007 Vláda ČR, která svým usnesením č. považována likvidace starých sond na ložisku Hodonín - Nesyt. ložiska, tj. území, si vyžádá částku cca 130 - 140 mil. Kč. s účelovou státní podporou. na ostatních ložiscích, např. většinou nevyužívané a jen část z nich dotěžuje zbytkové zásoby. likvidaci. tvořené z odvodů za těžbu ropy podle § 32a zákona č. 44/88 Sb. projektům dávat nejvyšší prioritu. těžby ropy a zemního plynu na jižní Moravě se odvody za vytěžený nerost pohybují kolem 80 mil. způsobených dobýváním výhradních ložisek ropy a zemního plynu. aktivně se podílejí na likvidaci tohoto typu ekologické zátěže. dvě kaliště v Kvartéru řeky Moravy. Kč. kulturní význam.
Objev ropy a zemního plynu před více než 100 lety znamenal možnost získat strategickou surovinu, měl však i negativní dopad na životní prostředí. Ekologické chování předchozích generací mělo nízkou úroveň, zákonné normy chránící životní prostředí tenkrát neexistovaly, a navíc kvalitu životního prostředí poškozovaly nedokonalé technologie pro vrtání a těžbu.
Frakování a jeho dopady
S rozšiřováním frakování po celém světě sílí i debata o jeho dopadech. Hydraulické štěpení, běžně nazývané frakování, představuje techniku těžby fosilních paliv - především metanu, hlavní složky zemního plynu - z hlubinných horninových vrstev. Zemní plyn nachází uplatnění nejen při vytápění domácností, ale také při výrobě průmyslové páry a pokrývá 25 procent americké produkce elektřiny.
Především enormní spotřeba vody - jediný vrt může vyžadovat mezi 5,7 až 60,6 miliony litrů vody. Navíc směs vody a písku vstřikovaná do vrtu obsahuje také chemikálie zabraňující korozi vrtného zařízení a snižující tření. Kontaminovaná voda s chemikáliemi proudí zpět nahoru vrtem; následně je buď upravena a vypuštěna do vodních toků, znovu použita při dalším štěpení, nebo je načerpána do hlubokých likvidačních vrtů.
Argumenty proti frakování: Jedním z největších environmentálních dopadů této technologie je množství metanu, které uvolňuje. Metan představuje výrazně silnější skleníkový plyn než oxid uhličitý. Studie Cornellovy univerzity z roku 2019 spojila hydraulické štěpení s rychlým nárůstem koncentrace metanu v atmosféře.
Proces štěpení hornin uvolňuje znečišťující látky do ovzduší ze spalování metanových erupcí a uhlovodíků, které unikají mezerami v obložení kolem vrtů. Tyto polutanty se mohou kombinovat s oxidy dusíku, pocházejícími převážně z dieselových motorů používaných k pohonu těžebního zařízení, a vytvářet přízemní smog.
Kromě toho Americká agentura pro ochranu životního prostředí zjistila, že hydraulické štěpení může kontaminovat pitnou vodu v okolních oblastech. Proces může způsobit únik chemických kapalin do podzemních vod a vést ke znečištění vodních zdrojů.
Těžební operace mohou dokonce vyvolávat zemětřesení. Hlavní příčinou není samotné štěpení hornin, ale likvidace použitých kapalin, které jsou vstřikovány hluboko pod zem pod vysokým tlakem. Vědecké analýzy spojily nárůst seismické aktivity v západním Texasu s ukládáním odpadních vod z břidlicové těžby.
Podle Americké geologické služby je hydraulické štěpení zodpovědné za 2 procenta zemětřesení v Oklahomě a největší známé zemětřesení vyvolané touto metodou dosáhlo magnitudy 4,0 v Texasu v roce 2018.
Žaloby a regulace
Britské rozhodnutí vydat desítky nových licencí na těžbu ropy a zemního plynu napadla u soudu organizace na ochranu mořského prostředí. Tvrdí, že ministři nezákonně nezohlednili dopad na mořský život.
Oceana UK podala žalobu kvůli 31 licencím vydaným za předchozí britské vlády v květnu letošního roku v rámci posledního kola udělování licencí na těžbu ropy a zemního plynu v Severním moři. Navýšení těžby ropy v Severním moři přitom plánuje i Norsko. Píše o tom Euractiv.
Strategie Net Zero Strategy a Powering Up Britain, které mají vést právě ke snížení čistých emisí oxisu uhličitého na nulu, přijala již předchozí vláda.
Výbor pro změnu klimatu, který provádí každoroční hodnocení politik přispívajících k dosažení cíle čisté nulové spotřeby do roku 2050, a předkládá je parlamentu, však již loni konstatoval ve Zprávě o pokroku do roku 2023 snížení důvěry v to, že Spojené království splní střednědobé cíle na cestě k roku 2050.
V loňském roce se ropa a plyn podílely na celkové energetické potřebě Spojeného království - v dopravě, vytápění, průmyslu a energetice - přibližně 74 %. Od roku 2022 se poptávka po plynu snížila o 11 % a po ropě vzrostla o 2 %, zejména proto, že po pandemii létalo více letadel.
Těžba z britských vod pokryla v loňském roce 47 % poptávky po plynu a 57 % poptávky po ropě. Zpravodajství BBC, které informaci přineslo, uvádí, že se jedná o čistý údaj. Velká část ropy putuje totiž k rafinaci do zámoří a Británie nakupuje zpět rafinovaný produkt pocházející z mnoha míst.
I při „vyvážené cestě“ k dosažení nulové čisté spotřeby do roku 2050, kterou stanovil Výbor pro změnu klimatu, bude ropa a zemní plyn do poloviny století nadále zajišťovat pětinu této energie. Emise z těchto zdrojů energie budu muset být plně kompenzovány, a to z velké části zachycováním a ukládáním uhlíku.
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]